Chilližrout 2013

Vážení a milí, jak jsem minulý týden slíbil, přináším dnes článek o tom, kterak autor do Brna odsvištěl, pěkně si zasoutěžil a mnoho nevšedních věcí zažil.

Cesta tam...

Z Hradce vyrážíme vlakem v devět, kromě mojí maličkosti jede ještě kámoš Alex. O pár hodin později nás écéčko vyplivne v Brně na hlaváku. Počasí parádní, sluníčko v tu dobu už solidně připaluje. Máme pár hodin času, takže plán je jasný – trochu poblomcat po Brně, najít dobrou hospodu, zasunout oběd a nějaké to osvěžení. Po drobných peripetiích plníme stanovené úkoly na sto procent. Následuje štreka hromadnou dopravou na přehradu. V Brně jsem svýho času několik let pracoval, ale zrovna do této části jsem se nikdy nedokopal vyrazit, tak jsem byl zvědav. 

Na místě

Po výstupu na konečný nás čekalo lehké překvápko v podobě davů směřujících k nádrži. Žertujeme, že snad všichni nejdou na Chillibraní. Čtvrt hoďky na to už jsme na místě. Hladce procházíme bránou a bleskově se rozkoukáváme. Hned na začátku mne rozesměje tabule s Horníčkovým citátem „Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí. Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují“. 

Areál moc pěknej, mít takový zázemí, tak snad sportuju taky. Registruju stánky s chilli omáčkama, překvapivě chybí zástupci webshopů paliveomacky.cz a habanero.cz. Škoda, chtěl jsem něco pokoupit a hodit řeč. No dobře vám tak, dáme tedy šanci konkurenci. Kvůli frontám není kloudně vidět na zboží a hlavně klid na výběr, tak nakonec v rychlosti kupuju jednu slibně vypadající malosériovku s papričkou Trinidad Scorpion a jdu od válu.

Zkusíme se postavit do fronty na točený. To víte, sluníčko smaží jak Amy Winehouse, je třeba doplňovat tekutiny. Záhy jsme však postaveni před dvě skutečnosti, a sice že na pivo je sice šílená fronta, ale zato vůbec, ale vůbec neodsejpá. Po deseti minutách, během kterých se štrůdl lidí nepohnul ani o půl metru na to kašleme. Naštestí si však vzpomeneme, že jsme chvilku předtím šli kolem sympatického stánku s vínem. Tam samozřejmě žádná fronta není, tak hned za dvě kila radostně kupujem lahev vychlazené frankovky rosé a jako správní pankáči ji pijeme z plastových kelímků hezky na žízeň a škodolibě koukáme na zoufalé pivaře. Ty jo, nechtěl bych bejt v jejich kůži... hodinu čekat na pivo s vědomím, že ho za dvacet minut vypiju a budu čekat znovu, no jejich volba.

Přituhuje

V mezičase se mi jako předposlednímu podařilo zaregistrovat mezi soutěžící. Mno, začíná přituhovat. V rámci přípravy dávám druhej oběd, ať mám žaludek plnej pokud možno něčeho mastnýho. Dále si ujasňuju, co od účasti vlastně očekávám. Prim samozřejmě hraje lákavá možnost udělat ze sebe před tisícovkou lidí trotla a hezky si šáhnout na dno. Naopak vylučuju možnost, že bych mohl byť jenom pomýšlet na medailové umístění. Extrakty, obzvláště pak v koncentrované formě konzumovat odmítám, tudíž jsem během roku vůbec netrénoval. Takže mám jasno, vydržet až do extraktů a dropnout.

A je to tady

O půl pátý jsem na místě a chvilku na to už sedím vedle ostatních borců a borek za dlouhým, předlouhým stolem. Celkem nás startuje 36. Následuje proslov organizátorů, objasňují se pravidla, fasujeme blicí pytlíky a potraviny na případné zajedení či zapití. Porce budou servírovány na lžičkách pro tzv. finger food, přičemž každý soutěžící má minutu na přesunutí porce do úst a další dvě minuty na snědení.

Půvabné organizátorky (organizátoři určite taky nebyli nepůvabní, ale to už já nedokážu ocenit a ani posoudit :) rozdaly soutěžícím várku pro první kolo a startujeme!

Kolo první

Oranžová omáčka z habaner podávaná s kouskem klobásky. Asi 20 000 SHU. Chutná a svěží, trochu nasládlá. Na rozjezd ideální. 

Kolo druhé

BBQ omáčka o deklarované pálivosti 50 000 SHU. Nu, mně přišla o dost míň pálivá než předchozí, takže opět pohoda. Všichni prošli.

Kolo třetí

Omáčka tentokrát s kouskem pečené krkovičky. Zde už je pálivost cítit trochu víc, ale pořád nejde o nic, co by se nedalo zvládnout. Opět nikdo neodpadl.

Kolo čtvrté

Ani zde jsem nebyl zaskočen. Omáčky bez extraktu baštím denně a v podstatě se jimi asi nelze předávkovat. V každém případě chutná záležitost, která by si výhledově mohla najít cestičku na stránky blogu a do mého arzenálu. Zatím se mi bez problémů daří během časového limitu porci nejenom pozřít a spolknout, ale i dostat se před následujícím kolem do stavu, kdy mne pusa skoro nepálí. Podobně na tom budou asi i ostatní, neboť jsme stále v plném počtu.

Kolo páté

Po úvodních čtyřech omáčkových kolech přicházejí na řadu nasekané papričky. Tento tah organizátorů oceňuju, minule tuším byl už v pátým kole servírován Mad Dog. Osobně si myslím, že jakkoliv pálivá syrová paprika se s pořádnou extraktovou omáčku nemůže měřit, takže mi to takhle připadá mnohem vyváženější. Fasujeme směs habanero orange a papričky fatalii, cca 250 000 až 350 000 SHU. Opět chytrá volba, habanera jako taková se svým typickým průběhem „rychle začnu pálit, ale brzy přestanu“ byla doplněna odrůdou, pro kterou je typický spíše pomalejší náběh. Je vidět, že při plánování někdo přemýšlel. Já osobně zvládám, ale jednotlivé nasekané kousky papriček se mi blbě žvýkají, tak poprvé sahám po toastovém chlebu a zajídám. Nejsem si jistý, zda v tomto kole už někdo neskončil, ale možné to je.

Kolo šesté

No vida, tak tohle kolo se prý už může pyšnit pálivostí 425 000 SHU. Nepodává se nic menšího než čokoládové habanero. Mňam, dobrota. Opět zajídám chlebem a před dalším kolem se stíhám dostat do naprosté pohody, ale přeci jen už je toho trochu víc. Vlivem intoxikace kapsaicinem začínám cítit první známky změněného stavu vědomí, zejména subjektivně pomalejší plynutí času. Jsem napumpovanej adrenalinem a docela se cítím. Řekl bych, že v šestým kole už to někdo určitě zabalil, ale neměl jsem čas ani chuť to sledovat.

Kolo sedmé

Ach, další papričky. Tentokrát si na nás pořadatelé nachystali odrůdu veleslavnou, a sice kombinaci papriček Trinidad Scorpion a Infinity. Tohle bude s milionem SHU už docela drsný, předem si trhám půlku tousťáku s tím, že zkusím žvýkat rovnou s chlebem. Nový přístup se docela osvědčuje, ale zase toho mám plná ústa, což moc nekoresponduje s omezeným časovým limitem. Nakonec bez problémů stíhám a zbývá mi ještě docela dost času na psychickou přípravu do dalšího kola. Znovu si připomínám, že pusa snese všechno, ale musím dávat majzla na žaludek. Ten se zatím neozývá, ale je jasný, že si v tom fofru časových limitů ještě nejspíš neuvědomil, čím ho zásobuju.

Kolo osmé

Hm, tak tohle bude zajímavé. Osmé kolo totiž přináší další legendu Trinidad 7 Pot. Její název (7 hrnců nebo kotlíků) je údajně odvozen od skutečnosti, že jedna taková potvora stačí na sedm hrnců jídla. No jen si představte, co to musí být zač. Pálivost údajně cca 1 500 000 SHU, to už je docela dost. Začínají mne fest brnět ruce, vzadu v krku mám divnej povlak, ale netroufám se napít vody, protože voda by mi moc nepomohla a pálivost jenom zhoršila. Místo toho sahám po malém balení smetany do kafe. Moc nepomohlo, ale lepší než bužírkou přes koule, že jo.

Kolo deváté

Po čtyřech kolech omáček a čtyřech rundách papriček jsem čekal změnu, ale ejhle! – prý ještě jednou čerstvá zelenina, tady někdo evidentně myslel na naše zdraví. Trinidad Scorpion Morogua se svými cca dvěma miliony SHU nemilosrdně nakládá. Daří se mi ji pozřít v časovém limitu a nakonec to nevypadá tak hrozně.

Kolo desáté a pro mne poslední

Tak, a je to tady. Extrakty. A tenhle Maddog 44 má rovné čtyři miliony SHU. No to mne potěš. Na lžíci přede mnou přistávají dvě kolečka klobásky s něčím tmavým, co podle vzhledu a vůně vypadá jako něco mezi asfaltem a dobře odleželou mrtvolou. V tu chvíli začne pracovat moje barvitá představivost, a protože už cítím, jak se ozývá protestující žaludek, stačí krátké pomyšlení na to, jak bych se asi cítil po tomhle svinstvu a dropuju.

V backstage sním jogurt a vypiju asi půl litru mlíka. Pusa je v pohodě, ale začíná mne pěkně hnusně bolet pajšl. Tohle bych nepřál nikomu, brrr.

...a zase zpátky

Podrobnostma návratu z brněnské přehrady do Hradce vás nebudu oblažovat, všechno šlo jako na drátkách a za tři hoďky jsme byli doma. Věčná škoda, že ten den nebyl v Brně žádný kloudný koncert, jinak bych možná vydržel déle.

Než se rozloučíme

Ještě bych chtěl zmínit pár věcí, které se nevešly výše

• líbilo se mi, jak byla akce nazvučená. Pořadatelům bylo rozumět, hudba se dala poslouchat, zároveň byl slušný „tlak“.
• dorazilo přes 2 500 návštěvníků. Loni jich bylo 400 a letos pořadatelé čekali nějak okolo 1 500. Snad tento údaj trochu otupí ostří kritiky těch, kteří nedokážou vydejchat, že museli čekat dlouho na pivo.
• jsem rád, že i letos soutěžili muži i ženy dohromady. Upřímně si myslím, že škatulkování podle pohlaví je věc nedobrá, mnohdy (např. v případě šachu) dokonce směšná, a zrovna v této disciplíně navíc nemá žádné opodstatnění. Tak doufám, že to takhle zůstane i nadále, vždyť pojídání chilli není žádný „sport“, ale radost.

Na samém závěru chci poděkovat organizátorům za super akci. Muselo za tím být hodně práce a výsledek dopadl z mýho pohledu velmi dobře, tak se nenechte otrávit frflalama.

Osobně už podruhý do soutěže nepůjdu, jako zkušenost mi to bohatě stačilo. V každém případě ale za rok dorazím coby divák. Chillibraní a Chilližrout si to totiž zaslouží.