středa 31. října 2012

Recenze – Maracuja hotsauce




Poslední dobou mi přišlo mailem docela dost proseb, zda bych nezrecenzoval i něco méně pálivého, nejlépě prý „něco i pro baby“. Fajn, máte to mít. A protože mi zrovna minulý týden přistála v poště tahle ovocná lahoda z produkce firmy Shamanic Fire, bylo jasné, čemu že se dneska spolu podíváme na zoubek.

Přísady: papričky Aji, ocet, cukr, mučenka, ananas, citron, sůl, xanthanová guma, benzoan sodný (0,1 %).

Vzhled: flaštička klasického tvaru i objemu (148 ml), tentokrát polepená pestrobarevnou etiketou zobrazující krom obligátních plamenů květ a plod mučenky. Obaly od Shamanic Fire na mne působí vždy poněkud neslaně-nemastně, ale zrovna tenhle docela ujde, byť můj vkus poněkud míjí. Po odstranění krycí fólie vaše zraky popatří na skutečnost, že víčko není klasicky šroubovací, ale odklápěcí, přičemž po otevření na vás bude koukat malá dírka, zjevně určená k opatrnému dávkování.

Konzistence a barva: pokud bych měl recenzovaný produkt něčemu přiblížit, byla by to klasická sweet chilli omáčka, jak ji známe nejenom z asijských bister a supermarketů – poloprůhledná červená omáčka lehce sulcovité konzistence, ve které plavou celá semínka papriček.

Vůně: docela příjemná ovocná vůně. Sladkokyselá, výrazná, přesto nevtíravá.

Chuť: chvilku mi trvá, než si nakapu celou lžíci. V téhle souvislosti musím zmínit, že odklápěcí uzávěr nelze odšroubovat, takže my netrpělivější či většího množství lačnější budeme muset jít cestou opatrného zvětšení průměru dávkovacího otvoru. Nu, zpátky k chuti – oproti tradiční sweet chilli sauce chutná výrazně kyseleji, ale není to klasicky hrubá octová kyselost, neboť většinu kyselosti obstarává mučenka. Za mne dobrý. Dalším plusem je, že Maracuja hotsauce není kdovíjak přeslazená. Celek pak hodnotím velmi vysoko.

Pálivost: pálivostí spadá testovaná omáčka do kategorie mírně pálivých a místo očních kapek vhodných výrobků. Není tomu sice tak, že bychom my zkušenější či otrlejší na jazyku vůbec nic necítili, ale přeci jen je třeba zvážit, co od takového výrobku člověk čeká; pokud jdete primárně po chuti, zklamáni nebudete ani tehdy, je-li vaším denním chlebem Mad Dog.

Jídlo: omáčka je prima k dobrotám z grilu, do salátů, na toasty či do sendviče, ale věřte nebo ne, zdaleka nejvíc jsem si ji užil k dobře odleželému nakládanému hermelínu, který už skoro protékal vidličkou.

Cena a užitná hodnota: cena výrobku je 119 Kč. Za tyhle prachy dostanete slušnou omáčku, která sice ubývá rychleji než extraktovky (kdo by to byl býval řekl, že?), ale týden dva vám vydrží určitě.

Shrnutí: dobrá a chutná omáčka, vhodná jak pro zkušené, tak (a to zejména) pro ty, kteří s pálivým teprve začínají.

středa 24. října 2012

Recenze – Lemon Drop Sauce


Mám rád speciální omáčky. Určitě si rád užiju i klasiky typu After Death nebo Sriracha, ale daleko víc mne baví nevšední lahůdky, které něčím vybočují ze zaběhnutého schématu. Jednou z nich určitě bud dnes recenzovaná Lemon Drop Sauce anglické firmičky Cambridge Chilli Farm. K výrobě omáčky jsou použity papričky Aji Lemon původně až z dalekého Peru, vyznačující se výraznou citrusovou chutí. Není bez zajímavosti, že veškerá, nijak obsáhlá úroda těchto papriček je použita právě na tuto „citrónovou kapku“. To činí z omáčky vcelku unikátní (a také patřičně limitovanou) záležitost, byť cena naní paradoxně nijak vysoká.

Přísady: papričky Aji Limon (60 %), jablečný ocet, citronová šťáva.

Vzhled: decková lahvička z čirého skla tvarem jako by ze chřtánu vypadla další anglické omáčce Dragon's Blood. Etiketa je však tentokrát kanárkově žlutá a odstínem pěkně „hraje“ s obsahem.

Konzistence a barva: jak jsem nastínil výše, barva je pěkně žlutá. Konzistencí se jedná spíše o řidší pyré, ve kterém lze pozorovat celá semínka papriček.

Vůně: omáčka voní vyloženě svěže; je lehká, příjemná. Přitom ale jako by byla předzvěstí pořádného masakru. No to jsem zvědav.

Chuť: náramně chutná a perfektně vyvážená kombinace papriček a konzervantu, v našem případě tedy octa a citronové šťávy. Určitě lze směle prohlásit, že na tomto případě se zase jednou potvrdila platnost rčení, že „méně znamená více“; všechny tři složky jsou ve výsledné chuti patrné a nic vysloveně nevyčuhuje. Za plus též považuji skutečnost, že omáčka není nijak zvlášť kyselá.

Pálivost: jak se říká, kdo se bojí, sere v síni. Nabírám další plnou lžíci a šup s ní do pusy. S potěšením kvituji, že jsem se ve svém odhadu nemýlil a Lemon Drop Sauce není ani v tomto ohledu žádný švidl. Středně rychlý nástup, slušná setrvalost a dosti vydatná intenzita – co chcete víc?

Jídlo: výrobce doporučuje Lemon Drop Sauce ke kuřeti, rybám či na míchaná vajíčka, případně ke kuskusu a rýži. O ničem z toho nechci pochybovat, ale já se s přihlédnutím k povaze omáčky (a koneckonců i s ohledem na nižší objem lahvičky) budu držet spíše studené kuchyně – vážení, takový ovocný salát dostane ty správné grády, co myslíte? A když už mluvím o tom salátu, tady je recept:

Budete potřebovat dva banány (fungují synergicky s kapsaicinem a subjektivně zvyšují dojem pálivosti), tři až čtyři jablka, kiwi, vyzrálejší mango (stejný případ jako u banánů), limetu, hrst sušených brusinek, vanilku a rum (není nutný).

Vlastní výroba neskýtá záludností – ovoce nakrájíte, zastříknete limetovou šťávou, přidáte brusinky a vanilku a doladíte pálivost (normálně dávám jednu papričku habanero, v případě použití 
Lemon Drop Sauce to vidím na jednu až dvě polévkové lžíce). Nu, a nakonec zalijete panákem rumu, promícháte a dáte do lednice na pár hodin vychladit.

Výsledkem je, řečeno jazykem kulinářsky panoptického webu mimibazar, „óbr mňamka, manža si bude čvachtat“.


Cena a užitná hodnota: omáčku jsem koupil za 129 Kč, což mi přijde docela v cajku. Nějakou dobu mi určitě vydrží, takže ani menší objem neberu jako nevýhodu. Škoda jen, že jí bylo k dispozici tak málo – vyprodala se během pár hodin. Nezbývá než doufat, že k nám letos ještě dorazí další várka.

Shrnutí: prima omáčka, kterou jen tak někdo nedělá. Budete-li mít možnost, neváhejte a jděte do ní.

středa 10. října 2012

Fenomén – 김치 neboli kimči




Vážení a milí, tak se mi dneska vůbec nechtělo pouštět do další z nekonečné řady recenzí. Namísto toho věnuji pár slov jedné úžasné pálivé specialitě, kimči. Jedná se o korejské národní jídlo, jehož základem je fermentovaná zelenina, koření a další přísady, které se různí podle oblasti, sezóny a v neposlední řadě kuchaře. Lze tedy bezpečně prohlásit, že nic jako jediný správný recept neexistuje a každá korejská rodina si to své kimči připravuje po svém. Kimči je velice zdravé a dokonce údajně působí blahodárně při ptačí chřipce :)

Pokud jsem vzbudil váš zájem, máte v tuzemsku v zásadě dvě možnosti: buď navštívíte nejbližší prodejnu korejských potravin a zakoupíte si hotový výrobek, nebo se jako já směle pustíte do výroby sami. Ani ve druhém případě vás nejspíš korea market nemine, neboť budete potřebovat rýžovou mouku a především pořádný pytel drceného korejského chilli. Cena obojího nebývá přemrštěná a zejména chilli to chce originál – při obrovském množství, které během přípravy použijete, bych doopravdy nerad pracoval např. s habanerem či dokonce nagou; výsledek by jednak nemusel být k pozření, jednak má korejské chilli svou specifickou, velmi příjemnou chuť a vůni, o kterou se nechcete připravit. Rybí omáčka, pokud se ji rozhodnete použít (doporučuji), už tak kritická není, ale opět platí, že koupí korejského originálu nic nezkazíte. Já při návštěvě matičky stověžaté nakoupil vše potřebné v korejských potravinách v Gorazdově ulici. Obsluha nejprve trochu zírala, když jsem ji seznámil se svým úmyslem, ale ve vteřině byla ochota sama a doporučila mi ty správné suroviny.

Kromě surovin budete potřebovat ještě vhodnou nádobu, ve které bude probíhat fermentace. Maximalisté mohou směle použít kameninový zelák, my ostatní se spokojíme s plastovou krabicí s víkem nebo – jako v mém případě – s třílitrovou sklenicí od okurek. Obojí má tu výhodu, že své kimči budete moci bez problémů šupnout do lednice. Tato možnost je výhodná tehdy, chcete-li proces fermentace zpomalit.


Pokud jde o recept, nechal jsem se inspirovat svou oblíbenkyní Maangchi (nejsem si jistý transkripcí jména do češtiny, tak jej ponechávám tak jak je), konkrétně jejím následujícím receptem:





Kdyby se vloženému videu nechtělo pracovat, najdete jej na YouTube zde.

Snad mi prominete, že jsem se napoprvé rozhodl neriskovat a vynechal olihně. Výsledek byl ale i tak skvostný, a co jsem měl možnost srovnání s kupovaným kimči, až na smrad se mu to moje vyrovnalo.

Tím se dostávám k jedné drobnosti, kterou se (kromě pálivosti) kimči vyznačuje, a tou je jeho specifický zápach. V plné palbě smrdí tahle dobrota hrozně, asi jako bezdomovcovy fusekle. Důvodem je rybí omáčka – čím více jí použijete, tím na větší průšvih si zaděláváte. Osobně jsem se s jejím použitím poněkud krotil, tudíž byl výsledek pro našince přijatelný, zejména když jsem dal po úvodním dosti bouřlivém kvašení při pokojové teplotě flašku do lednice a nechal fermentaci probíhat hezky pomalu po dobu několika týdnů. Alternativou je pak vegetariánská varianta, ta by neměla páchnout skoro vůbec.

Výsledek byla příjemně nakyslá dobrota, kterou lze baštit jak samotnou, tak použít do přehršle pokrmů. Schválně se dokopejte k výrobě a uvidíte sami.

Mějte se prima a zase za týden nashle.

Jo, a ještě jedna věc – pokud se zajímáte o kvašení, kysání, fermentaci a procesy a pokrmy s těmito ději spřízněné, neměl by vám ujít tenhle senzační blog.

středa 3. října 2012

Recenze – Sgt. Pepper's Tropical Tears



Vážení, moc se omlouvám za absenci příspěvku minulý týden – shořel mi počítač a připravený materiál se tím pádem stal najednou nedostupný. Hnus a nepravost! Budu nicméně hledět vám to co nejdříve vynahradit. Dnes se spolu mrkneme na zoubek omáčce, kterou jste pravděpodobně ještě nikdy neviděli, natož pak ochutnali. Opět jde o import přímo z Texasu. Dámy a pánové, přichází seržant Řízňák a jeho Tropické slzy!

Přísady: papričky habanero, mrkev, cibule, voda, ocet, mango, šťáva z limety, cukr, zázvor, česnek, řepkový olej.

Vzhled: čirá lahvička o objemu 147 ml je opatřena vkusnou a svým způsobem minimalistickou černožlutou etiketou. Tuhle omáčku si určitě nespletete s žádnou jinou.

Konzistence a barva: barvička je pěkně kanárkově žlutá s etiketou vyloženě ladí. Konzistence omáčky je pak poměrně řídká, leč homogenní – ani po delší době v lednici nedochází k sedimentaci, což lze pozorovat např. u jinak výjimečné The Legend.

Vůně: „tropické slzy“ voní krásně po ovoci: papričky habanero nádherně harmonizují s mangem a limetou, v čemž jim zdárně napomáhá zázvor. Výsledek je skutečně přitažlivý. Kam se ale poděl výše avizovaný česnek?

Chuť: příjemně nasládlá, leč nikoliv přeplácaná. Osobně oceňuji, že omáčka není ani trochu slaná – přesolených s***ček už mám až po krk.

Pálivost: omáčka pálí tak, jak byste od výrobku obsahujícího habanera očekávali – intenzita slušná a náběh hodně rychlý, ovšem prvotní „peak“ rychle odezní a v ústech pak dlouho zůstává příjemné teplo. Zajímalo by mne, do jaké míry se na výsledku podílí mango – někde jsem četl, že spolu s banány patří mezi ovoce, které s kapsaicinem funguje synergicky, tj. subjektivně zvyšuje vjem pálivosti... kdo ví, jestli to není kec, ale rozhodně to stojí za samostatný pokus.

Jídlo: výrobce omáčku doporučuje k rybám, krevetám, vepřovému a ke kuřeti. Já vyzkoušel ty ryby a musím souhlasit, že je to paráda. Ale ze všeho nejraději mám „slzy“ v ovocném salátu, tam vyloženě excelují a zároveň skvěle vynikne výše zmíněná absence soli. Tady není o čem, tohle nemůže uhnout!

Cena a užitná hodnota: v zahraničních webshopech omáčku koupíte za nějakých 4,5 USD, což mi vzhledem ke kvalitě a svým způsobem originalitě výrobku přijde až podezřele levné.

Shrnutí: vynikající omáčka za pár šupů, kterou bych rozhodně uvítal v tuzemské distribuci.