čtvrtek 19. prosince 2013

Recenze – Talon


Ahoj zase po týdnu. Věřte nevěřte, za týden už to budou dva roky, co se můžete kochat mými výžblepty na téma chilli a příbuzné obory. Samotnýmu se mi nechce věřit, jak to svinsky letí, ale je tomu tak. Dnes vám zkusím představit jednu starou lásku z produkce mého oblíbence CaJohna – skvostnou omáčku jménem Talon. Blbě se shání, ale určitě stojí za trochu námahy.

Přísady: papričky fatalii, papričky Red Savina, ocet, sůl, koření.

Vzhled: lahvička o objemu 148 ml s krásně červenavou etiketou vypadá docela „prďácky“. Střízlivé, nepřeplácané provedení, tak to mám rád. 

Konzistence a barva: těchto omáček jsem se vážně něco najedl. A není bez zajímavosti, že barva se u jednotlivých šarží dost výrazně lišila od sytě červené až po odstín skoro do hněda. „Spár“ je celkově spíše řidší, takže bacha při dávkování, ať si nezpotíte límeček.

Vůně: omáčka voní báječně svěže, přičemž ovocný odér odrůdy Red Savina vhodně doplňuje spíše zemitější fatalii. Octovina je přítomna, ale není nikterak agresivní a gentlemansky nechává vyniknout podstatnějším přísadám.

Chuť: na jazyku cítím hlavně papričky, kdo by to byl býval řekl, viďte? Následuje trocha octa, sůl pak člověk spíš tuší než cítí. Celek jede v lajně, kterou mám rád, a která podle mě při zachování základních postupů a použití kvalitních surovin snad ani nemůže dopadnout blbě.

Pálivost: papričky habanero, mezi něž patří i odrůda Red Savina, mají rychlý nástup, přičemž vjem půílivosti zůstává v dutině ústní spíše kratší dobu. Fatalii se naopak z počátku tváří krotce, ale s každým dalším soustem pálí víc a víc. Co se stane, vytvoříte-li omáčku z obou druhů? Ano, bleskový nástup a velmi solidní výdrž je odměnou vašeho snažení.

Jídlo: v průběhu let jsem si Talon oblíbil ve všem možném, ovšem těžištěm použití vidím především studenou kuchyni. Mimo sezónu jsem jej hojně používal místo čerstvých habaner do ovocného salátu, tam se díky absenci výraznějšího množství soli velmi dobře hodí. Ostudu rozhodně neudělá třeba v sendviči či bagetce a věřím, že na milion plus jedno vhodné použití snadno přijdete sami. Chce to jediné – flaštičku Talonu.

Cena a užitná hodnota: omáčka se v dnešní době už docela špatně shání, anžto ji CaJohn už nějakou dobu nevyrábí. V každém případě jich po světe ještě pár koluje, takže když se budete trochu snažit, za deset ojro může být vaše. Jojo, v tuzemsku svého času stávala míň, ale stejně podle mne stojí alespoň za ochutnání.

Shrnutí: velmi dobrá přírodní omáčka. Kombinací habaner a fatalii na trhu moc není, takže jde navíc o příležitost k rozšíření obzorů. Neváhejte, nebudou!

čtvrtek 12. prosince 2013

Recenze – Bresc Thai Red Curry paste



Vážení a milí, jak se pořád máte? Už jste svým milovaným nakoupili pod stromeček řáckou várku maddogů, zetek a dalších dobrot? Že jo? Tak to je prima. Já se dneska v každém případě hodlám trochu rozepsat taky o dárečku, byť ne zrovna vánočním. Dnes recenzovanou karí pastu jsem dostal od svého lstivého otce (díky!), který ji koupil někde v Makru či kde vlastně. Tak pojďmež na to!

Přísady: česnek (24,5 %), cibule, grilovaná červená paprika, jarní cibulka, voda, rajský protlak, slunečnicový olej, směs bylinek, zvýrazňovač chuti (L-glutaman sodný), sušená cibule a paprika, červené chilli papričky (3,4 %), fermentovaná krevetová pasta, sojová omáčka, konzervant (sorban draselný), regulátor kyselosti (síran sodný), stabilizátory (guma guar, xantan), antioxidant (kyselina askorbová), kyselina octová, kyselina citronová.

Řeknu vám, že jenom vypsat všechna éčka byla fakt rasovina. Dobře vím, proč preferuju čisté výrobky vyrobené v duchu hesla „chilli a přírodní konzervant stačí“.

Vzhled: co chcete popisovat na tomhle kyblíku? Oukej, tak dobře – kyblík je z plastu, vejde se do něj cca půl kila laskominy a etiketa není nic moc. Stačí? 

Konzistence a barva: hutná červenohnědá hmota, jejíž jednolitost semo tamo narušují zelené bylinky.

Vůně: upřímně, tady jsem poněkud bezradný – cítit jsou rajčata a paprika, ale jinak se celek dost tluče s přibližně milionem dalších příměsí, které do produktu výrobce zvládnul nacpat. Ale především to zabíjí odér notně zamřelých krevet. Inu, nic pro vegany.

Chuť: pokud jste už měli tu čest s podobnými výrobky, možná si dokážete udělat předsdavu – pasta je hodně slaná (je ovšem dost zajímavé, že sůl není ve složení uvedena), zjevně určená k použití při vaření. Jinak jde o svým způsobem klasiku – koriandr, chilli, římský kmín... vlastně se to docela dá.

Pálivost: kdo naivně čekal extraktové zlo, bude nutně zklamán. Thajská červená karí pasta od Bresta příjemně prokrví ústní sliznici, ale sotva od ní můžete čekat něco víc.

Jídlo: obyčejně si k vaření „rákosnických“ pokrmů připravuju karí pasty svépomocí, ale chcete-li mocí mermo, abych se pustil do značně neférového srovnávání, budiž – docela to jde. Mému oblíbenému květákovému karí recenzovaná pasta nejenže nijak extra neuškodila, ale výsledek byl docela v pohodě. Totéž mohu prohlásit o kuřecím karí apod. Žádný zázrak srovnatelný s produkcí vaší oblíbené indické restaurace, ale pro výživu S.S.K.* vystačí.

Cena a užitná hodnota: v Makru se tahle pasta prodává za půl sta, jinde jsem ji viděl k mání až za dvě kila. Za pade je to v pohodě kauf.

Shrnutí: ucházející karí pasta. Domácímu modelu se nevyrovná, ale to asi nelze prohlásit o žádné komerčně prodávané dobrotě tohoto druhu. Vyzkoušejte a uvidíte.

* viz Arnal a dva dračí zuby 

úterý 26. listopadu 2013

Recenze – Black Mamba



Ahoj zase po týdnu. Tentokrát bylo rozhodování o článku fest náročné – ve hře byla mimořádně nechutná „supermarketovka“, dále zde na blogu zatím neuvedený druh pálivých vychytávek, a ovšem i dnes recenzovaná omáčka. Jak je z nadpisu patrné, nakonec vyhrála extraktovka. A není divu – pořádně „hrubou nekázeň“ tohoto druhu jsme zde jednak neměli už několik měsíců, jednak Mamba představuje jeden z těch výrobků, které mne doprovázejí posledních osm let prakticky neustále. A v neposledku za ní stojí moje oblíbená americká firma CaJohns, co chtít víc? Jasně, neomezený přísun „Mamby“...

Přísady: papričky čokoládové habanero, vinný ocet, extrakt kapsaicinu. Méně někdy znamená více.

Vzhled: malá placatka o objemu pouhých 60 ml s oranžovočernou etiketou. Novější šarže už jsou ve stejné lahvičce jako Lethal Ingestion, já jsem chytnul ještě starší verzi. 

Konzistence a barva: hnědočervená omáčka je spíše řidší a pohled přes sklo nijak nenapovídá, že by snad mohlo jít o něco výjimečného. Nu, všeho do času.

Vůně: no vida, a máme tady první překvapení dnešní recenze – Black Mamba je jedna z mála extraktovek obsahujících habanera, ze kterých je typická vůně těchto papriček skutečně cítit. Upřímně, když přivoním např. k takové After Death (a to mám tuhle omáčku fakt rád), nedokážu ve vůni kloudně rozpoznat ani habanera, natož pak deklarované kajenské papričky a chipotles; prostě je to tam nahňácané všechno dohromady, a i když je výsledek bezva, věčně nespokojený milovník pálivého zhusta kdy zatouží po zcela opačném, skoro až minimalistickém přístupu. A přesně ten nabízí dnes recenzovaný výrobek.

Chuť: octa CaJohn použil jen nezbytně nutné množství, takže výsledek nejenže není kdovíjak kyselý, ale ještě nechává vyniknout chuti čokoládových habaner. Za sebe uznale pokyvuji hlavou. Další uznání si zaslouží extrakt, neboť je kvalitní a jemný, takřka zcela prostý hořkosti typické pro méně jakostní sorty.

Pálivost: je mi jasné, že vás u extraktovky bude zajímat počet SHU, ale upřímně, fakt je mi těžko střílet přesná čísla. Na webshopech jsem našel údaj 800 000–1 000 000 SHU, ale to prostě není pravda. Osobně „Mambu“ šanuju okolo půl mega, ale díky kvalitnímu extraktu působí omáčka jemněji než napr. Da Bomb Ground Zero, která sice má papírově sotva polovičku, ale přitom je to zlo z nějzběsilejších.

Po pozření omáčka nastupuje díky habanerům docela rychle, postupně se přidává extrakt, a vy si užíváte hezkou chvilku s adrenalinem a endorfiny. Vjem pálivosti se v ústech drží docela dlouho, takže žádnej švindl.


Jídlo: na trhu je docela dost extraktovek, o kterých lze přinejlepším prohlásit, že je jejich použití dosti omezené. Ne tak o Black Mambě. Díky přístupu výrobce „méně surovin, ale zato kvalitních“ dokážete přesněji odhadnout, jak se bude omáčka v jídle chovat, díky čemuž si můžete ušetřit nejedno nevítané překvapení.

„Černá mamba“ je velmi univerzální výrobek, vhodný zejména do teplé kuchyně, jmenovitě do polévek, omáček a zapečených pokrmů. Ovšem neztratí se ani v případě, že se rozhodnete dodat grády třeba vaší marinádě. Pomyslnou korunu ovšem už nejspíš navždy ponese kamarád Karel, kterému se svého času kvůli řídké konzistenci omáčky povedlo vylít si cca čtvrtinu objemu flaštičky na porci hovězích medajlonků ze svíčkové. Je třeba přiznat, že dojedl, ale nikdo z nás ostatních mu tenkrát příliš nezáviděl.


Cena a užitná hodnota: extraktovky člověk nekupuje každý týden, proto je většinou beru ze zahraničí, kde jednak vycházejí výhodněji. Cena Black Mamby bývá okolo 12–13 ojro, což je lahoda. Pokud se rozhodnete na nic nečekat a koupit v tuzemsku, za částku 392 Kč máte možnost. I tak mi to přijde v cajku.

Shrnutí: jedna z nejpříjemnějších extraktovek vůbec. Nabízí mnohé, nechybí jí nic. Není důvod váhat, jděte do ní.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Recenze – Vitana Chilli omáčka Extra pálivá



Vážení a milí, vítejte zas po týdnu. Dneska nás nečeká žádné habanero, ale spotřebka nejdrsnějšího zrna. Taky se těšíte, co si na nás připravila firma, která údajně „vaří za nás“?

Přísady: pitná voda, cukr, vinný ocet, chilli mleté 3 %, paprika mletá, jedlá sůl max. 3,5 %, česnek mletý, regulátor kyselosti (kyselina citronová, kyselina askorbová), zahušťovadlo xanthan, rajčatový protlak sušený, konzervant (benzoan sodný, sorban draselný), česnekový extrakt.

Vzhled: kónická plastová lahvička se pyšní objemem 180 ml a docela slušným vzhledem. Jasně, viděli jsme už lepší, ale celkově střízlivý design mne nikterak neuráží. Hned je jasné o co jde, výrobek si na nic nehraje. Za mne OK.

Konzistence a barva: extra pálivka od Vitany je sytě červená, občas až lehce do hněda. Je notně hustá, lepí se, táhne, a ráda ulpívá na kdečem.

Vůně: coby člověk cukru vesměs se vyhýbající nemám moc co chválit, omajda je cítit hodně sladce, až je mi to nepříjemné. Nejsem cimprlich a nějakou tu sweet and chilli semo tamo pozřu, ale tohle je ještě o něco sladší. Ale bacha – pokud si potrpíte na sladký, zklamáni nejspíš nebudete.

Chuť: překvápko se nekonná, extra pálivá omáčka od Vitany mi kromě ubíjející sladkosti a upozaděné chuti obyčejné papriky nemá moc co nabídnout. Nakyslost octa je na jazyku cítit jenom malinko, rajčata a česnek pak vůbec.

Pálivost: no, žádnou extraktovku jsem nečekal (a vy ostatně taky ne), takže nejsem nijak zklamán. Pálivost holt odpovídá nastavení na cílovou skupinu, a pokud si tykáte byť jenom se Schirachou, tahle extra pálivka vás rozhodně nepřekvapí.

Jídlo: stalo se mi před časem, že jsem se ocitnul na hraně civilizace, a jediné, co bylo v místním konzumu k dispozici, byla právě recenzovaná omáčka. Inu, koupil jsem. Co jsem taky měl dělat, když už jsem tak blbej a nechám si výbavičku doma, žáno? A tak jsem tedy zkoušel požírat steaky, salátky a další radosti s přispěním Vitany. Nebylo to úplně hrozný, ale kromě absence podstatnější pálivosti jsem postrádal jakoukoliv přidanou hodnotu. Zkrátka a dobře, tahle omáčka možná učiní pokrm nepatrně pálivějším, ale nikterak ho nevylepší.

Cena a užitná hodnota: kupoval jsem ji za tři pětky. Cena odpovídá kvalitě.

Shrnutí: zde se naplno ukazuje, že obal prodává. Extra pálivá omáčka od Vitany rozhodně líp vypadá, než chutná a pálí. Ale jako nouzovku ji nejspíš použít lze.

čtvrtek 14. listopadu 2013

Recenze – La Anita Habanero Extra Hot Sauce



Vážení, omlouvám se za výpadek minulý týden. Byl jsem nachcípanej tím pitomým způsobem, kdy do práce sice musíte, ale zato vám je blbě, že sotva lezete. Ale o to by ani nebylo, hlavním důvodem vynechání recenze byla skutečnost, že mi vůbec nic nechutnalo. A zkuste si psát recenzi na jídlo, když se vám při pomyšlení na žrádlo obrací kufr. No nic, dalšího vysvětlování asi laskavému čtenáři netřeba, není-liž pravda? Snad jen bych chtěl dodat, že vám to při nejbližší příležitosti budu hledět vynahradit, ok?

Tak pojďme na recenzi. Dnešní vzorek původem až z dalekého Mexika mi dotáhnul Vláďa aka Space, díky chlape. Pokud mne paměť neklame, naposledy jsme tu měli mexickou omáčku více než před rokem. Je už tedy nejvyšší čas mrknout, jak to těm Mexikánům jde, nicht wahr?

Přísady: voda, papričky habanero, koření, kyselina octová, sůl, přírodní aroma, guma xantanová a guarová, benzoát sodný a sorbát draselný 0,1 %.

Vzhled: no vida, tak hnedle tu máme trochu originality. 120ml lahvičku s typicky úzkým hrdlem si s výrobkem jiné značky nejspíš nespletete. Barevně vyvedená etiketa už mne až tak nebaví, ale ani neuráží moje estetické vnímání, prostě taková normální spotřebka.

Konzistence a barva: kdo by od omáčky z habaner očekával hezky červenou barvičku, byl by překvapen, neboť odstín Habanero Extra Hot Sauce je docela dost do hněda, až by si člověk říkal, že musí obsahovat chipotles. Omajda je dost řídká, tak bacha při dávkování.

Vůně: málo platné, nejlepší omáčku z habaner dostanete kombinací vybraných papriček a trochy co nejkvalitnějšího octa. Nic víc není nutné, ale když už přidáváte cokoliv dalšího, snažte se v omáčce nezabít typicky ovocnou vůni papriček. Nu, zrovna v tomhle případě se to moc nepovedlo – dominuje ocet a cibule(?), papričky se krčí až někdě v zadní řadě.

Chuť: soudě podle vůně jsem očekával kdovíjakou překyselenou příšernost, ale nakonec je to s kyselostí vlastně docela v pohodě. Jasně, octa je docela dost, ale už jsem měl 100 + 1 omáčku, která na tom byla podstatně hůř. Nakonec i ta chuť papriček je docela znát... celkově průměr.

Pálivost: no, dost chození kolem horké kaše a šup s omáčkou na lžičku. Rád přiznávám, že na mainstreamovou záležitost je pálivost opravdu, ale opravdu hodně slušná. Tohle by měli prodávat v každý sámošce, abyste nezůstali na suchu, když jste na nedělním obědě u babičky a ona jako na potvoru nemá ani ostrý kečup. Je to taková habanerová klasika, tedy rychlejší nástup, uspokojivá intenzita a spíš kratší výdrž, ale nenechte se mýlit – méně zkušené dokáže vykrákat za ucho, že ani nemrknou.

Jídlo: do salátů prima, ke grilovaným a uzeným masům taky dobrý. V hutných polévkách omáčce trochu dochází dech, to samé lze prohlásit o použití v různých omáčkách na těstoviny, guláších apod. Není to nejhorší, jen se tu víc než kde jinde projevuje nedostatek vlastního charakteru: Habanero Extra Hot Sauce si v jídle spletete s kdečím, což je pro výrobek vždy spíš špatná vizitka.

Cena a užitná hodnota: cena je v cajku, za cca 4–4,5 USD může být omáčka vaše. V evropských webshopech jsem na ni nikde nenarazil, tak třeba budete mít víc štěstí než já.

Shrnutí: po všech stránkách průměrná omáčka z habaner za relativně slušnou cenu. Nic víc, nic míň. Na mainstream je docela v pohodě. Ale víte co? Děsně už bych chtěl ochutnat nějakou echt mexickou omáčku od malovýrobce, dělanou s láskou a zápalem. Nemáte někdo nějaký tip?

čtvrtek 31. října 2013

Recenze – Tabasco


Vážení a milí, jednou to přijít muselo. Dlouho, předlouho jsem zvažoval, jak k recenzi na tuto veleznámou klasiku přistoupit, ale pak jsem dospěl k závěru, že nejlepší bude postupovat jako vždycky. Dumám, jak dlouho mne už vlastně tahle kráska provází, a docházím k závěru, že je tomu už minimálně 25 let. Během toho čtvrtstoletí jsem jí byl mnohokrát nevěrný s jinými, abych se k ní znovu a znovu vracel. A věřte mi, ještě se mi nestihla omrzet.

Přísady: kvasný ocet, červené chilli papričky, jedlá sůl (max. 8 %). Ano, i tak málo může stačit k dokonalosti.

Vzhled: drobnou flaštičku o objemu pouhých 57 ml si i díky typické etiketě kosočtverečného tvaru nespletete s ničím jiným. Jsou pak mezi námi dokonce tací, kteří při popatření na tu krásu okamžitě začnou slintat jako Pavlovovi psi. Mne osobně design nijak neuráží, ale extatické nadšení ve mě taky nevzbuzuje; inu, už jsem si na něj zvyknul a beru to tak, že některé věci jsou holt takové, jaké jsou.

Konzistence a barva: řídká vodička barvy nepříliš vydatné červeně. Nic víc, nic míň.

Vůně: štiplavý odér octa se snoubí s aromatem červených papriček. Marně pátrám po něčem dalším, holt. nejsem kdovíjaký gurmet.

Chuť: pokud si mohu vybrat, dám obyčejně přednost omáčkám spíše méně kyselým, ale v tomhle případě rád znovu a znovu činím výjimku. Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž, takže zatímco na spoustu výrobků parazitujících na přístupu „chilli + ocet + sůl“ se záhy nemůžu ani podívat, tady mně to nějak nevadí.

Pálivost: poučeným čtenářům blogu bude stačit údaj o pálivosti, která dosahuje 2 500–5 000 SHU. To není mnoho, viďte? Málo platné, chcete-li si zmasakrovat sliznici, sáhněte po něčem silnějším. Na druhou stranu jde spolu se Srirachou o ideální úvod do světa pálivých omáček, kterého se nemusí bát ani kojenci a batolata. Tabasco do každé dětské výživy!

Jídlo: od roku 1868 už bylo Tabasco vyzkoušeno snad ve všem, a tak setká-li se několik znalců, může se diskuze o „tom zaručeně nejlepším receptu“ pořádně protáhnout. Za sebe mohu prohlásit, že krom polévek (zkuste gumbo!) a volských ok na Tabasco nezapomenu např. v případě burgerů a pizzy, ale asi nejraději ho mám na vlastnoručně upečeném cibulovém koláči. Můžete s tím nesouhlasit, ale... však to znáte. V každém případě se těším na vaše komentáře pod článkem.

Cena a užitná hodnota: málo platné, klasickou červenou variantu Tabasca seženete v každé sámošce. Horší je to s habanerovou verzí, tu už jsem v našich marketech pěkných pár let neviděl. Cena bývá okolo osmi desetikorun, to jde.

Shrnutí: nestárnoucí klasika, kterou by měl důvěrně znát každý, kdo to s chilli myslí alespoň trochu vážně. Tečka.

čtvrtek 24. října 2013

Recenze – Apple Chipotle Bourbon Hotsauce




Ahoj zase po týdnu. Původně jsem chtěl dneska zveřejnit recenzi na jistou legendu mezi pálivými omáčkami, ale pak padl můj zrak na rest v podobě rozepsané recenze na tuhle BBQ omáčku. A holt sliby se maj plnit nejenom o Vánocích, nich wahr? Předesílám, že ačkoliv mám grilovačky v dobré společnosti mrtě rád, dávám obyčejně přednost jiným formám přípravy každodenních pokrmů. Tož kdyby vám přišlo, že moc breptám, umravněte mne v komentářích.

Přísady: cukr, jablka, naga jolokia, whisky, voda, jablečný ocet, med papričky chipotle, sůl, kyselina citronová, česnek, tekutý kouř, xantanová guma, kyselina askorbová, skořice. 

Vzhled: placatka o objemu 140 ml působí kvůli nevýrazné etiketě vysloveně nenápadným dojmem a v regálu byste ji mezi konkurenčními výrobky snadno přehlédli.

Konzistence a barva: pokud jde o barvu obsahu, omáčka je pěkně hnědočervená, přitažlivě působící na čivy estétovy. Co do skupenství je též vše v pořádku, Apple Chipotle Bourbon Hotsauce se řádně táhne – prostě v této kategorii je vše tak, jak má být.

Vůně: co vlastně čekáte od BBQ omáčky? Měla by být nasládlá a pěkně kouřová? Hm, tak to nebudete zklamáni. A co že to ještě slyším? Že by měla vonět po chilli, když už jste vlezli na chilli blog? Můžete se radovat, anžto nagu by z této lahody ucítil i starej Lakatoš, co si v mládí odvařil veškeré čichové buňky inhalací toluenu. Cítit jsou i švestkové podtóny, což na mne osobně působí vysloveně pozitivně.

Chuť: jestliže vůně mne pozitivně překvapila, tak chuť ji překonala rozdílem třídy – čekal jsem přeslazenou záležitost pro Východní Němce a fanoušky Walda gangu, ale ono to nakonec není tak hrozné. Omáčka sladká samozřejmě je, ale sladkost nepřebíjí další roviny chuti.

Pálivost: nálepka na flaštičce se honosí údajem pálivosti 35 000 SHU. Ne, nevěřil jsem tomu. A ono co? A ono ejhle, moji milí, následuje další překvápko večera – výrobce nekecal a Apple Chipotle Bourbon Hotsauce je pořádně silná. Nehodlám řešit, jestli je to přesně 35k, ale koní pod kapotou je dostatek. Pálivost nastupuje pomalu, ale velmi solidně dlouho se drží v ústech. Za mne pochvala.

Jídlo: jak jsem předeslal výše, nejsem kdovíjakej grilovací guru – jako společenskou událost si grilovačky užívám, ale když si můžu vybrat, sám si radši udělám kohouta na víně nebo jiný podobně hodnotný pokrm. Jasně, dost keců a osobních vyznání a hurá na dojmy; tak tedy – steaky, špízy, burgery a kebaby se s recenzovanou omáčkou snoubily na jedničku, slušná byla i ze zeleninou.

Cena a užitná hodnota: tuhle chutnou a ve svý kategorii fakt slušně silnou omáčku pořídíte za nějakých 170 Kč. 140 ml objemu není nic extra, ale lahvička mi vydržela docela dlouho, takže pohoda.

Shrnutí: příjemný objev a důstojný konkurent grilovacích chilli omáček třeba od CaJohna. Dejte ji šanci.

čtvrtek 17. října 2013

Recenze – Carnage


Vítejte. Nedávno jsem se chválně koukal, kdy naposledy jsme se spolu radovali z nějaké té pálivé hořčice. No nebudu vás napínat, od té doby už uplynul více než půlrok. Nejvyšší čas na něco pořádného, což? Dnes recenzovaná bašta je příslibem zážitku vpravdě nevšedního; no však řekněte, kolik hořčic s přídavkem vodky a červené řepy jste kdy ochutnali?
Přísady: hořčičná semínka, voda, červený vinný ocet, vodka, červená řepa, naga jolokia, sůl. 

Vzhled: nižší sklenička jako od malého kompotu je podobně jako některé další výrobky společnosti Grim Reaper Foods polepena průhlednou etiketou s bílými nápisy. A podobné jsou i moje, spíše formální výhrady – dokud je obsahu dost, vypadá celek prďácky, ovšem jak se postupně projídáte ke dnu, etiketa už zdaleka tak hezky nevynikne.

Konzistence a barva: oproti fotce je hořčice spíše hnědá, přičemž nejde o jednolitou hmotu, ale nepravidelně sedimentující vrstvy tvoří zvláštní mramorování různých odstínů. Hutnost taky vyhovuje, nejde o žádnou řidinu a Carnage pěkně ulpívá na jednotlivých soustech.

Vůně: ze všech doposud zde recenzovaných hořčic se „Masakr“ může chlubit zatím jednoznačně nejintenzivnější vůní hořčičných semínek. A zatímco předchozí výrobky byly ochotny hořčici různě krotit či její intenzivní odér dokonce přehlušovat, Carnage na to jde úplně naopak a všechny ostatní přísady hrají jednoznačně druhé housle. Velmi zajímavé a alespoň pro mne příjemné.

Chuť: ani v tomto směru jsem nebyl zklamán, naopak. Připravte se na silně nevšední zážitek, tohle je něco úplně jiného než všechny běžně i méně obvykle prodávané hrubozrnné hořčice, které jsem kdy ochutnal. Férově ale přiznávám svou ignoranci ve smyslu chybějícího srovnání s echt hořčicemi anglickými, zde mi zkušenost chybí. Dominuje opět semínko, mohutně podpořené vodkou. Parádně rustikální výrobek, jež mi dal vzpomenout na Efčinu pálivou DIY hořčici (znalci zamáčknou slzu, a já jen doufám, že tenhle skvost zase někdy ochutnám). Řepa je spíš jen pro barvu a ani ocet není kdoví jak výrazný.

Pálivost: naga se v hořčici rozhodně neschovává a dává o sobě pořádně znát. Pálivost nastupuje spíše pozvolna, ale o to déle vydrží. Venkoncem vzato, výsledek vás nepošle na JIPku, ale úplný čajíček to taky není, takže začátečníci pozor.

Jídlo: nejsem zrovna mistr světa v disciplíně „1 000 + 1 jídlo s hořčicí“, takže jsem se tentokrát poněkud neinvenčně omezil na klasiku – párečky, sekanou a biftečky. Pro zpestření jsem párkrát dal špízy, jednou se dokonce se seitanem. Nemůžu říct, že bych ani jednou nezatoužil po hořčici tradičnějšího střihu, ale vesměs jsem byl velmi spokojen.

Cena a užitná hodnota: asi nosím dříví do lesa, anžto kdo má tyhle věci rád, nejspíš už dávno utratil 149 Kč a mlsá si. Vy ostatní ale víte, kam se obrátit a za sebe mohu jen dodat, že mi balení vydrželo docela dlouho, takže za ty prachy se myslím docela vyplatí.

Shrnutí: dobrá alternativa k „tradičnějším“ či „líbivějším“ pálivým hořčicím. Carnage se nikomu nepodbízí, ale když jí dáte šanci, dokáže se vám řácky odměnit.

čtvrtek 10. října 2013

Recenze – Trinidad Hot Sauce



Tedy přiznám se vám, miluji papričky Trinidad Scorpion. Jasně, habanero je habanero, ale občas prostě chcete něco o dost silnějšího. Narozdíl od nagy, která mně osobně dost smrdí (znalcům připomenu specifický odér jinak vynikající omáčky Naga Snake Bite), nabízí „škorpión“ mrtě ohně bez nutnosti zacpávat si frňák. A tak se spolu dneska podíváme na omáčku od mého oblíbence CaJohna, která mi dělala nevšední společnost během nedávné, tvrdě zasloužené dovolené.

Přísady: papričky trinida scorpion, ocet, cibule, rajčata, citronova šťáva, česnek, sůl, koření. 

Vzhled: americká klasika o objemu decky a půl. Přesně takhle to mám rád. K tomu rozumně provedená etiketa a jsem naprosto spokojený.

Konzistence a barva: polotekutá omáčka barvy lehce zkvašených třešní slibuje samé nevšednívěci. Jednotlivé přísady jsou napůl rozemleté, napůl rozdrcené, tož semo tamo vaše oko potěší kousek papričky.

Vůně: rozhodně neskočím na špek každému, kdo mi zkusí předhodit generickou omáčku v duchu „ocet a chilli“, ale málo platný, kombinace kvalitního octa, citronové šťávy a „škorpióna“ mne zase jednou dostala. Fakt dobře vyvážená záležitost, která mi nejen kvalitním vyzrálým octem trochu připomíná The Legend.

Chuť: nejprve se zdá, že převažuje kyselost octa citronu, o půlku klepeta později následovaná kvintesencí paprikové chuti trinidadu. Fakt vynikající. Polykám první čajovou lžičku, a po chvilce u mne nastává intenzivní pocit déjà vu; jako bych byl zase na chilližroutovi a cpal do sebe tuhle papričku horem dolem. Pro sichr dám ještě o něco víc, a fakt že jo – ocet už poněkud ustupuje do pozadí, zato chuť paprik tancuje po jazyku jako zběsilá.

Pálivost: takhle to mají mazlíčci rádi! Fest solidní vjem pálivosti, který trvá, trvá a... trvá. Žádnej žvindl a nic pro zkurvený hipstery. Omáčka si na nic nehraje, nijak se vás nepokouší ochcat, neslibuje nic, co nemůže splnit – pálí pořádně, a od začátku do konce. Pokud si s touhle dámou něco začnete, vytrestá vás madame trinidad za vaši troufalost důtkama přes jazyk. Ale tak to přece máte rádi, no ne?

Jídlo: no asi takhle, podobně jako u „Legendy“ se Trinidad Hot Sauce podle mě hodí snad do všeho od ovocných salátů (to zkuste!) přes polévky (dýňový krém hnedle získá tu správnou jiskru) až třeba po kohouta na víně (já vím, jsem prase, když svévolně kurvim takovej klasickej recept, ale zkusit jsem to musel - vy aspoň nemusíte, hm?). Nikde mne nezklamal, naopak. Mám rád omáčky, které podporují fantazii, a tahle mezi ně bezesporu patří.

Cena a užitná hodnota: inu, Trinidad Hot Sauce snadno pořídí našinec za částku 259 Kč. Může se to zdát dost, ale garantuju vám, že vám vydrží déle než lecjaká slabší extraktovka, o mnohem lepší chuti nemluvě.

Shrnutí: další skvělá záležitost od Cajohna. Ne nadarmo se tenhle chlápek drží už kdoví kolikátou sezónu v první lize. Zůstává ale otázka – čím nás zničí příště?!

čtvrtek 3. října 2013

Fenomén – pálivé dobroty k pivu




Vážení, dnes si zase jednou odpočineme od recenzí. Ne snad, že bych neměl dostatek materiálu, ale říkám si, že občas neuškodí nějaká změna.

K pivu se dá jíst ledasco. Někdo nedá dopustit na špek a okurčičku, jiný přísahá na smažené celerové chipsy, další by do sebe nenalil půllitr bez tlačenky s cibulí. To je určitě správně a nelze jen tak říct, který z přístupů je nejlepší. Tedy, nedalo by se, kdybychom se ovšem nenacházeli na blogu věnovaném chilli. A tak se spolu podíváme na dvě tradiční pochutiny k pivu, kterým pálivé provedení rozhodně svědčí.


Nakládaný hermelín

Klasika nejklasičtější, která si o pálivé provedení vysloveně říká. Je s podivem, že i když jde o pokrm značně populární, málokde jej nabízejí opravdu dobrý. Jednou není dost uleželý, jindy chuti mdlé, prostě vopruz. Naštěstí není příprava až tak složitá, tak se nebojte a naložte taky. Vodítkem vám budiž třeba postup, který používám já:

Základem je dobrý plesnivý sýr. Obyčejně sáhnu po Králi sýrů, v případě že mám menší skleničku volím 100gramový ekvivalent ze Sedlčan. Počet kusů odhadněte podle kapacity nádoby na nakládání. Dále si pochystejte olej; já dávám dobrý řepkový, ale někdo nedá dopustit na slunečnicový. Extra panenskému olivovému oleji se raději vyhněte, na nakládání hermošů je ho jednak škoda, jednak má v lednici tendenci tuhnout, což komplikuje servírování. Tím máte to nejdůležitější doma, ovšem neobejdete se bez česneku, trochy pepře, sladké papriky (nemusí být – viz níže), čerstvých bylinek a samozřejmě chilli. 


Tak startujeme. Máte-li čerstvé chilli papričky, utřete je s trochou soli a pepře na pastu. 
Nemusíte se bát, že to přeženete s množstvím, kapsaicin se rozpouští v tucích, takže vjem pálivosti bude hodne utlumený. Pokud se s tím nechcete dělat, klidně sáhněte po nějaké dobré extraktovce. Za sebe doporučuju Dragons Blood. Sýry pěkně rozřízněte a vymažte chilli pastou nebo omáčkou. Na jednu půlku pak vždy naklaďte stroužky česneku nakrájené na plátky, na druhou něco bylinek. Posledně jsem použil tymián, ale představivosti se meze nekladou. Obě poloviny slepte k sobě a opatrně vložte do nakládací nádoby. Volný prostor mezi sýry vycpěte zbylými chilli papričkami a bylinkami, a to nejtěžší máte za sebou. Nyní byste už mohli výsledek zalít olejem, ovšem mám vyzkoušené, že lepších výsledků dosáhnu, když v oleji nejdřív rozmíchám trochu kvalitní sladké papriky. Po zalití nechám sklenici dva až tři dny při pokojové teplotě, pak ji přendám do ledničky. A po týdnu už je to žrádlo...

Utopenci

Zatímco příprava NH je v podstatě blbuvzdorná a výsledek je málokdy k nepožití, utopenci už vyžadují trochu trochu koumání. Základ tvoří kvalitní špekáčky, nejlépe od místního vyhlášeného řezníka. Dále nakupte ocet, divoké koření, hořčičné semínko, cibuli, česnek, nakládané okurky a nějaké to chilli.

Nejdřív si připravte lák – zapomeňte na prasárny typu Deko, to je vhodné tak na okurky. Smíchejte ocet s vodou v poměru 6:4. Já mám rád nálev dost kyselý, kdyžtak uberte octa nebo přidejte cukr. Budoucí lák dejte v kastrolu na plotnu, přihoďte bobkový list, pepř, nové koření a hořčici. V této fázi už můžete přidat chilli, já většinou vystačím s polévkovou lžicí Mega Death. Rozhodně ochutnávejte a dolaďujte, dokud není výsledek podle vašeho gusta. Pak dejte ohřívat, klidně až k varu. Nechcete-li, aby vám smrděl celý byt, doporučuju použít pokličku.

Špekáčky oloupejte a podélně nakrojte zhruba do dvou třetin. Vnitřek každého kousku lehce vymažte např. Srirachou a vyplňte trochou cibule, plátkem sterilované okurky a dle momentální inspirace a možností česnekem, kapií nebo chilli papričkou. Sepněte párátkem a skládejte utonutce jeden po druhém do sklenice. Volný prostor mezi buřty vyplňte cibulí, chilli apod.


A nyní to (skoro) nejdůležitější – na buřty lijeme lák horký, nejlépe vařící. Lépe se vsákne a utopenci budou chutnější. Stejně jako v případě NH nechám sklenici pár dní na pokojové teplotě, pak jdou do lednice. Ochutnávám  nejdřív po týdnu, spíše však po deseti dnech.

Poznámky na závěr: zajímavého výsledku dosáhnete, když do láku přidáte estragon. Naopak odporný výsledek vás odmění za snahu nahradit buřty vegetariánskou „alternativou“, např. opékačkami. Na oheň či gril asi použít jdou, ale ani sebelepší lák jim nepomůže, aby na talíři nevypadaly jako ***.

Nu, to je pro dnešek všechno. Je mi jasné, že co člověk to chuť, tak se nebojte vyjádřit v komentářích. Mějte se a za týden nashle. 

čtvrtek 26. září 2013

Recenze – Tamango Hotsauce



Vážení, týden uběhl jako voda a máte mne tu zpět s další recenzí. Dnes si hodlám posvítit na jednu novinku z portfolia značky Shamanic Fire. Tamango Hotsauce našinci slibuje nevšední zážitky z kombinace papriček tabasco, které proslavila stejnojmenná legendární omáčka (a furt tu na ni ještě není recenze, to snad není možný?!), a sladkého manga. To vše řádně podepřeno papričkou naga jolokia, takže „koní pod kapotou“ by omáčka měla mít dost.

Přísady: papričky naga jolokia, mango, papričky tabasco, sůl, papričky habanero, jablečný ocet, xantanová guma. 

Vzhled: provedené je poměrně tradiční – lahvičku o objemu deci a půl zkrášluje červenooranžová nálepka v klasickém „šamanském stylu“, tj. plameny, lebky a podobně. Žádné překvápko, ale svoje fanoušky si design asi najde.

Konzistence a barva: hned od prvního zavrklání flaštičkou si laskavý čtenář všimne, že je Tamango Hotsauce spíše řidší a jednotlivé její přísady jsou nadrceny úplně dohladka. Odstín je hezky červený, tak to má být.

Vůně: čichám, čichám člověčinu, teda chtěl jsem napsat čichám čichám něco, co už jsem někdy měl. Tahle kombinace octa a paprik mi je důvěrně známá... začínám tušit, odkud vítr vane.

Chuť: ... a už je jasno. Tamango jako by mělo za rodiče omáčku El Chamán 333. Chuť je velmi podobná, ale rozdíly tu jsou. Tak především je omáčka podstatně méně slaná, kteroužto skutečnost jenom kvituju. Pokud jde o mango, trochu cítit skutečně je, ale nijak zvlášť výrazně. To samé bohužel platí o papričkách tabasco, čekal jsem víc. Celek je docela fajn, ale asi se nestane, že byste o půlnoci načapali svoji holku, jak vám zrovna tuhle omáčku chodí umlsávat z ledničky.

Pálivost: naga se nezapře a Tamango Hotsauce pálí docela prímově. Nástup je překvapivě rychlý a běžná testovací dávka jedné lžičky mne vzápětí odměňuje chvilkovým záchvatem škytání, následovaným příjemným pocitem prokrvení dutiny ústní. Na omáčku bez extraktu slušný výkon, ošizeni si připadat určitě nebudete.

Jídlo: jakkoliv jsem nakloněn dávat přírodní omáčky spíše do studené kuchyně, v případě Tamanga bych klidně udělal výjimku. Nechápejte mne špatně, když ho nakapete do bagetky nebo vlašáku, tak to asi bude taky fajn, ale na rovinu říkám, že v dobrý polívce nebo poctivým guláši je mnohem lepší. A co teprve třeba tahle gratinovaná dýně! Tu musíte vyzkoušet, jasný?!

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem zakoupil zde za 150 kaček. Za tyhle prachy dostanete docela dobrý a chutný výrobek, který vám i chvíli vydrží. Pokud vaříte, přidejte si na pomyslné stupnici hodnocení dva body.

Shrnutí: kombinace nagy, tabasca a manga, která určitě neurazí. Zkoušíte-li rádi nové věci, tak o ní pouvažujte.

středa 18. září 2013

Recenze – Maverick Pre Label Edition



Ahoj zase po týdnu. Před pár měsíci jsem zjistil, že můj oblíbený výrobce Grim Reaper Foods uvedl na trh čerstvou a dle popisu notně vydařenou řadu omáček. I jal jsem se jednat a zahrnul do objednávky dnes recenzovanou dobrotu. Maverick by měl stavět hlavně na papričkách Scotch Bonnet, tak oblíbených v karibské kuchyni. Bylo moje očekávání naplněno? Čtěte dál!

Přísady: papričky Scotch Bonnet, datlová rajčata, jablečný ocet, šalotka, česnek, cukr, rajčatový protlak, řepkový olej, sůl, kyselina citronová. Pokud vás stejně jako mne zaujala datlová rajčata, tak vězte, že jde v zásadě o rajská jablíčka oválného tvaru s vyšším obsahem dužiny. Žádná exotika ve smyslu křížení rajčat a datlí se skutečně nekoná. 

Vzhled: vizuální stránka výrobku je pojata vcelku zajímavě. Malá lahvička o objemu 100 ml je opatřena průhlednou umělohmotnou etiketou s bílými popisky. Nic vám tak nebrání v kochání se krásami obsahu. Hrdlo flaštičky pak ukrývá plastový špunt s otvorem, jak jej známe např. u olejů. Díky tomu si nezaprasíte hrdlo zaschlou omáčkou. Praktické. 

Konzistence a barva: vkusně oranžová omáčka je spíše řidší, byť jednotlivé ingredience nejsou namlety vysloveně najemno. Semo tamo na vás jukne semínko papričky.

Vůně: směle lze prohlásit, že omáčka voní vyloženě sladce. Nikoliv přehnaně či dokonce protivně, ale tento aspekt jednoznačně dominuje, následován jemnou nakyslostí octa a příjemným odérem šalotky. Výsledek je příjemný a svěží, ale poněkud neobjevný.

Chuť: mám rád přírodní omáčky na všechny způsoby, takže jsem se na ochutnávku vysloveně těšil. A zklamán jsem rozhodně nebyl, Maverick totiž potěší všechny milovníky chilli, kteří si nepotrpí na příliš kyselé výrobky. Jistě, ocet ucítíte, ale jeho chuť je jemná a nevtíravá a velmi dobře doprovází chuť papriček a zeleniny. Celek je dobře propojený, nic vysloveně nevyčnívá ani nepřekáží.

Pálivost: nebudu daleko od pravdy, když pálivost přirovnám k omáčkám založeným na habanerech. Nástup je pěkně rychlý, prvotní nápor ale vcelku brzy odezní a v ústech pak přetrvává lahodné teplíčko. Kdo zná, ten ví. Kdo nezná, pěkně povinně vyzkouší.

Jídlo: v poslední době jsem radikálně změnil jídelníček a výrazně omezil příjem uhlovodanů. Takže skoro žádná pizza a těstoviny, o bramborách a knedlíkách nemluvě. Místo toho mrtě sýrů, hafo zeleniny a hromada ovoce. To se muselo nutně projevit při testování Mavericka. No ale řeknu vám, že v takovém boršči je to lahoda. A do salátů  se hodí taky. Bezvadně mi ladil i třeba ke tvarohovým pomazánkám a vysloveně senzační mi omáčka přišla na lečo. V zásadě lze prohlásit, že si snad ani nevybavuju, kdy jsem s ním byl nespokojen.

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem zakoupil zde za 169 korun. Na deckovou lahvičku je to docela dost, ale vzhledem k chutnosti obsahu to nějak překousnu. S lahodností ovšem souvisí skutečnost, že mi opravdu hodně rychle ubývala. Kdybych si ji nebýval šetřil, během pár dní by byla fuč. Chci alespoň 150ml balení.

Shrnutí: dobrá přírodní omáčka s možností všestranného použití. Snad jen jí mohlo být víc.

úterý 10. září 2013

Chilližrout 2013



Vážení a milí, jak jsem minulý týden slíbil, přináším dnes článek o tom, kterak autor do Brna odsvištěl, pěkně si zasoutěžil a mnoho nevšedních věcí zažil.

Cesta tam...

Z Hradce vyrážíme vlakem v devět, kromě mojí maličkosti jede ještě kámoš Alex. O pár hodin později nás écéčko vyplivne v Brně na hlaváku. Počasí parádní, sluníčko v tu dobu už solidně připaluje. Máme pár hodin času, takže plán je jasný – trochu poblomcat po Brně, najít dobrou hospodu, zasunout oběd a nějaké to osvěžení. Po drobných peripetiích plníme stanovené úkoly na sto procent. Následuje štreka hromadnou dopravou na přehradu. V Brně jsem svýho času několik let pracoval, ale zrovna do této části jsem se nikdy nedokopal vyrazit, tak jsem byl zvědav. 

Na místě

Po výstupu na konečný nás čekalo lehké překvápko v podobě davů směřujících k nádrži. Žertujeme, že snad všichni nejdou na Chillibraní. Čtvrt hoďky na to už jsme na místě. Hladce procházíme bránou a bleskově se rozkoukáváme. Hned na začátku mne rozesměje tabule s Horníčkovým citátem „Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí. Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují“. 

Areál moc pěknej, mít takový zázemí, tak snad sportuju taky. Registruju stánky s chilli omáčkama, překvapivě chybí zástupci webshopů paliveomacky.cz a habanero.cz. Škoda, chtěl jsem něco pokoupit a hodit řeč. No dobře vám tak, dáme tedy šanci konkurenci. Kvůli frontám není kloudně vidět na zboží a hlavně klid na výběr, tak nakonec v rychlosti kupuju jednu slibně vypadající malosériovku s papričkou Trinidad Scorpion a jdu od válu.

Zkusíme se postavit do fronty na točený. To víte, sluníčko smaží jak Amy Winehouse, je třeba doplňovat tekutiny. Záhy jsme však postaveni před dvě skutečnosti, a sice že na pivo je sice šílená fronta, ale zato vůbec, ale vůbec neodsejpá. Po deseti minutách, během kterých se štrůdl lidí nepohnul ani o půl metru na to kašleme. Naštestí si však vzpomeneme, že jsme chvilku předtím šli kolem sympatického stánku s vínem. Tam samozřejmě žádná fronta není, tak hned za dvě kila radostně kupujem lahev vychlazené frankovky rosé a jako správní pankáči ji pijeme z plastových kelímků hezky na žízeň a škodolibě koukáme na zoufalé pivaře. Ty jo, nechtěl bych bejt v jejich kůži... hodinu čekat na pivo s vědomím, že ho za dvacet minut vypiju a budu čekat znovu, no jejich volba.

Přituhuje

V mezičase se mi jako předposlednímu podařilo zaregistrovat mezi soutěžící. Mno, začíná přituhovat. V rámci přípravy dávám druhej oběd, ať mám žaludek plnej pokud možno něčeho mastnýho. Dále si ujasňuju, co od účasti vlastně očekávám. 
Prim samozřejmě hraje lákavá možnost udělat ze sebe před tisícovkou lidí trotla a hezky si šáhnout na dno. Naopak vylučuju možnost, že bych mohl byť jenom pomýšlet na medailové umístění. Extrakty, obzvláště pak v koncentrované formě konzumovat odmítám, tudíž jsem během roku vůbec netrénoval. Takže mám jasno, vydržet až do extraktů a dropnout.

A je to tady

O půl pátý jsem na místě a chvilku na to už sedím vedle ostatních borců a borek za dlouhým, předlouhým stolem. Celkem nás startuje 36. Následuje proslov organizátorů, objasňují se pravidla, fasujeme blicí pytlíky a potraviny na případné zajedení či zapití. Porce budou servírovány na lžičkách pro tzv. finger food, přičemž každý soutěžící má minutu na přesunutí porce do úst a další dvě minuty na snědení.

Půvabné organizátorky (organizátoři určite taky nebyli nepůvabní, ale to už já nedokážu ocenit a ani posoudit :) rozdaly soutěžícím várku pro první kolo a startujeme!


Kolo první

Oranžová omáčka z habaner podávaná s kouskem klobásky. Asi 20 000 SHU. Chutná a svěží, trochu nasládlá. Na rozjezd ideální. 

Kolo druhé

BBQ omáčka o deklarované pálivosti 50 000 SHU. Nu, mně přišla o dost míň pálivá než předchozí, takže opět pohoda. Všichni prošli.

Kolo třetí

Omáčka tentokrát s kouskem pečené krkovičky. Zde už je pálivost cítit trochu víc, ale pořád nejde o nic, co by se nedalo zvládnout. Opět nikdo neodpadl.

Kolo čtvrté

Ani zde jsem nebyl zaskočen. Omáčky bez extraktu baštím denně a v podstatě se jimi asi nelze předávkovat. V každém případě chutná záležitost, která by si výhledově mohla najít cestičku na stránky blogu a do mého arzenálu. Zatím se mi bez problémů daří během časového limitu porci nejenom pozřít a spolknout, ale i dostat se před následujícím kolem do stavu, kdy mne pusa skoro nepálí. Podobně na tom budou asi i ostatní, neboť jsme stále v plném počtu.

Kolo páté

Po úvodních čtyřech omáčkových kolech přicházejí na řadu nasekané papričky. Tento tah organizátorů oceňuju, minule tuším byl už v pátým kole servírován Mad Dog. Osobně si myslím, že jakkoliv pálivá syrová paprika se s pořádnou extraktovou omáčku nemůže měřit, takže mi to takhle připadá mnohem vyváženější. Fasujeme směs habanero orange a papričky fatalii, cca 250 000 až 350 000 SHU. Opět chytrá volba, habanera jako taková se svým typickým průběhem „rychle začnu pálit, ale brzy přestanu“ byla doplněna odrůdou, pro kterou je typický spíše pomalejší náběh. Je vidět, že při plánování někdo přemýšlel. Já osobně zvládám, ale jednotlivé nasekané kousky papriček se mi blbě žvýkají, tak poprvé sahám po toastovém chlebu a zajídám. Nejsem si jistý, zda v tomto kole už někdo neskončil, ale možné to je.

Kolo šesté

No vida, tak tohle kolo se prý už může pyšnit pálivostí 425 000 SHU. Nepodává se nic menšího než čokoládové habanero. Mňam, dobrota. Opět zajídám chlebem a před dalším kolem se stíhám dostat do naprosté pohody, ale přeci jen už je toho trochu víc. Vlivem intoxikace kapsaicinem začínám cítit první známky změněného stavu vědomí, zejména subjektivně pomalejší plynutí času. Jsem napumpovanej adrenalinem a docela se cítím. Řekl bych, že v šestým kole už to někdo určitě zabalil, ale neměl jsem čas ani chuť to sledovat.

Kolo sedmé

Ach, další papričky. Tentokrát si na nás pořadatelé nachystali odrůdu veleslavnou, a sice kombinaci papriček Trinidad Scorpion a Infinity. Tohle bude s milionem SHU už docela drsný, předem si trhám půlku tousťáku s tím, že zkusím žvýkat rovnou s chlebem. Nový přístup se docela osvědčuje, ale zase toho mám plná ústa, což moc nekoresponduje s omezeným časovým limitem. Nakonec bez problémů stíhám a zbývá mi ještě docela dost času na psychickou přípravu do dalšího kola. Znovu si připomínám, že pusa snese všechno, ale musím dávat majzla na žaludek. Ten se zatím neozývá, ale je jasný, že si v tom fofru časových limitů ještě nejspíš neuvědomil, čím ho zásobuju.

Kolo osmé

Hm, tak tohle bude zajímavé. Osmé kolo totiž přináší další legendu Trinidad 7 Pot. Její název (7 hrnců nebo kotlíků) je údajně odvozen od skutečnosti, že jedna taková potvora stačí na sedm hrnců jídla. No jen si představte, co to musí být zač. Pálivost údajně cca 1 500 000 SHU, to už je docela dost. Začínají mne fest brnět ruce, vzadu v krku mám divnej povlak, ale netroufám se napít vody, protože voda by mi moc nepomohla a pálivost jenom zhoršila. Místo toho sahám po malém balení smetany do kafe. Moc nepomohlo, ale lepší než bužírkou přes koule, že jo.

Kolo deváté

Po čtyřech kolech omáček a čtyřech rundách papriček jsem čekal změnu, ale ejhle! – prý ještě jednou čerstvá zelenina, tady někdo evidentně myslel na naše zdraví. Trinidad Scorpion Morogua se svými cca dvěma miliony SHU nemilosrdně nakládá. Daří se mi ji pozřít v časovém limitu a nakonec to nevypadá tak hrozně.

Kolo desáté a pro mne poslední

Tak, a je to tady. Extrakty. A tenhle Maddog 44 má rovné čtyři miliony SHU. No to mne potěš. Na lžíci přede mnou přistávají dvě kolečka klobásky s něčím tmavým, co podle vzhledu a vůně vypadá jako něco mezi asfaltem a dobře odleželou mrtvolou. V tu chvíli začne pracovat moje barvitá představivost, a protože už cítím, jak se ozývá protestující žaludek, stačí krátké pomyšlení na to, jak bych se asi cítil po tomhle svinstvu a dropuju.

V backstage sním jogurt a vypiju asi půl litru mlíka. Pusa je v pohodě, ale začíná mne pěkně hnusně bolet pajšl. Tohle bych nepřál nikomu, brrr.

...a zase zpátky

Podrobnostma návratu z brněnské přehrady do Hradce vás nebudu oblažovat, všechno šlo jako na drátkách a za tři hoďky jsme byli doma. Věčná škoda, že ten den nebyl v Brně žádný kloudný koncert, jinak bych možná vydržel déle.

Než se rozloučíme


Ještě bych chtěl zmínit pár věcí, které se nevešly výše

  • líbilo se mi, jak byla akce nazvučená. Pořadatelům bylo rozumět, hudba se dala poslouchat, zároveň byl slušný „tlak“.
  • dorazilo přes 2 500 návštěvníků. Loni jich bylo 400 a letos pořadatelé čekali nějak okolo 1 500. Snad tento údaj trochu otupí ostří kritiky těch, kteří nedokážou vydejchat, že museli čekat dlouho na pivo.
  • jsem rád, že i letos soutěžili muži i ženy dohromady. Upřímně si myslím, že škatulkování podle pohlaví je věc nedobrá, mnohdy (např. v případě šachu) dokonce směšná, a zrovna v této disciplíně navíc nemá žádné opodstatnění. Tak doufám, že to takhle zůstane i nadále, vždyť pojídání chilli není žádný „sport“, ale radost.

Na samém závěru chci poděkovat organizátorům za super akci. Muselo za tím být hodně práce a výsledek dopadl z mýho pohledu velmi dobře, tak se nenechte otrávit frflalama.

Osobně už podruhý do soutěže nepůjdu, jako zkušenost mi to bohatě stačilo. V každém případě ale za rok dorazím coby divák. Chillibraní a 
Chilližrout si to totiž zaslouží.

čtvrtek 5. září 2013

Radost až na dřeň




Vážení a milí, to nám to ale pěkně uteklo, že? Člověk si dá na dva měsíce voraz coby zdravou prevenci tvůrčího vyhoření a ejhle, najednou tu zase máme září a s ním rovnou i jednu z nejzásadnějších akcí sezóny, a sice Chillibraní 2013. No uznejte, můžu na něčem takovým chybět?

Nemůžu, vždyt byste mi to neodpustili. A tak jsem se rovnou přihlásil do soutěže Chilližrout 2013. Nedělám si iluze, že bych snad mohl pomýšlet na medajlový umístění, ale znáte to – pokud Prozřetelnost dá a já se z pozice náhradníka dostanu mezi soutěžící (jojo, přihlásil jsem se pozdě, anžto dlouho nebylo jasný, zda mi výlet do Brna v daným termínu vůbec klapne), tak se kurva spolehněte, že potlačím pud sebezáchovy a budu hledět kloudně zabojovat.

Především si ale od akce slibuju setkání s kopou přátel, nákup přiměřenýho množství chilli (bude krosna stačit?) a v neposledku řácky výživnou reportáž pro vás, kteří snad z nějakýho pokleslýho důvodu v sobotu do Brna nedovalíte.

Brno zas jednou valí na plnej hřebík, tak mi v sobotu držte palce!

čtvrtek 27. června 2013

Recenze – Captain Thom`s West African VooDoo Juice



Vážení, už je to řácká doba, co jsme tu neměli echtovní extraktovku, takže když se mi naskytla možnost vyměnit Agenta za tuhle lahůdku od jistého kapitána Thoma, nevádal jsem. Jak jsem byl spokojen? Jen směle čtěte dále.

Přísady: pyré z papriček Red Savina, mrkev, cibule, vinný ocet, hnědý cukr, bílý cukr, šťáva z papáji, šťáva z ananasu, banány, třtinový rum, šťáva z limety, extrakt kapsaicinu, sůl a koření.

Vzhled: flaštička o objemu 148 ml nepředstavuje nic nového, ale etiketa září všemi barvami. A k hrdlu, považte, je připevněn miniaturní strašák do zelí. Aha, tak ona to nejspíš má být voodoo panenka. No dobře. Trochu kýč, ale své kupce si takhle bejkárna určitě najde. 

Konzistence a barva: polohustá omáčka je co do barvy téměř kvintesencí červenosti, jen semo tamo na vás mrkne kousek černého pepře. Tohle rád ochutnám.

Vůně: nu, tak tohle je ta pravá exotika. Vůně je těžce kořeněná a na vaše čichové receptory dopadne jako babiččina péřová duchna. Fakt zajímavá kombinace, omáčka voní trochu jako vánoční perníčky .

Chuť: hodnotit šmak extraktovky rovnou ze lžičky je začasto nic moc, a ani tentokrát se mi do toho dvakrát nechce. Ale co bych pro vás neudělal, že jo? Dávám si slušnou nálož a hraju si s ní na jazyku. Kladně hodnotím téměř úplnou absenci kyselosti. Omáčka je pěkně nasládlá a s trochou nadsázky o ní lze prohlásit, že chutná podobně jako voní. já osobně jsem docela spokojen a v hlavě se mi hnedle začnou honit představy o všemožném kulinárním využití.

Pálivost: dobré, moc dobré. Pálivost není nikterak přehnaná, ale extrakt rozhodně nezapře. Náběh je spíše pomalejší, ovšem výdrž je velmi solidní. Navíc mne velice baví, jak dobře je pálivost Voodoo Juice vyvážená. Neškrábe v krku, ale nadmíru uspokojivé intenzitě navzdory se po chvilce přepne z bolesti do nádherné hřejivosti. Za mne jednička s hvězdičkou.

Jídlo: je jasné, že spíš než o omáčce bude hodnocení v této kategorii vypovídat o mém vaření, protože, málo platno, tuhle záležitost si, podobně jako v případě jiných extraktovek, jen tak na studeno k sýru nebo sendviči moc nevychutnáte. I jal jsem se Voodoo Sauce testovat v omáčkám k těstovinám, do gulášku, v hustých polévkách a třeba  i v takovém květákovém karí, které sice nepředstavuje kdovíjak vznešenou gastronomii, ale mně prostě chutná, že bych se po něm mohl utlouct. A jak si omáčka vedla? Velmi uspokojivě, řekl bych. V teplém pokrmu se hezky rozvinula její komplexní vůně a omáčka zároveň dodala slušnou pálivost. Těším se, v čem ještě si Voodoo Sauce vychutnám. Máte-li s ní zkušenost, podělte se v komentářích o své tipy.

Cena a užitná hodnota: jak už jsem zmínil výše, omáčku jsem nekupoval. V českých luzích a hájích ji lze ale pořídit např. zde za částku 259 kaček, což mi přijde úplně v pohodě.

Shrnutí: zajímavá hodně kořeněná extraktovka. Pokud často vaříte, tak to s ní zkuste.

středa 19. června 2013

Kde si spálit ústa – Mailsi, Praha




Vítejte zase po týdnu. Pro dnešek jsem se rozhodl, že zkusmo zavedu novou rubriku „Kde si spálit ústa“, ve které se s vámi budu čas od času dělit o zkušenosti se svými oblíbenými restauracemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že bych snad chtěl naskočit na hipsterskou vlnu diletantských takyrecenzí, nasrat! Ostatně, nepovažuju se za žádnýho znalce, takže půjde spíš o doporučení podniků, kde jsem se během četných návštěv nikdy nespálil, resp. kde jsem si krásně spálil ústa. Prostě takových těch sázek na jistotu.

A jako první musí přijít na řadu pakistánská restaurace Mailsi, nacházející se v relativním centru Prahy na Žižkově. Proč zrovna tenhle podnik? Inu, na první lásky se nezapomíná. A právě Mailsi byla první restaurací, ve které jsem kdy dostal opravdu pálivé jídlo
.

Bylo to v oněch temných dobách, kdy autor již experimentoval s pálivými omáčkami, ale ještě neměl tu správnou erudici a rozhled. Dokonce – považte! – neměl šajnu, co je to ono kuře vindaloo, kterým se furt cpal jeden buran v oblíbeném sci-fi sitcomu Červený trpaslík. To se mělo záhy změnit. Při jedné z návštěv Matičky stověžaté jsem se pak o své touze konečně vindaloo ochutnat zmínil v dobré společnosti, a byla mi doporučena návštěva Mailsi. Druhý den jsem úmysl proměnil v čin, a zbytek už je historie... od té doby se do téhle restaurace rok co rok vracím. A věřte nebo ne, dávám si více méně stále to samé.

Prostředí restaurace umístěné lehce v suterénu mne nijak esteticky neuráží, ale kvůli tomu tam nechodím, takže podrobnějšího rozboru na toto téma budete ušetřeni. Vysloveně kvituji výhradně anglicky hovořící personál; osobně mám totiž s indickými restauracemi s českou obsluhou spíše horší zkušenosti. Když už chválím obsluhu, musím zmínit skutečnost, že vrchní skutečně naslouchá vašim požadavkům, věrně je tlumočí kuchaři, a ten se jimi zase beze zbytku řídí. Zdánlivě jde o banalitu, ale kdo už někdy dostal v indické restauraci místo echtovního vindaloo nebo fálu jakousi divně nedokořeněnou šlichtu o pálivosti guláše z lokální čtyřky, zpravidla doprovázenou idiotskou výmluvou „ale náš kuchař se bál, že když to bude moc ostré, tak mu to vrátíte“, ten výše zmiňované docení.

Zkrátka a dobře, objednáte-li si jako já jehněčí vindaloo o pětinásobné pálivosti oproti běžné „ultra hot“ verzi, dostanete jej. Věřte mi, tohle jídlo opravdu stojí za to. 
Povinně bych jej ordinoval všem, kteří hlásají nesmyslné pověry o tom, že přílišná pálivost zabíjí chuť. Ta je krásně plná, pálivost pak stále ještě zvládnutelná, ale jídla je docela chlapácká porce, takže kapsaicinu do sebe narvete opravdu hodně. Samozřejmě nemohu nezmínit následky v podobě „sjetosti z chilli“; ta se dostavuje v intenzivní míře, takže si pak budete vykračovat po Žižkově spokojeni a v harmonii se všehomírem.

Ceny jsou pochopitelně vyšší než někde v ušmudlaném karí fast foodu u obchodního centra, ale vzhledem ke kvalitě obsluhy a jakosti pokrmů je považuji za více než přiměřené. Budete-li mít cestu kolem, neváhejte.

Fotku v úvodu článku jsem drze ukradl z webu nelso.cz. Zbytek fotek interiéru najdete tady.

čtvrtek 13. června 2013

Recenze – TaoTao coriander lime chilli sauce


Vážení a milí, řeknu vám, že recenzovat pálivé omáčky je povětšinou činnost ducha povznášející a tělo oblažující, leč čas od času se přihodí taková lapálie, kdy papričkozpytec konsternovaně kroutí hlavou. Před několika týdny jsem v regálu supermarketu letmo zahlédl dnes recenzovanou omáčku, jak si tam odpočívá vedle svých sestřiček různých barev a chutí. Já se rozhodl pro variantu s limetou a koriandrem, neb koriandr, to je prostě paráda a sázka na jistotu, no ne? Směle čtěte dále a poznejte celou krutou pravdu o tom, co následovalo.

Přísady: cukr, voda, limeta, koriandr, modifikovaný tapiokový škrob, česnek, červené chilli papriky, jedlá sůl, destilovaný ocet, kyselina citronová, výtažek z kvasnic, xantanová guma.

Vzhled: klasickou placatou dvoudecku, důvěrně známou všem milovníkům tuzemáku si nespletete s ničím jiným. Etiketa hraje všemi barvami a fonty, celek pak působí nesourodě a poněkud chaoticky.

Konzistence a barva: v průhledném základu lehce slizovité konzistence se vznášejí jednotlivé ingredience, zejména kousky červených papriček a koriandrové natě. Co do vzhledu působí omáčka samotná docela dobře.

Vůně: tak jsem si vám po přivonění vzpomněl na jeden film z dětství, a sice na dialog z Nekonečného příběhu, kdy jedna postava odpovídá na dotaz ohledně povahy Nicoty zhruba slovy „Díra je přece něco, ale tam nebylo nic“. Tady si budete připadat jako v té knížce, protože vůni koriandru, papriček, česneku a limety aby jeden pohledal. Asi je všechny sežrala Nicota, fuj. Výsledkem je jakýsi sladkokyselý odér s poněkud nepříjemných chemickým spodkem.

Chuť: s jistou dávkou sebezapření si dávám plnou lžíci omáčky a pomalu převaluju v ústech. Zajímavé a nevšední, počítám, že takhle nějak musí chutnat slimák trpící těžkou formou cukrovky.

Pálivost: pálivost je nulová, konec příběhu.

Jídlo: výrobce o omáčce odvážně tvrdí, že je lahodná k pečenému masu, vhodná pro grilování, na pizzu a sendviče. Inu, statečně jsem se jal TaoTao coriander lime chilli sauce pojídat ke špízu, zkusil jsem ji i k oné pizze a jako poslední pokus jí dal šanci v zeleninovém salátu, leč výsledek byl mírně řečeno neuspokojivý. Omáčka je natolik sladká a chemická, že bez ní, kulantně řečeno, daný pokrm vždy chutnal lépe.

Cena a užitná hodnota: neklamou-li mne paměťové obvody, koupil jsem tohle veledílo za 29 Kč v  Kauflandu. Vyhozené peníze.

Shrnutí: tohle je odpad, který neposlouží ani v nejkrajnější nouzi.