čtvrtek 27. června 2013

Recenze – Captain Thom`s West African VooDoo Juice



Vážení, už je to řácká doba, co jsme tu neměli echtovní extraktovku, takže když se mi naskytla možnost vyměnit Agenta za tuhle lahůdku od jistého kapitána Thoma, nevádal jsem. Jak jsem byl spokojen? Jen směle čtěte dále.

Přísady: pyré z papriček Red Savina, mrkev, cibule, vinný ocet, hnědý cukr, bílý cukr, šťáva z papáji, šťáva z ananasu, banány, třtinový rum, šťáva z limety, extrakt kapsaicinu, sůl a koření.

Vzhled: flaštička o objemu 148 ml nepředstavuje nic nového, ale etiketa září všemi barvami. A k hrdlu, považte, je připevněn miniaturní strašák do zelí. Aha, tak ona to nejspíš má být voodoo panenka. No dobře. Trochu kýč, ale své kupce si takhle bejkárna určitě najde. 

Konzistence a barva: polohustá omáčka je co do barvy téměř kvintesencí červenosti, jen semo tamo na vás mrkne kousek černého pepře. Tohle rád ochutnám.

Vůně: nu, tak tohle je ta pravá exotika. Vůně je těžce kořeněná a na vaše čichové receptory dopadne jako babiččina péřová duchna. Fakt zajímavá kombinace, omáčka voní trochu jako vánoční perníčky .

Chuť: hodnotit šmak extraktovky rovnou ze lžičky je začasto nic moc, a ani tentokrát se mi do toho dvakrát nechce. Ale co bych pro vás neudělal, že jo? Dávám si slušnou nálož a hraju si s ní na jazyku. Kladně hodnotím téměř úplnou absenci kyselosti. Omáčka je pěkně nasládlá a s trochou nadsázky o ní lze prohlásit, že chutná podobně jako voní. já osobně jsem docela spokojen a v hlavě se mi hnedle začnou honit představy o všemožném kulinárním využití.

Pálivost: dobré, moc dobré. Pálivost není nikterak přehnaná, ale extrakt rozhodně nezapře. Náběh je spíše pomalejší, ovšem výdrž je velmi solidní. Navíc mne velice baví, jak dobře je pálivost Voodoo Juice vyvážená. Neškrábe v krku, ale nadmíru uspokojivé intenzitě navzdory se po chvilce přepne z bolesti do nádherné hřejivosti. Za mne jednička s hvězdičkou.

Jídlo: je jasné, že spíš než o omáčce bude hodnocení v této kategorii vypovídat o mém vaření, protože, málo platno, tuhle záležitost si, podobně jako v případě jiných extraktovek, jen tak na studeno k sýru nebo sendviči moc nevychutnáte. I jal jsem se Voodoo Sauce testovat v omáčkám k těstovinám, do gulášku, v hustých polévkách a třeba  i v takovém květákovém karí, které sice nepředstavuje kdovíjak vznešenou gastronomii, ale mně prostě chutná, že bych se po něm mohl utlouct. A jak si omáčka vedla? Velmi uspokojivě, řekl bych. V teplém pokrmu se hezky rozvinula její komplexní vůně a omáčka zároveň dodala slušnou pálivost. Těším se, v čem ještě si Voodoo Sauce vychutnám. Máte-li s ní zkušenost, podělte se v komentářích o své tipy.

Cena a užitná hodnota: jak už jsem zmínil výše, omáčku jsem nekupoval. V českých luzích a hájích ji lze ale pořídit např. zde za částku 259 kaček, což mi přijde úplně v pohodě.

Shrnutí: zajímavá hodně kořeněná extraktovka. Pokud často vaříte, tak to s ní zkuste.

středa 19. června 2013

Kde si spálit ústa – Mailsi, Praha




Vítejte zase po týdnu. Pro dnešek jsem se rozhodl, že zkusmo zavedu novou rubriku „Kde si spálit ústa“, ve které se s vámi budu čas od času dělit o zkušenosti se svými oblíbenými restauracemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že bych snad chtěl naskočit na hipsterskou vlnu diletantských takyrecenzí, nasrat! Ostatně, nepovažuju se za žádnýho znalce, takže půjde spíš o doporučení podniků, kde jsem se během četných návštěv nikdy nespálil, resp. kde jsem si krásně spálil ústa. Prostě takových těch sázek na jistotu.

A jako první musí přijít na řadu pakistánská restaurace Mailsi, nacházející se v relativním centru Prahy na Žižkově. Proč zrovna tenhle podnik? Inu, na první lásky se nezapomíná. A právě Mailsi byla první restaurací, ve které jsem kdy dostal opravdu pálivé jídlo
.

Bylo to v oněch temných dobách, kdy autor již experimentoval s pálivými omáčkami, ale ještě neměl tu správnou erudici a rozhled. Dokonce – považte! – neměl šajnu, co je to ono kuře vindaloo, kterým se furt cpal jeden buran v oblíbeném sci-fi sitcomu Červený trpaslík. To se mělo záhy změnit. Při jedné z návštěv Matičky stověžaté jsem se pak o své touze konečně vindaloo ochutnat zmínil v dobré společnosti, a byla mi doporučena návštěva Mailsi. Druhý den jsem úmysl proměnil v čin, a zbytek už je historie... od té doby se do téhle restaurace rok co rok vracím. A věřte nebo ne, dávám si více méně stále to samé.

Prostředí restaurace umístěné lehce v suterénu mne nijak esteticky neuráží, ale kvůli tomu tam nechodím, takže podrobnějšího rozboru na toto téma budete ušetřeni. Vysloveně kvituji výhradně anglicky hovořící personál; osobně mám totiž s indickými restauracemi s českou obsluhou spíše horší zkušenosti. Když už chválím obsluhu, musím zmínit skutečnost, že vrchní skutečně naslouchá vašim požadavkům, věrně je tlumočí kuchaři, a ten se jimi zase beze zbytku řídí. Zdánlivě jde o banalitu, ale kdo už někdy dostal v indické restauraci místo echtovního vindaloo nebo fálu jakousi divně nedokořeněnou šlichtu o pálivosti guláše z lokální čtyřky, zpravidla doprovázenou idiotskou výmluvou „ale náš kuchař se bál, že když to bude moc ostré, tak mu to vrátíte“, ten výše zmiňované docení.

Zkrátka a dobře, objednáte-li si jako já jehněčí vindaloo o pětinásobné pálivosti oproti běžné „ultra hot“ verzi, dostanete jej. Věřte mi, tohle jídlo opravdu stojí za to. 
Povinně bych jej ordinoval všem, kteří hlásají nesmyslné pověry o tom, že přílišná pálivost zabíjí chuť. Ta je krásně plná, pálivost pak stále ještě zvládnutelná, ale jídla je docela chlapácká porce, takže kapsaicinu do sebe narvete opravdu hodně. Samozřejmě nemohu nezmínit následky v podobě „sjetosti z chilli“; ta se dostavuje v intenzivní míře, takže si pak budete vykračovat po Žižkově spokojeni a v harmonii se všehomírem.

Ceny jsou pochopitelně vyšší než někde v ušmudlaném karí fast foodu u obchodního centra, ale vzhledem ke kvalitě obsluhy a jakosti pokrmů je považuji za více než přiměřené. Budete-li mít cestu kolem, neváhejte.

Fotku v úvodu článku jsem drze ukradl z webu nelso.cz. Zbytek fotek interiéru najdete tady.

čtvrtek 13. června 2013

Recenze – TaoTao coriander lime chilli sauce


Vážení a milí, řeknu vám, že recenzovat pálivé omáčky je povětšinou činnost ducha povznášející a tělo oblažující, leč čas od času se přihodí taková lapálie, kdy papričkozpytec konsternovaně kroutí hlavou. Před několika týdny jsem v regálu supermarketu letmo zahlédl dnes recenzovanou omáčku, jak si tam odpočívá vedle svých sestřiček různých barev a chutí. Já se rozhodl pro variantu s limetou a koriandrem, neb koriandr, to je prostě paráda a sázka na jistotu, no ne? Směle čtěte dále a poznejte celou krutou pravdu o tom, co následovalo.

Přísady: cukr, voda, limeta, koriandr, modifikovaný tapiokový škrob, česnek, červené chilli papriky, jedlá sůl, destilovaný ocet, kyselina citronová, výtažek z kvasnic, xantanová guma.

Vzhled: klasickou placatou dvoudecku, důvěrně známou všem milovníkům tuzemáku si nespletete s ničím jiným. Etiketa hraje všemi barvami a fonty, celek pak působí nesourodě a poněkud chaoticky.

Konzistence a barva: v průhledném základu lehce slizovité konzistence se vznášejí jednotlivé ingredience, zejména kousky červených papriček a koriandrové natě. Co do vzhledu působí omáčka samotná docela dobře.

Vůně: tak jsem si vám po přivonění vzpomněl na jeden film z dětství, a sice na dialog z Nekonečného příběhu, kdy jedna postava odpovídá na dotaz ohledně povahy Nicoty zhruba slovy „Díra je přece něco, ale tam nebylo nic“. Tady si budete připadat jako v té knížce, protože vůni koriandru, papriček, česneku a limety aby jeden pohledal. Asi je všechny sežrala Nicota, fuj. Výsledkem je jakýsi sladkokyselý odér s poněkud nepříjemných chemickým spodkem.

Chuť: s jistou dávkou sebezapření si dávám plnou lžíci omáčky a pomalu převaluju v ústech. Zajímavé a nevšední, počítám, že takhle nějak musí chutnat slimák trpící těžkou formou cukrovky.

Pálivost: pálivost je nulová, konec příběhu.

Jídlo: výrobce o omáčce odvážně tvrdí, že je lahodná k pečenému masu, vhodná pro grilování, na pizzu a sendviče. Inu, statečně jsem se jal TaoTao coriander lime chilli sauce pojídat ke špízu, zkusil jsem ji i k oné pizze a jako poslední pokus jí dal šanci v zeleninovém salátu, leč výsledek byl mírně řečeno neuspokojivý. Omáčka je natolik sladká a chemická, že bez ní, kulantně řečeno, daný pokrm vždy chutnal lépe.

Cena a užitná hodnota: neklamou-li mne paměťové obvody, koupil jsem tohle veledílo za 29 Kč v  Kauflandu. Vyhozené peníze.

Shrnutí: tohle je odpad, který neposlouží ani v nejkrajnější nouzi.

čtvrtek 6. června 2013

Recenze – Hot Naga Sauce



Vítejte u další recenze na pálivé omáčky. Zatímco nikoliv nepodstatnou část republiky odrovnaly záplavy (pokud se to týká zrovna vás, držím palce, ať všechno dobře dopadne), se mnou pro změnu pořádně zatočila dnes recenzovaná omáčka od zde již dobře známého výrobce Chilli Pepper Pete. K omáčce jako takové je třeba předeslat, že nejde o úplnou novinku, ale před zařazením do standardizované řady Dragon's Blood se honosila názvem Naga Head Hunter a vypadala úplně jinak. Jak je patrné z nového názvu, můžeme se těšit na pořádnou nálož papriček naga, což je vždycky příslibem nevšedního zážitku. Dost řečí, pojďme na to.

Přísady: ananasová šťáva, rajčata, cibule, papričky naga, kajenské papričky, červená paprika, cukr, česnek a sůl. Fakt vůbec žádný ocet? Nevídáno!

Vzhled: čtyřboká britská klasika o objemu decky a čtvrt. Nálepka je co do designu spíše střízlivější a mě osobně její provedení jinak zvlášť neuchvacuje, ale co už – u Chillipepperpeta se design omáček mění každou chvíli, takže za rok může být všechno jinak. 

Konzistence a barva: hnědá omáčka je plná semínek a nevyznačuje se kdovíjakou hutností. Čistě podle vzhledu bych tipoval, že obsahuje ještě hrubě drcený černý pepř, ale když ne, tak ne...

Vůně: jak mne moc nepřesvědčil design, tak vůně je prostě dokonalá. Těžká nasládlá vůně rajčat (fakt nejsou pečená?), cibule a papriček je prostě dokonalá. Oproti takové Trinidad Scorpion je vůně Hot Naga Sauce méně ovocná a podstatně zemitější; navíc je pořádně fortelná, asi jako zadnice Kim Kardashian.

Chuť: chuť je vzhledem ke zničující pálivosti velmi dobře vybalancovaná. Dominuje chuť papriček, zdatně podpořená sladkostí ananasu a cukru. Kyselé tóny jsou cítit jenom zcela slabě, což osobně kvituji. Za další plus považuju skutečnost, že výrobce šetřil se solí.

Pálivost: pokud jde o pálivost, připravila mi recenzovaná omáčka nejedno příjemné překvapení, byť je nutno přiznat, že šlo o překvapení spíše z kategorie těch pořádně drsných. Nástup je nesmlouvavý a především na omáčku z papriček naga nevšedně rychlý; lecjaká omáčka z habaner by mohla závidět. Vzhledem k nemilosrdné účinnosti nemohu nezmínit i jisté psychoaktivní účinky, neboť pár lžiček ochutnávání na lačno vás dostane do stavu velice příjemné kapsaicinové sjetosti. Dáte-li si ještě víc, možná se dočkáte i legračních barevných světýlek před očima. Zkrátka a dobře, tahle omáčka se může svou silou směle měřit s nejednou extraktovkou.

Jídlo: další z nemnoha univerzálních vojáků, který neudělá ostudu takřka nikde. Ve studené kuchyni je Hot Naga Sauce báječná, ale vzhledem k řidší konzistenci si dávejte bacha na dávkování, každá kapka navíc bude pořádně znát. V každém případě vám garantuju, že vaše saláty, chlebíčky, jednohubky a pomazánky už nikdy nebudou jako dřív, o poctivě připravených sendvičích nemluvě. A jak si omáčka vede v kuchyni teplé? Ještě lépe, nekecám! Nejenom že se skvěle prosazuje tam, kde mnohým přírodním omáčkám poněkud dochází dech, ale díky větší chuťové komplexnosti začasto povznese zážitek z pokrmu až k nebesům. S výjimkou kulajdy a koprovky mne v průběhu uplynulých týdnů Hot Naga Sauce provázela u všeho od polévek přes omáčky až po stejky a rolády, a zklamán jsem nebyl snad nikdy.

Cena a užitná hodnota: občas je člověk na vážkách a říká si, zda pořizovat věc, která mu vydrží sotva pár dní. Nu, tak v případě Hot Naga Sauce to fakt neplatí, anžto za sumu 179 Kč obdržíte omáčku, se kterou se budete potýkat klidně i několik týdnů, méně zkušení pak možná po dobu v řádu měsíců.

Shrnutí: vynikající a pořádně silná omáčka, které nechybí skoro nic. Pokud to s chilli myslíte vážně, Hot Naga Sauce byste měli alespoň ochutnat.