Recenze – Jalapeño Red Pepper Sauce

Čas od času se stane, že mi někteří bláhovější jedinci gratulují k recenzování coby bezva koníčku. „Ty se máš, dostáváš zdarma omáčky, a na oplátku o nich jednou týdně něco naškrábeš. To by se mi taky líbilo“. Jo, kdyby to tak byla pravda! Nejenže si podstatnou část vzorků pořizuju za svý těžce vydřený kačky, na kteroužto skutečnost si ovšem v žádném případě nehodlám stěžovat, ale ani vlastní recenzování nebývá prosté nejrůznějších dramatických a ne vždy zcela příjemných chvilek. Pár jsem jich zažil díky aktuálně recenzované omáčce společnosti Ostmann, kterou mi přivezl otec z Německa. Mělo by jít o extra pálivou omáčku z červených papriček jalapeño, vyrobenou podle brazilské receptury. Nu, sice mi jalapeños pasují spíše k Mexiku, ale v dnešním globalizovaném světě je možné všechno. V každém případě díky za dárek! 

Přísady: vinný ocet, papričky chilli, sůl, aroma, xanthanová guma.

Vzhled: mainstreamová produkce na první pohled. Přeplácaná červenožlutá etiketa zdobí lahvičku o objemu 100 ml. Její úzké hrdlo dává tušit, že dávkování omáčky bylo výrobcem zamýšleno spíše po kapkách. No tak se podívejme, zda to bude stačit.

Konzistence a barva: výrazně červená omáčka svou konzistencí na první pohled připomíná Tabasco, přičemž bližší zkoumání dojem jenom potvrzuje. Zbytky papriček jsou jen velmi jemně mleté, omáčka vypadá spíš jen jako obarvená voda, resp. ocet.

Vůně: co to je?! Kurnik, sním či bdím? Připadám si jako v čínském bistru, kde zákazník při placení nafasuje deckovou lahvičku laciného švestkového vína coby pozornost podniku. Ale vážně – agresivní odér octa a lihu připomíná výše zmíněný patok velmi zdařile. Tohle že mám ochutnat?!

Chuť: o některých pokrmech lze vcelku bezpečně prohlásit, že chutnají tak, jak voní. U Jalapeño Red Pepper Sauce to tedy platí rozhodně. Především bych nikdy neřekl, že vinný ocet může chutnat takhle mizerně a hrubě; skoro bych si dovolil odhadnout, že lihový low-end značky Dr. Halíř nebude o moc horší. Kromě zabijácké kyselosti a spousty soli v omáčce žádnou zvláštní chuť neidentifikuju, a po specifické chuti papriček jalapeño pátrám marně. Proč?

Pálivost: na první dojem se zdá, že omáčka pálí víc, než byste čekali. Jakmile vás ale přejde odporné octové svírání na jazyku, zjistíte, že je to vlastně pohoda piánko. Na další ochutnání už ale nemáte nejmenší chuť. Samozřejmě jsem se kvůli vám ještě mockrát překonal, ale bylo to pořád stejné a slastné pocity se nedostavily.

Jídlo: výrobce omáčku doporučuje k dochucování a vylepšování polévek, salátů, sals a podobně. Nu, zkusil jsem první dvě ze jmenovaných a záhy jsem došel k názoru, že je to škoda námahy, surovin, nervů a chuťových buněk. Jasně že jsem nečekal kdoví co, ale až takový propadák?

Cena a užitná hodnota: omáčku Jalapeño Red Pepper Sauce lze koupit například přímo na webu výrobce. Obávám se však, že i cena necelých 2 € je v tomto případě přemrštěná.

Shrnutí: ani v Albánii to nechtěli, ničili tím hmyz...

Recenze – Ghost Pepper '10' Sauce

Vážení a milí, dnes se mrkneme na další prima omáčku z produkce rodinného podniku Cambridge Chilli Farm. Dle vyjádření výrobce se jedná o jeho nejpálivější výrobek a každičká lahvička obsahuje 10 papriček naga morich. Ta je v angličtině někdy nazývána ghost pepper – odtud tedy název. Jsem upřímně zvědav, jaké zážitky mi omáčka zprostředkuje.

Přísady: pečená rajčata, papričky naga morich, jablečný ocet, hnědý cukr, pečený česnek, pečené červené papriky, limetková šťáva, melasa, rozmarýn, černý pepř, sůl.

Vzhled: flaštička z čirého skla o objemu 150 ml se vyznačuje stejném tvarem jako před časem zde recenzovaná Habanero Voodoo Sauce. Vkusně a střízlivě zpracovaná etiketa vyvedená v kombinaci žluté, červené a černé barvy sděluje vše podstatné a mně se docela líbí.

Konzistence a barva: červenohnědý odstín Ghost Pepper '10' Sauce se trochu podobá dobře odleželému domácímu kečupu. Konzistence je poněkud řidší, ale nikoliv vysloveně vodová. Jednotlivé ingredience jsou jemně nadrcené a s výjimkou sem tam se vyskytujícího kousku černého pepře působí celek homogenním dojmem.

Vůně: jsem si jistý, že rustikální vůně pečených rajčat a paprik vám nedá spát! Celek je vhodně doplněn rozmarýnem a s přáteli jsem se shodl, že jsou zde patrné švestkové podtóny. Velmi zajímavé, na mou věru.

Chuť: chuť omáčky je nasládlá a v dobrém slova smyslu silně ovlivněná pečenou zeleninou. Dále je cítit česnek a pepř, a opět mi přijde, jako bych měl na jazyku kousek švestky. Pokud patříte mezi ty milovníky pálivého, kteří nemají rádi příliš octovité omáčky, je pro vás Ghost Pepper '10' Sauce tím pravým – ocet je cítit jen velice jemně a celek není skoro vůbec kyselý. Tak na co ještě čekáte?

Pálivost: pálivost je opravdu velice solidní a dovoluji si tvrdit, že může téměř konkurovat extraktovce The Evil One. Naga morich se prostě nezapře. Nástup pálivosti je pěkně svižný a v ústní dutině vás bude oblažovat docela dlouho. Rozhodně jsem byl příjemně překvapen.

Jídlo:  Ghost Pepper '10' Sauce bude skvělá na grilovačky všeho druhu a báječně poslouží i při výrobě nejrůznějších marinád a salátů. Pokud jde o konkrétní recept, rozhodl jsem se tentokrát volně inspirovat  pikantním hamburgerem ze známého pořadu Šéf na grilu. Oproti předloze jsem se vykašlal na zelený pepř (moc ho nemusím) a vnitřek burgeru důkladně těsně před konzumací důkladně pokapal recenzovanou omáčkou. Výsledek mne náramně potěšil a jistě to není naposledy, kdy jsem tuhle baštu připravoval. Omáčka se v pokrmu velice dobře prosazovala a zároveň se zbytkem dobře ladila. Vřele doporučuji vyzkoušet.   

Cena a užitná hodnota: omáčka Ghost Pepper '10' Sauce stojí stejně jako Voodoo Sauce, tedy 169 Kč. Za tyto peníze obdržíte výrobek solidní pálivosti a vynikající chuti, a pokud to nebudete moc přehánět, určitě vám měsíc nebo dva vydrží.

Shrnutí: poctivá a dobrá omáčka za přiměřenou cenu. Pokud navíc preferujete méně kyselé výrobky, neváhejte.

Recenze – Tempest

Společnost Grim Reaper Foods již není ctěnému čtenářstvu tohoto blogu nijak neznámá. Pálivé omáčky z její produkce jsem již recenzoval, a dlužno dodat, že ve tvrdé konkurenci obstály se ctí. Je tedy zřejmé, že když se mi naskytla možnost podívat se na zoubek, resp. pod víčko extra panenskému řepkovému oleji s přídavkem chilli a česneku, neváhal jsem ani na okamžik. Také jste jako já celí napnutí, jak to dopadne?

Přísady: řepkový olej lisovaný za studena, extrakt z chilli papriček, přírodní česnekový extrakt.

Vzhled: vysoká a štíhlá čtvrtlitrová flaštička z čirého skla je příjemná do ruky a v lednici díky svému tvaru nezabírá zbytečně místa. Etiketa se Smrťěm třímajícím namísto kosy papričku slibuje „božskou pomstu“. Hm, no uvidíme.

Konzistence a barva: viděli jste už někdy v životě olej? Že ano? No tak vidíte – tenhle vypadá podobně jako vaše Lukana, jen je trochu tmavší.

Vůně: krásně česnekový odér ve mně vyvolává libé pocity a je příslibem událostí budoucích.

Chuť: upřímně vzato mi přijde dost obtížné hodnotit chuť, neboť se nepovažuju za kdovíjakého odborníka na oleje. Jasně, kvalitních extra panenských olivových olejů jsem   za svůj krátký život už pár desítek litrů spotřeboval, ale ani to ze mne nedělá experta. Berte tedy moje hodnocení s rezervou. Chuť mi přijde jemně papriková s decentním nádechem skořice. Spolu s výraznou chutí česneku je výsledkem výrobek harmonického šmaku.

Pálivost: pálivost je střední až nižší, a pokud si doma děláte svůj vlastní chilli olej (fantazii se meze nekladou a receptů je plný Internet), určitě jeho pálivostí nebudete překvapeni, tím méně nepříjemně zaskočeni. To je ale v každém případě výhoda, neboť olej přeci chcete používat po lžících, nikoliv po kapkách, že?

Jídlo: mno, co vám budu povídat – „Bouři“ si užijete v salátech, na mase i zelenině. A protože na tohle byste dokázali přijít sami, radši si ukážeme recept, ve kterém jsem jej dneska používal já, tedy zapečené baklažány plněné rajčaty a tofu, podávané s pečenými papričkami jalapeño plněnými sýrem gervais. Kromě dvou středních baklažánů budete potřebovat cibuli, česnek, tři rajčata, 200 g přírodního tofu, sůl, pepř, čerstvé listy bazalky a trochu parmezánu. No a pak už jen jalapeños a přírodní gervais.

Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte. Baklažány podélně rozpulte, vnitřky se semínky vydlabejte a vyhoďte. Vnitřní stranu vzniklých „lodiček“ můžete posypat solí a nechat z nich vytáhnout vodu a případnou hořkost. Dejte stranou. Zapněte troubu a nastavte teplotu zhruba 200 °C. Na větší pánvi si připravte náplň – na oleji Tempest orestujte cibuli, česnek, po chvíli přidejte nastrouhané tofu a rajčata. Přidejte nasekanou čerstvou bazalku a nechte probublávat, dokud směs nezhoustne. Dochuťte solí a pepřem a ještě chvíli „bublejte“. Pokud by byl výsledek příliš kyselý, lze náplň dosladit třeba hroznovým cukrem.

V mezičase podélně rozpulte papričky jalapeño a vydlabejte semínka. Gervais utřete s trochou soli a sýrem naplňte půlky papriček.

Teď už byste měli mít hotovou rajčatovou náplň. Na plech vyložený pečicím papírem položte vydlabané poloviny baklažánů, nalijte do nich ještě trochu oleje a směle je naplňte rajčatovou dobrotou. Okolo naklaďte plněné papričky. Mohlo by to vypadat nějak takto: 

Plech šupněte do trouby a pokrm nechte péci nějakých 15–20 minut, víc ne. Poté na horní část zvesela naklaďte parmezán, ještě pár minut zapékejte, a je hotovo. Výsledek byl v mém případě následující:

Nemusím nejspíš ani dodávat, že jsem si báječně pochutnal, viďte? 

Cena a užitná hodnota: olej Tempest stojí 169 Kč. Není to úplně levné, ale tak už to u dobrých věcí obvykle bývá.

Shrnutí: pro milovníky ovoněných a ochucených olejů představuje „Bouře“ zajímavou a chutnou alternativu. Navíc dobře vypadá, takže jde potenciálně i o atraktivní dárek. Využití v kuchyni je poměrně všestranné, takže za mne palec nahoru.

Recenze – Habanero Mustard Sauce

Jarní sezóna nám úspěšně pokračuje. Všechno rostlinstvo vůkol kvete, roste, pučí a jinak prospívá, a na bedrech pána tvorstva zůstává důležitý a zodpovědný úkol – když už tak pěkně vyrostla, je třeba flóru pěkně ocenit, zpracovat a zbaštit. A protože člověk není králík nebo třeba nějaký přežvýkavec, nespokojí se se zeleninou samotnou, syrovou a neochucenou; naopak, pěkně ji dochutí a upraví, k čemuž mu budiž nápomocna třeba dnes recenzovaná omáčka.

Přísady: třtinový ocet, červené papričky habanero, hořčičný prášek, cukr, červené amazonské papričky, xanthanová guma, kurkuma a koření.

Vzhled: vzhledem se omáčka příliš neodlišuje ode dvou předchozích, se kterými jsme už měli tu čest –  150ml lahvička, etiketa s nezbytným papouškem, no však vidíte sami. Za mne dobrý.

Konzistence a barva: habanero mustard sauce se vyznačuje příjemně oranžovou barvou, a je rovnoměrně protkána červenými nitkami rozdrcených papriček. Konzistence omáčky je polotekutá, semínka papriček nejsou vůbec vidět.

Vůně: názvu navzdory není po typicky ovocném odéru papriček habanero ani stopy. Vůně omáčky je nakyslá a silně hořčičná.

Chuť: chuť je taková, jakou byste dle názvu a etikety očekávali – nikoliv překvapivě nejvýrazněji vyčnívá chuť hořčice a v dalším gardu oblaží chuťové buňky laskavého čtenáře třtinový ocet. Chuť papriček se samostatně příliš neprosazuje, nicméně tvoří se zbytkem přísad pěkně vyvážený celek.

Pálivost: ačkoliv je omáčka doporučována „pouze skutečným profesionálům v oblasti pálivých jídel“, není to až tak zlé a osobně věřím tomu, že si rychle a rádi zvyknete. Oproti Jolokia Mustard Sauce je pálivost zhruba poloviční, což vzhledem k použitým surovinám málokoho překvapí.

Jídlo: dle vyjádření výrobce lze omáčku použít na burgery, maso, ryby a další. Osobně jsem názoru, že v ničem ze zmiňovaného omáčka určitě ostudu neudělá. Nicméně jsem se rozhodl, že namísto obecných doporučení se s vámi dnes podělím o recept, ve kterém jsem recenzovanou omáčku použil já, totiž o pikantní seitanové špízy s osvěžujícím dresingem. Na špízy samotné budete potřebovat seitan natural (vyrábí např. sunfood, koupíte v každé zdravé výživě), 2-3 cibule, ne méně než 3 stroužky česneku, pěknou barevnou papriku, 2 feferonky, pár masitých žampiónů, sůl a olej, na dresing pak tzv. řecký jogurt (vegani použijí sojovou alternativu), sůl, 2 stroužky česneku a pár snítek kopru. Den před zamýšlenou přípravou nejprve smíchejte olej, nadrcený česnek, trochu soli a 2 polévkové lžíce Habanero Mustard Sauce tak, abyste získali voňavou a chutnou marinádu. Přesné poměry psát nebudu, anžto nejste ovce a rádi si na ně přijdete sami. V marinádě směle vyráchejte nakrájený seitan a v lednici nechte přes noc odležet. Dále si připravte dresing – nasekejte kopr a spolu s nadrceným česnekem a trochou soli jej rozmíchejte v jogurtu. Výslednek dejte též rozležet do lednice. Druhý den nechte rozpalovat troubu nebo gril a v mezičase vytvořte špízy. Ty pak budete přiměřeně dlouho opékat, přičemž ohledně teploty a délky zpracování se opět řiďte vlastním úsudkem a vybavením - až to bude, tak to bude. Hotové špízy podávejte s česnekovo-koprovým dresingem. Coby přílohu jsem osobně použil prima rýži od Vietnamců, nicméně si lze stejně tak dobře vystačit s pečivem, opečenými bramborami nebo třeba hranolky. Výsledek byl příjemně pálivý a omáčka se ve výsledku rozhodně neztratila, tudíž nemohu než doporučit. Dobrou chuť.

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem obdržel jako dárek k objednávce z webshopu smartshopper.cz (díky!) a bohužel ji zatím na daných stránkách nemohu nalézt. Pevně věřím, že se brzy objeví mezi sortimentem a potěší všechny zájemce o tento specifický druh omáček. Předpokládám, že Habanero Mustard Sauce bude stát jako zbytek produkce v této kategorii, tj. 76 Kč, za kteroužto částku dle mého názoru stojí.

Shrnutí: pokud si potrpíte na pálivé a na hořčici, tak nemusíte váhat – omáčka Habanero Mustard Sauce se u vás moc dlouho neohřeje. Navíc je za dveřmi grilovací sezóna, a tam ji lze též úspěšně využít. Preferujete-li však spíš univerzální výrobky, raději dvakrát měřte, aby vám zbytečně nestála v lednici.

Recenze – The Evil One

Před časem jsem měl tu čest s příjemnou a originální omáčkou Rookie Goblin. S výsledkem jsem byl velmi spokojen, proto mne zajímalo, jaké jsou další výrobky společnosti Grim Reaper Foods. Dnes se spolu podíváme, jak výrobce „umí“ omáčky s extraktem. Dostojí „Zloun“ svému názvu?

Přísady: papriky, papričky Scotch Bonnet, cibule, jablečný ocet, pomeranče, bílý vinný ocet, cukr, citróny, mrkev, papričky Naga Jolokia, sůl, česnek, extrakt kapsaicinu, kyselina citronová.

Vzhled: obal je stejný jako u Goblina Zelenáče, tj. menší čirá lahvička o objemu 100 ml s užším hrdlem a masivním černým uzávěrem. Etiketa s nezbytným logem a postavičkou smrtky je tentokrát laděna do hnědočervena. Jak je u omáček tohoto výrobce zvykem, je zde uvedena relativní pálivost. Ta je tentokrát reprezentována číslem 5 (Rookie Goblin měl jedničku), takže lze důvodně očekávat slušný náklep.

Konzistence a barva: ze vzhledu samotného není vůbec poznat, že jde o extraktovku – barva je vesele oranžová a podstatně světlejší než na fotce. Jednotlivé ingredience jsou jemně nadrceny a jednolitou oranžovou masu narušuje jen občasné semínko. Konzistencí je omáčka spíše řidší.

Vůně: ani vůně nenaznačuje, že byste měli mít co do činění s omáčkou obsahující extrakt kapsaicinu. The Evil One voní ovocem po papričkách habanero a citrusech a celkový dojem jakoby v další upozaděné rovině podtrhuje slabá vůně muškátu. Ocet je cítit jen slabounce a extrakt vůbec. Jsem na rozpacích – nechce se mi věřit, že by takto milá omáčka klamala tělem a skrývala v sobě víc než na kolik vypadá.

Chuť: mojí oblíbenou metodou zkoumání vždy byl experiment. Nuže, vzhůru do toto! Nalévám plnou lžičku a šup s ní do úst. První vteřinu vnímám příjemně nasládlou ovocnou chuť soupeřící s lehkou a jemnou kyselostí. Výsledný dojem je velmi dobře vyvážený a vůbec mne nepřekvapuje, že výrobek v roce 2010 obdržel ocenění Fiery Foods UK Chilli Award. Po hořkosti extraktu ani stopa; spíše mi přijde, že cítím velmi krotkou nahořklost typickou pro citrusy. Celek je pěkně svěží a svádí vás k další ochutnávce.

Pálivost: po pozření celé čajové lžičky jsem několik minut škytal štěstím, ale jinak nejde o žádnou zběsilost a v menších množstvích je to už pohoda. Ideální úvodní omáčka pro ty, kteří dosud neměli s extraktovkami tu čest; celek na mne působí spíš jako přechod mezi přírodní omáčkou a omáčkami s přidaným kapsaicinem. Pálivost odhaduji na 30-50 000  SHU a její nástup je poměrně pomalý; díky tomu si budete moci naplno vychutnat chuť „Zlouna“. Nižší pálivosti navzdory vás budou ústa pálit poměrně dlouho.

Jídlo: zdá se, že k nám konečně přišlo jaro, a s ním i stále se rozšiřující nabídka čerstvé zeleniny. Byla by hloupost nepřizpůsobit jídelníček sezóně, co říkáte? Kromě komerční nabídky se vyplatí překonat lenost a vyrazit do lesů, na louky a stráně, a naškubat si medvědí česnek, divokou pažitku či třeba mladé kopřivy. Mňam, kopřivy! Spařil jsem otrhané vršky, nahrubo je nasekal a v salátové míse doplnil trochou jablečného octa, olivového oleje a soli. Nahoru přišlo ztracené vejce a pět šest kapek omáčky The Evil One. Výsledek mne náramně potěšil – takhle nějak si představuju ideální jarní večeři.

V rovině čistě obecné se domnívám, že recenzovaná omáčka je snad ještě univerzálnější než moje nadmíru oblíbená Dragon's Blood a svoji práci odvede ve všem od zeleniny a studené kuchyně přes  polévky a maso až po většinou těžce přesolený junk food typu gyros či burgery všeho druhu; u posledně jmenovaných se pozitivně uplatní skutečnost, že je omáčka velmi málo slaná.

Cena a užitná hodnota: the Evil One lze sobě i svým blízkým zakoupit za 169 Kč. Na extraktovku jde o docela slušnou cenu a vzhledem k vynikající vyvážené chuti osobně počítám s tím, že ji do svého „arzenálu“ zařadím natrvalo.

Shrnutí: tento „Zloun“ není vůbec tak zlý jak se tváří, naopak – připomíná naoko přísného a věčně nabručeného dědečka, který však skrývá zlaté srdce. Přitroublé macho frajírky předhánějící se v počtu vypitých panáků Mad Doga omáčka The Evil One nejspíš nepřesvědčí, ale u zbytku milovníků pálivého by zabodovat mohla. Osobně doporučuji, ale konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás.