Vážení a milí, tak je tu další recenze s pravidelnou týdenní periodicitou, ale tentokrát ji nepíše Martin, ale já. Proč ne Martin? Inu, věc je jednoduchá, přece nebude dělat recenzi sám na sebe. Ale popořádku.
S Martinem se už nějaký pátek známe a tak mám poměrně často tu čest ochutnávat s ním během pivních setkání všelijaké ty dryáky. Určitě se nepovažuji za nějakého extra odborníka, pálivé omáčky mám ale rád, dopřávám si je často a něco jsem už od něj ohledně teorie taky pochytil, takže nebojte se nic. Každopádně musím předeslat, že opravdu rád mám ty, které jsou podle mě „stylově čisté“ jako je např. vyhlášená The Legend. Ale zpátky k věci. Martin pochopitelně za ta léta nemohl nezkusit umíchat také nějaký svůj lektvar k pročištění střev. Postupem času jeden svůj oblíbený recept dovedl takřka k dokonalosti, ale ježto je to občas lemra líná, museli jsme ho s přáteli poněkud zdlouhavě dokopávat k tomu, aby pořídil kloudné lahvičky, vybavení a nechal si také vytvořit vlastní vinětu.
A jak to dopadlo? Podle mě nad očekávání dobře. Pojďme na to!!
Přísady: tak prvně je třeba říci, že jsou „hand-selected“. Tohle není žádný „komerční trik“, viděl jsem na vlastní oči, jakou péči Martin výběru věnuje. Vezmu-li to popořádku, máme tu papričky habanero (pochopitelně, že Martine), mrkev, cibule, česnek, ocet, koření, sůl. Přísady klasika, jen mrkev by asi našinec jen tak nečekal. Ale právě tohle je jedna z věcí, která tuhle omáčku dělá unikátní. A pak, jak jinak by asi tak Martin docílil tuhle úžasnou barvu, že? Ale o tom až potom.
Vzhled: jak jsem psal výše, Martin je samovýrobcem a chvíli trvalo dohnat jej k nákupu lahviček a starání se o věci poněkud přízemnější než je sama tvorba chuťového uměleckého díla. Takže jednoduše: lahvička normál, ale asi jste nečekali, že to bude nějaká paráda typu Pure Habanero Red Savina Hot Sauce. (Mimochodem, pokud jste to pochopili jako výzvu investorům do tohohle šikovnýho chlapíka, pochopili jste správně. Každý umělec potřebuje svého mecenáše.) Viněta taktéž odpovídá finančním možnostem (ať žije barterový obchod!), ale pozor, mluvím tu čistě o technikáliích jako je zalakování okrajů apod. Samotný motiv je totiž dle mého skromného soudu naprosto parádní. Nenechte se mýlit zdánlivě kýčovitým obrázkem a „ostrostí“ barev. Přesně tohle byl záměr, a ježto jsem u debat o podobě viněty byl, holt mi budete muset věřit. Co je Agent Orange a jak a kde byl používán, asi většina z vás ví. Námět obrázku měl být zcela záměrně ve stylu laciných kinoplakátů s upoutávkou na filmy typu Rambo. Fuckt si myslím, že se to povedlo, včetně té nostalgické nálady akčních filmů z našich jinošských let.
Konzistence a barva: tady se nedá říct nic výstižnějšího, než že barva je prostě kouzelná! Líbí se mi, jak v čisté oranžové působí jemné slupky habaner. Omáčka je díky tomu nádherně žíhaná a vypadá to opravdu dobře. Konzistence je tak akorát. Určitě se vám nestane, že byste jemným nakloněním hrdla vylili půlku obsahu, na druhou stranu není omáčka až tak hutná, abyste si znuděně stihli přečíst novinový úvodník o viróze pana prezidenta, než padne první kapka na talíř. Prostě všechno tak akorát.
Vůně: panáčci (a panenky), tak tohle opravdu není rubrika moc pro mě, ale dobře: pochopitelně cítím papričky habanero, neodmyslitelnou to součást Martinovy alchymické laboratoře, lehounce ocet a mrkev. Jenže dohromady, se zavřenýma očima, byste klidně řekli, že je to paprička a pěkné rajčátko. Víc vám asi nepovím, snad jen, že vůně je mi příjemná a ničím neruší.
Chuť: některé omáčky chutnají po ovoci, jiné spíše po octu, ovšem najdou se takové, které lze nejlépe popsat jako zeleninové. Takovou je i aktuálně recenzovaná omáčka. Ani moc sladká, ani slaná, už vůbec ne překyselená; celek dává maximálně vyniknout jednotlivým ingrediencím. Já jsem spokojen.
Chuť a pálivost: nečekejte nějaký Afterdeath či něco podobného. Nicméně bych pálivost „bajvajvoko“ odhadnul na nějakých příjemných 25 000 SHU. Těžko u mě při této recenzi předstírat, že s takřka panenskou nedočkavostí třesoucí se rukou otevíram lahvičku, abych zjistil, co že se tam skrývá. To své „poprvé“ mám s touhle mrškou už za sebou. Ale přesto – zkusím si to odmyslet, dávám si čajovou lžíčku a ... hned si dávám ještě jednu. Pálivost není, jak jsem předesílal, úplně extrémní, přesto by méně pokročilé mohla lehce potrápit. Nástup je příjemný, nic vysokooktanového, spíš taková štiplavá pálivost „ve vysokých tónech“, která se postupně line patrem a odeznívá polehoučku a příjemně. No nic, dám ještě jednu. Jo, pořád jsem do týhle chuti zamilovaný! A nebojte, že by snad omáčka chutnala díky mrkvi do sladka, naopak se sladkost výborně mísí s kyselostí octa. Navíc Martin už poměry hodně vychytal. Takže samozřejmě neomylně poznáte i jeho oblíbené papričky habanero. Jsem rád, že soli je v omáčce tak akorát, musím se přiznat, že tuhle přísadu moc nemusím. Když srovnám s etablovanými omáčkami, musím uznat, že Martin si s nimi opravdu nezadá, a to nikterak nepřeháním!
Jídlo: na pálivých omáčkách je krásné ono experimentování s chutěmi. Já na rozdíl od Martina nijak nevařím, ale zato rád konzumuji, co uvaří má milá žínka. Agenta jsem zodpovědně – když už mám tu čest jej hodnotit – vyzkoušel na kdeco, vlastně jej zkouším na kdeco už od chvíle, kdy jsem jej prvně dostal. Tak kupříkladu byste možná nevěřili, jak skvěle chutná na domácí tlačence s horou cibule. A když jsme u té cibule, zrovna s tou mám i další postřeh. Jídlo sestávající z bramborových knedlíčků, krůtího masa a cibulové omáčky, kterou jsem mocně obohatil Agentem, se mi minulou neděli stalo opravdovou symfonií chutí. Agenta jsem taky zkoušel např. do salátu s balkánským sýrem, to bylo hodně zajímavé, nebo do obyčejné čočkové kaše s vejcem, ze kterého učinila jídlo hodné takového jména. Do čeho bych Agenta osobně nedával, je polévka. Nějak mi k ní nesedí, ale zase na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát. Pak nesmím zapomenout na steak (v mém případě v úpravě well-done), tam doporučuji nepotírat jej, ale každé sousto namočit zvlášť. Taky zážitek! Hele, teď mě napadá, že bych Agenta moc rád vyzkoušel na cibulové kroužky, herš, jak to, že jsme to pořád ještě nespáchali?!
Cena a užitná hodnota: za jakou cenu bude Marťas tuhle svou parádu nabízet, nebo zda to prozatím bude ve stylu promo jen vybraným lidem, nevím. Myslím, že lahvička za kilko by vůbec nebyla žádná drzost a myslím to vážně! Jak pravil jeden můj anglický kamarád: dnešní omladina zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho. Co se Agenta týče, cena surovin i práce by se jistě vyčíslit dala a já ji zhruba znám. Pro mě má ale tahle omáčka především hodnotu, která se nedá popsat. Dostal jsem ji jako kamarád, se kterým se chtěl někdo podělit o svou radost. A to se prostě penězi zaplatit nedá. I tak chci věřit, že Agent Orange si jednou budete moci i vy objednat na některém webshopu s odpovídajícím zaměřením.
Shrnutí: čistě mezi námi: Ten, kdo se považuje za fandu pálivek, měl by alespoň jednu láhvičku Agenta vlastnit. Proč? Protože je to prostě raritka, ingredience jsou „hand-selected“ a celé je to opravdu „hand-made“, jinak řečeno srdeční záležitost kluka, co ho tahle alchymie baví nejen ochutnávat, ale i provozovat. A pak, každý z nás chce přece ve sbírce mít něco, co se jen tak lehko sehnat nedá a tudíž to nevlastní každý šmudla... Abych se tedy nezapomněl pochlubit, jsem vlastníkem dvou originálních lahviček Agent Orange a jsem na to fakt hrdý! To jen tak mezi námi.
Závěrem už jen pár slov. Milé plechové huby s teflonovými vnitřnostmi, Martin je jen jeden, o tom žádná. Každá jeho recenze mě baví prostě proto, že ji píše s lehkostí geparda při skoku a já občas marně dumám, jak ho všechny ty slovní kudrlinky napadají. A s takovou to má každý host poněkud obtížné. Berte proto, prosím, můj skromný příspěvek spíše jako malou výpomoc kamarádovi. Když už jsem si vymyslel, že by tu měla být recenze na Agenta, tak jsem si ji za odměnu taky sám střihnul.
Mějte se a zase třeba někdy ;-)
Danny
S Martinem se už nějaký pátek známe a tak mám poměrně často tu čest ochutnávat s ním během pivních setkání všelijaké ty dryáky. Určitě se nepovažuji za nějakého extra odborníka, pálivé omáčky mám ale rád, dopřávám si je často a něco jsem už od něj ohledně teorie taky pochytil, takže nebojte se nic. Každopádně musím předeslat, že opravdu rád mám ty, které jsou podle mě „stylově čisté“ jako je např. vyhlášená The Legend. Ale zpátky k věci. Martin pochopitelně za ta léta nemohl nezkusit umíchat také nějaký svůj lektvar k pročištění střev. Postupem času jeden svůj oblíbený recept dovedl takřka k dokonalosti, ale ježto je to občas lemra líná, museli jsme ho s přáteli poněkud zdlouhavě dokopávat k tomu, aby pořídil kloudné lahvičky, vybavení a nechal si také vytvořit vlastní vinětu.
A jak to dopadlo? Podle mě nad očekávání dobře. Pojďme na to!!
Přísady: tak prvně je třeba říci, že jsou „hand-selected“. Tohle není žádný „komerční trik“, viděl jsem na vlastní oči, jakou péči Martin výběru věnuje. Vezmu-li to popořádku, máme tu papričky habanero (pochopitelně, že Martine), mrkev, cibule, česnek, ocet, koření, sůl. Přísady klasika, jen mrkev by asi našinec jen tak nečekal. Ale právě tohle je jedna z věcí, která tuhle omáčku dělá unikátní. A pak, jak jinak by asi tak Martin docílil tuhle úžasnou barvu, že? Ale o tom až potom.
Vzhled: jak jsem psal výše, Martin je samovýrobcem a chvíli trvalo dohnat jej k nákupu lahviček a starání se o věci poněkud přízemnější než je sama tvorba chuťového uměleckého díla. Takže jednoduše: lahvička normál, ale asi jste nečekali, že to bude nějaká paráda typu Pure Habanero Red Savina Hot Sauce. (Mimochodem, pokud jste to pochopili jako výzvu investorům do tohohle šikovnýho chlapíka, pochopili jste správně. Každý umělec potřebuje svého mecenáše.) Viněta taktéž odpovídá finančním možnostem (ať žije barterový obchod!), ale pozor, mluvím tu čistě o technikáliích jako je zalakování okrajů apod. Samotný motiv je totiž dle mého skromného soudu naprosto parádní. Nenechte se mýlit zdánlivě kýčovitým obrázkem a „ostrostí“ barev. Přesně tohle byl záměr, a ježto jsem u debat o podobě viněty byl, holt mi budete muset věřit. Co je Agent Orange a jak a kde byl používán, asi většina z vás ví. Námět obrázku měl být zcela záměrně ve stylu laciných kinoplakátů s upoutávkou na filmy typu Rambo. Fuckt si myslím, že se to povedlo, včetně té nostalgické nálady akčních filmů z našich jinošských let.
Konzistence a barva: tady se nedá říct nic výstižnějšího, než že barva je prostě kouzelná! Líbí se mi, jak v čisté oranžové působí jemné slupky habaner. Omáčka je díky tomu nádherně žíhaná a vypadá to opravdu dobře. Konzistence je tak akorát. Určitě se vám nestane, že byste jemným nakloněním hrdla vylili půlku obsahu, na druhou stranu není omáčka až tak hutná, abyste si znuděně stihli přečíst novinový úvodník o viróze pana prezidenta, než padne první kapka na talíř. Prostě všechno tak akorát.
Vůně: panáčci (a panenky), tak tohle opravdu není rubrika moc pro mě, ale dobře: pochopitelně cítím papričky habanero, neodmyslitelnou to součást Martinovy alchymické laboratoře, lehounce ocet a mrkev. Jenže dohromady, se zavřenýma očima, byste klidně řekli, že je to paprička a pěkné rajčátko. Víc vám asi nepovím, snad jen, že vůně je mi příjemná a ničím neruší.
Chuť: některé omáčky chutnají po ovoci, jiné spíše po octu, ovšem najdou se takové, které lze nejlépe popsat jako zeleninové. Takovou je i aktuálně recenzovaná omáčka. Ani moc sladká, ani slaná, už vůbec ne překyselená; celek dává maximálně vyniknout jednotlivým ingrediencím. Já jsem spokojen.
Chuť a pálivost: nečekejte nějaký Afterdeath či něco podobného. Nicméně bych pálivost „bajvajvoko“ odhadnul na nějakých příjemných 25 000 SHU. Těžko u mě při této recenzi předstírat, že s takřka panenskou nedočkavostí třesoucí se rukou otevíram lahvičku, abych zjistil, co že se tam skrývá. To své „poprvé“ mám s touhle mrškou už za sebou. Ale přesto – zkusím si to odmyslet, dávám si čajovou lžíčku a ... hned si dávám ještě jednu. Pálivost není, jak jsem předesílal, úplně extrémní, přesto by méně pokročilé mohla lehce potrápit. Nástup je příjemný, nic vysokooktanového, spíš taková štiplavá pálivost „ve vysokých tónech“, která se postupně line patrem a odeznívá polehoučku a příjemně. No nic, dám ještě jednu. Jo, pořád jsem do týhle chuti zamilovaný! A nebojte, že by snad omáčka chutnala díky mrkvi do sladka, naopak se sladkost výborně mísí s kyselostí octa. Navíc Martin už poměry hodně vychytal. Takže samozřejmě neomylně poznáte i jeho oblíbené papričky habanero. Jsem rád, že soli je v omáčce tak akorát, musím se přiznat, že tuhle přísadu moc nemusím. Když srovnám s etablovanými omáčkami, musím uznat, že Martin si s nimi opravdu nezadá, a to nikterak nepřeháním!
Jídlo: na pálivých omáčkách je krásné ono experimentování s chutěmi. Já na rozdíl od Martina nijak nevařím, ale zato rád konzumuji, co uvaří má milá žínka. Agenta jsem zodpovědně – když už mám tu čest jej hodnotit – vyzkoušel na kdeco, vlastně jej zkouším na kdeco už od chvíle, kdy jsem jej prvně dostal. Tak kupříkladu byste možná nevěřili, jak skvěle chutná na domácí tlačence s horou cibule. A když jsme u té cibule, zrovna s tou mám i další postřeh. Jídlo sestávající z bramborových knedlíčků, krůtího masa a cibulové omáčky, kterou jsem mocně obohatil Agentem, se mi minulou neděli stalo opravdovou symfonií chutí. Agenta jsem taky zkoušel např. do salátu s balkánským sýrem, to bylo hodně zajímavé, nebo do obyčejné čočkové kaše s vejcem, ze kterého učinila jídlo hodné takového jména. Do čeho bych Agenta osobně nedával, je polévka. Nějak mi k ní nesedí, ale zase na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát. Pak nesmím zapomenout na steak (v mém případě v úpravě well-done), tam doporučuji nepotírat jej, ale každé sousto namočit zvlášť. Taky zážitek! Hele, teď mě napadá, že bych Agenta moc rád vyzkoušel na cibulové kroužky, herš, jak to, že jsme to pořád ještě nespáchali?!
Cena a užitná hodnota: za jakou cenu bude Marťas tuhle svou parádu nabízet, nebo zda to prozatím bude ve stylu promo jen vybraným lidem, nevím. Myslím, že lahvička za kilko by vůbec nebyla žádná drzost a myslím to vážně! Jak pravil jeden můj anglický kamarád: dnešní omladina zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho. Co se Agenta týče, cena surovin i práce by se jistě vyčíslit dala a já ji zhruba znám. Pro mě má ale tahle omáčka především hodnotu, která se nedá popsat. Dostal jsem ji jako kamarád, se kterým se chtěl někdo podělit o svou radost. A to se prostě penězi zaplatit nedá. I tak chci věřit, že Agent Orange si jednou budete moci i vy objednat na některém webshopu s odpovídajícím zaměřením.
Shrnutí: čistě mezi námi: Ten, kdo se považuje za fandu pálivek, měl by alespoň jednu láhvičku Agenta vlastnit. Proč? Protože je to prostě raritka, ingredience jsou „hand-selected“ a celé je to opravdu „hand-made“, jinak řečeno srdeční záležitost kluka, co ho tahle alchymie baví nejen ochutnávat, ale i provozovat. A pak, každý z nás chce přece ve sbírce mít něco, co se jen tak lehko sehnat nedá a tudíž to nevlastní každý šmudla... Abych se tedy nezapomněl pochlubit, jsem vlastníkem dvou originálních lahviček Agent Orange a jsem na to fakt hrdý! To jen tak mezi námi.
Závěrem už jen pár slov. Milé plechové huby s teflonovými vnitřnostmi, Martin je jen jeden, o tom žádná. Každá jeho recenze mě baví prostě proto, že ji píše s lehkostí geparda při skoku a já občas marně dumám, jak ho všechny ty slovní kudrlinky napadají. A s takovou to má každý host poněkud obtížné. Berte proto, prosím, můj skromný příspěvek spíše jako malou výpomoc kamarádovi. Když už jsem si vymyslel, že by tu měla být recenze na Agenta, tak jsem si ji za odměnu taky sám střihnul.
Mějte se a zase třeba někdy ;-)
Danny
