středa 30. ledna 2013

Recenze – Schwarze Witwe


Vážení, to vám řeknu, že je to povážlivá úleva, když vám po pár dnech zase začne kloudně chutnat chilli. Tož jsem hnedle s chutí sáhl po jedné extraktovce, ačkoli jinak dávám přednost přírodním omáčkám. Seznamte se s Černou vdovou!

Přísady: papričky habanero, ananasový koncentrát, kapsaicin, rajčatový protlak, sůl.

Vzhled: v designu dvoudeckové placatky opatřené červenočernou etiketou s výrazným obrázkem pavouka spatřuji docela povedenou, nepřeplácanou záležitost. U mne dobrý.

Konzistence a barva: omáčka je tmavě červená a notně hutná. Sem tam spatříte semínko papričky, jinak nebezpečně vyhlížející hmotu nic neruší.

Vůně: pamatujete, jak voněl extrakt z omáčky Jekyll and Hyde? Ano, byl cítit poněkud chemicky. Tak tedy vězte, že Schwarze Witwe smrdí ještě tak dvacetkrát hůř. Po vůni habaner, rajčat či ananasu ani stopa; pokud bych měl vůni k něčemu připodobnit, tak asi k Paramu druhou středu v měsíci o půl deváté ráno. Je ovšem nabíledni, že tuto skutečnost nelze dost dobře přičítat omáčce k tíži, neboť ke konzumaci přímo z lahvičky není vůbec určena.

Chuť: totéž lze ostatně prohlásit i o chuti. S tím se ale nespokojíme, tak hurá na ochutnávku! S nevelkým nadšením požívám slušnou dávku a připadám si trochu jako destilační kolona. Tedy, omáčka jistojistě lépe chutná než voní, ale ani tak nejde o záležitost pro slečinky a milovníky biopotravin. Syntetická, lehce násládlá záležitost. Ufff...

Pálivost: pálivost je jednoduše brutální, a jestli omáčka v něčem opravdu exceluje, je to právě pálivost. Nominálně má Schwarze Witwe 229 000 SHU, ale mně subjektivně přijde mnohem silnější. Porovnám-li ji s takovou Mega Death či Z'Nothing Beyond, přičemž obě by měly být s necelým půlmilionem SHU o dost silnější, drží Černá vdova hravě krok. Nástup je třeba oproti Zetku trochu pomalejší, ale spalující intenzita a nesmlouvavá plnost a výdrž vás přesvědčí.  

Jídlo: tak především je jasné, že tentokrát budeme hovořit výhradně o teplé kuchyni. A zde se dostávám k největšímu překvapení dnešní recenze; a jde o překvapení z řady příjemných, neboť po tepelné úpravě při vaření a vhodném ředění není po výše zmiňované chemické chuti a vůni ani stopy. Osobně dávám zhruba dvě kapky na porci a při této koncentraci se v pokrmu chuť Černé vdovy téměř ztratí, aby svou pálivostí podtrhla vlastní chuť jídla. Přátelé, takové gumbo, to musíte ochutnat!

Cena a užitná hodnota: německý výrobce nabízí omáčku Schwarze Witwe na svém webshopu za EUR 9,99. Uf, mně osobně by bohatě stačila lahvička o polovičním objemu, dvě deci vydrží člověku na měsíce a měsíce.

Shrnutí: Pokud vaříte a potrpíte si na fest pálivá svinstva, mohla by být Černá vdova pro vás to pravé. Jinak se ale držte dál, mohli byste si nehezky ublížit!

čtvrtek 24. ledna 2013

Chřipka :o(



Vážení a milí, omlouvám se za výpadek, leč vlezla na mne nějaká hnusná chřipka. O to by nebylo, ani horečka není důvodem pro kapsaicinovou abstinenci. Blbý ovšem je, že nemám vůbec chuť na jídlo jako takový, což je u mne věc nevídaná. Za těchto podmínek by mohl být můj názor na aktuálně připravovanou omáčku hodně zkreslený, tak zveřejnění recenze odložím, až budu fit, ok? Do tý doby pěkně čaj s medem a citronem, něco rumu, hodně česneku a spánek dvacet hodin denně :)

středa 16. ledna 2013

Recenze – August in Austin



Zdravím opět po týdnu. Dnes spolu ochutnáme omáčku, která je údajně žhavá jako léto v Texasu. Vyrábí ji americký obchod (nejen) s pálivými omáčkami Tears of Joy a pokud jsem to správně pochopil, jde svým způsobem o vlajkovou loď mezi tamními produkty. Tak hurá na to – This is Austin not L.A.!.

Přísady: červené papričky habanero, vinný ocet, limetková šťáva, česnek, sůl.

Vzhled: lahvička z čirého skla o deklarovaném objemu 148 ml je polepena decentní etiketou s názvem omáčky a ilustrací v podobě kombinace vyprahlé texaské krajiny a papričky habanero. V hrdle se nachází kapátko ke snadnějšímu dávkování.

Konzistence a barva: odstín omáčky je jasně červený. Takovou barvu jsme tu už dlouho neměli. Konzistence je dosti řídká, jednotlivé ingredience jsou rozdrceny krásně najemno.

Vůně: miluju vůni tropického ovoce, jak ji může poskytnout jedině habanero. V kombinaci s jemnou vůní limetové šťávy a stopou česneku na pozadí považuji výsledek za neodolatelný.

Chuť: chuť se zdá být kombinací papriček a octa s limetou, ovšem zprvu mi přišlo, že cítím i jistou hořkost. Že by byla v omáčce rozemleta i semínka? Dávám další lžičku a zjišťuji, že je to vlastně úplně v pohodě. Mírná hořkost mi nijak nevadí a počítám, že v pokrmech se ztratí, ale považuji za poctivé na tuto skutečnost upozornit.

Pálivost: tak v tomhle ohledu určitě nebudete zklamáni! August in Austin nemilosrdně nakládá a je poznat, že výrobce na kvalitě papriček rozhodně nešetřil – pálivost nastupuje pěkně záhy a docela dlouho vydrží. Spokojenost veliká.

Jídlo: během krátké doby, kdy mi „Srpen v Austinu“ ozvláštňoval a zlepšoval obědy v zaměstnání, se z nás docela stali kámoši. Použití omáčky je skutečně všestranné a nestalo se mi, že bych si nepochutnal. Pizza a těstoviny dostaly ten správný říz, dresink ke grilované zelenině rázem chutnal o sto procent lépe, prostě váš den byl hned ještě lepší. Těším se, až August in Austin vyzkouším do polévek, zimní čas je přece ideální na nějakou tu hustou a poctivou bramboračku, gulášovku či kapustnicu a tahle omáčka jim určitě dodá ty správný grády.

Cena a užitná hodnota: omáčku koupíte na stránkách výrobce za sedm dolarů. Za tyhle prachy je to hodně v pohodě, ovšem pozor, lze koupit i větší lahvičku o dvojnásobném objemu, a ta stojí pouhých deset doláčů. Budete-li mít možnost koupě, neváhejte.

Shrnutí: skutečně velmi dobrá a řádně silná omáčka, povinnost pro všechny milovníky habaner. Už aby ji začal prodávat někdo v Evropě!

středa 9. ledna 2013

Recenze – Killer Cayenne




Habanero, habanero, jolokia, pro změnu zase habanero... podle složení zde recenzovaných omáček by jeden usoudil, že snad jiné druhy papriček neexistují, že? Ale nebojte nic, dneska to spolu trochu obzvláštníme. Díky minule zmiňované společnosti CaJohns Fiery Foods si totiž posvítíme na omáčku, která obsahuje papriku, známou mezi širokou veřejností coby tvz. kajenský pepř. Pochopitelně o žádný „pepř“ nejde a zavedený název nepředstavuje nic menšího než překladatelskou zpotvořeninu z nejdiletanštějších – holt ne vždy platí, že pepper je pepř. Tzv. Cayenne pepper je odrůda převážně tropických a subtropických papriček, vyznačující se štíhlým a protáhlým tvarem lusků. Oproti takovému habaneru pálí méně, hodnota SHU je cca 20-30 000, ovšem pokud jste již měli tu čest s autentickým thajským pokrmem s těmito papričkami, nejspíš rádi uznáte, že to docela stačí. Ca John však smýšlel jinak a rozhodl se vytvořit omáčku, která by využívala kladů výše popsané odrůdy, ovšem při zvýšené pálivosti. A to vše pochopitelně bez extraktu, jak jinak. Modří již správně tuší, že bylo výsledku dosaženo za pomoci unikátní technologie zmiňované v minulé recenzi na Lethal Ingestion. Nu, povedlo se, povedlo...

Přísady: kajenské papričky, vinný ocet, cukr, granulovaný česnek, citronový extrakt, xanthanová guma.

Vzhled: lahvička o objemu 1,5 deci je klasického a osvědčeného tvaru. Za zmínku tak stojí především etiketa barevně ladící s obsahem. Hrdlo skrývá kapátko, což se docela hodí, viz níže.

Konzistence a barva: omáčka je dosti řídká, pročež laskavý čtenář při dávkování jistě ocení výše zmíněné kapátko. Barva je spíše do hněda s četnými bílými kousky, které dávají tušit, že papričky byly rozemlety i se semínky. To se dá koneckonců i čekat, komu by se chtělo vybírat semínka z úzkých červených pálivých potvor, že?

Vůně: kajenské papričky mají svou vůni, o tom žádná. Narozdíl od provařených habaner zde není ani stopy po citrusech a vaše čichové buňky spíš potěší hutný, klasicky paprikový odér, notně podpořený octem.

Chuť: asi jednu pikosekundu po pozření chuť připomíná srirachu — podobná chuť papriček a příhodně vyvážená úroveň sladkosti a kyselosti, to vše doprovázené solidní náloží česneku. Při přímém srovnání samozřejmě narazíte na jisté odlišnosti, ale to je jenom dobře, ať žije pestrost!

Pálivost: no teda, tak tohle je síla! Buďto jsem od minula už stihnul zesenilnět a prd si pamatuju, nebo za těch pár let skladování Killer získal solidně na pálivosti. Ať tak, nebo tak, spokojen jsem náramně – pálivost má rychlý nástup, ale na rozdíl od habaner trvá pálení v ústech o dost déle a s každým dalším soustem se úroveň zvyšuje, jestli víte, co tím chci říct. Spokojenost naprostá!

Jídlo: tohle si přímo říká o nějakou tu thajskou specialitu se vší tou citronovou trávou, lupením kafrové limety, kokosovým mlékem, galangalem a koriandrovou natí... mňam. Nebojte se toho a zkuste si něco uvařit, receptů je na netu tuna a suroviny už jsou dostupné i v tuzemsku. A pokud vás zrovna neláká thajsko, klidně Killera šupněte třeba do polévky či na ranní omeletku. Garantuju vám, že váš den bude poté jako vyměněný.

Cena a užitná hodnota: pro Killer Cayenne platí totéž co pro Lethala – omáčka není levná a dost blbě se shání, ale vynaložená snaha se fest vyplatí. Po světě snad ale ještě pár beden běhá, tak neváhejte a žhavte maily, třeba budete mít kliku. Oproti Lethalu je výhodou relativně nižší cena, za v přepočtu 250-300 Kč by měla být vaše. A za ty prachy je to povinnost!

Shrnutí: vynikající omáčka spíše pro starší a pokročilé. Ochutnejte dokonalost.

úterý 1. ledna 2013

Recenze – Lethal Ingestion


Vážení a milí, vítám vás u první recenze roku 2013. Jak jsem již několikrát napsal, obecně preferuju výrobky od malých firmiček, nicméně existuje jedna výjimka, a tou je americká společnost CaJohns Fiery Foods. Jakkoliv ji ještě nelze považovat za mainstream dodávající do všech supermarketů, jde už oproti rodinným společnostem typu Cambridge Chilli Farm o velkou firmu. Faktem ale je, že vyrábí naprosto skvělé omáčky pro každou příležitost a jen jednou se mi stalo, že jsem byl s výrobkem této společnosti hrubě nespokojen, a za tuto skutečnost jsem si mohl špatným výběrem sám, CaJohn v tom byl nevinně. Ve všech ostatních případech jsem byl spokojen nebo dokonce nadšen. A na jednu z těch, které mne nadchly, se dnes podíváme. Jak jsem sliboval minule, jde o omáčku vpravdě unikátní. Je výjimečná nejen složením a obalem, ale také použitou technologií, díky které bylo lze u přírodní omáčky bez extraktu docílit mnohem vyšší pálivosti. Tak pojďme na to.

Přísady: papričky fatalii, red savina a bhut jolokia, vinný ocet. Ano, jen papričky a konzervant, žádná sůl a koření. Pro mne osobně je toto složení ideální.

Vzhled: design celého výrobku je koncipován tak, aby působil dojmem léku. Skládá se z bílé papírové krabičky s červenočerným potiskem a 60ml lékovky. Zábavně působí pokyny typu „Jen předepsanou dávku“ či „Pro orální použití“. Takhle nějak si představuju dotažený produkt.

Konzistence a barva: barva je tmavě červená, skoro až do hněda. Jasně lze vidět najemno rozsekané kousky papriček. Trochu mne mate, že jsou v objemu místy patrné černé kousky o velikosti 1-1,5 mm. Normálně bych řekl, že jde o pepř, ale ten tahle omáčka přece neobsahuje, že? To je mi záhada... Konzistence je řídká a připomíná The Legend od stejného výrobce.

Vůně: vůně nezapře složení – dominuje ovocná vůně habanera, typický „smrad“ jolokie je spíše upozaděn a fatalii necítím vůbec. Celek působí velmi příjemně a čerstvě.

Chuť: máte-li rádi čerstvé papričky, pravděpodobně budete nadšeni stejně jako já. Použitý ocet je jemný a v omáčce ho není kdovíjaké množství, takže jeho chuť mne vůbec neruší.

Pálivost: než si dáte větší množství, doporučuju ochutnat jen tak na špičku párátka. Budete překvapeni, jak moc je cítit i taková mikrokapka. A co teprve, až si dáte celou lžičku, vážení – bleskový nástup následovaný intenzivní a plnou pálivostí vás přesvědčí, že máte co do činění s něčím speciálním. Neodvažuju se odhadovat hodnotu SHU, tak zkusím experiment a na lžičku si schválně dám stejné množství extraktovky After Death. A vida! Po lžičce Lethalu mi přijde, že tahle dobrota od Blaira pálí přinejlepším srovnatelně, možná dokonce o trochu méně. U omáčky bez extraktu jde o úctyhodný výsledek, jen co je pravda!

Jídlo: recenzovaný výrobek doporučuju především do studené kuchyně, neboť tepelnou úpravou se připravíte o typickou ovocnou vůni habaner. Díky absenci soli a dalších dochucovadel je Lethal Ingestion jednou z nejvíce univerzálních omáček na trhu. Osobně jsem ji vyzkoušel snad do všeho od salátů přes sendviče až po dip ke steaku a bez okolků říkám, že jsem byl vždy naprosto spokojen. Neztratí se skutečně nikde.

Cena a užitná hodnota: z kvality zpracování a především z exkluzivního složení je zjevné, že se v případě této omáčky nebavíme o žádné nižší třídě. Spíš je tomu přesně naopak, a tomu odpovídá i cena. Už v době uvedení na trh stál „Letál“ v tuzemsku čtyři stovky a vzhledem k tomu, že se nové šarže nevyrábějí, cena roste a roste. Na netu jsou sice stále stránky, které omáčku nabízejí za nějakých 20-30 USD, ovšem při snaze o objednání se vám v drtivé většině případů stane, že obdržíte informaci o nedostupnosti produktu. V každém případě jde o natolik skvostnou záležitost, že se trocha toho dobrodružného shánění vyplatí – odměnou vám bude nejenom skvělá omáčka, ale i krásný sběratelský předmět.

Shrnutí: takhle nějak si představuju hi-end v oblasti pálivých omáček. Díky!