pátek 28. prosince 2012

1. výročí Chilli Sauces Blogu


Inu ano, už je to tak – přesně před rokem jsem se po měsících dumání a keců dokopal k založení blogu a napsání první recenze. To nám to ale rychle uteklo, že? Nehodlám vás dnes nudit statistikami a nimráním v minulosti všeobecně, spíš se chci krátce zamyslet nad tím, co vás čeká a nemine v roce následujícím.

Tak především jsem k příležitosti narozenin pořídil tři naprosto unikátní omáčky, takže se  hned v lednu můžete těšit na nadšené a zcela neobjektivní recenze. Jo, tyhle kousky mám snad ještě raději než The Legend, nekecám!


Dále vám slibuju, že v rámci svatého tažení proti nevkusu a demenci ani v roce 2013 nezveřejním byť jen jedinou recenzi na pálivý výrobek, mající ve svém názvu odkaz na čerty, peklo, hořící prdel a podobná tuctová klišé. Pokud mi tedy chcete poslat ke zhodnocení svou vlastnoručně vyrobenou omáčku „Ass wipin' Sauce from Hell“, buď zvažte přejmenování, nebo se neobtěžujte.

Tím se dostávám k poslednímu bodu, totiž že bych rád uvedl na pravou míru mylný dojem některých čtenářů, že omáčky na recenze dostávám zdarma. Ano, v menší míře (cca 20-25 %) tomu tak skutečně bylo, čímž děkuju jak webshopu habanero.cz tak všem, kteří mi omáčky přivezli např. z výletů do ciziny, ale většinu věcí na recenze si radostně kupuju za těžce vydřený kačky. Nu, počítám, že takhle to zůstane i nadále. 

Mno, to je pro dnešek všechno. Nemůžu slíbit, že budu dneska nějak slavit, ale kdyby náhodou jo, tak si dám stylově Bloody Mary.

čtvrtek 27. prosince 2012

Recenze – Original Death



Vážení a milí, po sváteční odmlce (která kupodivu souvisela daleko spíš s výpadkem připojení než s nadcházejícími svátky) jsem opět zde s recenzí na prima omáčku. Dlouho jsme tu neměli nic od Blaira, že? Tak to dneska napravíme, a to výrobkem, který Blaira vítězstvím v soutěži Golden Chilli doslova vystřelil mezi první ligu mezi výrobci pálivých dobrot. 

Přísady: červené a oranžové papričky Habanero, ocet, kajenské papričky, čerstvý česnek, papričky chipotle, limetková šťáva, koriandr a jiné čerstvé bylinky a koření.

Vzhled: čirá lahvička o objemu 148 ml je zabalena v kartonové krabičce a celek září všemi barvami jako papoušek agapornis. Ochuzeni nebudete ani o klíčenku ve tvaru lebky, takže spokojenost naprostá.

Konzistence a barva: omáčka se vyznačuje barvou v odstínech tmavé červeni a vcelku hustou konzistencí. Typické pro Blairovy omáčky jsou hojná semínka papriček a ani „Původní smrtka“ není v tomto ohledu výjimkou.

Vůně: recenzovaná omáčka voní příjemně po habanerech, octu a limetkách. Coby velký vyznavač koriandru jsem usilovně čichal ve snaze o jeho vypátrání, ale neúspěšně. Dobře mi tak.

Chuť: cítit jsou především papričky a především kyselost, tj. ocet s limetkovou šťávou; osobně bych preferoval obrácený poměr, ale chápu, že to tak má asi být. Chuť je krásně plná a vyvážená, úplně cítíte, jak je omáčka svěží. Navíc narozdíl od sestřičky Pure Death není Original Death slaná, což rozhodně oceňuju.

Pálivost: inu, z výše uvedeného složení je jasné, že vám celek asi neustřelí chuťové pohárky. A taky že ne – pálivost je na omáčku bez extraktu sice slušná, ale nejde o nic bestiálního. Občas ale dokáže překvapit. 

Jídlo: jsem toho názoru, že Original Death je zcela univerzální hráč a neztratí se prostě nikde. Perfektní na pizzu, báječná do těstovin, skvostná do sendvičů a nadmíru uspokojující ke steakům. Osobně ji ale používám spíš do studené kuchyně, protože mi přijde škoda plácat tak báječnou věc do vaření. Ať žijou saláty! (a ne, teď fakt nemám na mysli ten bramborový, který mi už skoro lezl ušima.)

Cena a užitná hodnota: omáčka stojí nějakých 179 Kč. Cena je na omáčku bez extraktu poněkud vyšší a osobně si myslím, že Blair trochu zaspal dobu, neboť konkurence nabízí srovnatelné výrobky laciněji, ale to nic nemění na skutečnosti, že jde o klasiku, kterou byste měli alespoň jednou za život ochutnat.

Shrnutí: pěkně svěží omáčka se pro celou rodinu. Jen bacha na to, že jak ji jednou otevřete, zmizí povážlivě rychle.

středa 12. prosince 2012

Recenze – Smoked Scotch Bonnet & Red Pepper Sauce



Co si budem povídat, v posledních dvou příspěvcích jsem vycházel vstříc těm, kteří mne žádali o tipy na méně pálivé výrobky. Tak si říkám, že už by to zase chtělo něco poněkud pálivějšího. A protože mi v lednici momentálně netrůní žádná bláznivá extraktovka (tedy žádná nová), podíváme se dnes pod víčko další potvůrce od Cambridge Chilli Farm. Pálivost omáčky by měla být dosti slušná, neboť byly k její výrobě použity krom jiného legendární papričky Scotch Bonnet, často používané v karibské kuchyni.

Přísady: uzené a pečené červené papriky, uzené papričky Scotch Bonnet, rajčata, cibule, jablečný ocet, červený vinný ocet, hnědý cukr, olivový olej, černý pepř, koření.

Vzhled: čirou lahvičku o objemu 1,5 deci zdobí etiketa, jíž dominuje logo výrobce a název omáčky. Obrázek papričky na podkladě je tentokrát takový lehce podivný červený mazanec, ale celek nijak neruší.

Konzistence a barva: tmavě červená barva omáčky na první pohled připomíná domácí kečup a konzistence je na tom podobně. Jasně viditelná jsou semínka a kousky pepře.

Vůně: hmmm, tak to je skutečně paráda – papriky uzené na javorovém dřevě voní naprosto báječně. Spolu s rajčatovým podtónem pak celek lehce připomíná papričky chipotle v rajské omáčce, ovšem delikátnější.

Chuť: tedy vážení, tohle musíte ochutnat. Chuť je výborně vyvážená, lehce nasládlá a jen mírně nakyslá. Za velké plus považuju skutečnost, že výrobek neobsahuje žádnou sůl.

Pálivost: jojo, tak tohle je moje gusto – snesu hodně a takový Mad Dog či Zko mají v mé lednici stálé místo, ale na takové to domácí mlsání ve velkém mnohdy upřednostním spíš klasickou přírodní omáčku bez extraktu. A tohle moje nároky splňuje beze zbytku. Náběh pálivosti je oproti takovým papričkám habanero pomalejší, takže máte sekundu dvě na zhodnocení chuti, ale pak se jim může směle rovnat. V ústech pak dojem pálivosti setrvává pěkně dlouho. Navíc má tendenci pálit s každým soustem víc a víc, což je super. Ideální omáčka na zimní období, když potřebujete zatočit s bacilama v krku.

Jídlo: omáčka Smoked Scotch Bonnet & Red Pepper Sauce se mi skvěle osvědčila v hutných hustých polévkách; máme koneckonců zimu na krku, takže takový boršč či poctivá zelňačka přijdou více než vhod. Dále jsem si výrobek oblíbil k míchaným vajíčkům a sendvičům všeho druhu. No a samozřejmě nesmím zapomenout na pořádné tousty, tam omáčka vysloveně září.

No, ale dost obecných keců, co takhle nějaký recept? Dnes to bude veganský boršč, což je super tukožroutská polévka vynikající chuti. Zvláštností receptu je skutečnost, že řepu nevaříme, ale pečeme – vyhneme se tak tomu, že by byla v polévce rozbředlá, což osobně považuju za trestuhodnou ohavnost.

Budete potřebovat trochu oleje, pár cibulí, česnek, dvě tři mrkve, půlku celeru, jeden pastiňák, dvě až tři větší řepy a kvalitní kysané zelí. U surovin fakt nešetřete na kvalitě a zejména zelí doporučuju domácí, nejlépe pak vlastní. Z koření sůl, pepř, nové koření a bobkový list.

Rozpalte troubu a na plech na pečicí papír vložte dovnitř celé neoloupané bulvy řepy. Na 180-200 stupňů je nechte péct 40 minut až hodinu. V mezičase si připravte ostatní zeleninu – cibuli na drobno, kořenovou zeleninu na hrubší kostičky.

Tak hurá na to – v hrnci rozpalte olej, šupněte na něj cibuli a za chvíli za ní pošlete kořenovou zeleninu. Chvíli restujte a přidejte zelí. Zalejte horkou vodou, aby bylo vše tak akorát ponořené a přidejte koření a česnek. Nechte vařit na mírném plameni, dokud se v troubě neudělá řepa. Tu oloupejte, nakrájejte na kostičky a přidejte do polévky. Nechte cca 5 minut vařit spolu a je hotovo. Pokud máte rádi kopr, přidejte ho v hojné míře spolu s řepou.

Při podávání se nešetřete a do talíře si dejte dvě lžíce 
Smoked Scotch Bonnet & Red Pepper Sauce. Dobrou chuť

Cena a užitná hodnota: omáčka stojí 169 Kč. Není to úplně málo, ale za tyhle prachy získáte poměrně jedinečnou omáčku, kterou si nespletete s žádnou jinou. A to se vyplatí.

Shrnutí: velmi dobrý, slušně pálivý a poctivě udělaný výrobek. Za mne palec nahoru.

středa 5. prosince 2012

Recenze – Sriracha Super Hot



Málo platné, stará láska nerezaví. Sriracha, tedy alespoň ta americká, mne provází na mé cestě už alespoň deset let a v lednici má stále své pevné místo. Přesto jsem si čas od času říkal, že už konečně musím ochutnat thajský originál od firmy Flying Goose, který je mnohými hodnocen jako absolutně nejlepší. Předem upozorňuji, že srovnání s americkou verzí není úplně přesné, protože jsem si na dnešek vybral nejpálivější variantu (červený uzávěr), nikoliv verzi tradiční s uzávěrem zeleným. Nuže, hurá na to!  

Přísady: chilli, cukr, sůl, voda, kyselina octová, kyselina citronová, glutaman sodný, xanthan, sorban draselný.

Vzhled: plastovou lahev s bílým potiskem poznáte mezi konkurenčními výrobky na první pohled podle stylizované letící husy. Vkusná klasika, která neomrzí.

Konzistence a barva: oproti fotografii je omáčka mnohem tmavší, ovšem stále ještě jde o červenou barvu. Konzistenci lze přirovnat k hustšímu kečupu.

Vůně: extra pálivá sriracha neobsahuje česnek, takže voní především po papričkách a octu. Výsledkem dozajista není žádný propadák, ale člověku léta zvyklému na klasiku  může chvilku trvat, než se zbaví pocitu, že mu něco chybí.

Chuť: sladkokyselý základ je docela fajn, ovšem osobně jsem čekal výraznější chuť papriček. Přeci jen, když jde o omáčku z Thajska, tak jsem šponoval chuťové pohárky a pátral po náznaku typické chuti „kajenského pepře“ či něčeho podobného, leč neúspěšně. Nechápejte mne špatně, chuť je fajn, jen jsem prostě čekal něco odlišnějšího.

Pálivost: tak se tedy podívejme, jak je na tom tahle super pikantní „husa“ s pálivostí. Inu, omáčce je třeba přiznat, že oproti americké konkurenci, která ovšem odpovídající extra pálivou variantu ani nevyrábí, vaše chuťové pohárky polechtá o něco více. Stále však nejde o nic, po čem byste se hroutili a propadali nekontrolovaným záchvatům škytavky.

Jídlo: hned po zakoupení jsem se jal srirachu intenzivně testovat a používal jsem ji na všechna jídla a pochutiny, která jsem si oblíbil s „kohoutem“. Pizza, čína, těstoviny, grilovaná zelenina, a ovšem polévky druhů nejrůznějších, tam všude se tato sriracha slušně osvědčuje. Velmi mi chutná na volských okách a už se těším, jak ji použiju při nakládání utopenců. Jen teda ten česnek, ten mi pořád trochu chybí...

Cena a užitná hodnota: na webshopu Asia Food nabízejí několik velikostí. Ta moje je největší a za flašku o objemu 730 ml jsem dal 170 Kč. To mi nepřijde nijak moc a počítám, že bude trvat pár měsíců, než omáčku spotřebuju.

Shrnutí: chutná a příjemně pálivá omáčka. Absence česneku z ní navíc činí velmi dobrou možnost pro ty, kteří česnek neradi nebo jej z nějakého důvodu nemohou jíst.

středa 28. listopadu 2012

Recenze – Picante Pumpkin


Vítejte opět po týdnu. Není tomu tak dávno, co jsem zde recenzoval Tropické slzy, jejichž výrobcem je texaský obchod s pálivostmi všeho druhu Tears of Joy. S kvalitou výrobku jsem byl druhdy velmi spokojen, tudíž když vyšla řada na recenzi další omáčky od stejné firmy, s trochou nadsázky se mi radostně klepaly ruce očekáváním.

Přísady: voda, cibule, dýňové pyré, jablečný ocet, papričky chipotle v omáčce adobo (papričky chipotle, voda, cibule, rajčatový protlak, sůl, ocet), hnědý cukr, česnek, prášek z papriček chipotle, římský kmín a skořice.

Vzhledlahvička klasického tvaru o objemu deci a půl už našince ničím nepřekvapí. Totéž naštěstí nelze prohlásit o pěkné dvoubarevné etiketě s obrázkem jakoby vytvořeným technikou linorytu. Inu, méně je někdy více. Za mne dobrý.

Konzistence a barva: omáčka se na první pohled zdá dosti řídká, ale pokyn vzadu na obalu šťastného majitele vyzývá, aby s obsahem „zatřepal, jako když se klepe čivava“. No vida, teď už je to mnohem lepší. Pokud jde o barvu, ta je pěkně hnědooranžová s patrnými kousky koření, papriček a rajčat.

Vůně: odér „Pikatní dýně“ věru potěší každého, kdo si potrpí na typickou vůni uzených papriček chipotle. Kombinace s vůní skořice a zejména pak římského kmínu je až omamná; a velice příjemná, dlužno dodat.

Chuť: podstatnou roli ve výsledku hrají spolu s kořením zejména papričky, rajčata a cibule; dýně zde slouží především jako plnivo a lehce nasládlou omáčku nijak zvlášť neovlivňuje. Za zmínku stojí skutečnost, že octem tentokrát výrobce šetřil, tudíž patříte-li mezi chilli maniaky, jimž už kyselé omáčky lezou krkem, nebo prostě jen toužíte po změně, zbystřete pozornost! Dalším plusem pak je alespoň pro mne nízký obsah soli.

Pálivost: laické i odborné veřejnosti je zajisté známo, že od papriček chipotle, tedy uzených papriček jalapeňo, nelze očekávat kdovíjak zničují pálivost; ba naopak, omáčka Picante Pumpkin je dokonalým archetypem zboží, které zahraniční prodejci řadí do kategorie „Mild“, tedy mezi výrobky mírně pálivé, přičemž slabší pálivost je zde vyvážena výraznou a netuctovou chutí – a tak to má být!

Jídlo: dle doporučení výrobce se omáčka hodí k uzenému (kdo by to byl býval řekl, viďte?), krůtímu, sladkým bramborám a do polévek a omáček. S masem jsem se tentokrát neráčil obtěžovat, ale při vylepšování polévek, grilované zeleniny nebo třeba vaječné omelety nemohu než hlásit úspěch naprostý.

Cena a užitná hodnota: chipotlová omáčka Picante Pumpkin stojí na webshopu výrobce 5 USD, tedy okolo stovky. Za tyhle prachy je to paráda. A navzdory nižší pálivosti mi docela dlouho vydržela, takže i v tomto ohledu mohu s čistým svědomím doporučit.

Shrnutí: nevšední jemně pálivá lahůdka, která potěší celou rodinu. Jen počítejte s tím, že díky specifické vůni nejde o omáčku vhodnou úplně do všeho.

středa 21. listopadu 2012

Recenze – 100% Pain


Dnes se podíváme na omáčku od americké společnosti Original Juan. Jde o výrobek, který je na trhu už dosti dlouho, a za všechny ty roky patří mezi značky u fanoušků pálivého dobře zavedené. Jenže konkurence nespí a zásobuje nás novými a novými lákadly. Obstojí oproti nim 100% bolest?

Přísady: pyré z papriček habanero, rajčatový protlak, voda, přírodní paprikový extrakt, sůl, koření.

Vzhled: placatka z čirého skla o objemu dvou deci je opatřena střízlivou vinětou, jejímž hlavním sdělením je skutečnost, že máme co dělat se 100% bolestí. Jednoduché, úhledné, funkční.

Konzistence a barva: omáčka je krásně sytě červená, konzistencí nepříliš řídká, se zřetelně viditelnými celými semínky.

Vůně: 100% bolest voní intenzivně po habanerech. Vůně je příjemně nakyslá a vábí k ochutnání.

Chuť: nabírám lžičku omáčky a ochutnávám. Poctivá chuť čerstvých habaner je příjemná, ale během okamžiku jsem nepříjemně zaskočen značnou slaností celku. Nejsem cimprlich a něco snesu, ale tohle je skoro až nepříjemné. Kvůli vyššímu množství soli a slabě přítomné hořkosti semínek působí celek přímo na jazyku hodně hrubě.

Pálivost: pálivost je solidní a v ústech dlouho vydrží. Habanera podpořená trochou extraktu mají prostě sílu a v tomhle ohledu nelze nic vytknout.

Jídlo: vzhledem ke značné slanosti vidím hlavní uplatnění omáčky při tepelné přípravě pokrmů. Budete-li připravovat ohnivé ragú či pořádně pikantní guláš, s nenulovou pravděpodobností budete spokojeni. Naopak přímému použití na studeno bych se snažil spíše vyhnout.

Cena a užitná hodnota: tentokrát jsem objednával od našich jižních sousedů za nějakých 7,5 €. Objektivně to není mnoho a vzhledem k vyššímu objemu vám i chvíli vydrží, ale já osobně už bych do ní podruhé nešel.

Shrnutí: pokud milujete habanera a skousnete značnou slanost a jistou rustikální hrubost, mohlo by jít o omáčku právě pro vás. V opačném případě se ale porozhlédněte jinde.

středa 14. listopadu 2012

Recenze – Medium Jerk Style BBQ Sauce



Tak, a je to tady – sice trochu s křížkem po funuse, tedy po grilovací sezóně, ale přece: seznámení s omáčkou určenou především právě pro kratochvíle opékací, grilovací a s ohněm a dýmem obecně spojené. Výrobek tohoto druhu jsme zde, nešálí-li mne paměť, ještě neměli; půjde navíc o dvojnásobnou premiéru, neboť se jedná o dobrotu z produkce německé společnosti Pepper King, která si ji nechala vyrobit až v daleké Kostarice. Takže jak se to těm krautům vlastně povedlo? Čtěte dále!

Přísady: voda, rajčatový protlak, hnědý cukr, pyré z papriček habanero, glukózový sirup, cukr, pyré z šalotek, pyré z tamarindu, jablečný ocet, sůl, škrob, třtinový ocet, česnekový prášek, kyselina citronová, jamajské nové koření, černý pepř, cibulový prášek, muškátový oříšek, tekutý kouř, vitamín C, tymiánový prášek, zázvorový prášek, kyselina octová.

Vzhled: lahev je vcelku velká, ostatně jak se na grilovací omáčku sluší. Objem 426 ml dává tušit, že obsah nespotřebujete hned na první grilovačce. Potud je vše v pořádku. Naopak etiketa mi přijde ohavná – sorry, ale logo téhle firmy (jakési rozpláclé cosi – nejspíš paprička – s královskou korunkou) považuju mírně řečeno za nepříliš povedené. Když se k tomu přidá pozadí v podobě fotky jakéhosi tropického zátiší s palmami a oceánem při západu slunce, neštěstí je dokonáno. Spas se kdo můžeš, frickovská estetika útočí!

Konzistence a barva: pěkně hnědá omáčka se nádherně líně táhne, jako kdyby obsahovala med. Zřetelně jsou patrné černé kousky rozdrceného koření a celkový dojem je docela přitažlivý.

Vůně: lahodná vůně rajčat, česneku a zázvoru vás patřičně naladí. Celek je sladkokyselý a velmi pěkně vyvážený.

Chuť: chuť je hodně komplexní a je jasné, že se složením si výrobce naštěstí vyhrál víc než s obalem. Opět dominují rajčata, chilli papričky, ocet a cukr, ale velmi příjemným a výrazným překvapením je tamarind. Hodně dobré.

Pálivost: podle názvu Medium Jerk Style BBQ Sauce jsem čekal nějaký čajíček, ale opak je pravdou – habanera se nezapřou a nezkušeného či nepřipraveného (o opilých nemluvě) může omáčka hezky zaskočit; ba dovoluji si tvrdit, že co do pálivosti může tahle záležitost směle konkurovat např. nedávno recenzovaným Tropickým slzám. A tak to má být, však nejrůznějších mild marinád jsou plné supermarkety, ne?

Jídlo: ačkoliv grilovačku v dobré společnosti považuji za velmi vkusnou a tělo i mysl povznášející kratochvíli, nedopřávám si ji příliš často. I proto přicházím s recenzí až teď, po opravdu důkladném seznámení s výrobkem. Tak tedy za mne asi tolik: vyzkoušeno s grilovanou zeleninou, seitanovými špízy, nějakou tou flákotou vepřovou i drůbeží, s jistou nedůvěrou použito i na kus mrtvolky šupinaté. Až na tu rybu bylo vše vynikající, největší úspěch sklidil seitan. Také jsem trochu omáčky zapracoval do hmoty na hovězí hamburgery; výsledek byl fajn, ale příště bych toho tam dal o trochu víc (asi trojnásobně). Celkově jsem spokojený.

Cena a užitná hodnota: Za necelých 150 Kč je Medium Jerk Style BBQ Sauce docela fajn kup a pokud bych zase někdy příště pořizoval pálivou marinádu, určitě bych o ní zauvažoval.

Shrnutí: přežijete-li hnusný obal, bude vám odměnou chutná a vcelku slušně pálivá grilovací omáčka. Narazíte-li na ni někde, bez obav ji vyzkoušejte.

středa 7. listopadu 2012

Fenomén – SHU aneb dá se věřit údajům o pálivosti?



Vážení a milí, k sepsání následujícího příspěvku mne přiměla skutečnost, že jsem byl nejednou účastníkem situace, kdy byly srovnávány pálivosti dvou nebo více extraktových omáček a padaly věty typu „Ale bacha, Zetko má nějakých 400 000 SHU zatímco Ground Zero pouhých 234 000, tak musí být Zetko silnější“, ačkoliv na jazyku to vypadalo úplně naopak v takové míře, že to jednoho nutilo k zamyšlení. Protože nešlo o jediný případ, zamýšleli jsme se s přáteli, do jaké míry samotný údaj o hodnotě scovilleho jednotek vypovídá o výsledné pálivosti a zda se podle něj dá spolehlivě řídit. 

Nu, můj názor je takový, že sice dá, ale nepříliš spolehlivě. Podle mé zkušenosti je totiž výsledný dojem pálivosti závislý nejenom na samotném množství kapsaicinu, ale i na jeho jakosti. Krásná a názorná analogie se nabízí s tvrdým chlastem – odporná laciná vodka o objemu alkoholu 37,5 % bude často „kopat“ a pálit v hrdle daleko více než čistá 60% slivovice. Jako opačný případ lze uvést 40% Jaegermeister, který lze cucat jako nějaký 20% smetanový likér, tak jemný líh obsahuje. No a nakonec jsou zde prasárny typu Hills Absinth či tatranský čas, které jsou prostě jenom silné a hnusné :)

Pokud bych měl nyní uvést pár konkrétních příkladů, tak výše zmiňovaná Ground Zero patří mezi kousky, které klamou obalem a svou zabijáckou pálivostí vás mohou pořádně zaskočit. A to v takové míře, že i oblíbená Black Mamba (údajně 400-500 000 SHU) se oproti ní zdá jaksi poloviční.   

Výše napsané samozřejmě platí pro extraktovky – u čerstvých a sušených papriček mi přijde, že se i v případě těch skutečně silných (více než 1 mega SHU) dají bez problémů jíst či zpracovávat, a omáčky bez extraktu jsou už úplná pohoda.

Výše napsané není nijak vyčerpávající a určitě budu rád, když se vyjádříte v komentářích.

středa 31. října 2012

Recenze – Maracuja hotsauce




Poslední dobou mi přišlo mailem docela dost proseb, zda bych nezrecenzoval i něco méně pálivého, nejlépě prý „něco i pro baby“. Fajn, máte to mít. A protože mi zrovna minulý týden přistála v poště tahle ovocná lahoda z produkce firmy Shamanic Fire, bylo jasné, čemu že se dneska spolu podíváme na zoubek.

Přísady: papričky Aji, ocet, cukr, mučenka, ananas, citron, sůl, xanthanová guma, benzoan sodný (0,1 %).

Vzhled: flaštička klasického tvaru i objemu (148 ml), tentokrát polepená pestrobarevnou etiketou zobrazující krom obligátních plamenů květ a plod mučenky. Obaly od Shamanic Fire na mne působí vždy poněkud neslaně-nemastně, ale zrovna tenhle docela ujde, byť můj vkus poněkud míjí. Po odstranění krycí fólie vaše zraky popatří na skutečnost, že víčko není klasicky šroubovací, ale odklápěcí, přičemž po otevření na vás bude koukat malá dírka, zjevně určená k opatrnému dávkování.

Konzistence a barva: pokud bych měl recenzovaný produkt něčemu přiblížit, byla by to klasická sweet chilli omáčka, jak ji známe nejenom z asijských bister a supermarketů – poloprůhledná červená omáčka lehce sulcovité konzistence, ve které plavou celá semínka papriček.

Vůně: docela příjemná ovocná vůně. Sladkokyselá, výrazná, přesto nevtíravá.

Chuť: chvilku mi trvá, než si nakapu celou lžíci. V téhle souvislosti musím zmínit, že odklápěcí uzávěr nelze odšroubovat, takže my netrpělivější či většího množství lačnější budeme muset jít cestou opatrného zvětšení průměru dávkovacího otvoru. Nu, zpátky k chuti – oproti tradiční sweet chilli sauce chutná výrazně kyseleji, ale není to klasicky hrubá octová kyselost, neboť většinu kyselosti obstarává mučenka. Za mne dobrý. Dalším plusem je, že Maracuja hotsauce není kdovíjak přeslazená. Celek pak hodnotím velmi vysoko.

Pálivost: pálivostí spadá testovaná omáčka do kategorie mírně pálivých a místo očních kapek vhodných výrobků. Není tomu sice tak, že bychom my zkušenější či otrlejší na jazyku vůbec nic necítili, ale přeci jen je třeba zvážit, co od takového výrobku člověk čeká; pokud jdete primárně po chuti, zklamáni nebudete ani tehdy, je-li vaším denním chlebem Mad Dog.

Jídlo: omáčka je prima k dobrotám z grilu, do salátů, na toasty či do sendviče, ale věřte nebo ne, zdaleka nejvíc jsem si ji užil k dobře odleželému nakládanému hermelínu, který už skoro protékal vidličkou.

Cena a užitná hodnota: cena výrobku je 119 Kč. Za tyhle prachy dostanete slušnou omáčku, která sice ubývá rychleji než extraktovky (kdo by to byl býval řekl, že?), ale týden dva vám vydrží určitě.

Shrnutí: dobrá a chutná omáčka, vhodná jak pro zkušené, tak (a to zejména) pro ty, kteří s pálivým teprve začínají.

středa 24. října 2012

Recenze – Lemon Drop Sauce


Mám rád speciální omáčky. Určitě si rád užiju i klasiky typu After Death nebo Sriracha, ale daleko víc mne baví nevšední lahůdky, které něčím vybočují ze zaběhnutého schématu. Jednou z nich určitě bud dnes recenzovaná Lemon Drop Sauce anglické firmičky Cambridge Chilli Farm. K výrobě omáčky jsou použity papričky Aji Lemon původně až z dalekého Peru, vyznačující se výraznou citrusovou chutí. Není bez zajímavosti, že veškerá, nijak obsáhlá úroda těchto papriček je použita právě na tuto „citrónovou kapku“. To činí z omáčky vcelku unikátní (a také patřičně limitovanou) záležitost, byť cena naní paradoxně nijak vysoká.

Přísady: papričky Aji Limon (60 %), jablečný ocet, citronová šťáva.

Vzhled: decková lahvička z čirého skla tvarem jako by ze chřtánu vypadla další anglické omáčce Dragon's Blood. Etiketa je však tentokrát kanárkově žlutá a odstínem pěkně „hraje“ s obsahem.

Konzistence a barva: jak jsem nastínil výše, barva je pěkně žlutá. Konzistencí se jedná spíše o řidší pyré, ve kterém lze pozorovat celá semínka papriček.

Vůně: omáčka voní vyloženě svěže; je lehká, příjemná. Přitom ale jako by byla předzvěstí pořádného masakru. No to jsem zvědav.

Chuť: náramně chutná a perfektně vyvážená kombinace papriček a konzervantu, v našem případě tedy octa a citronové šťávy. Určitě lze směle prohlásit, že na tomto případě se zase jednou potvrdila platnost rčení, že „méně znamená více“; všechny tři složky jsou ve výsledné chuti patrné a nic vysloveně nevyčuhuje. Za plus též považuji skutečnost, že omáčka není nijak zvlášť kyselá.

Pálivost: jak se říká, kdo se bojí, sere v síni. Nabírám další plnou lžíci a šup s ní do pusy. S potěšením kvituji, že jsem se ve svém odhadu nemýlil a Lemon Drop Sauce není ani v tomto ohledu žádný švidl. Středně rychlý nástup, slušná setrvalost a dosti vydatná intenzita – co chcete víc?

Jídlo: výrobce doporučuje Lemon Drop Sauce ke kuřeti, rybám či na míchaná vajíčka, případně ke kuskusu a rýži. O ničem z toho nechci pochybovat, ale já se s přihlédnutím k povaze omáčky (a koneckonců i s ohledem na nižší objem lahvičky) budu držet spíše studené kuchyně – vážení, takový ovocný salát dostane ty správné grády, co myslíte? A když už mluvím o tom salátu, tady je recept:

Budete potřebovat dva banány (fungují synergicky s kapsaicinem a subjektivně zvyšují dojem pálivosti), tři až čtyři jablka, kiwi, vyzrálejší mango (stejný případ jako u banánů), limetu, hrst sušených brusinek, vanilku a rum (není nutný).

Vlastní výroba neskýtá záludností – ovoce nakrájíte, zastříknete limetovou šťávou, přidáte brusinky a vanilku a doladíte pálivost (normálně dávám jednu papričku habanero, v případě použití 
Lemon Drop Sauce to vidím na jednu až dvě polévkové lžíce). Nu, a nakonec zalijete panákem rumu, promícháte a dáte do lednice na pár hodin vychladit.

Výsledkem je, řečeno jazykem kulinářsky panoptického webu mimibazar, „óbr mňamka, manža si bude čvachtat“.


Cena a užitná hodnota: omáčku jsem koupil za 129 Kč, což mi přijde docela v cajku. Nějakou dobu mi určitě vydrží, takže ani menší objem neberu jako nevýhodu. Škoda jen, že jí bylo k dispozici tak málo – vyprodala se během pár hodin. Nezbývá než doufat, že k nám letos ještě dorazí další várka.

Shrnutí: prima omáčka, kterou jen tak někdo nedělá. Budete-li mít možnost, neváhejte a jděte do ní.

středa 10. října 2012

Fenomén – 김치 neboli kimči




Vážení a milí, tak se mi dneska vůbec nechtělo pouštět do další z nekonečné řady recenzí. Namísto toho věnuji pár slov jedné úžasné pálivé specialitě, kimči. Jedná se o korejské národní jídlo, jehož základem je fermentovaná zelenina, koření a další přísady, které se různí podle oblasti, sezóny a v neposlední řadě kuchaře. Lze tedy bezpečně prohlásit, že nic jako jediný správný recept neexistuje a každá korejská rodina si to své kimči připravuje po svém. Kimči je velice zdravé a dokonce údajně působí blahodárně při ptačí chřipce :)

Pokud jsem vzbudil váš zájem, máte v tuzemsku v zásadě dvě možnosti: buď navštívíte nejbližší prodejnu korejských potravin a zakoupíte si hotový výrobek, nebo se jako já směle pustíte do výroby sami. Ani ve druhém případě vás nejspíš korea market nemine, neboť budete potřebovat rýžovou mouku a především pořádný pytel drceného korejského chilli. Cena obojího nebývá přemrštěná a zejména chilli to chce originál – při obrovském množství, které během přípravy použijete, bych doopravdy nerad pracoval např. s habanerem či dokonce nagou; výsledek by jednak nemusel být k pozření, jednak má korejské chilli svou specifickou, velmi příjemnou chuť a vůni, o kterou se nechcete připravit. Rybí omáčka, pokud se ji rozhodnete použít (doporučuji), už tak kritická není, ale opět platí, že koupí korejského originálu nic nezkazíte. Já při návštěvě matičky stověžaté nakoupil vše potřebné v korejských potravinách v Gorazdově ulici. Obsluha nejprve trochu zírala, když jsem ji seznámil se svým úmyslem, ale ve vteřině byla ochota sama a doporučila mi ty správné suroviny.

Kromě surovin budete potřebovat ještě vhodnou nádobu, ve které bude probíhat fermentace. Maximalisté mohou směle použít kameninový zelák, my ostatní se spokojíme s plastovou krabicí s víkem nebo – jako v mém případě – s třílitrovou sklenicí od okurek. Obojí má tu výhodu, že své kimči budete moci bez problémů šupnout do lednice. Tato možnost je výhodná tehdy, chcete-li proces fermentace zpomalit.


Pokud jde o recept, nechal jsem se inspirovat svou oblíbenkyní Maangchi (nejsem si jistý transkripcí jména do češtiny, tak jej ponechávám tak jak je), konkrétně jejím následujícím receptem:





Kdyby se vloženému videu nechtělo pracovat, najdete jej na YouTube zde.

Snad mi prominete, že jsem se napoprvé rozhodl neriskovat a vynechal olihně. Výsledek byl ale i tak skvostný, a co jsem měl možnost srovnání s kupovaným kimči, až na smrad se mu to moje vyrovnalo.

Tím se dostávám k jedné drobnosti, kterou se (kromě pálivosti) kimči vyznačuje, a tou je jeho specifický zápach. V plné palbě smrdí tahle dobrota hrozně, asi jako bezdomovcovy fusekle. Důvodem je rybí omáčka – čím více jí použijete, tím na větší průšvih si zaděláváte. Osobně jsem se s jejím použitím poněkud krotil, tudíž byl výsledek pro našince přijatelný, zejména když jsem dal po úvodním dosti bouřlivém kvašení při pokojové teplotě flašku do lednice a nechal fermentaci probíhat hezky pomalu po dobu několika týdnů. Alternativou je pak vegetariánská varianta, ta by neměla páchnout skoro vůbec.

Výsledek byla příjemně nakyslá dobrota, kterou lze baštit jak samotnou, tak použít do přehršle pokrmů. Schválně se dokopejte k výrobě a uvidíte sami.

Mějte se prima a zase za týden nashle.

Jo, a ještě jedna věc – pokud se zajímáte o kvašení, kysání, fermentaci a procesy a pokrmy s těmito ději spřízněné, neměl by vám ujít tenhle senzační blog.

středa 3. října 2012

Recenze – Sgt. Pepper's Tropical Tears



Vážení, moc se omlouvám za absenci příspěvku minulý týden – shořel mi počítač a připravený materiál se tím pádem stal najednou nedostupný. Hnus a nepravost! Budu nicméně hledět vám to co nejdříve vynahradit. Dnes se spolu mrkneme na zoubek omáčce, kterou jste pravděpodobně ještě nikdy neviděli, natož pak ochutnali. Opět jde o import přímo z Texasu. Dámy a pánové, přichází seržant Řízňák a jeho Tropické slzy!

Přísady: papričky habanero, mrkev, cibule, voda, ocet, mango, šťáva z limety, cukr, zázvor, česnek, řepkový olej.

Vzhled: čirá lahvička o objemu 147 ml je opatřena vkusnou a svým způsobem minimalistickou černožlutou etiketou. Tuhle omáčku si určitě nespletete s žádnou jinou.

Konzistence a barva: barvička je pěkně kanárkově žlutá s etiketou vyloženě ladí. Konzistence omáčky je pak poměrně řídká, leč homogenní – ani po delší době v lednici nedochází k sedimentaci, což lze pozorovat např. u jinak výjimečné The Legend.

Vůně: „tropické slzy“ voní krásně po ovoci: papričky habanero nádherně harmonizují s mangem a limetou, v čemž jim zdárně napomáhá zázvor. Výsledek je skutečně přitažlivý. Kam se ale poděl výše avizovaný česnek?

Chuť: příjemně nasládlá, leč nikoliv přeplácaná. Osobně oceňuji, že omáčka není ani trochu slaná – přesolených s***ček už mám až po krk.

Pálivost: omáčka pálí tak, jak byste od výrobku obsahujícího habanera očekávali – intenzita slušná a náběh hodně rychlý, ovšem prvotní „peak“ rychle odezní a v ústech pak dlouho zůstává příjemné teplo. Zajímalo by mne, do jaké míry se na výsledku podílí mango – někde jsem četl, že spolu s banány patří mezi ovoce, které s kapsaicinem funguje synergicky, tj. subjektivně zvyšuje vjem pálivosti... kdo ví, jestli to není kec, ale rozhodně to stojí za samostatný pokus.

Jídlo: výrobce omáčku doporučuje k rybám, krevetám, vepřovému a ke kuřeti. Já vyzkoušel ty ryby a musím souhlasit, že je to paráda. Ale ze všeho nejraději mám „slzy“ v ovocném salátu, tam vyloženě excelují a zároveň skvěle vynikne výše zmíněná absence soli. Tady není o čem, tohle nemůže uhnout!

Cena a užitná hodnota: v zahraničních webshopech omáčku koupíte za nějakých 4,5 USD, což mi vzhledem ke kvalitě a svým způsobem originalitě výrobku přijde až podezřele levné.

Shrnutí: vynikající omáčka za pár šupů, kterou bych rozhodně uvítal v tuzemské distribuci.

středa 19. září 2012

Recenze – Smoky Chipotle Onion Relish


Zdravím opět po týdnu. V komentářích k prázdninovému režimu mne jeden ze čtenářů vybízel k tomu, abych občas napsal i o výrobcích vhodných pro začátečníky a kojence. Jeden takový z produkce oblíbené rodinné firmičky Cambridge Chilli Farm se aktuálně nachází v mé lednici, takže proč ne? Jedná se opět o tzv. relish, neboli v zásadě zkaramelizovanou červenou cibuli s papričkami, tentokrát ve formě méně pálivé a s kouřovou vůní. No to jsem zvědav.

Přísady: červená cibule (80 %), hnědý cukr, červený vinný ocet, papričky chipotle (0,5 %).

Vzhled: osmiboká lahvička z čirého skla vypadá až na zelenou etiketu stejně jako v případě zde již recenzované a před pár příspěvky opět opěvované Naga Napalm Onion Relish. Za zmínku stojí jen skutečnost, že výše zveřejněný obrázek zachycuje dřívější šarži, která se ještě jmenovala Red Onion & Smoky Chipotle Relish. Nová řada se honosí etiketou pro změnu žlutou, leč fotkou zatím nemohu sloužit (svoji mám otevřenou a už skoro dojedenou, tu fotit nebudu :)

Konzistence a barva: budu se opakovat, ale opět máme co dělat s dohněda karamelizovanou červenou cibulí. Žádné kousky papriček a podobně viditelné nejsou.

Vůně: vůně je hodně sladká, trochu do kysela. Typicky kouřovou vůně papriček chipotle ale skoro necítím, co je to za zradu?

Chuť: ani zde nemohu tvrdit, že bych na jazyku cítil papričky. Nechápejte mne špatně, výsledek je velmi dobrý, ale papričky prim určitě nehrají.

Pálivost: jak jsem avizoval v úvodu, pálivost je dosti krotká. Dalo by se říct, že zvládnete-li obyčejné tabasco či omáčku od heinze, nebude vám Smoky Chipotle Onion Relish činit nejmenších problémů. A pokud tomu tak ještě není, na tomto výrobku lze velmi hezky a nenásilně trénovat odolnost.

Jídlo: od ochutnání první skleničky relishe se u mne rozvinula solidní závislost a spolu se slečnou máme cibuládu všeho druhu rádi skoro na všechno. Grilovaná zelenina? Vynikající! Karbanátky a burgery? Famózní! Snad jen do salátů a polévek ji nedáváme, ale nebudu dopředu tvrdit, že to nikdy nezkusím.

Cena a užitná hodnota: stejně jako její pálivější sestřička stojí Smoky Chipotle Onion Relish 129 Kč. Vzhledem k podstatně nižší pálivosti se vám může velmi snadno stát, že budete hned po prvním ochutnání jíst lžičku po lžičce, až vám nezbude nic, ale to asi není  až tak vážný problém, co myslíte?

Shrnutí: velmi chutná cibuláda vhodná i pro osoby, které kapsaicinu ještě zcela nepropadly. Jen bych znovu upozornil na skutečnost, že celek až tak nevoní po avizovaných papričkách chipotle, jak bych byl býval podle názvu čekal, tudíž jdete-li primárně po intenzivní chuti chipotles a nic jiného pro vás není zajímavé, mohli byste být zklamáni. My ostatní si ale užijeme do sytosti!

středa 12. září 2012

Recenze – Hurtin' Habanero and Honey Mustard




Neklame-li mne paměť, je to dnes poprvé, co se na stránkách blogu setkáváme s výrobkem firmy Dave's Gourmet. Tento nedostatek je třeba napravit, neboť se jedná o jednoho z velkých hráčů na trhu s pálivostmi všeho druhu, přičemž celá řada výrobků  této společnosti obdržela v průběhu let ověnčena cenami v nejrůznějších soutěžích. Jednou z oceněných dobrot je i dnes recenzovaná hořčice.

Přísady: voda, červené chilli papričky, med, cukr, hořčičné semínko, vinný ocet, pšeničná mouka, sůl, papričky habanero, česnek, xanthanová guma, citronová šťáva, paprika, cibule, kyselina citronová, sojový olej, přírodní vitamin E, kurkuma a annatto, koření, přírodní aroma.

Vzhled: čirá sklenička nabízí 226 g obsahu. Nálepka je vyvedena ve veselých barvách a převažující barevné tóny pěkně harmonizují s barvou samotné hořčice. Krom obligátních záležitostí jako je název a složení výrobce na obalu uvádí, že pokud máte chuťové buňky, může u vás výrobek způsobit závislost. Ale žádné strachy – prý vyrobí další, takže na suchu nezůstanete.

Konzistence a barva: oproti „klasické“ plnotučné hořčici, jak ji známe, je Hurtin' Habanero and Honey Mustard velmi výrazně zbarvená do sytě oranžové, přičemž jednolitá masa je čas od času obzvláštněna červeným kouskem papričky. Konzistence je dosti hutná a vláčná, výrobek se spíše táhne.

Vůně: vůně je příjemně sladkokyselá, poměrně výrazně je cítit med, hořčičné semínko a trochu citron. Vůně papriček habanero je trochu skrytá, ale přesto patrná.

Chuť: vůni navzdory není chuť nijak zvlášť kyselá, což ocením nejen já, ale především všichni, kteří už mají octových omáček plné zuby a chtějí nějakou změnu. Základem je velice dobrá a vyvážená kombinace poctivé hořčice (ale ta je!), medu a papriček... kdo by to byl býval řekl, že? Nu, v tomto případě se překvapení neskrývá ve složení, ale v tom, jak to dohromady úžasně „hraje“. Jak na sladké až tak moc nejsem, tak tato hořčice mne skutečně baví.

Pálivost: mno, první dojem je takový, že co do pálivosti je Hurtin' Habanero and Honey Mustard taková krotší. Během pár sekund ale začne vjem pálivosti postupně sílit a za chvilku už si vůbec ošizeně nepřipadáte, ani pokud jste zkušení milovníci pálivého. Hořčice ale určitě potěší i začátečníky a středně pokročilé, neboť sice pálí slušně, ale lze očekávat, že ji nebudete jíst jen tak samotnou.

Jídlo: pokud bych měl vybrat z široké škály možných použití jedno jediné, byla by to pořádná grilovačka – ať už budete baštit burgery, steaky, křidélka nebo grilovanou zeleninu, budete z hořčice stejně jako já nadšeni. Zároveň ji lze s velkým úspěchem použít při výrobě marinád či dressingů. Jinak si ji dejte, na co jen chcete.

Cena a užitná hodnota: výrobce nabízí Hurtin' Habanero and Honey Mustard za 6 USD, což mi přijde dost v pohodě. U nás ji nabízel webshop paliveomacky.cz, ale momentálně ji na skladě nemá, takže cenou nemohu sloužit. V každém případě se po ní vyplatí poohlédnout; hořčicí jsme se slečnou nijak nešetřili, přesto nám vydržela přes měsíc.

Shrnutí: velice chutná hořčice pro vás i vaše blízké, přičemž její chuť ocení všichni od batolat po prababičku. A ano, musím souhlasit s výrobcem – je návyková. A už dochází... prodejte mi někdo pár kousků!

středa 5. září 2012

Vítejte v další chilli sezóně



Vážení a milí, po letní odmlce jsem zase zpět, pěkně odpočatý a plný elánu. Předem příspěvku děkuji za podnětné a milé komentáře k poslednímu příspěvku – některé budou určitě realizovány. Co nás čeká a co nás nemine?

Tak především se sluší napsat, že jsem od Ondry (viz úvodní fotka), světoběžníka a neúnavného podporovatele tohoto blogu, který v létě navštívil Austin (Texas), obdržel několik skutečných lahůdek z produkce obchodu Tears of Joy, specializovaného čistě na pálivé omáčky a vše, co k tomu patří. Těšte se na recenze!

Dále se kvapem blíží akce, kterou se nebojím nazvat svátkem všech milovníků chilli – již tuto sobotu proběhne v Brně 
Mistrovství České a Slovenské republiky v pojídání palivého, Chilližrout 2012. Podobná akce zde již byla, a ani letos nebudeme ochuzeni o její další ročník, leč na můj vkus byla příliš zaměřena na extraktovky. Pokud jsem to správně pochopil, Chilližrout by se chtěl více soustředit na gastronomickou stránku věci, což je mi trochu sympatičtější. Ale tím nechci  v žádném případě tvrdit, že je jedna akce „lepší“ nebo „horší“ – jsem přesvědčen, že své příznivce si bez problémů najdou obě, a co víc, že množina příznivců a účastníků obou akcí se bude ve většině případů prolínat. V každém  případě je skvělé, že mají fanoušci pálivého na výběr.

Asi máte na jazyku otázku, zda se budu také účastnit. V tomto punktu vás zklamu – původně jsem se v daném termínu plánoval zúčastnit koncertu Laibach (shodou okolností také v Brně), a po jeho zrušení už bylo pozdě na registraci, neb účastnické sloty byly obsazené. Ale nevadí, příště to určitě klapne. V každém případě držím organizátorům i soutěžícím palce!

K prvnímu příspěvku sezóny patří i rekapitulace, tedy jakési ohlédnutí za omáčkami recenzovanými v sezóně minulé. Jaké omáčky a další pálivé výrobky u mne osobně vychází s odstupem času jako nejlepší? Pominu-li The Legend, tak mi mezi přírodními omáčkami udělala bezesporu nejvíce radosti Ghost Pepper '10' Sauce – velice slušná pálivost, solidní chuť a bezvadný poměr cena/výkon z ní činí jasného vítěze. Z extraktovek je pak moje volba The Evil One – poněkud méně pálivá, ale zase velmi chutná a univerzální omáčka. Nu a pokud jde o výrobek nespadající do kategorie omáček, jasnou volbou je pro mne Naga Napalm Onion Relish – pořádně pálivé potěšení snoubící pálivé se sladkým mi v dobrém slova smyslu otevřelo obzory; a nejenom mně – již jsem měl možnost ochutnat velmi dobrou diy variantu z našich luhů a hájů!

Nu, to je pro dnešek všechno. Na příště mám pro vás připravenou prima recenzi, tak se těšte.

Jo, a ještě jedna věc – chyběli jste mi :)

středa 4. července 2012

Prázdninový režim

Vážení a milí, po dobu července a srpna se sice budeme nadále scházet, ale nebude to určitě každou středu – přes léto mne čeká nějaké to cestování za hranice vlasti, dovolená atd. Zároveň chci nasbírat co možná nejvíce dalšího materiálu na recenze.

Je možné, že se trochu změní i samotná podoba blogu – psát pořád do zblbnutí recenze na vzájemně si dosti podobné produkty se časem může přejíst jak čtenářům tak pisateli, což bych moc nerad.

Máte-li nápady či návrhy stran toho, co byste zde rádi vídali, sem s nimi. Zatím si užívejte léto a nezapomínejte se poctivě cpát pálivým.

Chilli s vámi!

středa 27. června 2012

Recenze – Green habanero sauce



Už jste někdy slyšeli o papričkách pěstovaných na nehostinné Aljašce? Já taky ne. A přece se stalo, že mi ze služební cesty do této krásné země přivezl kamarád a neúnavný podporovatel tohoto blogu tuto pálivou omáčku z produkce světoznámé mexické firmy El Yucateco. Díky Ondro, máš to u mne! 

Přísady: voda, papričky habanero, sůl, kyselina octová, koření, xanthanová guma, kyselina citronová, cibulový prášek, benzoát sodný, barviva
.

Vzhled: pomenší 120ml lahvička s relativně úzkým hrdlem a bílým uzávěrem je opatřena pestrobarevnou nálepkou, jíž dominuje logo výrobce. Na první pohled však recenzenta zaujme obsah. Nuže, pokročme dále.

Konzistence a barva: barva omáčky je naprosto neuvěřitelná. Jsem přesvědčen, že takhle jasně zeleného odstínu nelze dosáhnout přírodní cestou, a vyloženě „chemicky“ zelené částečky, které v omáčce tu a tam zahlédnete, mi moji domněnku jenom potvrzují. Ale rád bych se mýlil, že ano... Konzistence je tak akorát, ani příliš řídká, ani hustá.

Vůně: omáčka překvapivě voní právě tak, jak bych od výrobku obsahujícího zelená habanera čekal – odér je příjemně svěží, lehce vonící po citronech. Ovocná vůně typická pro zralá habanera (tedy alespoň pro ta dobrá, aušus z Tesca pěstovaný hydroponicky v Holandsku se nepočítá!) zde není takřka vůbec patrná. Celek je příjemný, a byť kvalit špičkových omáček typu The Legend nedosahuje, určitě se není za co stydět.

Chuť: green habanero sauce vůbec nechutná špatně – není příliš slaná ani kyselá, papričky dominují, co víc si přát? Asi trochu vlastního „ksichtu“, který u této omáčky poněkud postrádám.

Pálivost: na stránkách výrobce se lze dočíst, ze recenzovaná omáčka vykazuje pálivost 9 000 SHU. To myslím zcela sedí. Není to žádný brutus, ale zase je třeba počítat s tím, že omáčka dokáže příjemně překvapit. Pálivost je v ústech příjemně setrvalá a má tendenci se stupňovat s každým dalším soustem.

Jídlo: osobně green habanero sauce používám do zeleninových salátů, různých dipů a do sendvičů. Zde omáčku nemohu než doporučit. Při použití v teplé kuchyni bych se trochu obával, že její chuť buďto zcela zanikne, nebo bude teplem degenerována na zcela zaměnitelnou pálivost.

Cena a užitná hodnota: green habanero sauce koupíte u našich jižních sousedů za nějakých 5 €. To se mi zdá docela dost, neboť za tyhle prachy sice získáte docela dobrou omáčku, ale zároveň platí, že v dané cenové kategorii už lze pořídit lépe...

Shrnutí: toužíte-li si rozšířit obzory ausgerechnet o zelená habanera, máte jedinečnou šanci. Pokud je však pro vás dané hledisko nezajímavé a hledáte-li pouze nějakou omáčku   z habaner, doporučuji spíše výrobek ze zralých plodů.

středa 20. června 2012

Recenze – Jekyll or Hyde, You Decide!


Předem tohoto příspěvku se omlouvám všem, kteří zde minulý týden nenalezli nový příspěvek. Byl jsem na cestách v zahraničí, a když jsem se ve čtvrtek vrátil do vlasti, navzdory původnímu plánu bleskově napsat recenzi jsem ihned po příjezdu domů potupně vytuhnul. Nuže, doufám, že vám to dnes důkladně vynahradím. Podíváme se spolu totiž na zoubek další lahůdce od firmy Grim Reaper Foods. Poněkud nezvykle se jedná o omáčku dvousložkovou – v první, větší lahvičce získáte omáčku vyrobenou z papriček chipotle.  Lahvička druhá zvaná Jekyll's potion pak obsahuje extrakt kapsaicinu o síle 500 000 SHU, kterým lze prvně zmíněné složce „přidávat grády“. Něco takového jsme tu ještě neměli, že? Tak hurá na to!

Přísady: větší lahvička obsahuje červenou papriku, bílý vinný ocet, vodu, papričky chipotle, zlatý sirup (neptejte se mne, co to je), červenou cibuli, česnek, mořskou sůl, olivový olej a kyselinu citrónovou; Jekyll's potion v sobě skrývá 10 ml oleoresinu kapsaicinu.

Vzhled: jak je vidět na fotografii, větší z lahviček je tvaru placatého a objemu decky a půl, přičemž její tmavé sklo brání zvídavému čtenáři v optickém zkoumání obsahu. Na etiketě je malůvka jakési paní doktorky, která se po požití obsahu menší lahvičky mění v monstrum. Výsledný dojem není vyloženě špatný, ale je poměrně nevýrazný a zejména název produktu na pozadí vyloženě zaniká. Menší lahvička představuje běžnou skleněnou lékovku s kapátkem, přičemž etiketa, dá-li se v tomto případě vůbec o nějaké hovořit, sestává hlavně z varování před silou obsahu a výzvy, abychom se vyvarovali jeho konzumace v neředěném stavu.

Konzistence a barva: konzistence chipotlové omáčky je pěkně hustá, s hrubšími kousky chipotle papriček. Barva je tmavě hnědá, lehce do červena. Oleoresin kapsaicinu z menší lahvičky je světle nažloutlý a zcela tekutý.

Vůně: pokud jste již někdy měli tu čest s uzenými papričkami chipotle, netřeba vám nic vystvětlovat – omáčka krásně voní právě po nich. Vy ostatní koukejte svou chybu při nejbližší příležitosti napravit. Obsah menší lahvičky nevoní víceméně nijak, snad jen trochu chemicky.

Chuť: omáčka z chipotles je velice, velice chutná. Lehce nasládlá a jen velmi mírně kyselá, takže si ji vychutnají i ti, kteří jinak ocet vůbec nemusí. Stejně jako u vůně platí, že chuť je do značné míry poplatná použitým surovinám, takže papričky chipotle opět dominují.

Pálivost: pokud jde o pálivost, sama chipotlová omáčka pálí jen mírně, pročež je jako taková vhodná coby přísada kojenecké stravy a podobně. Vy jste ale už celí napjatí, jak pálí extrakt, že? Samozřejmě, že vás nehodlám zklamat – na lžičku odkapávám dvě pořádné kapky a ochutnávám. Ohavnost. Chuť samotného extraktu je vyloženě odporná a řekl bych, že v něčem takovém si nemůže libovat vůbec nikdo. Počítám, že kdybyste vyloupili drogerii a ze třech náhodně vybraných výrobků vyrobili výluh, dosáhli byste podobného výsledku. Dlužno však dodat, že navzdory své nechuti není extrakt skoro vůbec hořký, kterážto skutečnost se bude při míchání s chipotlovou složkou velmi hodit. Pokud jde o pálivost, tak ta je velmi slušná a opravdu věřím, že splňuje onu výše deklarovanou úroveň pálivosti. Dohromady spolu obě složky velice pěkně „hrají“ – zkoušel jsem nejrůznější poměry a výsledek byl většinou chutný a zajímavý. Samozřejmě nehodlám tvrdit, že jsem vyčerpal všechny možnosti, naopak; Jekyll or Hyde je zábavou na nejeden letní večer.

Jídlo: hned z kraje se přiznám, že s papričkami chipotles skoro vůbec neumím vařit. Papričky samotné miluji a pojídám je jen tak, ale výsledku, za který bych se nemusel stydět, se mi při vaření doposud dosáhnout nepodařilo. Nuže, dnes jsem se pokusil smůlu prolomit. Ukážeme si, jak jsem vyráběl seitanové burritos.

Den před zamýšleným vařením jsem si připravil marinádu z oleje, šesti stroužků česneku, třech lžic 
recenzované chipotlové omáčky, půlky červené cibule, černého pepře, čerstvě nadrceného římského kmínu, trochy jablečného octa a soli. Všechny přísady jsem rozmixoval tyčovým mixérem na hrubou kaši, do které jsem nakladl cca centimetr silné plátky seitanu natural. Výsledek jsem nechal přes noc v lednici. Dále jsem si namočil něco černých fazolí.

Druhý den jsem nakoupil tortily, listový salát, rajčata, zakysanou smetanu, limetku a dobrou rýži. Pokud si doma nepěstujete čerstvý koriandr (školácká chyba!), kupte jej taky.

Uvařil jsem rýži, smíchal ji s nasekaným koriandrem a dochutil šťávou z limetky (přiměřeně!). Lehce jsem dosolil a dal stranou. V mezičase jsem si uvařil fazole s čerstvě nadrceným římským kmínem a trochou soli, slil a rovněž odložil. Na pánvi jsem do křupava osmažil plátky marinovaného seitanu a nakrájel je na proužky. Nadrobno jsem nasekal rajčata a vhodně jsem naporcoval salát. Zakysanou smetanu jsem zamíchal a mírně osolil.

Jdeme do finále. Na suché pánvi jsem z obou stran ohřál tortilu a následně se ji jal plnit. Nejdřív vrstva rýže a fazolí, pak seitan, na něj smetanu, a uplně na vrch rajčata korunovaná salátem. Tak, a teď to hezky zavinout... a ono to nejde! Nebo teda jde, ale vypadá to hnusně! Kurnik, tak znovu... no, nakonec se jakž takž podařilo, ale pokud jde o tvar, má výsledek do klasického burrita daleko asi jako Milky Way k čokoládě. No, posuďte sami:





Chuťově jsem byl spokojen náramně, jenom jedna maličkost zkalila celkový dojem – testovaná omáčka není ve výsledku vůbec cítit. Asi jí budu muset příště použít řádově vyšší množství.

Cena a užitná hodnota: omáčka Jekyll or Hyde, You Decide! stojí 259 Kč, což mi přijde slušné, neboť za své peníze dostanete spoustu zábavy a netušených možností. Extrakt lze používat k zesílení i dalších omáček, takže se vám ani po snědení chipotlové složky nestane, že byste pro něj neměli využití.

Shrnutí: zajímavá a vpravdě nevšední záležitost, vhodná i coby dárek. Máte-li rádi papričky chipotle, běžte do toho.

středa 6. června 2012

Recenze – pálivé pochutiny

Dnešní příspěvek bude poněkud jiný. Odpočineme si tentokrát od jakostních pálivých omáček, a představíme si zboží sice také pálivé, ale zato podstatně méně zdravé - pálivé pochutiny. A jako první si posvítíme na klasiku nejklasičtější, kterou není nic menšího než

Blair's Original Habanero Chips



Předesílám, že nejsem žádný fanda lupínků, a chipsy konzumuju tak možná jednou dvakrát do roka na návštěvě, a to ještě musí nastat opravdu zvláštní konstelace okolností. To nic nemění na tom, že Blairovy pálivé bramborové lupínky patří ve své třídě mezi absolutní špičku. Z chipsů jde poznat, že jsou opravdu vyrobeny z brambor, což je v době, kdy kdejaký výrobce produkuje svoje švindlzboží z těsta, rozhodně plus. Solidní pálivost a výrazná chuť habaner... kdybych si potrpěl na chipsy, dlabal bych tyhle. Balení o hmotnosti 57 g pořídíte za 43 Kč. Z mého pohledu je cena OK, ale vím, že někteří přátelé-závisláci byli schopni celý sáček sdlábnout za pár minut...

Purgatory (White Chilli Chocolate)


Bílá čokoláda z produkce zde již řádně provařené britské firmy Grim Reaper Foods. Krásně voňavá po vanilce a bergamotu a pořádně pálivá. Není nad to, vložit si do úst jednu kostičku a pěkně pomalu ji ocumlávat. 100g tabulka stojí 119 Kč, což se nezdá úplně málo, ale holt dobré věci bývají dražší. Kdo chce ušetřit, může si koupit Milku a nakapat si na ni After Death :)

Black Widow (Dark Chilli Chocolate)



Kdo preferuje spíše hořkou čokoládu, může zkusit Černou vdovu. Kvalitní 73% čokoláda jeho nároky určitě uspokojí. Pálivost je podle mne o trochu nižší než v případě Purgatory, ale milovníka pálivého určitě potěší. Cena je stejná, tedy 119 Kč. Obě čokolády nejen dobře chutnají, ale i skvěle vypadají, což z nich činí např. dobrý dárek.


Habanero Hot Jelly Bears 




Co objevného tak k tomuto zboží napsat? Páliví gumídci společnosti Shamanic Fire potěší každého milovníka habaner. Je sice pravda, že nedosahují kvalit legendárních gumových bonbónů ve tvaru chilli papriček, ale to není až takové překvápko, protože papričky byly prostě nejlepší a basta. Poměr cena/užitná hodnota je u medvědů velmi slušný – za 99 Kč dostanete čtvrt kila pálivého želé. Berte, nebo nechte být.

Drops jahodový/malinový (extra pálivý)
Největší svinstvo jsem si nechal na konec – pálivé dropsy tvarem přibližně připomínající bolševické Lesněnky se k ústní sliznici chovají podobně jako fréza. Prvních nekolik cucnutí není nijak dramatických, ale postupně se to jenom zhoršuje a zhoršuje, přičemž celkový zážitek je mohutně umocněn úžasně chemickou příchutí jahod, resp. malin. Po prvním bonbónu zpravidla mívám už tak rozedřenou pusu, že dva za sebou prostě nedám. Tohle je povinnost, a za 49 Kč jich dostanete deset.

Shrnutí: narozdíl od omáček nemohu nic z výše představeného doporučit ke každodennímu požívání, ale proč čas od času neudělat radost sobě a svým blízkým, že?