čtvrtek 31. října 2013

Recenze – Tabasco


Vážení a milí, jednou to přijít muselo. Dlouho, předlouho jsem zvažoval, jak k recenzi na tuto veleznámou klasiku přistoupit, ale pak jsem dospěl k závěru, že nejlepší bude postupovat jako vždycky. Dumám, jak dlouho mne už vlastně tahle kráska provází, a docházím k závěru, že je tomu už minimálně 25 let. Během toho čtvrtstoletí jsem jí byl mnohokrát nevěrný s jinými, abych se k ní znovu a znovu vracel. A věřte mi, ještě se mi nestihla omrzet.

Přísady: kvasný ocet, červené chilli papričky, jedlá sůl (max. 8 %). Ano, i tak málo může stačit k dokonalosti.

Vzhled: drobnou flaštičku o objemu pouhých 57 ml si i díky typické etiketě kosočtverečného tvaru nespletete s ničím jiným. Jsou pak mezi námi dokonce tací, kteří při popatření na tu krásu okamžitě začnou slintat jako Pavlovovi psi. Mne osobně design nijak neuráží, ale extatické nadšení ve mě taky nevzbuzuje; inu, už jsem si na něj zvyknul a beru to tak, že některé věci jsou holt takové, jaké jsou.

Konzistence a barva: řídká vodička barvy nepříliš vydatné červeně. Nic víc, nic míň.

Vůně: štiplavý odér octa se snoubí s aromatem červených papriček. Marně pátrám po něčem dalším, holt. nejsem kdovíjaký gurmet.

Chuť: pokud si mohu vybrat, dám obyčejně přednost omáčkám spíše méně kyselým, ale v tomhle případě rád znovu a znovu činím výjimku. Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž, takže zatímco na spoustu výrobků parazitujících na přístupu „chilli + ocet + sůl“ se záhy nemůžu ani podívat, tady mně to nějak nevadí.

Pálivost: poučeným čtenářům blogu bude stačit údaj o pálivosti, která dosahuje 2 500–5 000 SHU. To není mnoho, viďte? Málo platné, chcete-li si zmasakrovat sliznici, sáhněte po něčem silnějším. Na druhou stranu jde spolu se Srirachou o ideální úvod do světa pálivých omáček, kterého se nemusí bát ani kojenci a batolata. Tabasco do každé dětské výživy!

Jídlo: od roku 1868 už bylo Tabasco vyzkoušeno snad ve všem, a tak setká-li se několik znalců, může se diskuze o „tom zaručeně nejlepším receptu“ pořádně protáhnout. Za sebe mohu prohlásit, že krom polévek (zkuste gumbo!) a volských ok na Tabasco nezapomenu např. v případě burgerů a pizzy, ale asi nejraději ho mám na vlastnoručně upečeném cibulovém koláči. Můžete s tím nesouhlasit, ale... však to znáte. V každém případě se těším na vaše komentáře pod článkem.

Cena a užitná hodnota: málo platné, klasickou červenou variantu Tabasca seženete v každé sámošce. Horší je to s habanerovou verzí, tu už jsem v našich marketech pěkných pár let neviděl. Cena bývá okolo osmi desetikorun, to jde.

Shrnutí: nestárnoucí klasika, kterou by měl důvěrně znát každý, kdo to s chilli myslí alespoň trochu vážně. Tečka.

čtvrtek 24. října 2013

Recenze – Apple Chipotle Bourbon Hotsauce




Ahoj zase po týdnu. Původně jsem chtěl dneska zveřejnit recenzi na jistou legendu mezi pálivými omáčkami, ale pak padl můj zrak na rest v podobě rozepsané recenze na tuhle BBQ omáčku. A holt sliby se maj plnit nejenom o Vánocích, nich wahr? Předesílám, že ačkoliv mám grilovačky v dobré společnosti mrtě rád, dávám obyčejně přednost jiným formám přípravy každodenních pokrmů. Tož kdyby vám přišlo, že moc breptám, umravněte mne v komentářích.

Přísady: cukr, jablka, naga jolokia, whisky, voda, jablečný ocet, med papričky chipotle, sůl, kyselina citronová, česnek, tekutý kouř, xantanová guma, kyselina askorbová, skořice. 

Vzhled: placatka o objemu 140 ml působí kvůli nevýrazné etiketě vysloveně nenápadným dojmem a v regálu byste ji mezi konkurenčními výrobky snadno přehlédli.

Konzistence a barva: pokud jde o barvu obsahu, omáčka je pěkně hnědočervená, přitažlivě působící na čivy estétovy. Co do skupenství je též vše v pořádku, Apple Chipotle Bourbon Hotsauce se řádně táhne – prostě v této kategorii je vše tak, jak má být.

Vůně: co vlastně čekáte od BBQ omáčky? Měla by být nasládlá a pěkně kouřová? Hm, tak to nebudete zklamáni. A co že to ještě slyším? Že by měla vonět po chilli, když už jste vlezli na chilli blog? Můžete se radovat, anžto nagu by z této lahody ucítil i starej Lakatoš, co si v mládí odvařil veškeré čichové buňky inhalací toluenu. Cítit jsou i švestkové podtóny, což na mne osobně působí vysloveně pozitivně.

Chuť: jestliže vůně mne pozitivně překvapila, tak chuť ji překonala rozdílem třídy – čekal jsem přeslazenou záležitost pro Východní Němce a fanoušky Walda gangu, ale ono to nakonec není tak hrozné. Omáčka sladká samozřejmě je, ale sladkost nepřebíjí další roviny chuti.

Pálivost: nálepka na flaštičce se honosí údajem pálivosti 35 000 SHU. Ne, nevěřil jsem tomu. A ono co? A ono ejhle, moji milí, následuje další překvápko večera – výrobce nekecal a Apple Chipotle Bourbon Hotsauce je pořádně silná. Nehodlám řešit, jestli je to přesně 35k, ale koní pod kapotou je dostatek. Pálivost nastupuje pomalu, ale velmi solidně dlouho se drží v ústech. Za mne pochvala.

Jídlo: jak jsem předeslal výše, nejsem kdovíjakej grilovací guru – jako společenskou událost si grilovačky užívám, ale když si můžu vybrat, sám si radši udělám kohouta na víně nebo jiný podobně hodnotný pokrm. Jasně, dost keců a osobních vyznání a hurá na dojmy; tak tedy – steaky, špízy, burgery a kebaby se s recenzovanou omáčkou snoubily na jedničku, slušná byla i ze zeleninou.

Cena a užitná hodnota: tuhle chutnou a ve svý kategorii fakt slušně silnou omáčku pořídíte za nějakých 170 Kč. 140 ml objemu není nic extra, ale lahvička mi vydržela docela dlouho, takže pohoda.

Shrnutí: příjemný objev a důstojný konkurent grilovacích chilli omáček třeba od CaJohna. Dejte ji šanci.

čtvrtek 17. října 2013

Recenze – Carnage


Vítejte. Nedávno jsem se chválně koukal, kdy naposledy jsme se spolu radovali z nějaké té pálivé hořčice. No nebudu vás napínat, od té doby už uplynul více než půlrok. Nejvyšší čas na něco pořádného, což? Dnes recenzovaná bašta je příslibem zážitku vpravdě nevšedního; no však řekněte, kolik hořčic s přídavkem vodky a červené řepy jste kdy ochutnali?
Přísady: hořčičná semínka, voda, červený vinný ocet, vodka, červená řepa, naga jolokia, sůl. 

Vzhled: nižší sklenička jako od malého kompotu je podobně jako některé další výrobky společnosti Grim Reaper Foods polepena průhlednou etiketou s bílými nápisy. A podobné jsou i moje, spíše formální výhrady – dokud je obsahu dost, vypadá celek prďácky, ovšem jak se postupně projídáte ke dnu, etiketa už zdaleka tak hezky nevynikne.

Konzistence a barva: oproti fotce je hořčice spíše hnědá, přičemž nejde o jednolitou hmotu, ale nepravidelně sedimentující vrstvy tvoří zvláštní mramorování různých odstínů. Hutnost taky vyhovuje, nejde o žádnou řidinu a Carnage pěkně ulpívá na jednotlivých soustech.

Vůně: ze všech doposud zde recenzovaných hořčic se „Masakr“ může chlubit zatím jednoznačně nejintenzivnější vůní hořčičných semínek. A zatímco předchozí výrobky byly ochotny hořčici různě krotit či její intenzivní odér dokonce přehlušovat, Carnage na to jde úplně naopak a všechny ostatní přísady hrají jednoznačně druhé housle. Velmi zajímavé a alespoň pro mne příjemné.

Chuť: ani v tomto směru jsem nebyl zklamán, naopak. Připravte se na silně nevšední zážitek, tohle je něco úplně jiného než všechny běžně i méně obvykle prodávané hrubozrnné hořčice, které jsem kdy ochutnal. Férově ale přiznávám svou ignoranci ve smyslu chybějícího srovnání s echt hořčicemi anglickými, zde mi zkušenost chybí. Dominuje opět semínko, mohutně podpořené vodkou. Parádně rustikální výrobek, jež mi dal vzpomenout na Efčinu pálivou DIY hořčici (znalci zamáčknou slzu, a já jen doufám, že tenhle skvost zase někdy ochutnám). Řepa je spíš jen pro barvu a ani ocet není kdoví jak výrazný.

Pálivost: naga se v hořčici rozhodně neschovává a dává o sobě pořádně znát. Pálivost nastupuje spíše pozvolna, ale o to déle vydrží. Venkoncem vzato, výsledek vás nepošle na JIPku, ale úplný čajíček to taky není, takže začátečníci pozor.

Jídlo: nejsem zrovna mistr světa v disciplíně „1 000 + 1 jídlo s hořčicí“, takže jsem se tentokrát poněkud neinvenčně omezil na klasiku – párečky, sekanou a biftečky. Pro zpestření jsem párkrát dal špízy, jednou se dokonce se seitanem. Nemůžu říct, že bych ani jednou nezatoužil po hořčici tradičnějšího střihu, ale vesměs jsem byl velmi spokojen.

Cena a užitná hodnota: asi nosím dříví do lesa, anžto kdo má tyhle věci rád, nejspíš už dávno utratil 149 Kč a mlsá si. Vy ostatní ale víte, kam se obrátit a za sebe mohu jen dodat, že mi balení vydrželo docela dlouho, takže za ty prachy se myslím docela vyplatí.

Shrnutí: dobrá alternativa k „tradičnějším“ či „líbivějším“ pálivým hořčicím. Carnage se nikomu nepodbízí, ale když jí dáte šanci, dokáže se vám řácky odměnit.

čtvrtek 10. října 2013

Recenze – Trinidad Hot Sauce



Tedy přiznám se vám, miluji papričky Trinidad Scorpion. Jasně, habanero je habanero, ale občas prostě chcete něco o dost silnějšího. Narozdíl od nagy, která mně osobně dost smrdí (znalcům připomenu specifický odér jinak vynikající omáčky Naga Snake Bite), nabízí „škorpión“ mrtě ohně bez nutnosti zacpávat si frňák. A tak se spolu dneska podíváme na omáčku od mého oblíbence CaJohna, která mi dělala nevšední společnost během nedávné, tvrdě zasloužené dovolené.

Přísady: papričky trinida scorpion, ocet, cibule, rajčata, citronova šťáva, česnek, sůl, koření. 

Vzhled: americká klasika o objemu decky a půl. Přesně takhle to mám rád. K tomu rozumně provedená etiketa a jsem naprosto spokojený.

Konzistence a barva: polotekutá omáčka barvy lehce zkvašených třešní slibuje samé nevšednívěci. Jednotlivé přísady jsou napůl rozemleté, napůl rozdrcené, tož semo tamo vaše oko potěší kousek papričky.

Vůně: rozhodně neskočím na špek každému, kdo mi zkusí předhodit generickou omáčku v duchu „ocet a chilli“, ale málo platný, kombinace kvalitního octa, citronové šťávy a „škorpióna“ mne zase jednou dostala. Fakt dobře vyvážená záležitost, která mi nejen kvalitním vyzrálým octem trochu připomíná The Legend.

Chuť: nejprve se zdá, že převažuje kyselost octa citronu, o půlku klepeta později následovaná kvintesencí paprikové chuti trinidadu. Fakt vynikající. Polykám první čajovou lžičku, a po chvilce u mne nastává intenzivní pocit déjà vu; jako bych byl zase na chilližroutovi a cpal do sebe tuhle papričku horem dolem. Pro sichr dám ještě o něco víc, a fakt že jo – ocet už poněkud ustupuje do pozadí, zato chuť paprik tancuje po jazyku jako zběsilá.

Pálivost: takhle to mají mazlíčci rádi! Fest solidní vjem pálivosti, který trvá, trvá a... trvá. Žádnej žvindl a nic pro zkurvený hipstery. Omáčka si na nic nehraje, nijak se vás nepokouší ochcat, neslibuje nic, co nemůže splnit – pálí pořádně, a od začátku do konce. Pokud si s touhle dámou něco začnete, vytrestá vás madame trinidad za vaši troufalost důtkama přes jazyk. Ale tak to přece máte rádi, no ne?

Jídlo: no asi takhle, podobně jako u „Legendy“ se Trinidad Hot Sauce podle mě hodí snad do všeho od ovocných salátů (to zkuste!) přes polévky (dýňový krém hnedle získá tu správnou jiskru) až třeba po kohouta na víně (já vím, jsem prase, když svévolně kurvim takovej klasickej recept, ale zkusit jsem to musel - vy aspoň nemusíte, hm?). Nikde mne nezklamal, naopak. Mám rád omáčky, které podporují fantazii, a tahle mezi ně bezesporu patří.

Cena a užitná hodnota: inu, Trinidad Hot Sauce snadno pořídí našinec za částku 259 Kč. Může se to zdát dost, ale garantuju vám, že vám vydrží déle než lecjaká slabší extraktovka, o mnohem lepší chuti nemluvě.

Shrnutí: další skvělá záležitost od Cajohna. Ne nadarmo se tenhle chlápek drží už kdoví kolikátou sezónu v první lize. Zůstává ale otázka – čím nás zničí příště?!

čtvrtek 3. října 2013

Fenomén – pálivé dobroty k pivu




Vážení, dnes si zase jednou odpočineme od recenzí. Ne snad, že bych neměl dostatek materiálu, ale říkám si, že občas neuškodí nějaká změna.

K pivu se dá jíst ledasco. Někdo nedá dopustit na špek a okurčičku, jiný přísahá na smažené celerové chipsy, další by do sebe nenalil půllitr bez tlačenky s cibulí. To je určitě správně a nelze jen tak říct, který z přístupů je nejlepší. Tedy, nedalo by se, kdybychom se ovšem nenacházeli na blogu věnovaném chilli. A tak se spolu podíváme na dvě tradiční pochutiny k pivu, kterým pálivé provedení rozhodně svědčí.


Nakládaný hermelín

Klasika nejklasičtější, která si o pálivé provedení vysloveně říká. Je s podivem, že i když jde o pokrm značně populární, málokde jej nabízejí opravdu dobrý. Jednou není dost uleželý, jindy chuti mdlé, prostě vopruz. Naštěstí není příprava až tak složitá, tak se nebojte a naložte taky. Vodítkem vám budiž třeba postup, který používám já:

Základem je dobrý plesnivý sýr. Obyčejně sáhnu po Králi sýrů, v případě že mám menší skleničku volím 100gramový ekvivalent ze Sedlčan. Počet kusů odhadněte podle kapacity nádoby na nakládání. Dále si pochystejte olej; já dávám dobrý řepkový, ale někdo nedá dopustit na slunečnicový. Extra panenskému olivovému oleji se raději vyhněte, na nakládání hermošů je ho jednak škoda, jednak má v lednici tendenci tuhnout, což komplikuje servírování. Tím máte to nejdůležitější doma, ovšem neobejdete se bez česneku, trochy pepře, sladké papriky (nemusí být – viz níže), čerstvých bylinek a samozřejmě chilli. 


Tak startujeme. Máte-li čerstvé chilli papričky, utřete je s trochou soli a pepře na pastu. 
Nemusíte se bát, že to přeženete s množstvím, kapsaicin se rozpouští v tucích, takže vjem pálivosti bude hodne utlumený. Pokud se s tím nechcete dělat, klidně sáhněte po nějaké dobré extraktovce. Za sebe doporučuju Dragons Blood. Sýry pěkně rozřízněte a vymažte chilli pastou nebo omáčkou. Na jednu půlku pak vždy naklaďte stroužky česneku nakrájené na plátky, na druhou něco bylinek. Posledně jsem použil tymián, ale představivosti se meze nekladou. Obě poloviny slepte k sobě a opatrně vložte do nakládací nádoby. Volný prostor mezi sýry vycpěte zbylými chilli papričkami a bylinkami, a to nejtěžší máte za sebou. Nyní byste už mohli výsledek zalít olejem, ovšem mám vyzkoušené, že lepších výsledků dosáhnu, když v oleji nejdřív rozmíchám trochu kvalitní sladké papriky. Po zalití nechám sklenici dva až tři dny při pokojové teplotě, pak ji přendám do ledničky. A po týdnu už je to žrádlo...

Utopenci

Zatímco příprava NH je v podstatě blbuvzdorná a výsledek je málokdy k nepožití, utopenci už vyžadují trochu trochu koumání. Základ tvoří kvalitní špekáčky, nejlépe od místního vyhlášeného řezníka. Dále nakupte ocet, divoké koření, hořčičné semínko, cibuli, česnek, nakládané okurky a nějaké to chilli.

Nejdřív si připravte lák – zapomeňte na prasárny typu Deko, to je vhodné tak na okurky. Smíchejte ocet s vodou v poměru 6:4. Já mám rád nálev dost kyselý, kdyžtak uberte octa nebo přidejte cukr. Budoucí lák dejte v kastrolu na plotnu, přihoďte bobkový list, pepř, nové koření a hořčici. V této fázi už můžete přidat chilli, já většinou vystačím s polévkovou lžicí Mega Death. Rozhodně ochutnávejte a dolaďujte, dokud není výsledek podle vašeho gusta. Pak dejte ohřívat, klidně až k varu. Nechcete-li, aby vám smrděl celý byt, doporučuju použít pokličku.

Špekáčky oloupejte a podélně nakrojte zhruba do dvou třetin. Vnitřek každého kousku lehce vymažte např. Srirachou a vyplňte trochou cibule, plátkem sterilované okurky a dle momentální inspirace a možností česnekem, kapií nebo chilli papričkou. Sepněte párátkem a skládejte utonutce jeden po druhém do sklenice. Volný prostor mezi buřty vyplňte cibulí, chilli apod.


A nyní to (skoro) nejdůležitější – na buřty lijeme lák horký, nejlépe vařící. Lépe se vsákne a utopenci budou chutnější. Stejně jako v případě NH nechám sklenici pár dní na pokojové teplotě, pak jdou do lednice. Ochutnávám  nejdřív po týdnu, spíše však po deseti dnech.

Poznámky na závěr: zajímavého výsledku dosáhnete, když do láku přidáte estragon. Naopak odporný výsledek vás odmění za snahu nahradit buřty vegetariánskou „alternativou“, např. opékačkami. Na oheň či gril asi použít jdou, ale ani sebelepší lák jim nepomůže, aby na talíři nevypadaly jako ***.

Nu, to je pro dnešek všechno. Je mi jasné, že co člověk to chuť, tak se nebojte vyjádřit v komentářích. Mějte se a za týden nashle.