Recenze – Tomato Jolokia Extra Hot

Aj, vítejte zas po týdnu, draci a dračice. Jak už dobře víte minimálně ze stránek tohoto blogu, odehrála se před dvěma týdny Gastropárty zaměřená na chilli. Inu, nechyběl jsem, byť nemožnost vzít si následující den dovču mne poněkud omezovala. V každém případě jsem ochutnal dobré a ještě lepší pálivé pokrmy (už jste někdy měli indonézskou vyprošťovací polévku?), potkal se s hromadou zajímavých lidí a v neposledku poměnil pár lahviček Agenta za omáčky donesené mistrem Lakym, toho času krom jiného kuchařem vyhlášené akce Plechová huba.

Nikoliv překvapivě jsem byl zvědav, s čím taková de facto celebrita tuzemského chilli rybníčku přijde. Na nic moc jsem tedy nečekal a otevřel první z lahviček, slibující kombinaci rajčat a papriček jolokia. Následující řádky vám přiblíží naše další společné soužití.

Přísady: etiketa toho kromě názvu omáčky a jména výrobce mnoho neprozrazuje, takže to alespoň bude zajímavější. Já osobně to vidím na rajčata, cibuli, česnek, hnědý cukr, trochu octa a koření. Pokud jsem úplně mimo, určitě mne autor rád opraví v komentářích pod článkem.

Vzhled: nenechte se odradit nepříliš povedenou fotkou, celek vypadá fajn. Lahvička z čirého skla má nějakých 0,25 l a je opatřena vykrajovanou etiketou, která barevně prima ladí s omáčkou uvnitř. Kdybych měl přeci jen něco doporučit, tak by to bylo zalakování nálepky, jinak fakt dobrý. 

Konzistence a barva: odstín tmavě červené barvy dává tušit, že tady se surovinama nešetřilo. Co se týče tečavosti, je na tom Tomato Jolokia Extra Hot tak někde uprostřed; není problém s vytékáním z lahvičky, ale na druhou stranu nezvrátíte do jídla půlku objemu, když se zrovna při servírování trochu zamyslíte.

Vůně: když jsem si zhluboka přivoněl, na setinu vteřiny mi blesklo mozkem, že tenhle prima odér přece znám, byť jde o vzpomínku dávno v paměti zasutou. A pak mi docvaklo, že takhle podobně voněl náš domácí kečup, kterej jsem jako dítko školou povinné tolik miloval. Až jsem se musel sám sobě zasmát, že mi poznání trvalo tak dlouho, ale pochopte mne – kečupem se už skoro 15 let nekrmím a důsledně jej nahrazuji Srirachou, tak už skoro nevím, jak takovej echtovní kečup tenkrát voněl. Nu, zpátky k omáčce: cítit je hlavně rajčata, ale něco mi říká, že u omáčky z rajských jablíček je to asi dobře. Kromě jemného sladkokyselého doprovodu čichám hlavně koření, hlavně pepř a ještě něco, nejspíš bobkový list. Velmi dobré.

Chuť: co se šmaku týče, dominují opět rajčata, tentokrát doprovozená cibulkou a cukrem. Ocet je cítit jen trochu, což je určitě fajn, přeci jen omáček s octem je k dostání až dost, takže změna nejenže neškodí, ale je navýsost vítána. Dohromady je chuť vyvážená a kompaktní, nic mi v ní nechybí ani nepřebývá.

Pálivost: no pojďme na ni, pěkně plnou lžíci, a šup s ní do pusy. A vida, ono to docela pálí! Nijak extrémně, ale rozhodně je znát, že dlabete chilli. Náběh pálivosti je trochu pomalejší, ale po pár sekundách se mi v dutině ústní rozlinul příjemný pocit prokrvení. Vjem pálivosti má slušnou výdrž, a byť jeho konce nebudete čekat v křečích na podlaze, rozhodně je o co stát.

Jídlo: řeknu vám, omáčku Tomato Jolokia Extra Hot si od otevření fest užívám. Zkouším ji prakticky do všeho, byť zrovna dnešní koprovka se bez chilli obešla, a lze říct, že už teď se těším, do čeho ji ještě využiju. Když se tedy ohlédnu zpátky, jako první se nabízejí takové ty „laciné“ způsoby použití jako buličí oka, omáčka k párečkům nebo dressing do toustů. Jasně, žádná vznešená gastronomie, ale Lakyho výtvor fungoval přesně tak, jak jsem od něj očekával. V polévkách pálivost poněkud zanikala, zato třeba k obalovanému filé nebo „číně“ z tofu, zeleniny a hub byla vysloveně prima. Už teď se raduju z pomyšlení, jakou parádu udělá lžička či dvě v domácím (vege)burgeru.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty cca 130 Kč, což myslím fakt nikoho nezruinuje. Za tuhle sumu není co řešit.

Shrnutí: budete-li mít možnost, určitě dejte téhle (zatím) DIY záležitosti šanci. Držím palce, aby se ji už brzy podařilo vyrábět oficiálně.