Kde si spálit ústa – Mailsi, Praha

Vítejte zase po týdnu. Pro dnešek jsem se rozhodl, že zkusmo zavedu novou rubriku „Kde si spálit ústa“, ve které se s vámi budu čas od času dělit o zkušenosti se svými oblíbenými restauracemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že bych snad chtěl naskočit na hipsterskou vlnu diletantských takyrecenzí, nasrat! Ostatně, nepovažuju se za žádnýho znalce, takže půjde spíš o doporučení podniků, kde jsem se během četných návštěv nikdy nespálil, resp. kde jsem si krásně spálil ústa. Prostě takových těch sázek na jistotu.

A jako první musí přijít na řadu pakistánská restaurace Mailsi, nacházející se v relativním centru Prahy na Žižkově. Proč zrovna tenhle podnik? Inu, na první lásky se nezapomíná. A právě Mailsi byla první restaurací, ve které jsem kdy dostal opravdu pálivé jídlo.

Bylo to v oněch temných dobách, kdy autor již experimentoval s pálivými omáčkami, ale ještě neměl tu správnou erudici a rozhled. Dokonce – považte! – neměl šajnu, co je to ono kuře vindaloo, kterým se furt cpal jeden buran v oblíbeném sci-fi sitcomu Červený trpaslík. To se mělo záhy změnit. Při jedné z návštěv Matičky stověžaté jsem se pak o své touze konečně vindaloo ochutnat zmínil v dobré společnosti, a byla mi doporučena návštěva Mailsi. Druhý den jsem úmysl proměnil v čin, a zbytek už je historie... od té doby se do téhle restaurace rok co rok vracím. A věřte nebo ne, dávám si více méně stále to samé.

Prostředí restaurace umístěné lehce v suterénu mne nijak esteticky neuráží, ale kvůli tomu tam nechodím, takže podrobnějšího rozboru na toto téma budete ušetřeni. Vysloveně kvituji výhradně anglicky hovořící personál; osobně mám totiž s indickými restauracemi s českou obsluhou spíše horší zkušenosti. Když už chválím obsluhu, musím zmínit skutečnost, že vrchní skutečně naslouchá vašim požadavkům, věrně je tlumočí kuchaři, a ten se jimi zase beze zbytku řídí. Zdánlivě jde o banalitu, ale kdo už někdy dostal v indické restauraci místo echtovního vindaloo nebo fálu jakousi divně nedokořeněnou šlichtu o pálivosti guláše z lokální čtyřky, zpravidla doprovázenou idiotskou výmluvou „ale náš kuchař se bál, že když to bude moc ostré, tak mu to vrátíte“, ten výše zmiňované docení.

Zkrátka a dobře, objednáte-li si jako já jehněčí vindaloo o pětinásobné pálivosti oproti běžné „ultra hot“ verzi, dostanete jej. Věřte mi, tohle jídlo opravdu stojí za to. Povinně bych jej ordinoval všem, kteří hlásají nesmyslné pověry o tom, že přílišná pálivost zabíjí chuť. Ta je krásně plná, pálivost pak stále ještě zvládnutelná, ale jídla je docela chlapácká porce, takže kapsaicinu do sebe narvete opravdu hodně. Samozřejmě nemohu nezmínit následky v podobě „sjetosti z chilli“; ta se dostavuje v intenzivní míře, takže si pak budete vykračovat po Žižkově spokojeni a v harmonii se všehomírem.

Ceny jsou pochopitelně vyšší než někde v ušmudlaném karí fast foodu u obchodního centra, ale vzhledem ke kvalitě obsluhy a jakosti pokrmů je považuji za více než přiměřené. Budete-li mít cestu kolem, neváhejte.

Fotku v úvodu článku jsem drze ukradl z webu nelso.cz. Zbytek fotek interiéru najdete tady.