Není to dýl jak pár týdnů, kdy mne kámoš Ivan lákal do hradecký Čtyřky na koncert jičínský lo-fi rock'n'rollový kapely The Hops Party. Ten večer už jsem měl program, ale když jsem se dozvěděl, že mládenci v rámci merchandise dýlujou i vlastní chilli omáčku, alespoň jsem Ivana poprosil, ať mi taky jednu koupí. Jak jsem byl spokojen?
Přísady: ocet, chilli papričky (jolokia, trinidad scorpion moruga a další), sůl. Proč si to komplikovat, že? Je vidět, že kapela zastává v oblasti chilli stejné zásady jako při skládání hudby. To cením.
Vzhled: hnědá hrubým odhadem 50ml lékovka s kapátkem, opatřená patřičně spartánskou etiketou. K dokonalosti tomu chybí už jen tisk nálepky na jehličkový tiskárně.
Konzistence a barva: vzhledově je omáčka fajn, milovníci gore tématiky mohou zajásat: What the Fuzz vypadá nabraná v kapátku jak biologickej odpad z patolky. Taková jasně červenooranžovej odstín, líbí se mi to. Co do konzistence je výrobek hodně řídký, řekněme jako Tabasco.
Vůně: odér nezapře použité suroviny. Vinnej ocet cítím poměrně zřetelně, vůně papriček kupodivu dost úspěšně skrývá jindy tak výraznej smrad jolokie. Dohromady v pohodě.
Chuť: tradičně dávám plnou lžičku a šup s ní do pusy. Ufff, možná to svý prohlášení o vinným octu ještě přehodnotím, chuťově jde o docela drsnou záležitost. I když počkat, ta hrubá nahořkost bude ze semínek, jasně. Velmi rustikální kousek, vážení.
Pálivost: jsem zcela spokojen, náběh je rozumně rychlý, intenzita solidní a vjem pálivosti v puse vydrží slušně dlouho.
Jídlo: omáčky tohoto druhu bejvaj docela univerzální. A mně se to potvrdilo na jedničku; What the Fuzz jsem vyzkoušel například do gulášku, polívek, k těstovinám, ba ani salát nezůstal nevylepšen. Nejnadšenější jsem byl asi při konzumaci focaccie s grilovanou zeleninou a pestem, to byla vysloveně paráda a příště do toho jdu zas. „Fuzz“ se všude solidně prosazoval a výše zaznamenaná drsnost se v jídle beze zbytku ztrácela.
Jídlo: omáčky tohoto druhu bejvaj docela univerzální. A mně se to potvrdilo na jedničku; What the Fuzz jsem vyzkoušel například do gulášku, polívek, k těstovinám, ba ani salát nezůstal nevylepšen. Nejnadšenější jsem byl asi při konzumaci focaccie s grilovanou zeleninou a pestem, to byla vysloveně paráda a příště do toho jdu zas. „Fuzz“ se všude solidně prosazoval a výše zaznamenaná drsnost se v jídle beze zbytku ztrácela.
Cena a užitná hodnota: kapela prodává omáčku za 100 korun českých. To vám nemusí přijít úplně málo, ale když uvážíte, že klasický Tabasco o podobným objemu stojí šest až osm pětek a zábavy s ním užijete mnohonásobně míň, svůj názor možná přehodnotíte.
Shrnutí: choďte na koncerty, podporujte kapely, kupujte od nich chilli omáčky. Howgh.
Žádné komentáře:
Okomentovat