Vítejte zase po týdnu. Po delší době se vracím s tipem na sympatický podnik, kde si laskavý čtenář může dopřát měrou vrchovatou pálivých pokrmů solidní kvality. Tentokrát jsem vybral hradecký Everest. Pokud je mi známo, existují sesterské(?) podniky stejného názvu ještě v Plzni, Brně a snad ještě i jinde, leč tam jsem zatím neměl tu čest.
Když byla v Hradci založena první restaurace tohoto typu (šlo o pákistánskou restauraci Royal Maharadža), byli jsme s přáteli nadšeni – anglicky hovořící obsluha, slušné jídlo a kuchaři bez zábran představovali přesně to, co jsme od podniku tohoto typu očekávali. Kvalita šla ovšem zejména v poslední kategorii během půl roku dosti dolů, takže se stávalo pravidlem, že člověk objednavší si fál dostal místo zabijáckého pokrmu cosi jako jinak nakořeněný gulášek. A ruku na srdce, kvůli něčemu takovému do indické restaurace nechodíme!
Byly to vpravdě temné časy. Naštěstí se rok se s rokem sešel a v Hradci vznikl právě Everest. Netrvalo dlouho a podnik jsem poctil svou návštěvou. Interiér nekuřácké restaurace jsem hodnotil jako uspokojivý, obsluha se zdála býti kompetentní, potud vše v pořádku.
Objednal jsem si to nejpálivější, co podnik nabízí, a sice vindaloo. Číšníka jsem předem instruoval, že mne kuchař rozhodně nemá šetřit, a očekával jsem výsledek. Dopadlo to výborně – vindaloo mělo říz, česnekovým plackám naan také nebylo co vytknout a úroveň obsluhy byla fajn. Rád jsem během následujících několika týdnů návštěvu podniku několikrát zopakoval, přičemž pokaždé jsem obsluze řekl, ať kuchařovi ještě víc ujede ruka s chilli. To už jsem ale místo vindaloo, kde mne nebaví brambory, zkušeně přesedlal na pokrm zvaný corma. Nasládlá omáčka se podle mne s extrémní pálivostí velmi dobře snoubí. Řeknu vám, že napočtvrté už jsem si musel během jídla otírat pot z čela, takový to byl masakr. Z Everestu jsem pak odcházel zcela saturován.
Pokud bych měl doporučit nějaké položky z jídelního lístku, tak u předkrmů nešlápnete vedle s cibulovými placičkami bhaji, podávanými pospolu s pikantními jogurtovými dresinky dvou barev a chutí. Z hlavních jídel je krom výše uvedeného perfektní vegetariánské thali, což je dělený talíř s míchanou zeleninou, špenátem, čočkou a přílohou dle výběru. V provedení extra extra extra hot jde o pochoutku, která potěší každého milovníka chilli.
Vstřícnou a příjemnou obsluhu už jsem trochu zmínil, ovšem rád bych v této věci podotknul, že se zachovala profesionálně a korektně i v případě, kdy jsem byl jednou nespokojen a jídlo vrátil s tím, že pálí málo a nezdá se mi chuť. Asi za tím mohl být záskok v kuchyni nebo nový kuchař, předtím i potom totiž vždy bylo vše stoprocentní. V každém případě se personál neofrňoval ani blbě neksichtil a v historicky krátké době jsem dostal své jídlo zcela v pořádku.
Ceny docela jdou, večeře ve dvou vás rozhodně nezruinuje. Za sebe tedy mohu jen doporučit – budete-li mít cestu do Hradce, neváhejte a zajděte.
/fotky jsou drze ukradeny z webu restaurace/
Když byla v Hradci založena první restaurace tohoto typu (šlo o pákistánskou restauraci Royal Maharadža), byli jsme s přáteli nadšeni – anglicky hovořící obsluha, slušné jídlo a kuchaři bez zábran představovali přesně to, co jsme od podniku tohoto typu očekávali. Kvalita šla ovšem zejména v poslední kategorii během půl roku dosti dolů, takže se stávalo pravidlem, že člověk objednavší si fál dostal místo zabijáckého pokrmu cosi jako jinak nakořeněný gulášek. A ruku na srdce, kvůli něčemu takovému do indické restaurace nechodíme!
Byly to vpravdě temné časy. Naštěstí se rok se s rokem sešel a v Hradci vznikl právě Everest. Netrvalo dlouho a podnik jsem poctil svou návštěvou. Interiér nekuřácké restaurace jsem hodnotil jako uspokojivý, obsluha se zdála býti kompetentní, potud vše v pořádku.
Objednal jsem si to nejpálivější, co podnik nabízí, a sice vindaloo. Číšníka jsem předem instruoval, že mne kuchař rozhodně nemá šetřit, a očekával jsem výsledek. Dopadlo to výborně – vindaloo mělo říz, česnekovým plackám naan také nebylo co vytknout a úroveň obsluhy byla fajn. Rád jsem během následujících několika týdnů návštěvu podniku několikrát zopakoval, přičemž pokaždé jsem obsluze řekl, ať kuchařovi ještě víc ujede ruka s chilli. To už jsem ale místo vindaloo, kde mne nebaví brambory, zkušeně přesedlal na pokrm zvaný corma. Nasládlá omáčka se podle mne s extrémní pálivostí velmi dobře snoubí. Řeknu vám, že napočtvrté už jsem si musel během jídla otírat pot z čela, takový to byl masakr. Z Everestu jsem pak odcházel zcela saturován.
Pokud bych měl doporučit nějaké položky z jídelního lístku, tak u předkrmů nešlápnete vedle s cibulovými placičkami bhaji, podávanými pospolu s pikantními jogurtovými dresinky dvou barev a chutí. Z hlavních jídel je krom výše uvedeného perfektní vegetariánské thali, což je dělený talíř s míchanou zeleninou, špenátem, čočkou a přílohou dle výběru. V provedení extra extra extra hot jde o pochoutku, která potěší každého milovníka chilli.
Vstřícnou a příjemnou obsluhu už jsem trochu zmínil, ovšem rád bych v této věci podotknul, že se zachovala profesionálně a korektně i v případě, kdy jsem byl jednou nespokojen a jídlo vrátil s tím, že pálí málo a nezdá se mi chuť. Asi za tím mohl být záskok v kuchyni nebo nový kuchař, předtím i potom totiž vždy bylo vše stoprocentní. V každém případě se personál neofrňoval ani blbě neksichtil a v historicky krátké době jsem dostal své jídlo zcela v pořádku.
Ceny docela jdou, večeře ve dvou vás rozhodně nezruinuje. Za sebe tedy mohu jen doporučit – budete-li mít cestu do Hradce, neváhejte a zajděte.
/fotky jsou drze ukradeny z webu restaurace/
Žádné komentáře:
Okomentovat