pátek 26. prosince 2014

Recenze – Lol Tun Habanero Peppers



Ahoj, vítám vás u dnešní, tak trochu sváteční recenze. Sváteční ani ne tak kvůli Vánocům, ty nemají se zdejšími recenzemi nic extra co do činění, ale kvůli skutečnosti, že jde o výrobek až z dalekého Mexika, konkrétně pak o sterilované papričky habanero. A ruku na srdce, dát si echt mexický habanera, to už je tak trochu svátek, hm?

Přísady: papričky habanero 55 %, mrkev, cibule, ocet, koření, jodová sůl, konzervační látky E211 a E202.

Vzhled: celkový vzezření není kdovíjak výrazný, dovedu si představit, že bych tuhle připosraženou zavařovačku s docela pěknou, ale spíš decentní etiketou někde v regálu supermarketu lehce přehlídnul. Lák sahá jen cca do 80 % flaštičky, takže část habaner kouká nad hladinu. Jink výrobek neskýtá žádný extra překvápko.

Konzistence a barva: tahle kategorie je spíš pro omáčky, ale proč ne; papričky jsou prima oranžový, mezi nima semo tamo mrkev a cibule. Dno obzvláštňuje akorát kulička novýho koření a snítky bylinek.

Vůně: kdybych měl přirovnávat, tak bych musel zmínit tradiční sterilovaný jalapeña od firmy La Costeña. Podobná nakyslá vůně, podobný odér mrkve a cibule, tomu se ostatně vzhledem ke složení vůbec není moc co divit. Překvapila mne akorát naprostá absence vůně habaner. Sice je známo, že citrusovej odér těchto krásek je nejsilnější v čerstvým stavu, ale stejně...

Chuť: oproti výše zmiňovaným jalapeños nejsou tyhle papričky bohužel moc masitý, spíše naopak. Je tedy nabíledni, že chuť, ačkoliv příjemně nakyslá, sama o sobě hitparády nebourá.

Pálivost: rád píšu, že po nejrůznějších provarech dovážených do republiky z Holandska a pěstovaných kdovíjak, který zpravidla až na vzhled nesplňují žádný nároky mojí maličkostí na habanera kladený, má tenhle habanerovej kompůtek docela sílu. Start je dle očekávání rychlej a ostrej jako zvuk kytary Fender Stratocaster. Po chvilce má tendenci slábnout, ale to není chyba, takhle habanera prostě pálí.

Jídlo: bezvadný je, pěkně si milý naložený habanera nakrájet na kolečka a šupnout je při obědě na talířku do prostředka stolu, ať si každý poslouží jak uzná za vhodný. V mým případě to většinou dopadne tak, že si podstatnou část nahrnu hnedle do polívky, to úplně miluju. Chybu neuděláte ani při použití na jednohubky nebo chlebíčky.

Cena a užitná hodnota: u nás se tahle bašta prodává v místním kamenným obchodě za zhruba 120 Kč, na webshopech ji možná seženete i levněji. Ať tak nebo tak, v době, kdy za jen trochu slušný naložený okurky vypláznete v supermarketu skoro čtyři pětky, ani nemrknete, je cena za recenzovanej výrobek vlastně docela ok.

Shrnutí: docela fajn naložený habanera. Na mlsaní jen tak z flašky to není, ale jinak rozhodně žádnej švindl.

čtvrtek 18. prosince 2014

Recenze – Hotter than Hell




Nazdar milánkové, vítejte zas po týdnu. Věřte nebo ne, hnusnej bacil mi už konečně dává pokoj, tak se spolu můžeme pěkně vrhnout na recenzi jedný pořádně poctivý záležitosti. V souvislosti s tím by se slušelo zmínit pravidlo „výjimka potvrzuje pravidlo“, anžto jsem před časem prohlásil, že na stránkách blogu nebudu recenzovat nic, co má v názvu hořící prdele, peklo a tak podobně. Tak dobře, tohle je ta výjimka z pravidla. Face up to it!

Přísady: chilli, ocet, extrakt chilli. Málo platný, zas jednou tu máme pěkně minimalistickou záležitost.

Vzhled: šestihranná sklenička o objemu pouhých 55 ml má jen dvě možnosti – buďto nabídne něco echt, nebo ji zbaštíte během jednoho večera a příště vezmete něco jinýho. Kde je pravda? Čtěte dále!

Konzistence a barva: pokud nadrtíte úrodu chilli papriček od babičky ze zahrádky a následně to nepřeženete s octem, pravděpodobně se dostanete na úroveň chilli pasty. Světe div se, právě tak se tváří dnes recenzovaný výrobek. Žádný překvápko, konzistence spíš hustší, barvička sytě červená, u mne dobrý.

Vůně: pokud byla barva cajk, tak vůně je o dost lepší. Intenzivně krutopřísná nálož paprikovýho odéru ti přinese nejeden vlhkej sen. Tady fakt nechybí nic.

Chuť: u podobně minimalistickejch záležitostí jako Hotter then Hell je posuzování chuti vždycky trochu ošemetný – buďto je výsledek paráda, nebo průser, tzv. „mezikozní“ výsledky nebejvaj pravidlem. Nebudu vás dlouho napínat, recenzovanej výrobek obstál se ctí. Dovedl bych si představit míň hořkosti semínek, ale jinak fajn. Vyloženě pak oceňuju skutečnost, že chuť nesviní extrakt kapsaicinu.

Pálivost: ruku na srdce, pálivost je velmi, velmi solidní. Na to, jak málo extraktu bylo použito při výrobě recenzovanýho výrobku, člověk docela zůstává zírat. Náběh je rychlej, setrvalost vjemu pálivosti pak mrtě výživná. Připadal bych si jako nevděčnej ksindl, kdybych chtěl něco víc.

Jídlo: co se extraktovek týče, mívám začasto problém je všestranně upotřebit. Ne tak v případě Hotter than Hell! Výsledek pálí fest solidně, ale extraktu použil výrobce spíše pomálu, takže je celek parádně univerzální. Jasně, prvotní určení je jednoznačně do teplý kuchyně, ale když zkusíte Hotter than Hell na sendvič nebo studenýho dresinku, výsledek nejenže není průser, ale překvapivě to dopadá velmi, velmi dobře. Doporučuju.

Cena a užitná hodnota: hele, fakt nezkrachujete. Za tři stovky pořídíte na webu chillimarket.cz, a já vám garantuju, že vaše soužití bude trvat dýl než dva týdny. Že kecám a sežrali jste ji za dva dny? No vidíte, jak je dobrá!

Shrnutí: bezva záležitost, která se s tím moc nemaže. Má to sílu, nepostrádá chuť... já jsem spokojenej a vy byste měli bejt taky, tečka.

Pokud jste hradecký nebo máte možnost dorazit do Hradce 2. ledna, tak vás chci tímto pozvat na koncert, kterej se toho dne odehraje v soukromým Klubu čp 4 na Velkým náměstí. Zahrajou nemilosrdní hc punks See You In Hell, oldschool grindeři Needful Things a jejich krutoviolence kolegové Klutz.

A aby to mělo celý nějakej přesah, pojďme se tam sejít my, kteří krom výživný hudby milujem pořádně kvalitní chilli! Doprovodný program bude pestrý a ostrý, Agenta vezmu, ohledně dalšího se nechte překvapit. Omlouvá jenom nemoc a nebo smrt, kocovina ze Silvestra ne!

středa 10. prosince 2014

Chřipkové prázdniny a trocha aktualit



Ahoj vespolek, jak se máte? Asi jste se divili, proč tu teď po dva týdny nebyla ani čárka. Důvod je zcela prostý, jsem permanentně nachcípanej a v podstatě pendluju po ose práce–postel, na blog jsem neměl moc pokdy. Tedy, ne že bych chilli zanedbával, ale jak už se mi při chřipajznách stává, nemám moc chuť na jídlo, takže i nálada na zkoušení nových omáček je malá. No a uznejte, že když recenze, tak psaná od srdce, no ne?

Ale k něčemu je to dobrý. Dobří kamarádi Ivoš a Martin mne podarovali svými výrobky, přičemž společným jmenovatelem obou omáček je použití červené řepy, díky čemuž bylo docíleno nejen krásně plné barvy, ale především zajímavé a nevšední chuti. Oba kousky určitě přiblížím.

Dále jsou hotové nové a snad už konečně finální etikety na Agenta, viz záhlaví. Jojo, zlatá plaketa nechybí, nemoh jsem se nepochlubit. 

Když už zmiňuju Agenta, venku je už pár týdnů šestnáctá šarže. Opět klasická chuť, ohlasy jsou pozitivní a rychlost tenčení zásob enormní, co víc si přát. Pokud ji chcete ještě chytnout, ozvěte se na mail dockinez (at) centrum.cz. Sedmnáctka bude pro změnu extra česneková. 

V plánu byla i speciální vánoční podpultovka, ale málo platný, dokud chrchlám jak Marlboro man, tak se do vaření pouštět nebudu, to dá rozum. Ale do Vánoc ještě něco času zbývá, tak není vše ztraceno. Určitě dám vědět.

Tak, to je pro dnešek všechno. Mějte se fajn, vykašlete se na velký gruntování, nenechte se zblbnout nákupním šílenstvím a užívejte Advent. A pokud máte nějakej zaručenej tip jak zatočit s chřipkou, podělte se o něj v komentářích.

středa 19. listopadu 2014

Recenze – Surinaamse Peper Vers gemalen



Zdar a sílu, jak se máte? Doufám, že nastupující zimě navzdory neflákáte konzumaci chilli a hledíte se pořádně zahřívat. Na dnešek jsem si pro vás připravil informace o produktu, na který jsem narazil před pár týdny během pobytu v Belgii. Zastrčený krámek nabízel krom čerstvých papriček i celou řadu omáček ze Surinamu, někdejší to holandské kolonie. Neváhal jsem a zakoupil tu nejpálivější ze všech. Jak obstála v přísném hodnocení?

Přísady: čerstvé surinamské papričky (92 %), sůl, kyselina octová, sorban draselný.

Samozřejmě jsem pátral, co že jsou ty surinamské papričky zač. Zdroje se v názorech rozcházejí, ale s nejvyšší pravděpodobností jde o varietu Capsicum chinense podobnou habaneru, přičemž pálivost by měla být habanerům též podobná; ostatně některé webshopy nabízející semínka si s tím rovnou nelámou hlavu a papričky šalamounsky nazývají Habanero Surinam Red. Tak si to přeberte...

Vzhled: sklenice vypadá jak od tatarky, s tímhle nikdo díru do světa neudělá. Na druhou stranu, proč se snažit o originalitu za každou cenu, když tohle balení o objemu 290 ml je osvědčené a funkční. Etiketa nabízí střízlivou kombinaci laděnou především do zelena. Výsledek je docela fajn.

Konzistence a barva: pokud jste někdy měli možnost ochutnat sambal oelek, pak vás tahle lahůdka ze Surinamu nemůže v ničem překvapit. Sytě červená pasta obsahuje mrtě semínek, a vy už tak nějak od pohledu očekáváte, že to bude celé slané až hanba.

Vůně: pokud jde o odér, naskakuje mi vzpomínka na omáčku 100% Pain, kterou jsem recenzoval na stránkách tohoto blogu skoro přesně před dvěma lety. Tatáž intenzivně papriková vůně, a stejně jako u Painu i tady postrádám ovocnou vůni habaner.

Chuť: málo platný, tohle je nářez. Nejde až tak o opravdu masivní paprikovou chuť, dokonce ani o tu sůl by se nejednalo. Ale dohromady s kyselinou octovou a jistou hořkostí semínek je výsledek prostě hrubý. O dost hrubější než výše zmiňovaný Pain.

Pálivost: tady nemůžu než chválit, a to hodně – pálivost nejen že nabíhá takřka okamžitě, ale ona vám má velice solidní vytrvalost, což se u habaner a paprik jim příbuzných až tak často nevidí. A hlavně ta síla! Už jsem měl tu čest s hromadou omáček z nominálně pálivějších drůd, ale tohle je fakt solidní válec, který nezklame ani milovníka extrémů. A bacha, když to s recenzovanou omáčkou trochu přepísknete, hned se začne ozývat pajšl s dotazem, zda si nechcete dát chvilku oraz.

Jídlo: co se použití týče, není moc o čem zdlouhavě dumat. Pro studenou kuchyni nebo na mlsání jen tak ze lžičky tyhle „čerstvě mleté surinamské papričky“ fakt nedoporučuju. Zato do nejrůznějších polívek, gulášků, omáček na těstoviny a věcí podobných je to hodně v pohodě.

Cena a užitná hodnota: žádná drahota se nekonná, kupoval jsem za 3,39 ojro, takže za necelou stovku. Pokud vám chybí omáčka tohoto typu, tak asi úplně neprohloupíte, anžto vám fakt chvilku vydrží.

Shrnutí: ve své kategorii určitě nadprůměr, navíc za slušnou cenu.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Recenze – Gaboon



Zdar vespolek, milánkové. Minulý týden jsem se úspěšně rekreoval na belgickém maloměstě, takže blog musel jít stranou. Ale to neznamená, že jsem na vás nemyslel a neslídil po chilli produktech všeho druhu. No, až tak extra jsem nepochodil, ale přeci jen něco jsem přivezl. V následujících týdnech se něčemu určitě mrkneme pod víčko. Dnes to ale nebude.

Na tento týden jsem si totiž vyhradil omáčku Gaboon od rakouského výrobce Fireland Foods. Doma ji mám už víc než rok a dělá mi neskutečnou radost, tak proč ji nepředstavit, že? Tak pojďme na to! 
 

Přísady: chilli papričky (Trinidad Scorpion Moruga, Trinidad Scorpion Butch Taylor), vinný ocet, citronová šťáva, cukr, sůl a koření.

Ano, čtete správně, nejvíc jsou v omáčce zastoupeny chilli papričky. To je příslib kvalitního nářezu.

Vzhled: decková flaštička výrazně klame vzhledem, působí, jako by měla alespoň tak 120 ml. Zdobí ji pěkně barevně provedená etiketa v kombinaci černé a zelené. A právě nálepky se týká moje nejvážnější kritika – jednak není zalakovaná, jednak tisk není z nejkvalitnějších, takže i když Gaboona nikam nenosíte a jenom ho sem tam vytáhnete z ledničky, po měsící je etiketa povážlivě odřená, a za další čtvrt rok už skoro nejde přečíst název výrobku. Škoda.

Konzistence a barva: v porovnání s fotografií v záhlaví je Gaboon o dost červenější, v podstatě se jedná o rozdrcené papričky s trochou octa jako konzervantem a pár kravinama navrch, takže lze očekávat, že výsledek bude pobobný jako třeba u The Legend. Ale ono ne - Gaboon je daleko míň řídký, z lahvičky je mu občas potřeba pomáhat a neobsahuje semínka.

Vůně: pokud máte rádi papriky a papričky, určitě nejen že nebudete zklamáni, vy budete pravděpodobně zcela nadšeni. Vůně je krásně svěží a intenzivně papriková, jen lehce podpořená nakyslou vůní vinného octa.

Chuť: s octem výrobce poměrně šetřil a ani s cukrem a solí to kdovíjak nepřeháněl. Gaboon proto postrádá jakousi podbízivost a líbivost, takže jen tak ze lžičky asi nepůjde o lásku na první ochutnání. Ba co víc, pod paprikovou a octovou chutí ucítíte hořké tóny, které vás přivedou na myšlenku, že semínka asi v omáčce budou, ovšem důkladně rozemletá. Celek je fajn, ale jeho kvality vyniknou lépe až v pokrmu.

Pálivost: tak tohle není žádný švindl. Už jsem jedl dost extraktovek, které byly slabší, nekecám. Náběh není nejrychlejší, vjem pálení vydrží v ústech podle požité dávky až 15 minut. Po dlouhé době omáčka, která je cítit, i když si jí dám jen pár kapek do jídla. A co teprve, když se rozhodnete netroškařit! Snadno se vám pak stane, že to s pálivostí přenádherně přeženete a užíváte si mučivě spalující slast.

Jídlo: pokud bych měl Gaboona charakterizovat jedním přídavným jménem, určitě by šlo o slovo „univerzální“. Tahle záležitost se hodí skoro do všeho od hutných polévek přes dresinky do salátu až třeba po použití při vaření. Neztratí se ani v sendvičích, na pizze, těstovinách nebo grilované zelenině. Za mne jednoznačně palec nahoru.

Cena a užitná hodnota: na loňském Chillibraní jsem ji kupoval za docela slušnou pálku okolo 350 Kč. Přesto nelituju, omáčka mi vydržela doteď a na dno jsem se ještě zdaleka nepropracoval. Jasně, kdybych měl jenom ji, tak už je dávno fuč, ale když ji máte možnost prostřídávat, vydrží fest dlouho.

Koupit ji můžete za 10 ojro přímo u výrobce
.

Shrnutí: vynikající přírodní omáčka, kterou nemohu než doporučit. Jen škoda té mizerně provedené etikety.

úterý 21. října 2014

Recept – pikantní kysané zelí




Zdar a sílu, jak je? Těšili jste se na pořádnou recenzi? Tak to budete muset ještě týden počkat, milánkové. Rozepsaných jich mám docela dost, ale málo platný, aktuálnost nade vše, takže si raději posvítíme na něco echt sezónního. Ale nebojte nic, o kapsaicin ošizeni nebudete. Následující recept v sobě snoubí dvě záležitosti, který mne mrtě baví, a sice kysaný zelí a žlutý kajenský papričky. Tyhle štíhlý žlutý mrchy se tváří, že nebudou nic moc, ale zdání klame. Jejich vůně je nezaměnitelná a chutí a pálivostí mi vyhovují naprosto.

A zelí? Rok se s rokem sešel, zase tu máme podzim, zkurvená tma přichází čím dál tím časněji a lepší to nějakou dobu nebude. V takovou dobu je nejlepší se rozjařit něčím hodnotným. Univerzální dobro je kysaný zelí. Né ty sračky bez chuti prodávaný ve vaší vietnamský večerce, ale vaše vlastní epesní zelíčko. Podělím se s váma o návod, podle něhož se tahle lahoda tvoří v našem velkorodě už po šest generací. Napůl pocházíme z Východních Čech, napůl z Jižní Moravy, takže málo platný, zelí mám z obou stran v genech a s aušusem se nesmířím. Jak chutná a jak se připravuje správný chilli zelí?

Základem je kromě zelí samotnýho, který lze mimochodem v tuto roční dobu objednat v nakrouhaným stavu, velký množství cibule, bez ní to není a ani nemůže být ono. Cibule fakt hodně, minimálně desetinu, ale znalci dávají až třetinu. Dále potřebuješ křen, kmín v celku, sůl, kopr (ten jedinej nemusí bejt, ale ruku na srdce - co je to za živoření bez kopru?) a jablko ze zahrádky, klidně pláně utrhnutý někde v aleji. A samozřejmě rozumný množství kajenských papriček. Stačí asi tolik, jako na obrázku v záhlaví.

Zelí nakrouháte, pokud máte už krouhaný, tak si pogratulujte a ušetřený čas zvesela promrhejte konzumací jedný vychlazený Plzně. Cibuli třeba oloupat a taky nakrouhat. Papričky zbavte šťopek a nakrájejte na kolečka, žádná věda. Ve velkým lavoru smíchejte zelí s cibulí, přidejte trochu soli a zakmínujte. Ochutnejte výsledek a podle potřeby dosolte nebo dokmínujte. Pak vmíchejte papričky. Výsledná směs by měla pálit docela svinsky, ideální intenzita je taková, aby to krom vás nikdo z rodiny nežral. Jedině tak zaručíte, že se o tu lahodu nebudete muset dělit, jasný?

Následně vše napěchujte do zeláku nebo klidně 4litrový zavařovačky s tím, že úplně na dno dáte jako startér kvašení rozkrojený jablko, přidáte trochu oloupanýho křenu a štědrou snítku kopru. Na to naložíte výše popsanou směs zelí, chilli a cibule a notně udusávejte. Zelí by mělo pouštět mrtě šťávy. Mezi vrstvama vždy patří křen a kopr.

Po týdnu kvašení při pokojový teplotě už bývá výsledek skvostný. Zelí báječně křupe a hodí se snad úplně ke všemu. Pálivost trochu poleví, ale protože jste ostatní členy rodiny včas vytrestali už při nakládání, nikdo vám nechodí ujídat. Pokud nechcete výsledek dál prokvašovat, hodí se přendat obsah zeláku do zavařovaček, zadělat víčkem, sklenice otočit spodkem nahoru a šupnout do lednice. Kvašení bude v důsledku snížení teploty zastaveno a zelí zůstane krásně křupavé a čerstvé klidně celou zimu. Žádný zavařování není potřeba.

Tak milánkové, teď už víte, jak se dělá dokonalý chilli zelí, takže žádný výmluvy, že to neumíte, jasný? Podle tohohle návodu to zvládne i podprůměrně zdatný troglodyt, a to vy určitě nejste, checht.

Máte nějaký svůj zaručený recept na kysanou lahůdku? Směle se odvažte v komentářích! A za týden zase nashle.

středa 8. října 2014

Recenze – hořčice s křenem „Stoličná“



Nazdar zase po týdnu. Jak jsem avizoval posledně, dnešní recenze bude trochu netradiční. Před časem jsem dostal od kámoše Dannyho perfektní ruskou hořčici, a byť kapsaicin neobsahuje ani v homeopatickém množství, přišlo by mi škoda se s vámi nepodělil o dojmy.

Ruské výrobky teď asi nejsou moc populární a popravdě, cesta zboží do ČR prý byla vzhledem k aktuální situaci docela dobrodružná, ale co už – jednou ji tu máme, tak se holce hořčičné mrknem pod víčko, co říkáte?
  

Přísady: voda, hořčičný prášek, cukr, slunečnicový olej, sůl, regulátor kyselosti kyselina octová, drcený sušený křen, nové koření, černý pepř a bobkový list.

Teda řeknu vám, že při luštění azbuky jsem se lehce zapotil. Jasně, rusky jsem se učil čtyři roky na základce a se čtením normálních článků nemám problém, ale málo platný, všechno člověk po těch letech v hlavě nemá.

Vzhled: plastová tuba nesoucí název produktu a především neodolatelné zátiší s chlebem, křenem a kdovíčím dalším. Vysoký umělecný dojem zaručen, jedno oko nezůstane suché. Dále se dočteme, že jde o plně přírodní výrobek nabízející tradiční chuť. Super, to přesně mám rád.

Konzistence a barva: pokud jde o hustotu, hořčice není nijak tekutá ani přehnaně hustá. Z tuby leze dobře a pěkně najednou, takže se vám nestane, že by z hrdla nejdřív vytekla nevzhledná řídká vodička, až pak následovaná žádoucím obsahem.

Barva mi trochu připomněla moje oblíbené německé a rakouské hořčice s estragonem, tj. výrobek je spíše tmavší a lehce do zelena.

Vůně: tady se nekoná žádný překvápko, prostě vůně hořčice a křenu. 

Chuť: v téhle kategorii bych se vymáčknul asi tak, že dominuje jemně nasládlá a vyvážená chuť, ve druhém gardu podpořená křenem. Mohu jen prohlásit, že žádné extravagance se dít nebudou, Stoličná je prostě „jenom“ tradiční osvědčená záležitost a naplnila moje představy o tom, jak by asi mohla chutnat.

Pálivost: naše milá Stoličná dává znát, že nějaký ten křen obsahuje, ale určitě se vám nestane, že by vám každé sousto protáhlo nos rejžákem. V porovnání s lacinou anglickou hořčicí Hatherwood z Lidlu je o dost slabší. To ji na druhou stranu činí vhodnou pro ty, kteří sice křen milují, ale pouze v malých dávkách.

Jídlo: sorry, nebudu vás poučovat, na co se hodí hořčice s křenem. Spíš by bylo rychlejší uvést pár jídel, ke kterým se nehodí. Tak dobře, želé bonbony, ananas a ovoce všeobecně, meruňkovou marmeládu a těstoviny radši nezkoušejte, checht. 

Cena a užitná hodnota: co jsem koukal, tak na webech s ruskými potravinami jde tuhle fešandu pořídit za částku zhruba odpovídající 50-60 Kč.

Shrnutí: osvědčená kvalita za rozumnou cenu. Pokud na ni někde narazíte, určitě vyzkoušejte.

středa 1. října 2014

Aktuality a plány na podzim 2014



Ahoj zase po týdnu. Dneska jenom telegraficky. Ne, že bych snad neměl v rukávu nějakou tu recenzi, ale aktuality mají přednost.

Tak především mi dorazil fešný diplom z Chillibraní, no nemůžu se nepochlubit. Aspoň vidíte, že jsem posledně nekecal, checht.

Další důležitou záležitostí je skutečnost, že se mi dostalo cti spolupodílet se formou lehkého sponzoringu na akci Plechová huba 2014. V praxi to bude znamenat asi tolik, že poskytnu nějaké ty Agenty na ceny. Tak se koukejte snažit a můžete to být právě vy, kdo si na výhře pochutná. Pokud byste snad nevyhráli nebo dokonce ani nesoutěžili, tak nemusíte věšet hlavu – na místě půjdou omáčky koupit taky, a to za zvýhodněnou akční cenu. 

Mrzí mne, že se nebudu moci celé taškařice zúčastnit osobně, anžto v daném termínu budu nejspíš v Belgii konzumovat trapistické pivní speciály, ale nedá se nic dělat, příště to už určitě klapne. Účastníkům přeju předem pevné nervy a plechový žaludek.


I další aktualitkou jsou překvapivě zase věci okolo Agenta. Po třinácté, extra česnekové šarži, která mi vyhrála první cenu na Chillibraní, se doslova zaprášilo. K dispozici je tedy várka čtrnáctá, pro enormní zájem taky česneková. Pomalu začínám uvažovat o patnáctce, tou bude pro změnu zase klasika, jak ji znáte a (doufám) milujete. 

A protože čas letí jako splašený a za pár měsíců tu zase máme Svátky, můžete letos stejně jako loni očekávat limitovanou Vánoční edici. 

To jsem to vzal hopem, viďte? Nu, příště bude zase nějaká ta recenze, možná dokonce hodně netradiční. Tak se mějte a za týden nashle.

středa 24. září 2014

Recenze – Smoked Peppers Sauce



Ahoj vespolek. Taky toho máte poslední dobou docela nad hlavu? Já jo, takže jsem se minulej tejden vůbec nedostal k tomu, abych dopsal a zveřejnil recenzi na dnešní omáčku, kterou není nic menšího než nejpálivější výrobek od kolegů z My-Chilli. Jak jsem psal posledně, omáčku jsem získal výměnou na Chillibraní. A od té chvíle mne věrně provází ve dny pracovní i během odpočinku. Jak jsem s ní spokojen se dozvíte na následujících řádcích.  

Přísady: paprika červená, ocet, chilli čerstvé (Jolokia, 7pod, Moruga), cukr, česnek, sůl, chilli sušené uzené (Jolokia), přírodní kouřové aroma.

Vzhled: čirá lahvička o objemu necelých dvou deci je mi důvěrně známá a nespletl bych si ji, ani kdybyste mne probudili o půlnoci. Jasně, přesně do té samé lahvuju Agenta. Klasika, která nezklame. Její povrch zdobí zepředu jednoduchý etikata s názvem omáčky a logem výrobce, zezadu pak štítek se složením apod. Střízlivý a čistý design mi přijde úplně OK.

Konzistence a barva: omáčka Smoked Peppers Sauce nabízí sytě červenou barvu. Konzistence je řidší, jednotlivé přísady jsou velmi jemně rozdrcené. Na semínko v omáčce jen tak nenarazíte.

Vůně: příjemná a svěží kombinace kyselé vůně octa a paprik, v dalším plánu opatrně následovaná kouřovou vůní. Skalní vyznavači grilování by možná čekali výraznější vůni kouře, ale mně, který si těchto radovánek až tak často nedopřávám, nižší úroveň stačí. Kdybych měl srovnávat, tak třeba Trinidad Scorpion od Cambridge Chilli Farm je o dost kouřovější. 

Chuť: celkově mi přijde, že dominuje vcelku dost ostrá kyselost octa. To není nutně špatně, nicméně já osobně bych ho snesl o trochu méně. Na druhou stranu kvituju, že není Smoked Peppers Sauce samý cukr. Ve výsledku mi omáčka chutná, ale není to ten druh, který bych chodil mlsat samotný přímo z lahvičky (a neříkejte mi, že jste to nikdy nezkusili!).

Pálivost: žádný štráchy s tím – nabereme pěkně plnou lžičku, a šup s ní do pusy; a hele, ono to docela pálí, vbrzku dochází i na pověstné „škytance štěstí“. Nájezd je o trochu pomalejší, ale intenzita velmi uspokojující a výdrž solidní.

Jídlo: jak jsem nastínil výše, recenzovaný výrobek mne poslední dobou provází skoro všude. Zpříjemňuje mi obědy v práci, vylepšuje polévky a saláty doma. Dokonce i nějakou tu oslavu se mnou absolvoval. A tam šel z ruky do ruky, přičemž podle ohlasu konzumentů výrobci ostudu rozhodně neudělal. Pokud jde o mne osobně, asi věrného čtenáře nepřekvapím, když napíšu, že taková pořádně hustá zelňačka nebo kapustovka mi po vylepšení Smoked Peppers Sauce udělala mocnou radost. A co teprve junk food typu pizza, tam s ní taky nešlápnete vedle. Jasně, do dresinku na zeleninovej salát je též naprosto OK. Celkově bych řekl, že při zamíchání do jídla se kouřová vůně skoro úplně ztratí, ale to je jenom drobnost, kterou nehodnotím negativně. 

Cena a užitná hodnota: výrobek pořídíte nejlépe přímo u zdroje, a to za 189 Kč. Vzhledem k většímu objemu lahvičky vychází poměr ceny a užitné hodnoty docela pěkně.

Shrnutí: další prima omáčka z tuzemské produkce. Držím My-Chilli palce a nemůžu se dočkat na další recenze.

středa 10. září 2014

Chillibraní a Chilližrout 2014




Ahoj zase po týdnu. Dnešním příspěvkem bych se chtěl ohlédnout za letošním ročníkem slavnosti všech milovníků chilli, a sice Chillibraní. Jak jsem avizoval posledně, letos jsem se rozhodl vynechat Chilližrouta. Mohla mne za takových relativně adrenalinu prostých okolností akce uspokojit? Čtěte dále!

Do Brna jsme tentokrát vyrazili dosti brzy, neboť jsem potřeboval být na místě hned po otvíračce, to jest v 10.00. No, vstávání ve tři čtvrtě na šest nebylo nakonec nijak extra bolestivý, protože jsem šel zodpovědně spát relativně brzy, ale že by se mi chtělo, to teda ne. Však to znáte. 

Ráno sraz v sedm na nádraží, poté busem do Pardubic. Tam dáváme nějakej junk food, a hurá écéčkem do Brna. Během cesty zábava převeliká, takže jsme se ani nenadáli a vítá nás Brno. Pak už jen dvacet minut v MHD a jsme na místě, pohoda.

Areál plovárny Riviéra je parádní. Když pominu skutečnost, že je nepoměrně blíž centru než brněnská přehrada, tak zůstává prostou skutečností, že se oproti loňsku vyznačuje mnohem větší rozlohou. Něco mi říká, že pokud stejně jako loni dorazí zase víc lidí než předchozí rok, bude to potřeba. 

Hned u vchodu vyřizuju formality a nechávám si ukázat, kde mám vyložit toxický náklad v podobě čtyř macatých sklenic Agenta. Když mám z krku nejdůležitější povinnost dne, jdeme s kámošem na obhlídku areálu. Koukáme na postupně ožívající stánky, chladíme hrdla pitivem a předběžně plánujeme, kam se později vrátíme. Zatím ještě není tolik lidí, tak děláme nějaké fotky a jdeme se projít mimo areál.




U brány jsem potkal hostesku v půvabném kostýmu. Kdo by odolal společné fotce?


Během prohlídky okolí úplnou náhodou narážíme na centrum s opičí dráhou, tak využíváme příležitosti a párkrát si skočíme z připravené plošiny ve výši 13 metrů. Jasně, celou dobu byl člověk jištěnej, ale když tam tak stojíte a koukáte dolů, je to docela mazec. No paráda, užil jsem si to.

Pak ale zase zpátky na místo dění. Během hodiny naší nepřítomnosti se areál solidně zaplnil. V danou chvíli to odhaduju na cca 1 500 osob. Později se dozvídám, že celkem ten den dorazilo ještě o dvě tisícovky návštěvníků víc. Bomba, festival jak má být.

Než začne soutěž v požírání chilli, dáváme jídlo a navštěvujeme nejrůznější atrakce. Nejvíc si samozřejmě všímám stánků s chilli omáčkama a zbožím příbuzným. Krátce se zastavuju u stánku webshopu pochutnejsi.cz. Trochu pokecáme, nechávám na místě vzorek Agenta, ochutnávám nějaké vzorky. Pak přesun ke stánku pánů z my-chilli.eu. Měním Agenta za jednu z omáček, povídáme a dáváme ochutnávky jednotlivých výrobků. Je super, že pánům klaplo rozjetí vlastní výroby, nezbývá než držet palce a těšit se v dohledné době u recenzí tady na blogu.




Autor článku s Honzou Jaškem, jedním z majitelů My-chilli.eu

Pomalu polehoučku se schyluje ke zlatému hřebu dne – Chilližroutovi. Moderátor oznamuje, že ještě nejsou obsazeny všechny startovací sloty, takže kdo se chce přidat tady k těm magorům nahoře, má šanci. Hecuju kámoše Alexe, ale neúspěšně. Nedivím se, minulej rok to byl právě on, kdo na mne dával pozor, když jsem se potácel s podivném stavu klapsaicinové a adrenalinové zfetovanosti zpátky na vlak, takže líp než kdo jinej věděl, co takové soutěžení může obnášet.

Mezitím koho to nepotkám – samotného Toma Hell, mocného to brněnského barda a znalce piva a chilli. Dáváme pěnivý mok, kecáme a pěkně z vršku sledujeme cvrkot dole na scéně (viz fotka v úvodu článku). 

No, jak bych jen popsal samotnou soutěž. Z popisu jednotlivých kol mi přišlo, že tentokrát se šlo na věc o dost víc zostra než loni. Ve čtvrtém kole už odpadli první soutěžící, ovšem šlo o nějakých 350 000 SHU, což pro srovnání zhruba odpovídá pátému až šestému kolu loni. A přituhuje čím dál víc, množství SHU kulminuje, velkoplošné plátno přenáší i vzdáleným divákům emoce, pot a odhodlání postoupivších do dalších kol. Podpora publika je obdivuhodná. Lze vidět, že někteří soutěžící mají v hledišti početné fanoušky, jejichž výkony si v mnohém nezadají s nasazením bojovníků a bojovnic na podiu. Za zmínku stojí zejména plachta povzbuzující jistý elegantní knír. O něm bude ještě řeč.

Neuvěřitelné. Po sérii smrtících kombinací papriček a omáček postoupilo do závěrečného jedenáctého kola celých sedm soutěžících! Dámy určitě potěší a možná k účasti v příštím ročníku namotivuje skutečnost, že mezi nimi byla Markéta Šmídová, která doslova v ostré konkurenci urvala úchvatné čtvrté místo. Nejsem si jistý, jak si ho užívala po konzumaci extraktu o pálivosti 6 400 000 SHU. Já bych se asi tiše svíjel někde v koutku a snažil se nebýt.

Stejně jako loni došlo na nastavovaná kola. Nejprve byl servírován extrakt spolu s čerstvými papričkami z minulých kol. Z tohoto klání vyšel jako bronzový Vít Janíček.

A je to tu. Na podiu zůstali poslední dva soutěžící, a to Petr Holešínský, který letos startoval poprvé, a Vojta Ambros, loňský vicemistr. Napětí by se dalo krájet. Oba borci evidentně mají dost co dělat, aby situaci ustáli, přesto jsme prostřednictvím promítání svědky úžasného sportovního chování, kdy se finalisté navzájem povzbuzují a hecují. To oceňuje nejen moderátor, ale i početné publikum. Poté před každým z finalistů přistane lžíce s extraktem a celou papričkou Trinidad Scorpion Moruga. Otřesná nálož, která by byla schopna poslat do křečí a komatu žactvo průměrné základní školy i s příslušným učitelským sborem a panem školníkem. A tady to má sníst jeden člověk, brrr. Chvíle oťukávání, okamžik napětí... a Petr Holešínský vzdává.

Vítězem Chilližrouta 2014 se tak stává Vojta Ambros! Knír for the win, hahaha! Obrovská gratulace vítězi a nehynoucí uznání všem zúčastněným.

Dav se pomalu začíná rozcházet a já se pomalu začínám zajímat, jak to vlastně dopadlo s mojí omáčkou v soutěži o Výrobek roku. Nicméně nastala situace, že se do degustační soutěže zapojilo a hlasovací lístek vyplnilo docela dost zájemců a ve fofru spojeném s organizací fesťáku nebyly kapacity na vyhodnocení ještě ten den. Náladu mi to nekazí, anžto jsem koncertů a jiných akcí za život dělal docela dost, takže mám pochopení a po chvilce blomcání po areálu a loučení s kámoši vyrážíme na cestu k domovu s tím, že se výsledek dozvím v průběhu týdne.

A dneska to přišlo. Píšu si vám takhle tenhle článek, když tu zmerčím, že mi píše jeden z organizátorů Petr. A ejhle, prý už to mají vyhodnocené. Chvilka napětí...

Agent orange se umístil na prvním místě!!!

Kakraholte, to mám radost. Moc si toho považuju, vážně. Je skvělý vědět, že to, co člověk dělá, a dělá to poctivě a s láskou, někdo jiný oceňuje. Tak děkuju za podporu, vážení!

Závěrem bych chtěl ocenit úsilí a snahu organizátorů týhle perfektní akce. Letos to bylo zase o něco lepší, a pokud se snad vyskytly nějaké ty zádrhele a zaškobrtnutí, kterým se u akce takového rozsahu těžko vyhnout, věděli o nich jen oni sami, návštěvníka se nedotkly. A to je hodno obdivu a uznání.

Takže, vážení a milí, za rok se sejdem zase v Brně na Chillibraní 2015!





A ještě něco. O tohle vás nemůžu připravit, což?

středa 3. září 2014

Zase tu máme září aneb Chillibraní 2014




Ahoj, tak prázdniny a léto jsou konečně za námi. Možná si kladete otázku, proč píšu ‚Konečně, ale upřímně, odpověď je převelice jednoduchá: konečně jsme se dočkali a před námi je aktuální ročník Chillibraní. Již tuhle sobotu se v Brně sejdou fanoušci chilli, výrobci a prodejci omáček, nebude chybět spousta jídla a pití, no zkrátka akce jak má být.

Váš oblíbený blog o chilli samozřejmě nebude chybět. I po roce sice neoblomně trvám na tom, že soutěžit v pojídání papriček a chilli omáček už nikdy nebudu, ale můžete se těšit na rozsáhlou a výživnou reportáž plnou adrenalinu, kapsaicinu a nedostatku pudu sebezáchovy.

Ale nedosti na tom. Taky jsem se přihlásil do soutěže o Výrobek roku. A můžete hádat, s jakou omáčkou? No jasně, žádný překvápko se nekonná, a já se budu těšit a doufat, že si vás Agent v sobotu získá.

To je dneska zhruba všechno. Snad nás nezradí počasí a v sobotu nashle!

pátek 8. srpna 2014

Agent Orange - nové etikety a ofiko prodej




Zdar a sílu, jak užíváte druhé půlky léta? Já mám aktuálně dovolenou, ale rozhodně nezahálím – nahrávám EP s kapelou, doháním různé resty, ale samozřejmě se nezapomínám věnovat chilli, konkrétně své omáčce Agent Orange.

A mám věru dobré zprávy – vyběhal, zařídil a nahlásil jsem si všechno potřebné, tudíž bylo lze přikročit k výrobě první mohutnější várky. Ta se zdařila, nové etikety též splňují všechny požadavky stanovené vyhláškami a zákony, takže už nic nebrání uvedení výrobku mezi ctěné milovníky chilli.

Máte-li zájem ochutnat tuzemskou záležitost vyráběnou s láskou a zápalem pro věc, směle mi můžete napsat, a to buďto na e-mail dockinez (at) centrum.cz, případně pod článek do komentářů.


V historicky krátké době bude webshop, tak se to ještě zjednoduší.

Zatím se mějte prima.

čtvrtek 3. července 2014

Hurá na prázdniny!



Vážení a milí, dnešním příspěvkem si dáme na chvilku od recenzí oraz. Tak jako každý rok budu mít léto docela natřískané, ať už dovolenou vlastní nebo tím, že budu v práci zastupovat kolegy na dovolené. A v neposledku během letních veder nemívám až tolik chuť vařit všechny ty úžasné pokrmy, do kterých zkouším používat recenzované omáčky a jiné pálivé dobroty.

Nedá se nic dělat, během července a srpna budu přispívat spíše méně. Ale utřete slzy a nezoufejte – léto uteče jako voda a my se všichni potkáme začátkem září na Chillibraní. Tak užívejte sluníčka, zachovávejte pitný režim a nezapomínejte na chilli.

Zdraví

Martin

PS: pokud jste ještě neměli tu čest, tak fotka v záhlaví článku představuje echt kuře po sečuánsku. Že vypadá trochu jinak od toho, co pod stejným názvem obdržíte v každé pseudočínské vývařovně? Inu, co na to říct...

čtvrtek 19. června 2014

Recenze – Jolokia Mučíto



Pěkný večer přeju. Není to tak dávno, co jsem zde představoval omáčku Moruga Mučíto (dále jen MM) z rukou tuzemské firmy seminka-chilli.cz. Pro připomenutí uvedu, že výrobce do všech svých omáček používá vlastnoručně vypěstované papričky. Super, že? Dnes se spolu mrkneme, jak si v hodnocení povede omáčka Jolokia Mučíto. Jde o slabší sestřičku výše zmiňované Morugy.  

Přísady: jemně drcená rajčata, chilli papričky (Jolokia), třtinový cukr, sůl, kyselina citronová, konzervant sorban draselný.

Vzhled: opět máme co do činění s menší placatou flaštičkou o objemu jedné deci. Nálepka nepokrytě dává najevo, že budeme mít co do činění s papričkou Jolokia, honosící se pálivostí přes 1 milion SHU. Celkově vypadá výrobek docela pěkně.

Konzistence a barva: milá Jolokia Mučíto je odstínu tmavě červeného a skupenství tak akorát. Omáčka je docela homogenní a skoro bez semínek.

Vůně: papričky a rajčátka, to je moje, obzvlášť takhle zkraje léta. Odér je velmi příjemný a připadá mi o trochu jemnější než u výše zmiňované MM. Překvapilo mne, že vůbec není cítit typický závan Jolokie (pamětníci omáčky Snake Bite zamáčknou slzu), ovšem to není na škodu. Naopak, slabší povahy tuto skutečnost jenom uvítají (slovo „slabší“ berme v kontextu lidí konzumujících tento druh papriček s rezervou).

Chuť: v důsledku značné podobnosti s Morugou se žádné extra překvápko nekonná, ale v případě kvalitního produktu mi to přijde uplně OK. Jolokia Mučíto je poměrně sladká, jen docela lehounce nakyslá. Rajčata se docela pěkně prosazují, chuť papriky je trochu jakoby upozaděna.

Pálivost: tak co, už se bojíte? Nandávám si poctivou čajovou lžičku, a šup s omáčkou do úst. Hm, jasně, už se začíná ozývat pálivost... nu, není to tak hrozné. Tak ještě lžičku. Ták, to už jsou onačejší grády... A ještě si dám trošku...

Nebudu to moc protahovat, pálivost najíždí trochu později, ale bezva je, že každé další sousto pak pálí o něco víc. A co je fajn, vjem pálivosti 
v puse vydrží docela dlouho, takže se budete radovat dlouhé minuty.

Jídlo: relativní sladkost výrobku si přímo koleduje o využití v ovocném salátu. Pokrm je to primitivní, na suroviny, čas a zručnost kuchaře nenáročný, přináší hafo radosti a nespočet variant. Pokud se chcete inspirovat, jednu z možných jsem před časem uváděl zde. Omáčka se v salátech tohoto typu prosazuje velmi dobře, a zároveň z výsledku nijak nečouhá a nepůsobí rušivě. Dál jsem tuhle baštu zkoušel do polévek, dipů nebo i jen tak k sýru, taky spokojenost.

Počítám, že by sladkost omáčky leckoho mohla navést k myšlence použít recenzovaný výrobek na kuře místo klasické asijské sladkokyselé omáčky, ale tady bych byl opatrný, přeci jen si nechcete vypotřebovat celou lahvičku najednou.

Cena a užitná hodnota: tuhle pálivost snadno zakoupíte na webshopu výrobce, a to za sumu 239 Kč. Cenu nepovažuju za nijak přemrštěnou, holt člověk nekupuje žádnou „čínu“. Pokud jde výdrž, tak za mne dobrý, ale někomu, kdo nedisponuje dalšími omáčkami na prostřídání může Jolokia Mučíto zmiznout co by dup, tak se radši posichrujte koupí více kousků.

Shrnutí: další kvalitní omáčka z českých luhů a hájů, která stojí za vyzkoušení.

středa 11. června 2014

Recenze – Fool's Delight



Ahoj, tak jak snášíte ty vedra? Že se na to můžete vykašlat a flákáte se u vody nebo okolní svět pozorujete z bezpečného chládku zahrádky oblíbené restaurace? Tak to gratuluju, ne všichni máme takový štěstí. Ale kdo by propadal beznaději, když má pravidelný přísun chilli, viďte?

Dneska mrkneme pod víčko další DIY omáčce z tuzemských luhů a hájů. „Bláznovo potěšení“ obsahuje jednu z nejpálivějších papriček Trinidad Scorpion Moruga, pro kterou mám já osobně mimořádnou slabost. Tak pojďme na to, už se nemůžu dočkat.  

Přísady: papričky Trinidad Scorpion Moruga, rýžový ocet, sladké papriky, rajčata, broskve a cukr. No vida, omáčku s broskvemi jsme tu určitě ještě neměli. Za zmínku taky stojí absence soli, pokud to při vašem rozhodování hraje nějakou roli.

Vzhled: dvoudecková placatka bude svým tvarem důvěrně známá všem milovníkům tuzemáčku a jiných dobrot. Víčko klasické kovové, etiketa je kvintesencí přístupu „urob si sám“. Můj vkus je lehce jinde, ale snahu v každým případě oceňuju, lepší než nechat flaštičku bez nálepky.

Konzistence a barva: výrobek je barvy světle červené, až do oranžova. Co do hustoty mne omáčka překvapila svojí relativní řídkostí; není vysloveně vodovitá, ale ze všech zatím zde recenzovaných tuzemských omáček je určitě nejtečavější. Tato skutečnost ovšemže sama o sobě nepředstavuje nic špatného, jen si dávejte bacha při dávkování.

Vůně: tady je to jednoduchý, rajčata vládnou! Ber, nebo nech bejt. Jasně, v dalších vrstvách ucítíte i náznak papriky, ale třeba výše uvedené broskve ani ťuk.

Chuť: dominuje sladká chuť broskví podepřená cukrem. Po kyselosti octa není skoro ani památky, takže zbystřete všichni, kteří nemáte rád kyselé. Celek chutná příjemně. Osobně si na sladké skoro vůbec nepotrpím, ale v jídle se to ztratí, takže žádný strachy. Docela bych někdy chtěl ochutnat šarži bez cukru.

Pálivost: jsem spokojen, všechno pálí jak má. Náběh je spíše pomalejší, ale intenzita plně uspokojivá a výdrž solidní. Žádnej švindl.

Jídlo: léto máme skoro na krku, a jakkoliv jsem dalek slepě následovat stokrát ožvýkaná moudra typu „v tomhle vedru nejde jíst nic jinýho než lehký salátek“, tak je fakt, že teď hodně dlabu zeleninu. Příčinou je však spíš její vyšší kvalita a v neposledku lepší dostupnost např. na farmářských trzích. Ale dost už obecných keců. Co třeba raw květákový kuskus? Že neznáte? Chyba, s Fool's Delight si výborně rozumí. To samé lze prohlásit o mojí oblíbený pomazánce z uzenýho tofu a červený cibule nebo třeba, a to hlavně, o jídlech typu květák na mozeček. Lze důvodně předpokládat, že se neztratí ani třeba na grilovačkách, obzvlášť milovníci kuřat a drůbeže všeobecně ji stoprocentně využijí.

Cena a užitná hodnota: jedná se výrobek distribuovaný zatím spíše přes Facebook a přes známé, takže hodně štěstí při shánění. Pokud by vám to pomohlo, na etiketě je jméno Filip Kouřil, kontakt předávám zde. Konkrétní cenu nepovím, měnil jsem za Agenta, ale co do užitný hodnoty určitě nejsem zklamán.

Shrnutí: zajímavá a příjemná omáčka spíše do sladka. Docela fajn, jsem zvědav, zda a kam se v budoucnu vyvine.

čtvrtek 5. června 2014

Recenze – Firedog



Co si budem namlouvat, kdyby si Stvořitel přál, abychom nechlastali, nikdy by člověka nenechal okusit radosti alkoholového opojení, na tom se nejspíš shodnem. A pokud jde o chilli, platí určitě to samé. Jak si ale fanoušek pálivého bude pokyvovat hlavou, zkusí-li tuzemský pivovarník propojit jedno potěšení s druhým? Minulý víkend se v Hradci odehrály jakési pivní slavnosti, během kterých měl našinec možnost ochutnat chmelový mok na všechny možné způsoby. Příliš tedy nepřekvapila skutečnost, že zde ostravský Pivovarský dům nabízel speciální 14stupňové pivo Firedog s příměsí chilli. Jak jsem byl spokojen? Čtěte dále!

Polotmavý speciál Firedog se skládá z upravené vody, českého chmele, ječného sladu, feferonů a pivovarských kvasnic. Za mne zcela ok, takže přistupmež k degustaci. V rámci objektivity přizval jsem k hodnocení kamaráda, který má rád pokrmy pikantní, ovšem na vysloveně pálivé záležitosti jej neužije.

Jak jsme pochodili? Tož tak: pivo jako takové je prima; barva svádí k napití, vůně jest prosta všech nepřístojností, pěnivost je skvostná, říz pak plně uspokojí nároky pijákovy, ale – výsledek nepálí. Prostě a jednoduše v něm chilli není cítit ani náznakem! Kdybych měl tenhle názor jenom já, osoba otrlá a všemi (chilli) mastmi mazaná, neřekl bych ani popel a svedl vše na totální propálenost svých chuťových pohárků, ale když se stejným názorem vystoupí osoba chilli běžně spíše neholdující, je to na pováženou.

Je možné, že jsme měli echt smůlu na nějakou nedomrlou šarži, v takovém případě se budeme těšit zase někdy příště. Pokud jste měli větší kliku, nebojte se vyjádřit v komentářích pod článkem. A do té doby pivu zdar a pálivému zvlášť!