čtvrtek 25. června 2015

Recenze – Scotch Bonnet Sauce



Zmar, jak jste se těšili na dnešní recenzi, co? Že jste byli celí napjatí, jakou vyfikundaci jsem si pro vás nachystal, že jo? No, dočkali jste se, dočkali. A bude to vpravdě nevšední povídání o nevšední omáčce. 

Když jsem na ni před pár měsíci narazil v Tescu, zaujala mne nejdřív názvem, přeci jen Scotch Bonnet je moje oblíbená paprička. Při bližším prozkoumání ovšem vyšlo najevo, že jde o slovní hříčku, neboť omáčka sice bonnetky obsahuje, ale výrobce daleko více nešetřil skotskou whisky. Kroutil jsem hlavou, jak to k sobě asi může jít dohromady, ale už jsem byl trochu zaháčkovaný. A když pak byla omáčka jednoho dne v akci za vysloveně legrační peníze, přihodil jsem ji do košíku.

Přísady: ječný slad, ocet, sójová omáčka (voda, sójové boby, pšenice, sůl), skotská sladová whisky (12 %), cukr, citron, česnek, melasa, papričky Scotch Bonnet (2 %), koření.

Docela divočina, že? Přiznám se, že mne lahůdky typu marmite zatím obcházejí širokým obloukem a chipsy s příchutí octa jsem taky neměl, takže nejspíš nemám správně nastavenou pusu na anglický chutě, ale bát se toho nebudu a zkusím k omáčce přistupovat s co možná nejmenším množstvím předsudků.

Vzhled: lahvička hranatého půdorysu se vyznačuje objemem 125 ml. Tyhle flaštičky mám rád, dobře se rovnají do dveří ledničky. Etiketa je vyvedena v hnědých tónech a vypadá docela fajn. Sice u mne trochu evokuje řadu výrobků Tesco finest, ale to je asi jen můj problém.

Konzistence a barva: po delší době tu máme opravdu řídkou omáčku. Scotch Bonnet Sauce je opravdu „vodička“, nebo spíš podle barvy „hodně zředěná ropa“. Ve spodku lahvičky jsou jemné usazeniny pevných složek, takže před použitím zatřepat. Blbý je, že jak je omáčka hodně tekutá a lahvička neobsahuje uvnitř hrdla žádný dávkovač, má obsah tendenci stékat po vnějším okraji lahvičky. A to je špatně, přátelé, člověk aby furt otíral kuchyňskou linku od hnědých fleků. Jasně, když vychrstnete do jídla polívkovou lžíci, tak problém nenastane, ale dávkování po kapkách už bývá ošemetné.

Jak jsem naznačil výše, barva je hodně tmavá, něco mezi Kofolou a ropou. Na chilli omáčku docela nezvyk, že?

Vůně: něco takovýho jsem tu ještě nikdy neměl. Whisky jako takovou necítím, určitě je hodně cítit sójovka a slad(?), trochu to podtrhuje ocet, ale ve výsledku je to takovej zvláštní odér, že si s ním trošičku nevím rady. Chybí mi reference, nemám moc k čemu přirovnávat. Ale blbý to není.

Chuť: tady to bude o chlup jednodušší, omáčka je v prvé řadě kyselá, pak teprve se začínají prosazovat další složky. Tady už ta whisky trochu cítit je, ale upřímně, pořád dominuje sójovka. A stejně jako u předchozího bodu nemůžu vysloveně říct, že by mi to bylo proti srsti.

Pálivost: když jsem zjistil, že milá Scotch Bonnet Sauce obsahuje pouhá dvě procenta papriček, tak jsem usoudil, že nebude vůbec pálit. Není to tak úplně pravda, jistou pálivost cítit lze, ale jen lehce, o chlup míň než u Tabasca.  

Jídlo: výrobce doporučuje omáčku používat na burgery, ryby, k uzeninám a podobně. Nic z toho mne aktuálně moc netankuje (je kurva vedro, kdo by se cpal klobásou?), tak jsem musel zkoušet jinde. Do vysokooktanovýho sendviče s hromadou zeleniny nebyla omáčka vůbec špatná. Chuť a vůně se solidně prosazovaly, s pálivostí to bylo slabší, ale co taky čekat... docela zajímavý bylo přimíchání Scotch Bonnet Sauce do nejrůznějších dresingů.

Cena a užitná hodnota: koupíte za stovku až stovku a půl v Tescu nebo třeba tady za 143 Kč. Užitnou hodnotou zatím neposloužím, protože u mne omáčka využití nenajde a pošlu ji dál do světa, třeba někomu udělá radost.

Shrnutí: kdybych byl Brit, asi bych si pochutnal a mohl doporučit. Sám za sebe spokojen příliš nejsem, ale prostě na tuhle chuť nemám naštelovanou hubu a nevidím důvod, proč ji vyhledávat. Berte to tak, že jde výhradně o můj problém a závěr si sami pro sebe tentokrát výjimečně udělejte sami.

čtvrtek 18. června 2015

Recenze – Exotic Orange Hotsauce


Ahoj vespolek, jak to roste a pálí? Musím se pochlubit, že papričky mi letos nejen že nechcíply, ale jedna už dokonce plodí jako o závod. Pravda, nejedná se žádného „škorpióna“ ani jinou slovutnou odrůdu, na ty je ještě čas, ale i tak to potěší. 

Jinak to tu poslední dobou trochu flákám, neboť jsem se musel věnovat jiným můzám než psaní, a to konktétně hudbě. S cyberpunkovou smečkou Neuromancy jsme točili demo, a to je pak jasný, že hlavní úsilí muselo směřovat jinam než na blog. Mimochodem, kdybyste nás chtěli vidět hezky naživo, tak tuhle sobotu máte šanci v pražským klubu Fatal. Dostavte se v hojným množství, určitě to bude stát za to. A v neposledku si budeme moci dát po koncertě panáka na baru a pokecat nejen o muzice, ale i o chilli.

Na dnešek jsem si připravil další produkt od my-chilli. Proč furt píšu jen o nich? Tak jednak mají produktovou řadu vpravdě obsáhlou, jednak se jima neustále živím, tak o čem jiným bych měl psát? Ale příště už to bude něco jinačího, slibuju.

Přísady: pomerančová dužina, cukr, limetová šťáva, pomerančová kůra sušená, chilli sušené (Habanero, Jolokia), regulátor kyselosti (kyselina citrónová), zázvor, zahušťovadlo (Xanthan, Gelfix), konzervant: sorban draselný.

Vzhled: čirá lahvička o již zavedeném objemu 187 ml, vhodně doplněná nálepkou uvádějící název omáčky a logo výrobce.

Konzistence a barva: už při prvním shlédnutí na posledním Chillibraní (mimochodem, za čtvrt roku se tam uvidíme!) jsem si říkal, že barva je skoro jak u meruňkový marmelády. Taková ta přírodní, nepříliš řvavá oranžová. Konzistence je tak akorát. Na mazání na housku s máslem to vysloveně není, ale zároveň pěkně vytéká z lahvičky.

Vůně: nasládlý, poměrně přitažlivý odér. Jsem spíš na slané, ale s tímhle nejenže nemám problém, ale baví mne to.

Chuť: a máme tady první záhadu této recenze. Ačkoliv složení i název jasně naznačuje, že půjde o výrobek z pomerančů, tak si nemůžu pomoct, ale v chuti jednoznačně cítím nejvíc mandarinky. Taková ta chuť čínských naložených manarinek z plechový piksly, chytáte se? Akorát teda musím pochválit, že se to celé obejde bez kovovýho „vocasu“ v puse. V každým případě chuť dobrá.

Pálivost: aneb záhada druhá a poslední. Jako první ucítíte v puse sladkost, vjem pálivosti se dostaví až s mírným odstupem, potud je vše jasné. Ale zatímco někdy mne omáčka jen tak polechtá, jindy mám pocit, že je intenzita snad dvojnásobná. Normálně bych to přikládal nedostatečně promíchaným přísadám, jenže omáčka je pěkně hladká. Tak vám nevím, nakonec jsem došel k závěru, že příčina musí být ve mně a v momentální dispozici vůči pálivýmu. V každým případě je to super, taková trochu ruská ruleta s příznivějším výsledkem.  

Jídlo: když doma nemám čerstvá habanera, používám pár lžic do ovocnýho salátu. Výsledek je tak akorát pálivý a moc dobrý. K dobře uleželým plesnivým sýrům typu Gorgonzola jde omáčka taky moc dobře. Dlabat ji chodím i jen tak na lžičku, ale o tom se asi moc rozepisovat nemusím, co? Naopak zmíním strašlivou prasárnu, kterou jsme realizovali v rámci ochutnávky s kámošem Dannym, a sice použití coby dip ke slaným smaženým brambůrkám. Věřte nevěřte, jak si na pochutiny tohohle typu vůbec nepotrpím, tak se to nejen že dalo, ale bylo to takovým tim perverzním způsobem dobrý!

Cena a užitná hodnota: recenzovanou omáčkou koupíte buďto klasicky u výrobce, nebo například u mne na webshopu, a to za 139 Kč. Pokud se týče užitné hodnoty, tak vezte, že pokud asi alespoň trochu potrpíte na sladké, připraví vám „pomerančovka“ spoustu příjemných chvil. A pokud se nebude jednat o jedinou omáčku ve vašem vlastnictví, dá se očekávat, že i pár týdnů vydrží.

Shrnutí: chutná a příjemně pálivá ovocná omáčka. Nemáte-li chorobný strach z vitamínů, vůbec se jí nebojte.

středa 3. června 2015

Recenze - Moruga sajrajt



Ahoj milánkové, máte se fajn? U mne trvá hektický období, ale nestěžuju si. Chystám pro vás super překvápko, snad příští tejden už uvidíte víc.

Zatím se spolu mrknem na jeden velmi specifický produkt z českých luhů a hájů
. Před časem jsem měl možnost se přifařit ke kámošově objednávce z webu semínka-chilli, a nezaváhal jsem. Kromě sušeného chilli jsem vzal i malinkou lahvičku omáčky s malebným názvem Moruga sajrajt. Coby milovník čistých chutí jsem si od ní sliboval cosi jako The Legend, akorát mrtě silnější. Bylo mé očekávání naplněno? Čtěte dále!

Přísady: papričky Trinidad Scorpion Moruga, pitná voda, kyselina citronová, sorban draselný.

Vzhled: mrňavá placatá lahvička o objemu pouhých 20 kubíků. To má být vtip?, řeknete si nejspíš, vždyť i extraktovky desetkrát silnější se prodávají ve větších objemech. Ne, není to vtip, lahvička je zcela reálná a dělá mi společnost hned vedle notebooku. Nevypadá vůbec špatně, etiketa je OK a celek slibuje nevšední zážitky.

Konzistence a barva: tady to vezmeme fofrem; milej Sajrajt je barvy krásně červené, rozhodně působí v reálu živěji než na fotce. Konzistence je docela hutná, z flaštičky je obsahu potřeba trochu pomoci.

Vůně: intenzivně paprikový odér je velmi, velmi fajn. Postrádá zcela citrusovou jedinečnost habaner či zatuchlý smrádek jolokie, vůně je svěží a příjemná. Zároveň ale varuje, že to nebude jen tak...

Chuť: tohle vážně můžu. Zatímco dříve zde recenzované omáčky od semínek-chilli byly v obou případech dost sladké, tady dostává maximální prostor TSM, jen lehce podpořená trochou kyseliny citronové. Žádný pepř, žádná sůl, jen surová chuť papričky a trocha konzervantu. Za mne dobrý.

Pálivost: čekal jsem, že se intenzita bude pohybovat někde okolo omáčky Gaboon. Chyba lávky, náš Sajrajt je ještě o dost silnější. Jde o kousek, který zvládne i na špičku párátka rozsekat nejednoho borce. Jasně, pokud dlabete Mega Death po polívkových lžících, tak zaskočeni nebudete, ale faktem zůstává, že pálivost je na přírodní omáčku velmi, velmi slušná.

Jídlo: na rovinu pravím, že s použitím v teplé kuchyni nemám sebemenší zkušenost. Při tomhle objemu bylo předem dáno, že se s omáčkou budu mazlit hezky na přímo. A mazlení je to vpravdě intenzivní. Pikantní hummus vás najednou příjemně zaskočí skutečností, že jeho pikantnost je pěkně nemilosrdná, taky je bezva použití do různých dresinků. Už jsem zmiňoval, jak jsem si pomocí Sajrajtu tunil Srirachu? Že ne? Tak to určitě zkuste, nebudete litovat. Představivosti se zde kladou jen velmi malé meze.

Cena a užitná hodnota: recenzovaný výrobek zakoupíte přímo na webshopu výrobce za 199 Kč. A tím se dostávám k hlavní výtce celé recenze. Dvě kila za dvacet kubíků je prostě na hranici přijatelnosti. Rozumím zcela, že jde o sezonní výrobek, a nikdo mi nemusí meldovat, že kdo je socka a je mu líto peněz, tak ať to nekupuje. Jenže málo platný, určitě se mezi námi najdou ti, kteří by si chtěli koupit aspoň decku. Mám v takovém případě vypláznout litr? Ne, to mi nepřijde úplně OK, obzvlášť když výše zmiňovaná a podobně limitovaná The Legend může stát do tří stovek za dvě deci, a to sem do ČR putuje přes X prostředníků a půlku planety.

Shrnutí: krok správným směrem, na tohle bych si dokázal zvyknout. Jen škoda krutě nastavené ceny.