čtvrtek 27. března 2014

Agent Orange – desátá várka!



Vážení a milí, jakkoliv se to zdá býti nepravděpodobným, je už tomu tak, že o víkendu budu vařit desátou jubilejní várku svojí omáčky Agent Orange. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří ochutnali moje výtvory a přispěli názorem, svojí vlastní omáčkou a podobně. Bez vás a vaší  setrvalé podpory bych ničeho nedosáhl. Vážím si vás a věřím, že nejen že tato jubilejní šarže bude zase lepší než ty minulé, ale že v historicky krátké době dokážu vyrábět „Agenta“ oficiálně. Tak ještě jednou – díky!

čtvrtek 20. března 2014

Recenze – TangGinger Chilli Sauce




Zdar a sílu, jak to jde? U mne docela hekticky, což znamená vlastně dobře. Dnes se spolu podíváme pod víčko další omáčce od mistra Lakyho. Jak název napovídá, hlavní hlousle bude hrát kombinace mandarinek a zázvoru, samozřejmě notně podpořená chilli papričkama.

Přísady: mandarinky, zázvor, směs chilli papriček, skořice, badyán, hnědý cukr a pepř. Pokud jsem něco netrefil, dejte mi to sežrat v komentářích.

Vzhled: macatá cca čtvrtlitrová flaštička tentokrát září žlutooranžovými odstíny na všechny strany. Obsah barevně opět dobře hraje s etiketou. Za mne ok

Konzistence a barva: základ omáčky je jemně rozmixovaný, semo tamo najdete kousek papričky či jiné přísady. Semínka nikde nevidět, to je dobře. Co do hutnosti jde rozhodně o nadprůměr; TangGinger Chilli Sauce se pěkně táhne a z hrdla vytéká docela plynule.

Vůně: hmmm, tohle jsou hotové Vánoce ve flašce! No vážně, badián spolu se skořicí a zázvorem dělají v kombinaci se sladkým základem svoje. Mně osobně to vůbec nevadí, ba naopak.

Chuť: nu, chuť odpovídá vůni, ovšem přidává se sladká, jemně nahořklá chuť mandarinek. A řeknu vám, že je to velmi dobře vymyšleno. Něco takového je třeba ochutnat!

Pálivost: vzhledem ke světlejší barvě jsem očekával spíše nízkou pálivost, leč nemohu než kvitovat skutečnost, že jsem se mýlil. Menší množství chilli papriček bylo vyváženo větší silou, takže vám výsledek sice vysloveně neustřelí hlavu, ale o pohodu piánko taky určitě nejde. Náběh pálivosti je docela rychlý, výdrž solidní.

Jídlo: když jsem omáčku pořizoval, bylo mi sděleno, že jde o výrobek určený hlavně na BBQ. Grilovat se zrovna ještě nechystám, tak jsem si musel vystačit s troubou a dalším kuchyňským zařízením. A řeknu vám, jsem spokojenej. Obligátní záležitosti typu grilovaná zelenina nebo kuře jsou vysloveně bezva a o tuhle omáčku si prostě říkají. Šel jsem ale ještě dál a pochutnal si třeba na notně uleželém nakládaném hermelínu. V kombinaci s weizenbierem z pivovaru Primátor šlo o kombinaci neodolatelnou a byli byste bloudi, kdybyste takovou radost oslyšeli. Celkově hodnotím fakt vysoko a nemůžu se dočkat řádné grilovačky, to bude teprve něco.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty stejná jako u Tomato Jolokia Extra Hot, takže cca 130 Kč. Nechci se zbytečně opakovat, ale za tyhle peňauze je to uplně v cajku.

Shrnutí: další velmi slušná DYI omáčka. Ne tak univerzální jako její sestřička, ale o to zajímavější.

středa 12. března 2014

Kde si spálit ústa – Everest, Hradec Králové




Vítejte zase po týdnu. Po delší době se vracím s tipem na sympatický podnik, kde si laskavý čtenář může dopřát měrou vrchovatou pálivých pokrmů solidní kvality. Tentokrát jsem vybral hradecký Everest. Pokud je mi známo, existují sesterské(?) podniky stejného názvu ještě v Plzni, Brně a snad ještě i jinde, leč tam jsem zatím neměl tu čest.

Když byla v Hradci založena první restaurace tohoto typu (šlo o pákistánskou restauraci Royal Maharadža), byli jsme s přáteli nadšeni – anglicky hovořící obsluha, slušné jídlo a kuchaři bez zábran představovali přesně to, co jsme od podniku tohoto typu očekávali. Kvalita šla ovšem zejména v poslední kategorii během půl roku dosti dolů, takže se stávalo pravidlem, že člověk objednavší si fál dostal místo zabijáckého pokrmu cosi jako jinak nakořeněný gulášek. A ruku na srdce, kvůli něčemu takovému do indické restaurace nechodíme!


Byly to vpravdě temné časy. Naštěstí se rok se s rokem sešel a v Hradci vznikl právě Everest. Netrvalo dlouho a podnik jsem poctil svou návštěvou. Interiér nekuřácké restaurace jsem hodnotil jako uspokojivý, obsluha se zdála býti kompetentní, potud vše v pořádku.



Objednal jsem si to nejpálivější, co podnik nabízí, a sice vindaloo. Číšníka jsem předem instruoval, že mne kuchař rozhodně nemá šetřit, a očekával jsem výsledek. Dopadlo to výborně – vindaloo mělo říz, česnekovým plackám naan také nebylo co vytknout a úroveň obsluhy byla fajn. Rád jsem během následujících několika týdnů návštěvu podniku několikrát zopakoval, přičemž pokaždé jsem obsluze řekl, ať kuchařovi ještě víc ujede ruka s chilli. To už jsem ale místo vindaloo, kde mne nebaví brambory, zkušeně přesedlal na pokrm zvaný corma. Nasládlá omáčka se podle mne s extrémní pálivostí velmi dobře snoubí. Řeknu vám, že napočtvrté už jsem si musel během jídla otírat pot z čela, takový to byl masakr. Z Everestu jsem pak odcházel zcela saturován. 

Pokud bych měl doporučit nějaké položky z jídelního lístku, tak u předkrmů nešlápnete vedle s cibulovými placičkami bhaji, podávanými pospolu s pikantními jogurtovými dresinky dvou barev a chutí. Z hlavních jídel je krom výše uvedeného perfektní vegetariánské thali, což je dělený talíř s míchanou zeleninou, špenátem, čočkou a přílohou dle výběru. V provedení extra extra extra hot jde o pochoutku, která potěší každého milovníka chilli. 

Vstřícnou a příjemnou obsluhu už jsem trochu zmínil, ovšem rád bych v této věci podotknul, že se zachovala profesionálně a korektně i v případě, kdy jsem byl jednou nespokojen a jídlo vrátil s tím, že pálí málo a nezdá se mi chuť. Asi za tím mohl být záskok v kuchyni nebo nový kuchař, předtím i potom totiž vždy bylo vše stoprocentní. V každém případě se personál neofrňoval ani blbě neksichtil a v historicky krátké době jsem dostal své jídlo zcela v pořádku.

Ceny docela jdou, večeře ve dvou vás rozhodně nezruinuje. Za sebe tedy mohu jen doporučit – budete-li mít cestu do Hradce, neváhejte a zajděte.

/fotky jsou drze ukradeny z webu restaurace/

středa 5. března 2014

Recenze – Da Bomb Ground Zero



Vážení a milí, přeju opět po týdnu zdar a sílu. A síla bude věru potřeba, protože dnes představovaná záležitost skutečně není nic pro slabší povahy a začátečníky. Snad potěším všechny, kterým poslední dobou na stránkách blogu chyběl nějaký ten extrakt.

S výrobkem společnosti Original Juan jste se již měli možnost setkat, šlo o omáčku 100% Pain. Ta mne tehdy příliš nepřesvědčila, zejména kvůli přeukrutné přesolenosti. Dopadne Ground Zero lépe?


Přísady: ananasová šťáva, papričky habanero, rajský protlak, voda, přírodní paprikové aroma, citronová a limetová šťáva a koření. Nenechte se mýlit, ono „přírodní paprikové aroma“ není nic jiného než extrakt, kapírujeme?

Vzhled: malá a sympaticky buclatá lahvička z tmavého skla více než cokoliv jiného připomíná flaštičku na nějaký medikament. Nu, svým způsobem o lék jde, ale to teď nebudeme rozebírat. Objem je cca 120 ml, to je myslím tak akorát, často se mi stávalo, že když jsem měl extraktovek hodně, měl jsem lednici plnou nedojedených a poloprázdných lahviček. Etiketa není nic moc, ale vysloveně ošklivá mi taky nepřijde.

Konzistence a barva: pěkně hutná omáčka je barvy červenohnědé. Žádná nebo skoro žádná semínka, vše pěkně rozemleté najemno.

Vůně: mmm, to vypadá věru přitažlivě. Přitažlivá kombinace papriček a ovoce s nasládlým protlakem, podtržená svěžestí citrusové šťávy, to si dám líbit. Ale čichati třeba opatrně...

Malá odbočka aneb příhoda ze života.

Před pár lety jsme s jedním milovníkem chilli seděli na zahrádce nepříliš vyhlášené hradecké restaurace. Sluníčko notně pálilo, Plzeň měla říz, mezi doušky jsme ochutnávali pálivé omáčky, vedli řeči a užívali pohody.

O chvíli později se k našemu stolu přimotal nějaký obejda. Nepozván si přisedl a jal se zkoumat, jakou že pěknou lahvičku to máme před sebou. Tušíte správně, byla to Ground Zero. 
Flaštička stála skoro na sluníčku, obsah byl zahřátý, kapsaicinu se chtělo těkat.

Varovali jsme ho, ať neochutnává. Dal si říct, ovšem se slovy „Tak já si alespoň přivoním“ odšrouboval uzávěr a přivoněl. Notně si přivoněl. A to neměl dělat.

Už po vteřině či dvou bylo poznat, že s dotyčným není něco tak úplně v pořádku. Vypadal totiž, jako by se chtěl podrbat v dutinách lebečních a nevěděl, jestli to má zkusit spíše nosem nebo okolo oční bulvy.

Nu, nejsme svině. Ačkoliv jsme přímo necítili žádné zavinění, koupili jsme mu panáka za statečnost, byť způsobenou jeho vlastní tupostí.

Chuť: pokud jde o chuť, nejvíce oceňuji absenci hořkosti extraktu. Totiž, extrakt jako takový cítit je, ale oproti třeba Mad Dogovi 357 je to úplně v cajku. Ground Zero chutná pěkně po ovoci, je sladká, vydatná a plná. Za mne ok.

Pálivost: jak pálí omáčka, holedbající se 234 000 SHU? O dost více, než leckterý výrobek o údajně dvojnásobné síle! Vážně, ve srovnání s takovou Mega Death dnes recenzovaná Ground Zero rozhodně vítězí. Začátek je pomalejší, ale pálivost trvá a trvá, postupně se s každým dalším soustem nabaluje, a vy najednou koukáte, že se potíte až na zádech. Paráda, takhle nějak to má vypadat.

Jídlo: pokud sami vaříte, vcelku jednoznačně Ground Zero doporučuju. Málo platné, chcete-li si udělat opravdu výživný gulášek, hustou polévku nebo třeba echt zabijácký burger, s touhle lahodou nešlápnete vedle. Docela fajn je i coby přísada do jiné omáčky, například BBQ, které dodá potřebné grády. Možnostem se skoro nekladou meze, ale jen tak na zeleninový salát bych si ji určitě nedal.

Cena a užitná hodnota: nebudeme chodit okolo horké kaše, za tři stovky ji můžete mít. Za tyhle prachy si určitě užijete.

Shrnutí: oproti 100% bolesti se tato omáčka velmi povedla. Zdrcující pálivost, vynikající chuť, přijatelná cena. Co víc byste ještě chtěli?