Recenze - Hořčičná omáčka s medem

Zdar a sílu. Po více než týdnu se vracím s další recenzí. Dneska to bude další omáčka z produkce my-chilli.eu, a to hořčičná s medem. Přiznám se, že z várky došlých vzorků mne lákala skoro nejvíc. Přeci jen ji předcházely superlativy ze strany nejednoho znalce chilli a pověst suprově odladěný záležitosti.

Přísady: hořčice, cukr, ocet, jablečná šťáva, med, sójová omáčka, chilli sušené (bhut jolokia, habanero), směs koření.

Vzhled: lahvička o objemu necelých dvou deci a designem, čtenářům blogu dobře známým: menší nálepka vepředu, informace o složení a další náležitosti vzadu. Jednoduché, přehledné a funkční.

Konzistence a barva: konečně nějaká změna! Po záplavě oranžových, červených a podobně zbarvených výrobků tu máme na holení omáčku barvy tmavě okrové. Sem tam narazíte na kousek tmavýho koření, jinak je obsah poměrně homogenní. Konzistence není úplně řídká jako třeba Tabasco, ale tekutá je přeci jen dost na to, aby měla omáčka tendenci rozlívat se po talíři. Prostě potřebuje prostor, takže na to pamatujte a jezte z velkých talířů.

Vůně: co se odéru týče, omáčka je velmi jemná. Na to, že obsahuje tolik hořčice, jsem čekal vůni drsnější, rustikálnější. Jak jsem se mýlil! Vůně je sladkokyselá a hezky vyvážená, nic extra nevyčuhuje. Zároveň je i docela originální, nelze jen tak z plezýru prohlásit, že výrobek voní jako omáčka ta nebo ona. Vyvolává ve mně zašlé vzpomínky na kdysi zde recenzovanou hořčici od Dave's Gourmet, ale ta mne tenkrát docela nadchnula, takže v tomhle punktu je vše v pořádku.

Chuť: přiznám se bez mučení, že ochutnáváním jsem strávil docela dost času. Jak to vlastně chutná? Jasně, je sladká, o tom žádná. Nijak přehnaně, s cibulovým chutney to srování nesnese, ale sladká. Cítit je samo trocha octa, ale paradoxně víc je cítit jemná jablečná šťáva. Celkově je výsledek takový, jak bych to jenom pregnantně vyjádřil, jakoby „zakulacený“, jestli rozumíte, co se snažím sdělit. Sójovku jako takovou necítím, ale podezřívám ji, mršku, že za určitou rafinovanost může taky ona. Celkově chuť hodnotím vysoko, tohle je po delší době omáčka, kterou, když to na mne přijde (hovořím stále o chilli, jasný?!), chodím mlsat jen tak na lžičku.

Pálivost: pálí pěkně, ale na první lžičku se nezdá, že by v sobě měla Hořčičná omáčka nějakou extra sílu. Jenže když si naložíte na talíř baštu a sousta poctivě namáčíte, za chvíli zjistíte, že se vjem pálivosti docela hezky rozbíhá. A nejen to, v puse se pak díky jolokii i chvíli vydrží.  

Jídlo: tak kde začneme? Inu, třeba u párečků a grilování všeobecně, však se nabízejí jako první. No super, tohle nemá chybu. Taky je omáčka fajn do domácích pomazánek, případně do některých kupovaných. V poslední době jsem si závislácky ulítl na kombinaci recenzované omáčky a mojí oblíbené pomazánky Tataráček. To určitě vyzkoušejte, ale počítejte s tím, že aby výsledek pálil, musíte překonat škudlivost a dát tam toho trochu víc. Jinak asi nejradši milou Hořčičnou žeru (sorry, jinej výraz by to tak nevystihnul) k mýmu oblíbenýmu junkfoodu, a sice k celerovým hranolkům pečeným v troubě. Nabízí se hafo dalších možností, ale všechny je vyjmenovávat nebudu. Snad jen bych na závěr tohoto odstavce podotknul, že třeba do guláše a polévek jsem ji nevyzkoušel. Jestli máte nějaký zaručený tip (co třeba koprovka? :), napište do komentářů.

Cena a užitná hodnota: recenzovaný výrobek lze koupit u mne na webshopu, a to za sympatickou cenu 129 Kč, případně rovnou od výrobce. Co se užitné hodnoty týká, tak ačkoliv mne omáčka provází už několik týdnů, na dno jsem se ještě nepodíval, a to ji zrovna nešetřím.

Shrnutí: zajímavá, chutná a originální omáčka. Tamtamy nelhaly, je fakt prima. Howgh.

Recenze – hořčice s křenem „Stoličná“

Nazdar zase po týdnu. Jak jsem avizoval posledně, dnešní recenze bude trochu netradiční. Před časem jsem dostal od kámoše Dannyho perfektní ruskou hořčici, a byť kapsaicin neobsahuje ani v homeopatickém množství, přišlo by mi škoda se s vámi nepodělil o dojmy.

Ruské výrobky teď asi nejsou moc populární a popravdě, cesta zboží do ČR prý byla vzhledem k aktuální situaci docela dobrodružná, ale co už – jednou ji tu máme, tak se holce hořčičné mrknem pod víčko, co říkáte?  

Přísady: voda, hořčičný prášek, cukr, slunečnicový olej, sůl, regulátor kyselosti kyselina octová, drcený sušený křen, nové koření, černý pepř a bobkový list.

Teda řeknu vám, že při luštění azbuky jsem se lehce zapotil. Jasně, rusky jsem se učil čtyři roky na základce a se čtením normálních článků nemám problém, ale málo platný, všechno člověk po těch letech v hlavě nemá.

Vzhled: plastová tuba nesoucí název produktu a především neodolatelné zátiší s chlebem, křenem a kdovíčím dalším. Vysoký umělecný dojem zaručen, jedno oko nezůstane suché. Dále se dočteme, že jde o plně přírodní výrobek nabízející tradiční chuť. Super, to přesně mám rád.

Konzistence a barva: pokud jde o hustotu, hořčice není nijak tekutá ani přehnaně hustá. Z tuby leze dobře a pěkně najednou, takže se vám nestane, že by z hrdla nejdřív vytekla nevzhledná řídká vodička, až pak následovaná žádoucím obsahem.

Barva mi trochu připomněla moje oblíbené německé a rakouské hořčice s estragonem, tj. výrobek je spíše tmavší a lehce do zelena.

Vůně: tady se nekoná žádný překvápko, prostě vůně hořčice a křenu. 

Chuť: v téhle kategorii bych se vymáčknul asi tak, že dominuje jemně nasládlá a vyvážená chuť, ve druhém gardu podpořená křenem. Mohu jen prohlásit, že žádné extravagance se dít nebudou, Stoličná je prostě „jenom“ tradiční osvědčená záležitost a naplnila moje představy o tom, jak by asi mohla chutnat.

Pálivost: naše milá Stoličná dává znát, že nějaký ten křen obsahuje, ale určitě se vám nestane, že by vám každé sousto protáhlo nos rejžákem. V porovnání s lacinou anglickou hořčicí Hatherwood z Lidlu je o dost slabší. To ji na druhou stranu činí vhodnou pro ty, kteří sice křen milují, ale pouze v malých dávkách.

Jídlo: sorry, nebudu vás poučovat, na co se hodí hořčice s křenem. Spíš by bylo rychlejší uvést pár jídel, ke kterým se nehodí. Tak dobře, želé bonbony, ananas a ovoce všeobecně, meruňkovou marmeládu a těstoviny radši nezkoušejte, checht. 

Cena a užitná hodnota: co jsem koukal, tak na webech s ruskými potravinami jde tuhle fešandu pořídit za částku zhruba odpovídající 50-60 Kč.

Shrnutí: osvědčená kvalita za rozumnou cenu. Pokud na ni někde narazíte, určitě vyzkoušejte.

Recenze – Crazy Jerry's Mustard Gas Hot Sauce

Milánkové, jak se pořád máte? Pálí to pořádně? Tak to je fajn. U mne taky dobrý. Minule avizovaná várka Agenta se myslím povedla na jedničku; inu, o 25 % vyšší množství česneku se musí projevit, haha. 

Ale o tom snad ani psát nechci. Nachystal jsem si pro vás recenzi záležitosti nevšední a jedinečné. Název Mustard Gas (po česku lze volně přeložit jako yperit) hovoří za vše. Určitě se nejedná o výrobek pro masy, ale věřím, že vás (nás?) specialisty potěší.

Přísady: ocet, hořčičné semínko, voda, granulovaný česnek, granulovaná cibule, extrakt kapsaicinu, kurkuma, hořčičný olej a sůl.

Vzhled: tak tohle je Pan originál. Plně v duchu military označení je omáčka prodávána v kovové lahvičce, zdařile imitující tlakovou lahev. Ksicht lebky v plynové masce představuje už jenom takovou třešničkou na dortu.

Konzistence a barva: značně řídká tekutina sytě žlutooranžové barvy působí spíš dojmem tovaru zakoupeného v místní prodejně Barvy-laky. Něco takového jste v prackách ještě neměli, to vám garantuju.

Vůně: ech, viděli jste film Raz, dva, tři? Že ano? Tak to si určitě vybavíte kultovní scénu s vyjednáváním ruské obchodní delegace ohledně licence na Coca-Colu. Hlavní hrdina MacNamara v jednu chvíli zmíní skutečnost, že sovětskou imitaci populárního nápoje – Kreml colu – nepili dokonce ani v Albánii, a tamní obyvatelé ji používali k ničení obtížného hmyzu. 

A nějak podobně zavání Hořčičný plyn bláznivýho Jerryho. Silně čpavá záležitost, od který neočekáváte nic extra dobrýho. A dlužno dodat, že vaše očekávání nebude nenaplněno.

Chuť: inu tak. Bývaly před mnoha lety časy, kdy jsem u omáček šel čistě po pálivosti. Nic mi nebylo dost silný a k dobrýmu tónu patřívalo popíjení Black Mamby nebo právě Jerryho přímo z lahvičky. Inu, co na to říct, někdy se holt člověk chová jak kokot.

Zpátky k recenzovaný omáčce – chuť není vysloveně špatná, pokud si teda potrpíte na mrtě kyselý záležitosti. Já už poslední dobou ani ne, takže mohu doporučit buďto v menších dávkách, nebo pro existence resistentní vůči octu.

Pálivost: poctivejch 125 000 SHU, notně umocněnejch brutální kyselostí octa. Tohle fakt není sranda! Jasně, palici vám to vyloženě neodpálí, ale když si jako já dáte pár loků přímo z butelky, s nenulovou pravděpodobností může váš večer skončit vpravdě nevšedně (a ne, tenhle blog čtou i nezletilci, takže pikantní historku s milostnou pointou si dneska nechám pro sebe).

Jídlo: ředit, ředit a ještě jednou ředit! Pokud se vysloveně netoužíte zničit a jde vám i o trochu tý „gastronomie“ (ech), stojí omáčka Mustard Gas samotná dost za prd. Ale jako decentní přísada třeba do burgerů nebo grilovací hořčice je urcitě naprosto OK.

Cena a užitná hodnota: kdo by čekal, že takhle speciální baštu pořídí za dvě pětky, ten si pobrečí. A dobře mu tak, chcípákovi. My rozumnější už dávno víme, že dobrý nebo okrajový záležitosti z podstaty věci nemůžou bejt levný. Za butelku o objemu 118 ml vypláznete 284 Kč jen to fikne, ale garantuju vám, že pokud ji nebudete chlastat rovnou z lahvičky, nějakej ten měsíc vám určitě vydrží.

Shrnutí: bašta pro specialisty. Ber, nebo nech bejt.