středa 25. února 2015

Recenze – papričky habanero v kyselém nálevu



Zdar vespolek. Je to už mrtě dlouho, co jsem zde recenzoval první omáčku od jihoamerický firmy Amazon. Od tý doby se z obskurní podpultovky stal mainstream, kterej koupíte v každým větším (ne nutně lepším) marketu. Inu, i nákupčí sledujou tenhle blog :)

V každým případě firma nedýluje jen omáčky, ale i další výrobky. A na jeden z nich se teď pěkně mrknem.


Přísady: papričky habanero 53 %, třtinový ocet 47 %, mořská sůl. Začíná to slibně, co?

Vzhled: na hodně nepozornej první pohled vše vypadá ok – papoušek na svym místě, etiketa patřičně barevná, flaštička obsahuje to, co avizuje etiketa... ale na pohled druhej si začnete klást otázky typu „a jak tim hrdlem budu dostávat habanera ven?“. Jo, tak to bude možná trochu oříšek...

Konzistence a barva: tady je všechno v cajku, papričky vypadaj jak maj a nic extra dalšího bych asi nedoporučil.

Vůně: třtinovej ocet voní fest příjemně, naopak ovocnou vůni habaner aby člověk lupou pohledal.

Chuť: marně zápasím s hrdlem lahvičky ve snaze vyndat ven habanero. To první hned v hrdle je rozblemcaný, tak ho vyhazuju a jdu po dalším. Kakraholte, to aby měl člověk ruce jak gynekolog?! Fakt bych zrovna nechtěl bejt v situaci, kdy si nutně, ale opravdu nutně potřebuju TEĎ HNED dát chilli. Nakonec se dobrá věc podaří a mohu přistoupit k degustaci, ale připadám si, jako kdybych zrovinka postavil model lodi v láhvi. A jo, v rámci očekávání je chuť v cajku. Docela slušná kyselá paprička v láku.

Pálivost: ačkoliv to co do pálivosti ze začátku nevypadalo nic moc, tak po chvilce musím uznat, že tyhle krásky nějaký grády bezesporu maj. Pro sichr dávám v rychlým sledu druhou, třetí, čtvrtou... a jo, spokojenost, vjem pálivosti dokonce i chvilku vydrží v puse. Za mne OK, rozhodně lepší než chuť.

Jídlo: je nabíledni, že vyjma testování pálivosti jsem tyhle potvůrky požíral hlavně v teplý kuchyni. Namátkou zmíním třeba veganský chilli, jehož fotku najdete někde níž. Jojo, mimořádně nefotogenický jídlo, co? Ale ta chuť milánkové, ta chuť! Recept po mě nechtějte, takovou věc dokážete udělat podle fotky, žáno. Jináč jsem milý nakládaný habanera úspěšně žral místo kapie v zapečenejch bagetkách a sendvičích a podobně. Vysloveně ostudu neudělaly nikde, spíš naopak.

Cena a užitná hodnota: výrobek koupíte třeba tady za 86 kaček. To je asi docela v pohodě cena.

Shrnutí: pokud potřebujete kupovat naložený habanera, tak tohle je venkoncem solidní možnost. Ale to úzký hrdlo flašky je fakt na zabití!

středa 11. února 2015

Recenze – What the Fuzz!



Není to dýl jak pár týdnů, kdy mne kámoš Ivan lákal do hradecký Čtyřky na koncert jičínský lo-fi rock'n'rollový kapely The Hops Party. Ten večer už jsem měl program, ale když jsem se dozvěděl, že mládenci v rámci merchandise dýlujou i vlastní chilli omáčku, alespoň jsem Ivana poprosil, ať mi taky jednu koupí. Jak jsem byl spokojen?

Přísady: ocet, chilli papričky (jolokia, trinidad scorpion moruga a další), sůl. Proč si to komplikovat, že? Je vidět, že kapela zastává v oblasti chilli stejné zásady jako při skládání hudby. To cením.

Vzhled: hnědá hrubým odhadem 50ml lékovka s kapátkem, opatřená patřičně spartánskou etiketou. K dokonalosti tomu chybí už jen tisk nálepky na jehličkový tiskárně.

Konzistence a barva: vzhledově je omáčka fajn, milovníci gore tématiky mohou zajásat: What the Fuzz vypadá nabraná v kapátku jak biologickej odpad z patolky. Taková jasně červenooranžovej odstín, líbí se mi to. Co do konzistence je výrobek hodně řídký, řekněme jako Tabasco.

Vůně: odér nezapře použité suroviny. Vinnej ocet cítím poměrně zřetelně, vůně papriček kupodivu dost úspěšně skrývá jindy tak výraznej smrad jolokie. Dohromady v pohodě.

Chuť: tradičně dávám plnou lžičku a šup s ní do pusy. Ufff, možná to svý prohlášení o vinným octu ještě přehodnotím, chuťově jde o docela drsnou záležitost. I když počkat, ta hrubá nahořkost bude ze semínek, jasně. Velmi rustikální kousek, vážení.

Pálivost: jsem zcela spokojen, náběh je rozumně rychlý, intenzita solidní a vjem pálivosti v puse vydrží slušně dlouho.

Jídlo: omáčky tohoto druhu bejvaj docela univerzální. A mně se to potvrdilo na jedničku; What the Fuzz jsem vyzkoušel například do gulášku, polívek, k těstovinám, ba ani salát nezůstal nevylepšen. Nejnadšenější jsem byl asi při konzumaci focaccie s grilovanou zeleninou a pestem, to byla vysloveně paráda a příště do toho jdu zas. „Fuzz“ se všude solidně prosazoval a výše zaznamenaná drsnost se v jídle beze zbytku ztrácela. 

Cena a užitná hodnota: kapela prodává omáčku za 100 korun českých. To vám nemusí přijít úplně málo, ale když uvážíte, že klasický Tabasco o podobným objemu stojí šest až osm pětek a zábavy s ním užijete mnohonásobně míň, svůj názor možná přehodnotíte.

Shrnutí: choďte na koncerty, podporujte kapely, kupujte od nich chilli omáčky. Howgh.

čtvrtek 5. února 2015

Recenze – Mexický dip


Ahoj vespolek, vítejte zase po... kakraholte, po skoro třech týdnech?! No teda, to jsou mi pořádky! Dlužím vám minimálně když ne omluvu, tak vysvětlení. A tím je mimořádná vytíženost ve věcech pracovních i ostatních, kdy sice chilli konzumuji v míře neztenčené, ale nějak o něm nestíhám psát. Nu, je třeba se usebrat a pořádně se do toho teď opřít, však materiálu na recenze mám víc než dostatek.

K tomuhle vzorku jsem přišel skoro jako onen příslovečný slepý k houslím. Borci z my-chilli.eu umístili na Facebook soutěžní otázku týkající se nového výrobku. Jakou že kuchyní se nechali inspirovat, jestliže hlavními použitými surovinami jsou rajčata, papričky habanero a koriandr? Ihned jsem vypálil od boku, že musí jít o kuchyň mexickou; a ejhle, bylo tomu tak, takže ke mně hned následující týden putovala výhra v podobě skleničky Mexického dipu. Pojďme se teď spolu podívat, jak si vedl v recenzi.

Přísady: drcená rajčata, cibule, cukr, limetová šťáva, chilli čerstvé (habanero), česnek, sůl, koriandr čerstvý, chilli sušené (jolokia), chilli sušené uzené (jolokia), pepř.

Vzhled: menší robustní „zavařovačka“ v sobě ukrývá 185 g dipu. Etikety jsou vyvedeny opět v kombinaci bílé, černé a červené. Celek se dle méno názoru povedl, vypadá to fajn.

Konzistence a barva: měli jste někdy nějaký dip? Tím nemyslím na jemno rozmixované cosi za dvacku z místního marketu, ale echt lahodu, jakou vám coby předkrm nabídnou třeba ve slušné mexické restauraci? Pokud ne, tak vězte, že je žádoucí poněkud hrubší textura, kdy při troše pozornosti hravě rozeznáte tu kousek rajčete, onde zas nať koriandru nebo ždibec cibule. A přesně tak je tomu i tady, takže můžete souhlasně zamručet a pokývat hlavou a okomentovat barvu, která je červenohnědá přesně jako na fotce.

Vůně: málo platný, je jen málo věcí, které se v oblasti jídla vyrovnají mému zápalu pro polévky, chilli a kopr. Jednou z nich je nezřízené zanícení mojí maličkosti pro zelený koriandr. Můžu ho konzumovat takřka v neomezeném množství a pro jeho vůni šel bych světa kraj. Proto jsem byl celej natěšenej na odér Mexického dipu. Nu, víte asi, jak to dopadá s přehnanýma nadějema, že jo? Totiž, koriandr lehounce cítit je, ale musíte ho v přitažlivém odéru rajčat, cibule a chilli hodně dlouho hledat. Osobně mi to nakonec vlastně vůbec nevadí. Potěšeni budou ale všechny zlé jazyky, které nemají pro vůni koriandru slovo dobré (už jsem se setkal i s názory typu „Smrdí to jako Jar.“, věřili byste tomu?).

Chuť: jednoznačně vládne nasládlá kombinace rajčat a cibule, odzadu pilně podporovaná česnekem. Mňam, tohle bych mohl mlsat furt.

Pálivost: když mládenci dumali nad složením, učinili moudré manažerské rozhodnutí nahradit papričky chipotle uzenou jolokií. Na pálivosti, zejména na její výdrži je znát, že nejsou použita jenom habanera. A tak to máme rádi, co?

Jídlo: dip tohoto typu bývá tradičně konzumován např. s nachos. To jsou, kdybyste to náhodou nevědeli, takový ty kukuřičný chipsy trojhránkovýho tvaru. Já je teda upřímně nemám rád, takže jsem milej dip musel testovat jinak. Je nabíledni, že takovouhle záležitost by byla škoda kydat do guláše se šesti a prim bude hrát studená kuchyně. Nelenil jsem tedy a během posledních dvou třech týdnů si připravil a zbaštil snad nejvíc různých sendvičů a bagetek za poslední dva roky. A víte co? Pochutnal jsem si, fakt že jo. Nebyla opomenuta ani konzumace archivních sýrů, též s úspěchem. 

Cena a užitná hodnota: skleničku pořídíte za 129 Kč buďto u mne, nebo třeba rovnou od na stránkách výrobce. Za ty prachy je to docela OK, ale počítejte s tím, že pokud se neovládnete, tak ji můžete sami popravit klidně za jeden večer. Mně se to skoro povedlo a musel jsem se hodně krotit, aby mi alespoň chvíli vydržela. Ale nelituju ničeho!

Shrnutí: prima chutnej a slušně pálivej dip, jakej v marketu běžně nekoupíte. Doporučuju.