čtvrtek 28. března 2013

Fenomén – dvě ohavná klišé v chilli byznysu


Vážení a milí, vítejte opět po týdnu. Ani tentokrát jsem se nedokopal k dopsání článku ve středu, ale to se nedá nic dělat – kuju v tajnosti něco mooooc báječného a zabírá mi to dost času, ale nebojte nic. Všechno se včas dozvíte a garantuju vám, že budete zírat.

Dnes si chci vzít na paškál dvě dementní klišé, která mi sem tam otravují požitek z chilli. Čas od času se přihodí, že obdržím nějakou tu flaštičku, jenže ouha – po zběžném seznámení s etiketou mám chuť ten krám vyhodit nebo někomu věnovat. Proč? Inu tak...

Klišé první – čerti, peklo apod.

Klišé bezesporu pitomé, nevkusné a bohužel silně rozšířené. Koho něco takového k***a napadlo? Dovedu si představit, že se výrobce, nejsa tak úplně duševním velkostatkářem, nezmůže začasto na lepší způsob, jak dát najevo, že zrovna ta jeho omáčka opravdu pálí, ale upřímně by mne zajímalo, kolik fetu je potřeba k tomu, aby dotyčný došel k názoru, že taková blbost povzbudí něčí chuť k jídlu? Nejsem cimprlich a něco snesu, ale tupost a nevkus nepromíjím.

Klišé druhé - prdele, vylučování atd.

No, čím dál tím lépe. Asi nejsem v cílovce, tudíž mi fekální narážky jak z filmů s Jackem Blackem nepřijdou jako super humor. Stejně jako v předchozím případě se nám pachatel snaží decentně sdělit, že je ta jeho omajda pořádně silná – a dokonce tak moc, že bude mít konzumace následky druhý den ráno. Hahahaha, jak vtipné, to jsme se zasmáli, viďte? Blbý je, že k tomuto druhému klišé sem tam sklouznou i výrobci velmi dobře zavedení.

Co s tím?

Sám za sebe mohu doporučit jediné, a to hlasovat peněženkou a výše zmíněný nevkus jednoduše ignorovat a nepodporovat. Všechno ostatní je myslím zbytečné.

A jak to vidíte vy?

čtvrtek 21. března 2013

Recenze – El Chamán 333


Po delší době mi přišel pod ruku výrobek společnosti Shamanic Fire. Tato německá společnost si nechává své výrobky připravovat až v daleké Kostarice, díky čemuž je krom jiného zaručena autentičnost surovin. Že jde o věc důležitou mi potvrdí každý, kdo už se někdy napálil koupí habaner, hydroponicky vypěstovaných v Nizozemí. Ano, výsledek nejenom nepálil, ale ani nevoněl, což je u habaner nedostatek dosti významný. Ale dosti stesků na provary v Tescu. Aktuálně recenzovaná omáčka by měla představovat to nejdrsnější, čeho lze bez extraktu běžně dosáhnout, a výrobce deklaruje pálivost 333 000 SHU, což je skoro o polovinu víc než v případě třeba takové extraktovky Da Bomb Ground Zero. No to jsem tedy upřímně zvědav...

Přísady: papričky naga jolokia, papričky habanero, voda, cibule, sůl, rajčatové pyré, třtinový ocet, česnek, xantanová guma.

Vzhled: omáčku lze pořídit ve dvou provedeních. Větší balení představuje klasická lahvička o objemu 148 ml. Pokud se necítíte na velké experimenty, můžete zvolit i praktickou variantu o objemu 60 ml. V obou případech pak lahvičce dominuje docela pěkná etiketa s šamanovou lebkou.

Konzistence a barva: skupenství je omáčka polotekutého, přičemž veškeré přísady jsou jemně nadrcené a rovnoměrně rozptýlené v objemu. Barva je tmavě červená, skoro až do hněda.

Vůně: odérem mi „šaman“ připomíná omáčky založené na octu, neboť právě tato složka celkovému vyznění bezohledně dominuje. Po ovocné vůni habaner či typickému smradu jolokie pátrám marně.

Chuť: „šaman“ se vyznačuje příjemnou a notně sytou chutí paprik, vyváženě kombinovanou s octovým základem. Osobně bych preferoval alespoň trochu třtinového cukru nebo zkaramelizované cibule, ale rozhodně to takto není špatné.

Pálivost: kdo se bojí, sere v síni, praví lidová moudrost. Nandávám si tedy plnou lžičku a šup s ní do pusy. Během první pikosekundy mi hlavou prolétne myšlenka, že tohle jsem možná přehnal, ale v dalším okamžiku je osten otupen, všechno se zdá být v pořádku a náběh žáru v ústech už je vcelku normální. El Chamán 333 pálí docela slušně, to je mu třeba přiznat. Na druhou stranu ani omylem nečekejte, že by snad byl výsledek šestkrát pálivější než u takové After Death (50 000 SHU). Rozumnější už mi přijde srovnání s jinými omáčkami v kategorii silně pálivých neextraktovek, a tam si „šaman“ vedl se ctí. Killer Cayenne je oproti němu o chlup slabší, předminule recenzovaný Trinidad Scorpion mi vychází zhruba na stejné úrovni, ovšem jeho pálivost se může pyšnit delší výdrží.

Jídlo: polévky a saláty dostaly díky omáčce El Chamán 333 notnou jiskru a velmi příjemně mne překvapilo, když jsem s ní vylepšil hrubozrnnou francouzskou hořčici. Zkoušel jsem ji i na chlebíčky a do sendvičů, ale tam se mi lépe osvědčovaly aromatičtější a chuťově propracovanější výrobky konkurence. V teplých pokrmech typu guláš či těstoviny ale „šaman“ vysloveně zářil.

Cena a užitná hodnota: větší lahvička stojí 201 Kč, cena menšího balení bude s nenulovou pravděpodobností patřičně nižší. V obou případech mi přijde poměr ceny a užitné hodnoty docela přijatelný. Nesnášíte-li cukr a podobné serepetičky, připište si v pomyslném hodnocení dva body k dobru.

Shrnutí: pořádně silná omáčka bez extraktu, k použití spíše do teplé kuchyně.

středa 13. března 2013

Recenze – Panola Habanero Mustard



Vítejte zase po týdnu. Dnes se spolu mrkneme pod víčko jedné příjemné hořčici. Jejím výrobcem je americká firma Panola Pepper Corporation, která se na trhu s papričkami a s nimi spřízněnými produkty drží již neuvěřitelných 120 let!

Přísady: ocet, prvotřídní hořčičná semínka, papričky habanero, sůl, kurkuma, paprika.

Vzhled: atypická plastová lahvička s objemem něco přes čtvrt litru vypadá docela zajímavě. Nálepka mnoho parády neudělá, ale já, který preferuju spíš jednodušší provedení, jsem s ní zcela spokojen. A v neposledku musím pochválit uzávěr, který po zaklapnutí brání v zanášení dávkovacího otvoru zaschlou hořčičí. Praktické!

Konzistence a barva: na rozdíl od fotky je hořčice sytě oranžová. Úplně jsem si vzpomněl na plnotučnou hořčici z doby socíku. Tahle je přeci jen o trochu světlejší a sem tam najdete drobnou červenou částečku papričky. Konzistence je přesně taková, jakou byste od hořčice čekali.

Vůně: přitažlivá kombinace octa a hořčičného semínka. Žádné překvápko se nekoná.

Chuť: pravděpodobně nesdělím žádnou ostře utajovanou informaci, když prozradím, že Panola Habanero Mustard chutná jako hořčice. Jako dobrá hořčice. Dokonce tak dobrá, že jsem několikrát vybíral večeři podle toho, abych si ji mohl dopřát. Oproti dříve recenzované Hurtin' Habanero and Honey Mustard není chuť tak líbivá a instantně návyková, ale určitě má hodně co do sebe. Absenci sladkosti považuju za plus.

Pálivost: nebudu chodit kolem horké kaše, tahle dobrota habanera nezapře. Nástup je pěkně rychlý a kombinace s octem zaručuje, že ji budete v puse cítit patřičně dlouho. Nejde o žádnou zběsilost, na kterou byste si při troše zkušeností nedokázali zvyknout, ale přesto budete cítit každé sousto.

Jídlo: pokud jde o použití, možností je neurekom; grilovačky, dresinky, sendviče, párečky a klobásky... ať už jste masožrouti, nebo ne, určitě si s touto hořčicí budete vědět rady.

Cena a užitná hodnota:  Panola Habanero Mustard se u nás prodává za 107 Kč. Tuto částku považuju za přiměřenou.

Shrnutí: chutná a vyvážená hořčice, podpořená silou papriček habanero.

středa 6. března 2013

Recenze – Trinidad Scorpion


Je už to tak na světě zařízeno, že se přirozenost lidská nechce spokojit s metou jednou již pokořenou a je puzena k překonávání stále nových a náročnějších výzev. Nejinak je tomu v oblasti pálivého. V době, kdy jsem se začal o chilli trochu více zajímat, platila za nejpálivější odrůdu vyhlášená Red Savina, jejíž intenzita údajně dosahovala až 577 000 SHU. Po dlouhých dvanáct let si držela prvenství v Guinessově knize rekordů, aby ji v roce 2007 na trůnu vystřídala Naga Jolokia, která už pokořila milionovou hranici. A pak už to nabralo pořádné obrátky, neboť pár let na to proběhla tiskem zpráva, že ani dva miliony SHU už nejsou ničím nereálným. Touto pálivostí se honosí kultivar Capsicum chinense zvaný Trinidad Scorpion, jehož název nese recenzovaná omáčka od britské firmičky Cambridge Chilli Farmpřičemž plných 25 % obsahu připadá právě na „škorpiona“. To zní slibně, viďte?

Přísady: uzené červené papriky, papričky Trinidad Scorpion (25 %), rajčata, jablečný ocet, hnědý cukr, koření.

Vzhled: čtyřboká flaštička o netypickém objemu 125 ml na první pohled připomene např. Lemon Drop Sauce od stejné značky, ale je podstatně zavalitější. Etiketa je jako vždy vyvedena jednoduše, přehledně a střízlivě.

Konzistence a barva: krásná sytá červeň je narušována jen občasným semínkem a nadrceným zrnkem černého pepře. Konzistence je polotekutá.

Vůně: miluju takhle po ránu vůni napalmu rajčat a uzených paprik! Hnedle se nabízí srovnání s nedávno recenzovanou Smoked Scotch Bonnet & Red Pepper Sauce, ovšem zde si k podobnému základu přimyslete ovocné tóny papričky Trinidad Scorpion. Famózní!

Chuť: v tomto ohledu jsem velmi spokojen. Opět zase jednou potěším všechny, kteří si nepotrpí na překyselené a slané výrobky; jablečného octa výrobce použil pomálu, takže si můžete vychutnávat zauzený a lehce nasládlý základ, báječně propojený s ničím nepatřičným nerušenou chutí papričky „škorpion“. Takhle nějak by to mělo vypadat...

Pálivost: pokud jde o sílu, Trinidad Scorpion rozhodně nezklamal. Počítám, že se omáčka může směle měřit i s takovými jmény jako Lethal Ingestion či Killer Cayenne. V nadšení mne pak přivádí skutečnost, že se u mne po pozření většího množství dostavuje stav, který při nejlepší vůli nemohu popsat lépe než jako zfetovanost z chilli a jehož většinou dosahuji pouze ve vybraných indických restauracích po snědení pořádné porce fálu v provedení extra extra extra hot. Vřele doporučuji vyzkoušet, jde o zážitek k nezaplacení. Vrátím-li se k pálivosti samotné, není její nástup nijak dramatický, ale postupně narůstá a v ústech se pak hezky drží. Přes veškerou pálivost nejde o takový dryák jako extraktovky, což může svádět k neopatrné konzumaci po lžících. Taková nerozvážnost vás ovšem snadno vytrestá, tak opatrně.

Jídlo: lze o mne bezpochyby prohlásit, že si hodně potrpím na polévky, tudíž jsem neváhal a omáčku si v dávkách decentních i přemohutných kapal do všeho od čirého vývaru až po gumbo a husté zeleninové krémy. Dále jsem si ji nevšedně vychutnal na ranní omeletě, sendvičích i chlebíčkách, toustech a salátech. I v malých dávkách se „škorpion“ v pokrmu velmi hezky prosazuje.

Cena a užitná hodnota: dobré věci nebývají levné. Skvělé věci bývají drahé. Z tohoto úhlu pohledu nelze cenu 170 Kč považovat za přemrštěnou, neboť Trinidad Scorpion prostě patří k tomu nejlepšímu, co jsem zde doposud recenzoval. Navíc vám i chvíli vydrží, tudíž není o čem diskutovat – berte.

Shrnutí: vynikající záležitost, excelující v chuti i pálivosti. To vše bez extraktu a konzervantů. Co chcete víc?