středa 24. února 2016

Recenze – África pura



Vážení a milí, vítejte u další recenze. Ani jsem se po nedělním Restaurant Day nestačil pořádně oklepat, a už mám potřebu se vám svěřit s jedním výrobkem. Jo, když jsem už zmínil tu akci, dopadla fajn, děkuju za optání. Náš chilli stánek si na nezájem rozhodně stěžovat nemohl, a ať už si zákazníci odnášeli guláš, boršč či něco jiného, rádi se vraceli se slovy uznání. Mimochodem, když jsem den předem vařil hrnec boršče, dal jsem do něj špetičku Caroliny tak malou, že na špičce nože nijak extra velký místo nezabírala. A ejhle, stejně to bylo cítit. Nijak zvlášť zabijácky, ostatně to jsem ani nechtěl, ale přesto dost znatelně. Takže nepodceňovat :)

Ale teď už k vlastní recenzi. Jedná se chilli pastu podle tradičního africkýho receptu, ovšem vyrobenou v Portugalsku. Z Německa mi ji přivezl kámoš Space, díky chlape. 


Přísady: papričky Pipi-Piri, ovocný ocet, citron, sůl, česnek, sladká paprika, rostlinný tuk, whisky, koření.

Rostlinný tuk? Fakt? Nutno dodat, že se rozcházejí údaje na webovkách výrobce (viz výše) a na etiketě, ta udává rostlinný olej. OK, takhle napsaný je to lepší.

Vzhled: válcovitá sklenička jako od oliv není pro našince žádný překvápko. Ale za zmínku stojí celofánová krabička, ve který byla sklenička zabalená. Vypadalo to dohromady moc hezky. Hmotnost obsahu je 150 g.


Konzistence a barva: tmavě červená pasta, plná semínek a červených slupek od Piri-piri papriček. Výsledek vypadá přesně tak, jak byste od výrobku tohoto druhu očekávali. To ostatně platí i o konzistenci, která je řádně hutná. Rozhodně počítejte s tím, že budete na vyndávání potřebovat lžičku.

Vůně: tady jsem naopak překvapen byl, a to dost příjemně. Hodně výrazná svěží vůně, prim hraje citron a papričky. Cítím krom jinýho ještě nějaký koření, ale kdybyste mne zamordovali, tak ho nedokážu identifikovat. Hodně výrazná je i sůl, tady je prostě už po čuchu poznat, že pokud nesolíte vůbec nebo málo, tahle omáčka asi nebude tak úplně pro vás.

Chuť: ano, se solí se při výrobě evidentně nešetřilo. I když je jí „jen“ 10 %, tak stejně nejsem takovej drsňák, abych si dal celou lžíci najednou. Celkově to ale nevadí, stejně tyhle věci člověk nemlsá samostatně, že jo. Jinak musím pochválit, pasta chutná krásně svěže.

Pálivost: pokud jde o intenzitu, tak ta se pohybuje spíš k nižší hranici. Ne, že by výsledek vůbec nepálil, ale však znáte nakládaný Piri-piri, ne? Tohle je trochu pálivější, ale ne o moc.

Jídlo: výrobce doporučuje „Čistou Afriku“ pro použití ve studený kuchyni. OK, docela to funguje, asi nejradši ji mám v sendviči nebo lehce do salátu. S chutí ji čas od času míchám s kvalitníma hořčicema. Ale nebojím se ji používat ani třeba k teplým pokrmům, ať už do svých milovaných polívek nebo jinam. 

Cena a užitná hodnota: jak zmiňuju výše, pastu jsem dostal darem takže z hlavy cenou neposloužím. Ale kdyby byla do osmi pětek nebo do kila, tak asi OK. Víc bych nedal. Ale rozhodně se plánuju seznámit s portfoliem firmy trochu víc, nabídka je poměrně zajímavá a firma vyrábí dokonce i extraktovky. 

Shrnutí: poctivá a originální Piri-piri pasta. Milovníci soli a chilli by měli určitě vyzkoušet.

úterý 16. února 2016

Pozvánka - Restaurant day v Hradci Králové



Ahoj přátelé. Minulej tejden jsem blog lehce zanedbavával, tak dneska to bude smršť. A začnu tím, co je nejaktuálnější – v hradeckým baru Náplavka se tuhle neděli odehraje tzv. Restaurant day. Koncept této taškařice je asi známý nejen vyznavačům zakroucených knírů a upnutých kaťat, ale pro sichr připomenu, že se jedná o amatérský festiválek, kdy si každý účastník může na pár hodin otevřít svou vlastní restauraci, kavárnu či jinou provozovnu.

Když mne oslovil kámoš, jestli bych s ním do toho nešel, neváhal jsem ani sekundu. Možnost šířit slávu chilli mezi nic netušícími občany Hradce? No jasně, to se neodmítá! Složení menu je zatim tajný, ale spolehněte se, že si užijou jak vaše chuťový pohárky, tak potřeba adrenalinu. K dostání budou i nějaký omáčky, krom jinýho extra čupr mega cool sriracha, která pálí víc jak většina běžně dostupných přírodních chilli omáček.

Tak se na vás těším v neděli!

čtvrtek 4. února 2016

Přečetl jsem za vás - Chilli kuchařka pro labužníky



Zdar a sílu. Co si budeme povídat, nejen konzumací chilli živ je člověk. Tedy ne že bych vás dnes chtěl ochudit o povídání o jídle, z toho mne snad nikdo soudný podezřívat nemůže, ale vezmu to trochu z jinýho konce, a sice od potravy duševní.

Protože jsem asi byl minulej rok děsně hodnej, čekala mne pod stromečkem kromě dalších prima věcí i tahle knížka. Kuchařka. Chilli. A od tuzemskýho autora. No super, co víc si přát? Párkrát jsem už předtím zahlédl kuchařské knihy věnované této tematice, myslím, že v Makru a v Levných knihách, ale po zběžném prolistování mne prilis nelákaly ke koupi. Hlavním důvodem byly nestandardní „americký“ rozměry, který dělají v knihovně hnusný zuby, pokud se tedy vůbec podaří vecpat knihu do příslušnýho fochu, ale svou roli sehrála i skutečnost, že mne kniha po zběžném prolistování a přečtění pár pasáží jednoduše nechytla. Nic z toho naštěstí neplatí o Chilli kuchařce z pera Jana Pavlase. Rozměry jsou standardní, takže se kniha hezky vyjímá třeba hned vedle řady Obrněná technika I-XV.

Než se dostanu k obsahu, musím pochválit jazykovou stránku knihy. Málo platný, čeština mne živí, tak jsem na některé věci poněkud citlivý a kolikrát mám během čtení chuť popadnout červenou propisku a škrtat a opravovat jak úča za ZŠ. Tady tu potřebu nemám, což považuju v dnešní době za menší zázrak. Hrubky a překlepy se nevyskytují, styl mi vyhovuje. Po formální stránce nemám co vytknout.

Pokud jde o obsah, po nezbytném úvodu a představení autora následuje pár stránek teorie. Zde jsou zmíněny nejen základy typu SHU a druhy pálivých papriček, které laskavý čtenář tohoto blogu dávno zná, ale i další přísady typu koření atd. Doporučuju nepřeskakovat a alespoň zběžně prolistovat; třeba já jsem doteď neměl šajnu, jak vypadá takovej dlouhej pepř.

Po této části už následujíc vlastní recepty. Nebudu vyjmenovávat vše, ale jisté je, že pokud se chcete inspirovat k výrobě vlastní domácí chilli omáčky, čeká na vás hned cca 20 receptů, o salsách a pastách nemluvě. To už chvíli zabere, než to člověk vyzkouší.

Následuje nejobsáhlejší část s recepty na „regulérní“ jídla. Na své si přijdou hlavně všežravci, ale ani vegetariáni a vegani nebyli opomenuti. Na řadu přijde i populární sušené maso neboli jerky a coby kuriozitka je zmíněno několik receptů z hmyzu.

Pokud mohu soudit, většina receptů má hlavu a patu a je zde jenom pár položek, nad jejich zařazením jsem kroutil hlavou (řízek? proč?).

Celkově jsem nicméně spokojen a kuchařku mohu jen doporučit. Cena není nikterak přehnaná, podle zběžného mrknutí na net se pohybuje cca od dvou stovek.