čtvrtek 19. prosince 2013

Recenze – Talon


Ahoj zase po týdnu. Věřte nevěřte, za týden už to budou dva roky, co se můžete kochat mými výžblepty na téma chilli a příbuzné obory. Samotnýmu se mi nechce věřit, jak to svinsky letí, ale je tomu tak. Dnes vám zkusím představit jednu starou lásku z produkce mého oblíbence CaJohna – skvostnou omáčku jménem Talon. Blbě se shání, ale určitě stojí za trochu námahy.

Přísady: papričky fatalii, papričky Red Savina, ocet, sůl, koření.

Vzhled: lahvička o objemu 148 ml s krásně červenavou etiketou vypadá docela „prďácky“. Střízlivé, nepřeplácané provedení, tak to mám rád. 

Konzistence a barva: těchto omáček jsem se vážně něco najedl. A není bez zajímavosti, že barva se u jednotlivých šarží dost výrazně lišila od sytě červené až po odstín skoro do hněda. „Spár“ je celkově spíše řidší, takže bacha při dávkování, ať si nezpotíte límeček.

Vůně: omáčka voní báječně svěže, přičemž ovocný odér odrůdy Red Savina vhodně doplňuje spíše zemitější fatalii. Octovina je přítomna, ale není nikterak agresivní a gentlemansky nechává vyniknout podstatnějším přísadám.

Chuť: na jazyku cítím hlavně papričky, kdo by to byl býval řekl, viďte? Následuje trocha octa, sůl pak člověk spíš tuší než cítí. Celek jede v lajně, kterou mám rád, a která podle mě při zachování základních postupů a použití kvalitních surovin snad ani nemůže dopadnout blbě.

Pálivost: papričky habanero, mezi něž patří i odrůda Red Savina, mají rychlý nástup, přičemž vjem půílivosti zůstává v dutině ústní spíše kratší dobu. Fatalii se naopak z počátku tváří krotce, ale s každým dalším soustem pálí víc a víc. Co se stane, vytvoříte-li omáčku z obou druhů? Ano, bleskový nástup a velmi solidní výdrž je odměnou vašeho snažení.

Jídlo: v průběhu let jsem si Talon oblíbil ve všem možném, ovšem těžištěm použití vidím především studenou kuchyni. Mimo sezónu jsem jej hojně používal místo čerstvých habaner do ovocného salátu, tam se díky absenci výraznějšího množství soli velmi dobře hodí. Ostudu rozhodně neudělá třeba v sendviči či bagetce a věřím, že na milion plus jedno vhodné použití snadno přijdete sami. Chce to jediné – flaštičku Talonu.

Cena a užitná hodnota: omáčka se v dnešní době už docela špatně shání, anžto ji CaJohn už nějakou dobu nevyrábí. V každém případě jich po světe ještě pár koluje, takže když se budete trochu snažit, za deset ojro může být vaše. Jojo, v tuzemsku svého času stávala míň, ale stejně podle mne stojí alespoň za ochutnání.

Shrnutí: velmi dobrá přírodní omáčka. Kombinací habaner a fatalii na trhu moc není, takže jde navíc o příležitost k rozšíření obzorů. Neváhejte, nebudou!

čtvrtek 12. prosince 2013

Recenze – Bresc Thai Red Curry paste



Vážení a milí, jak se pořád máte? Už jste svým milovaným nakoupili pod stromeček řáckou várku maddogů, zetek a dalších dobrot? Že jo? Tak to je prima. Já se dneska v každém případě hodlám trochu rozepsat taky o dárečku, byť ne zrovna vánočním. Dnes recenzovanou karí pastu jsem dostal od svého lstivého otce (díky!), který ji koupil někde v Makru či kde vlastně. Tak pojďmež na to!

Přísady: česnek (24,5 %), cibule, grilovaná červená paprika, jarní cibulka, voda, rajský protlak, slunečnicový olej, směs bylinek, zvýrazňovač chuti (L-glutaman sodný), sušená cibule a paprika, červené chilli papričky (3,4 %), fermentovaná krevetová pasta, sojová omáčka, konzervant (sorban draselný), regulátor kyselosti (síran sodný), stabilizátory (guma guar, xantan), antioxidant (kyselina askorbová), kyselina octová, kyselina citronová.

Řeknu vám, že jenom vypsat všechna éčka byla fakt rasovina. Dobře vím, proč preferuju čisté výrobky vyrobené v duchu hesla „chilli a přírodní konzervant stačí“.

Vzhled: co chcete popisovat na tomhle kyblíku? Oukej, tak dobře – kyblík je z plastu, vejde se do něj cca půl kila laskominy a etiketa není nic moc. Stačí? 

Konzistence a barva: hutná červenohnědá hmota, jejíž jednolitost semo tamo narušují zelené bylinky.

Vůně: upřímně, tady jsem poněkud bezradný – cítit jsou rajčata a paprika, ale jinak se celek dost tluče s přibližně milionem dalších příměsí, které do produktu výrobce zvládnul nacpat. Ale především to zabíjí odér notně zamřelých krevet. Inu, nic pro vegany.

Chuť: pokud jste už měli tu čest s podobnými výrobky, možná si dokážete udělat předsdavu – pasta je hodně slaná (je ovšem dost zajímavé, že sůl není ve složení uvedena), zjevně určená k použití při vaření. Jinak jde o svým způsobem klasiku – koriandr, chilli, římský kmín... vlastně se to docela dá.

Pálivost: kdo naivně čekal extraktové zlo, bude nutně zklamán. Thajská červená karí pasta od Bresta příjemně prokrví ústní sliznici, ale sotva od ní můžete čekat něco víc.

Jídlo: obyčejně si k vaření „rákosnických“ pokrmů připravuju karí pasty svépomocí, ale chcete-li mocí mermo, abych se pustil do značně neférového srovnávání, budiž – docela to jde. Mému oblíbenému květákovému karí recenzovaná pasta nejenže nijak extra neuškodila, ale výsledek byl docela v pohodě. Totéž mohu prohlásit o kuřecím karí apod. Žádný zázrak srovnatelný s produkcí vaší oblíbené indické restaurace, ale pro výživu S.S.K.* vystačí.

Cena a užitná hodnota: v Makru se tahle pasta prodává za půl sta, jinde jsem ji viděl k mání až za dvě kila. Za pade je to v pohodě kauf.

Shrnutí: ucházející karí pasta. Domácímu modelu se nevyrovná, ale to asi nelze prohlásit o žádné komerčně prodávané dobrotě tohoto druhu. Vyzkoušejte a uvidíte.

* viz Arnal a dva dračí zuby