čtvrtek 15. ledna 2015

Recenze – Peperoncini Macinati




Zdar a sílu zase po týdnu. Nedávno se mi dostaly do rukou drcené chilli papričky v olivovém oleji, které měl ve své nabídce před pár týdny řetězec Lidl. A protože jsme tu něco takového ještě neměli, tak se na ně spolu mrknem.

Přísady: chilli papričky 56 %, extra panenský olivový olej 42 %, jedlá sůl, česnek, oregáno, kvasný ocet vinný (obsahuje oxid siřičitý), regulátor kyselosti: kyselina citronová.

Vzhled: sklenička ani uzávěr ničím nepřekvapí, prostě malá zavařovačka z čirého skla. Etiketa je vyvedena střízlivě a vlastně i docela vkusně.

Konzistence a barva: papričky jsou nasekané pěkně nahrubo, v oranžové mase sem tam zahlédnete semínko a kousek oregána. Celkově mi výrobek připomíná papričky v oleji, které vám nabídnou v každém rádoby čínském bistru.

Vůně: je mi jasné, že to pro vás bude překvapení hraničící až s šokem, ale vůně je pěkně papriková; to byste neřekli, viďte? Nejde ale o žádnou divočinu, která by ve vás probouzela Pavlovův reflex a hnala vás do kuchyně pro lžičku, kdepak. V druhým gardu je cítit olej, ovšem kdybych měl na jeho jakost usuzovat jenom z vůně samotné, tak bych extra panenský olivový rozhodně netipoval. Počítám, že kdyby tam byl místo něj kvalitní řepkový, tak to voní víceméně stejně. Po česneku a oregánu ani stopy.

Chuť: oproti výše zmiňovanému čínskému sajrajtu celek rozhodně není přesolený, což jenom chválím, přesto je sůl cítit asi nejvíc. Papriky se chuťově moc neprosazují, zato sem tam ucítíte jako bonus česnek.

Pálivost: už z obrázku na etiketě je zřejmé, že výrobce nepoužil habanera ani jolokie, ale normální italské feferonky. Pálivost výrobku tomu plně odpovídá; náběh je plynulý, pálivost sice mírnější, ale příjemná a plná.

Jídlo: určitě se shodneme na tom, že přímo z lahvičky tuhle baštu většina z nás konzumovat nebude. O to důležitější tedy je, jak si milé papričky v oleji vedly v jídlech. Výrobce doporučuje použití k rybám a těstovinám. Těstoviny jsem dělal na několik způsobů a docela to šlo. Sice si musím do porce nakydat alespoň tak dvě tři čajové lžičky, ale výsledek je fajn, zejména když zrovna nemáte chuť na výraznou omáčku. Zkoušel jsem ji použít i do dresinku nebo jen tak na talíři zamíchat do hořčice, výsledek byl též poměrně uspokojující. A do jídel typu „rychlá pánev“ a podobných rychlovek se milé peperoncini hodí krásně. 

Cena a užitná hodnota: sklenička vyšla na nějaké čtyři pětky, to mi přijde naprosto v pohodě.

Shrnutí: docela slušné papričky v oleji. Na večírku s nima nikoho neohromíte a rekord v konzumaci kapsaicinu jejich konzumací jen tak nezlomíte, ale přesto jsem přesvědčen, že nejde o žádný aušus. A to se cení.




Jako bonus jsem si pro vás připravil zmínku o vege chilli párcích z produkce podniku Kalma. Na samostatnou recenzi to není, ale když už jsem je koupil, tak krátce poreferuju. Pokud jde o složení (voda, sojová bílkovina (11%), olej rostlinný řepkový, pšeničná bílkovina, modifikovaný škrob kukuřičný, sůl, aroma, přírodní extrakty koření, směs koření, chilli (0,4%), sůl, zahušťovadlo karagenan, citrusová vláknina), tak to vás nepřekvapí. Dejte ale bacha na pokyny na obalu, aby vás nepřekvapila střívka z celulózy. Pokud vaši rodiče nejsou z rodu tesaříkovitých, pravděpodobně se vám budou krájet, žvýkat a trávit dost těžko. Rozhodně doporučuju před vařením oloupat :) Pokud jde o chuť, tak ta je dosti nevýrazná, ale jak psal v jedné ze svých knížek Terry Pratchett, člověk sní s hořčicí kdeco. Horší je to s pálivostí, resp. s její naprostou absencí. Totiž, abychom si to ujasnili, já si nemyslel, že mi tyhle párečky utrhnou jazyk, ale alespoň trochu pálení bych fakt rád. A pokud ho necítila ani moje partnerka, která chilli holduje  v podstatně menší míře, tak je něco špatně. Za mne osobně tedy propadák, ale co už, není každý den posvíceni.

Mějte se a zase za týden!

čtvrtek 8. ledna 2015

DIY or DIE!



Ahoj, přeju všechno nejlepší do roku 2015. Ať vše klíčí, roste, prospívá a pálí podle vašich představ.

Dneska bude článek sice kratší, ale zato lehce netypický. Netypický jednak v tom, že se spolu mrkneme hned na dvě omáčky, jednak ve skutečnosti, že jde v obou případech o výrobky z domácí amatérské produkce vyvinuté a uvařené v nejlepší tradici přístupu Do It Yourself neboli Urob si sám.

Na rovinu přiznám, že pro domácí výrobky mám neuvěřitelnou slabost. Skoro každá rodina uchovává po generace nejrůznější poklady, ať už jde o mamčiny kyselé okurky, dědovo zelí nebo třeba domácí víno či kořalka. Všechno to má pro mne neuvěřitelné kouzlo, kterému se supermarketová produkce obecně nemůže rovnat. Však si jen vemte takovej domácí kečup, jaká to může bejt paráda oproti sračce s náhradníma sladidlama a z napůl shnilejch rajčat.


Když dojdu někam na návštěvu a na stole jsou domácí výrobky, zpravidla se neovládnu a musím ochutnat všechno. Jasně že to neznamená, že se musím narvat k prasknutí, ale odejít, aniž bych ochutnal např. domácí čalamádu nebo decku rybízového vína, to bych považoval za osobní selhání.

Zajásal jsem tedy, když se mi před časem sešly dvě domácí chilli omáčky
.

Omáčku první (viz fotka na začátku článku) mi poslal kámoš Martin, velký fanoušek mého Agenta a znalec chilli. Díky kámo. Etiketa chybí, ale jinak omáčka vypadá fakt senzačně - malá čtyřboká lahvička s korkovým uzávěrem překrytým smršťovací fólií. Úplně jsem si vzpomněl na červené lektvary doplňující zdraví z Diabla a podobných PC her, haha. Jak jsem vyrozuměl, složení je poměrně spartánské, a sice jolokia, červená řepa a trocha soli, pepře a octa. Za mne naprosto OK, výsledek je originální a pálivost slušná, použití pak poměrně všestranné. Slovo závěrem bych nechal na kamarádce Andy, která měla tu čest omáčku ochutnat na pizze: 
„Ty vole, to je bezva, přesně pro mě!“




Omáčka druhá se jmenuje Red Sonja, pamětníci stejnojmenného fantasy filmu s Arniem zamáčknou slzu nostalgie. Tady mne podaroval Ivoš, vřelej dík. Jak napovídá podtitulek, složení je v tomto případě drobet složitější, krom jiného jde o karamelizovanou cibuli, med a zase červenou řepu, dál tipuju nějaký ten vinný ocet, možná trochu třtinového cukru a samozřejmě nějaké to tajemství šéfkuchaře. Pálivost je mírnější, díky čemuž je milá Sonja vhodná pro širokou veřejnost; ale zas si nemyslete, že nepálí vůbec, to by vás mohla omáčka hezky překvapit. Já osobně ji dlabu nejčastěji k archivním sýrům a nebo s ovocem.

Tak jo, to je pro dnešek všechno. Pokud byste chtěli, aby se i ta vaše omáčka objevila na stránkách tohoto blogu, neváhejte se na mne obrátit v komentářích nebo na e-mail dockinez (at) centrum.cz. Budu se těšit.