středa 24. září 2014

Recenze – Smoked Peppers Sauce



Ahoj vespolek. Taky toho máte poslední dobou docela nad hlavu? Já jo, takže jsem se minulej tejden vůbec nedostal k tomu, abych dopsal a zveřejnil recenzi na dnešní omáčku, kterou není nic menšího než nejpálivější výrobek od kolegů z My-Chilli. Jak jsem psal posledně, omáčku jsem získal výměnou na Chillibraní. A od té chvíle mne věrně provází ve dny pracovní i během odpočinku. Jak jsem s ní spokojen se dozvíte na následujících řádcích.  

Přísady: paprika červená, ocet, chilli čerstvé (Jolokia, 7pod, Moruga), cukr, česnek, sůl, chilli sušené uzené (Jolokia), přírodní kouřové aroma.

Vzhled: čirá lahvička o objemu necelých dvou deci je mi důvěrně známá a nespletl bych si ji, ani kdybyste mne probudili o půlnoci. Jasně, přesně do té samé lahvuju Agenta. Klasika, která nezklame. Její povrch zdobí zepředu jednoduchý etikata s názvem omáčky a logem výrobce, zezadu pak štítek se složením apod. Střízlivý a čistý design mi přijde úplně OK.

Konzistence a barva: omáčka Smoked Peppers Sauce nabízí sytě červenou barvu. Konzistence je řidší, jednotlivé přísady jsou velmi jemně rozdrcené. Na semínko v omáčce jen tak nenarazíte.

Vůně: příjemná a svěží kombinace kyselé vůně octa a paprik, v dalším plánu opatrně následovaná kouřovou vůní. Skalní vyznavači grilování by možná čekali výraznější vůni kouře, ale mně, který si těchto radovánek až tak často nedopřávám, nižší úroveň stačí. Kdybych měl srovnávat, tak třeba Trinidad Scorpion od Cambridge Chilli Farm je o dost kouřovější. 

Chuť: celkově mi přijde, že dominuje vcelku dost ostrá kyselost octa. To není nutně špatně, nicméně já osobně bych ho snesl o trochu méně. Na druhou stranu kvituju, že není Smoked Peppers Sauce samý cukr. Ve výsledku mi omáčka chutná, ale není to ten druh, který bych chodil mlsat samotný přímo z lahvičky (a neříkejte mi, že jste to nikdy nezkusili!).

Pálivost: žádný štráchy s tím – nabereme pěkně plnou lžičku, a šup s ní do pusy; a hele, ono to docela pálí, vbrzku dochází i na pověstné „škytance štěstí“. Nájezd je o trochu pomalejší, ale intenzita velmi uspokojující a výdrž solidní.

Jídlo: jak jsem nastínil výše, recenzovaný výrobek mne poslední dobou provází skoro všude. Zpříjemňuje mi obědy v práci, vylepšuje polévky a saláty doma. Dokonce i nějakou tu oslavu se mnou absolvoval. A tam šel z ruky do ruky, přičemž podle ohlasu konzumentů výrobci ostudu rozhodně neudělal. Pokud jde o mne osobně, asi věrného čtenáře nepřekvapím, když napíšu, že taková pořádně hustá zelňačka nebo kapustovka mi po vylepšení Smoked Peppers Sauce udělala mocnou radost. A co teprve junk food typu pizza, tam s ní taky nešlápnete vedle. Jasně, do dresinku na zeleninovej salát je též naprosto OK. Celkově bych řekl, že při zamíchání do jídla se kouřová vůně skoro úplně ztratí, ale to je jenom drobnost, kterou nehodnotím negativně. 

Cena a užitná hodnota: výrobek pořídíte nejlépe přímo u zdroje, a to za 189 Kč. Vzhledem k většímu objemu lahvičky vychází poměr ceny a užitné hodnoty docela pěkně.

Shrnutí: další prima omáčka z tuzemské produkce. Držím My-Chilli palce a nemůžu se dočkat na další recenze.

středa 10. září 2014

Chillibraní a Chilližrout 2014




Ahoj zase po týdnu. Dnešním příspěvkem bych se chtěl ohlédnout za letošním ročníkem slavnosti všech milovníků chilli, a sice Chillibraní. Jak jsem avizoval posledně, letos jsem se rozhodl vynechat Chilližrouta. Mohla mne za takových relativně adrenalinu prostých okolností akce uspokojit? Čtěte dále!

Do Brna jsme tentokrát vyrazili dosti brzy, neboť jsem potřeboval být na místě hned po otvíračce, to jest v 10.00. No, vstávání ve tři čtvrtě na šest nebylo nakonec nijak extra bolestivý, protože jsem šel zodpovědně spát relativně brzy, ale že by se mi chtělo, to teda ne. Však to znáte. 

Ráno sraz v sedm na nádraží, poté busem do Pardubic. Tam dáváme nějakej junk food, a hurá écéčkem do Brna. Během cesty zábava převeliká, takže jsme se ani nenadáli a vítá nás Brno. Pak už jen dvacet minut v MHD a jsme na místě, pohoda.

Areál plovárny Riviéra je parádní. Když pominu skutečnost, že je nepoměrně blíž centru než brněnská přehrada, tak zůstává prostou skutečností, že se oproti loňsku vyznačuje mnohem větší rozlohou. Něco mi říká, že pokud stejně jako loni dorazí zase víc lidí než předchozí rok, bude to potřeba. 

Hned u vchodu vyřizuju formality a nechávám si ukázat, kde mám vyložit toxický náklad v podobě čtyř macatých sklenic Agenta. Když mám z krku nejdůležitější povinnost dne, jdeme s kámošem na obhlídku areálu. Koukáme na postupně ožívající stánky, chladíme hrdla pitivem a předběžně plánujeme, kam se později vrátíme. Zatím ještě není tolik lidí, tak děláme nějaké fotky a jdeme se projít mimo areál.




U brány jsem potkal hostesku v půvabném kostýmu. Kdo by odolal společné fotce?


Během prohlídky okolí úplnou náhodou narážíme na centrum s opičí dráhou, tak využíváme příležitosti a párkrát si skočíme z připravené plošiny ve výši 13 metrů. Jasně, celou dobu byl člověk jištěnej, ale když tam tak stojíte a koukáte dolů, je to docela mazec. No paráda, užil jsem si to.

Pak ale zase zpátky na místo dění. Během hodiny naší nepřítomnosti se areál solidně zaplnil. V danou chvíli to odhaduju na cca 1 500 osob. Později se dozvídám, že celkem ten den dorazilo ještě o dvě tisícovky návštěvníků víc. Bomba, festival jak má být.

Než začne soutěž v požírání chilli, dáváme jídlo a navštěvujeme nejrůznější atrakce. Nejvíc si samozřejmě všímám stánků s chilli omáčkama a zbožím příbuzným. Krátce se zastavuju u stánku webshopu pochutnejsi.cz. Trochu pokecáme, nechávám na místě vzorek Agenta, ochutnávám nějaké vzorky. Pak přesun ke stánku pánů z my-chilli.eu. Měním Agenta za jednu z omáček, povídáme a dáváme ochutnávky jednotlivých výrobků. Je super, že pánům klaplo rozjetí vlastní výroby, nezbývá než držet palce a těšit se v dohledné době u recenzí tady na blogu.




Autor článku s Honzou Jaškem, jedním z majitelů My-chilli.eu

Pomalu polehoučku se schyluje ke zlatému hřebu dne – Chilližroutovi. Moderátor oznamuje, že ještě nejsou obsazeny všechny startovací sloty, takže kdo se chce přidat tady k těm magorům nahoře, má šanci. Hecuju kámoše Alexe, ale neúspěšně. Nedivím se, minulej rok to byl právě on, kdo na mne dával pozor, když jsem se potácel s podivném stavu klapsaicinové a adrenalinové zfetovanosti zpátky na vlak, takže líp než kdo jinej věděl, co takové soutěžení může obnášet.

Mezitím koho to nepotkám – samotného Toma Hell, mocného to brněnského barda a znalce piva a chilli. Dáváme pěnivý mok, kecáme a pěkně z vršku sledujeme cvrkot dole na scéně (viz fotka v úvodu článku). 

No, jak bych jen popsal samotnou soutěž. Z popisu jednotlivých kol mi přišlo, že tentokrát se šlo na věc o dost víc zostra než loni. Ve čtvrtém kole už odpadli první soutěžící, ovšem šlo o nějakých 350 000 SHU, což pro srovnání zhruba odpovídá pátému až šestému kolu loni. A přituhuje čím dál víc, množství SHU kulminuje, velkoplošné plátno přenáší i vzdáleným divákům emoce, pot a odhodlání postoupivších do dalších kol. Podpora publika je obdivuhodná. Lze vidět, že někteří soutěžící mají v hledišti početné fanoušky, jejichž výkony si v mnohém nezadají s nasazením bojovníků a bojovnic na podiu. Za zmínku stojí zejména plachta povzbuzující jistý elegantní knír. O něm bude ještě řeč.

Neuvěřitelné. Po sérii smrtících kombinací papriček a omáček postoupilo do závěrečného jedenáctého kola celých sedm soutěžících! Dámy určitě potěší a možná k účasti v příštím ročníku namotivuje skutečnost, že mezi nimi byla Markéta Šmídová, která doslova v ostré konkurenci urvala úchvatné čtvrté místo. Nejsem si jistý, jak si ho užívala po konzumaci extraktu o pálivosti 6 400 000 SHU. Já bych se asi tiše svíjel někde v koutku a snažil se nebýt.

Stejně jako loni došlo na nastavovaná kola. Nejprve byl servírován extrakt spolu s čerstvými papričkami z minulých kol. Z tohoto klání vyšel jako bronzový Vít Janíček.

A je to tu. Na podiu zůstali poslední dva soutěžící, a to Petr Holešínský, který letos startoval poprvé, a Vojta Ambros, loňský vicemistr. Napětí by se dalo krájet. Oba borci evidentně mají dost co dělat, aby situaci ustáli, přesto jsme prostřednictvím promítání svědky úžasného sportovního chování, kdy se finalisté navzájem povzbuzují a hecují. To oceňuje nejen moderátor, ale i početné publikum. Poté před každým z finalistů přistane lžíce s extraktem a celou papričkou Trinidad Scorpion Moruga. Otřesná nálož, která by byla schopna poslat do křečí a komatu žactvo průměrné základní školy i s příslušným učitelským sborem a panem školníkem. A tady to má sníst jeden člověk, brrr. Chvíle oťukávání, okamžik napětí... a Petr Holešínský vzdává.

Vítězem Chilližrouta 2014 se tak stává Vojta Ambros! Knír for the win, hahaha! Obrovská gratulace vítězi a nehynoucí uznání všem zúčastněným.

Dav se pomalu začíná rozcházet a já se pomalu začínám zajímat, jak to vlastně dopadlo s mojí omáčkou v soutěži o Výrobek roku. Nicméně nastala situace, že se do degustační soutěže zapojilo a hlasovací lístek vyplnilo docela dost zájemců a ve fofru spojeném s organizací fesťáku nebyly kapacity na vyhodnocení ještě ten den. Náladu mi to nekazí, anžto jsem koncertů a jiných akcí za život dělal docela dost, takže mám pochopení a po chvilce blomcání po areálu a loučení s kámoši vyrážíme na cestu k domovu s tím, že se výsledek dozvím v průběhu týdne.

A dneska to přišlo. Píšu si vám takhle tenhle článek, když tu zmerčím, že mi píše jeden z organizátorů Petr. A ejhle, prý už to mají vyhodnocené. Chvilka napětí...

Agent orange se umístil na prvním místě!!!

Kakraholte, to mám radost. Moc si toho považuju, vážně. Je skvělý vědět, že to, co člověk dělá, a dělá to poctivě a s láskou, někdo jiný oceňuje. Tak děkuju za podporu, vážení!

Závěrem bych chtěl ocenit úsilí a snahu organizátorů týhle perfektní akce. Letos to bylo zase o něco lepší, a pokud se snad vyskytly nějaké ty zádrhele a zaškobrtnutí, kterým se u akce takového rozsahu těžko vyhnout, věděli o nich jen oni sami, návštěvníka se nedotkly. A to je hodno obdivu a uznání.

Takže, vážení a milí, za rok se sejdem zase v Brně na Chillibraní 2015!





A ještě něco. O tohle vás nemůžu připravit, což?

středa 3. září 2014

Zase tu máme září aneb Chillibraní 2014




Ahoj, tak prázdniny a léto jsou konečně za námi. Možná si kladete otázku, proč píšu ‚Konečně, ale upřímně, odpověď je převelice jednoduchá: konečně jsme se dočkali a před námi je aktuální ročník Chillibraní. Již tuhle sobotu se v Brně sejdou fanoušci chilli, výrobci a prodejci omáček, nebude chybět spousta jídla a pití, no zkrátka akce jak má být.

Váš oblíbený blog o chilli samozřejmě nebude chybět. I po roce sice neoblomně trvám na tom, že soutěžit v pojídání papriček a chilli omáček už nikdy nebudu, ale můžete se těšit na rozsáhlou a výživnou reportáž plnou adrenalinu, kapsaicinu a nedostatku pudu sebezáchovy.

Ale nedosti na tom. Taky jsem se přihlásil do soutěže o Výrobek roku. A můžete hádat, s jakou omáčkou? No jasně, žádný překvápko se nekonná, a já se budu těšit a doufat, že si vás Agent v sobotu získá.

To je dneska zhruba všechno. Snad nás nezradí počasí a v sobotu nashle!