středa 29. února 2012

Recenze – Mad Dog 357 Silver Collector's Edition



Čas od času jsem váženým a milým čtenářstvem tohoto blogu tázán, kdy už zrecenzuju nějakou „fakt vole prasečinu jako“. Nu, tak dnes jste se dočkali. Omáčka Mad Dog 357 Silver Collector's Edition od firmy Ashley Food Company, Inc. se právem řadí mezi to nejpálivější, co lze za rozumné peníze pořídit (ptákoviny za 250 liber jsou sice fajn, ale jde spíš o sběratelskou záležitost, kterou si doma do guláše dávat nebudete). Čistě přírodní omáčka s notným přídavkem ultrasilného extraktu kapsaicinu je k dostání ve více úrovních síly. Standardní šarže má 357 000 SHU (odtud právě ono číslo 357 v názvu), sběratelská edice už nabízí tisícovek rovnou šest set a dnes recenzovaná stříbrná sběratelská dosahuje brutální pálivosti 750 000 SHU, čímž standardního Mad Doga překonává více než dvojnásobně a oblíbenou After Death dokonce rovnou patnáctkrát! Už se bojíte?

Přísady: ocet, čerstvá habanera, třtinový cukr, česnek, cibule, kayenské papričky, extrakt kapsaicinu o síle 6 000 000 SHU, koření, xanthanová guma.

Vzhled: čirou flaštičku o objemu 148 ml zdobí poměrně pěkně vyvedená etiketa, jíž barevně dominuje kombinace stříbrné, černé a červené. Ale není to ona, čeho si všimnete ze všeho nejdřív – k hrdlu lahvičky je připevněn přívěsek ve tvaru nábojnice. Samo o sobě pěkné, ale skutečnou hodnotu odhalíte teprve po jejím rozšroubování – uvnitř je totiž ukryta miniaturní lžička, tak akorát vhodná k ochutnávání a dávkování omáčky. Maličkost, ale potěší. Paráda.

Konzistence a barva: barva je tmavě hnědočervená, tu a tam protkaná černým olejem extraktu. Omáčka je poměrně hustá a už na pohled slibuje neméně husté zážitky. Ne, tohle není žádný optimisticky červený pionýrský průvod; připravte se spíš na dekadentní pohřební hostinu.

Vůně: vůně je těžce nasládlá, bohatá a kořeněná. Dominantní hřebíček harmonizuje s cibulí a dalším kořením a intenzivní a přitažlivý výsledek dává tušit, že ani v nízkých koncentracích se omáčka v pokrmu neztratí.

Chuť: u takto smrťácky pálivého svinstva může být precizní hodnocení chuti poměrně ošemetné, a před ochutnáním opravdu důrazně doporučuji omáčku protřepat, abyste hořký a extrémně pálivý extrakt co možná nejrovnoměrněji rozptýlili v celém objemu. Jakmile tak učiníte a pustíte se do ochutnávky, pravděpodobně vás stejně jako mne příjemně překvapí sladká a silná chuť cibule; kupodivu zřetelně cítím i habanera. Avizované kayenské papričky při nejlepší vůli nedokážu identifikovat. Hořkost extraktu se nijak zvlášť výrazně neuplatňuje.

Pálivost: kdyby byl býval žil spisovatel Karel Schultz v dnešní době a holdoval pálivému, nejspíš by svůj román namísto „Kámen a bolest“ pojmenoval „Mad Dog a bolest“. Omáčka vás opravdu nešetří a „Šílený pes“ nemilosrdně nakládá. Znovu a znovu budete překvapování, jak málo kapek stačí k proměně porce pokrmu v cosi, co na jazyku nápadně připomíná roztavené sklo. A vám se to bude líbit, jak také jinak. Pálivost má velmi rychlý nástup, spalující intenzitu a opravdu velmi solidní setrvalost, která už přivedla nejednoho neopatrného degustátora k zoufalství. Zde opravdu nelze spoléhat na to, že to za chvíli přejde.

Jídlo: Mad Doga používám v naprosté většině případů jako dochucovadlo při vaření, přičemž se vůbec nestydím za dávkování po kapkách. Deset patnáct jich bezpečně stačí k tomu, aby se hrnec zelňačky či guláše pro pět lidí s trochou nadsázky změnil v hrnec jenom pro vás a ve čtyři naštvané strávníky, kteří po vás mezi chroptěním a dávením házejí zlostné pohledy. Bezvadný je „Šílený pes“ na pizzu a pět šest kapek na burger taky dokáže udělat divy. No a v neposledku se přímo nabízí míchání s méně pálivými omáčkami, jimž lze takto dodat tu správnou sílu. Konkrétně kombinace se Schirachou je vynikající a nemohu ji než doporučit.

Cena a užitná hodnota: za 429 Kč dostanete věc nevídanou a i zkušenému konzumentovi pálivých pokrmů či pochutin pár měsíců potrvá, než ji spotřebuje.

Shrnutí: v rámci běžně dostupných omáček představuje Mad Dog extrémně pálivý produkt, který lze použít jak do jídla, tak i coby teroristickou zbraň (jen si představte, že byste dali polévkovou lžíci do dávkovače na tekuté mýdlo), o možnostech použití při výslechu zarputilých kriminálníků nemluvě. A pikantérie nakonec – omáčku si pochvalovaly i jisté členky tuzemské BDSM komunity. Ať už máte se „Šíleným psem“ jakékoli úmysly, mohu jej jenom doporučit.

4 komentáře:

  1. Na pizzu je to nejlepší ! Celý to pokapat, pizzu srolovat a pekne si labuzit. Pizza je snedena raz dva. Jak to pali tak covek chce hned dalsi a dalsi sousto. Proste labuzo. Clovek si pak uziva more slin v hube a s nadsenim odflusava :-) Ovsem rano je to docela peklo. Uz se me parkrat stalo ze se me bricho nafouko jak balonek. Pri behu na zachod jsem si uvedomil ze to bude neuveritlne bolet. A taky ze jo. Kazdy bobek hned utiram hajzlpapirem protoze se to neda vydrzet. Proste druhy den je jeste lepsi nez ten predchozi co to jite :-) Doporucuji !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. blééé, mněla jsem a nechtějte vědět jak jsem vypadala :D nic příjemného

    OdpovědětVymazat