Recenze – Krakatoa

Vážení a milí, je o mě všeobecně známo, že pokud jde o chilli, preferuju čisté chuti a přístup zaměřený na kvalitní suroviny. Dnes recenzovaná Krakatoa od CaJohna slibuje obojí. Bude moje očekávání naplněno? Čtěte dále!

Přísady: papričky Red Savina, vinný ocet. Ano, takhle málo stačí. Jen bych podotknul, že pokud se vám podaří narazit na některou ze starých šarží, bude výčet přísad obsahovat ještě navíc sůl.

Vzhled: objem 148 ml, lahvička klasického tvaru, barevná nálepka se soptícím vulkánem. Co chcete víc? 

Konzistence a barva: pokud jde o odstín, bude do jisté míry záležet na várce, kterou pořídíte: měl jsem už omáčky vysloveně červené, ale na druhou stranu mne stihlo jednou lehce vystrašit i pár kousků barvy oranžové. Nebojte ale nic, pořád je to ono. Krakatoa je spíše tečavější, tak bacha při podávání.

Vůně: my, kteří přísaháme na habanera a vše s nimi souvisejícím, máme mnohdy co dělat, abychom místo konzumace jen nečichali k lahvičce. Ta jakoby ovocná vůně papričky Red Savina je prostě fenomenální a nedá vám spát.

Chuť: omáčka přesně splňuje očekávání; chuť je plná a sytě papriková, podtržená vinným octem. Zde už se nevyhnu srovnání s klasikou The Legend, která nabízí to samé složení. „Legenda“ mi přijde chuťově jemnější, jako by v ní byl použitý ještě kvalitnější ocet. Ale dnes recenzovaná omáčka je taky moc fajn. Hezky čerstvá a příjemná.

Pálivost: málo platný, tohle startuje na první nakopnutí (asi jako já, když se naseru), a koní pod kapotou by taky bylo dost. Jinak habanerová klasika, pálivost jako žiletka, ale za chvíli si můžete (nebo musíte?!) dát znova.

Jídlo: pokud v něčem „Sopka“ exceluje, je to univerzálnost použití. Hodí se totiž skoro do všeho od ovocného salátu přes cukrovinky a jiné sladkosti až po polévky, omáčky či dipy. Schválně někdy v sobotu po ránu vyzkoušejte horkou čokoládu s dávkou této lahody. Garantuju vám, že váš víkend bude zase o chlup lepší. Kdybych měl pohovořit o svých zkušenostech, nejradši mám Krakatou asi ve studený kuchyni, třeba na sendviče a saláty.

Cena a užitná hodnota: srovnával-li jsem výše recenzovaný výrobek s Legendou, která stojí skoro tři stovky, tak nelze nezmínit skutečnost, že Krakatou můžete mít za ani ne dvě stovky. A to se docela vyplatí.

Shrnutí: určitě nejde o extra super mega čupr originál, ale o to mnohdy ani nejde – kolikrát budete shánět spolehlivého tahouna, který vás nikdy nezklame. Krakatoa takovým nárokům vyhoví beze zbytku.

Recenze – Green Amazon Sauce

Ahoj vespolek zase po týdnu. Zima nezima nás kvapem opuští a už ani ti největší pesimisti, mezi které se semo tamo počítám nevěří, že o to víc bude mrznout a sněžit třeba v březnu. Nějak extra mi to líto není, až teda na skutečnost, že absenci mrazů navzdory lidi chrchlaj a prskaj stejně jako při mínus dvaceti, možná spíš ještě víc. A co hůř, ještě pak v tom stavu choděj mezi ostatní, místo aby se doma zavrtali do kanafasu a potili se. Hnus a nepravost, člověk to od takových chytne jedna dvě, a co pak s tím? Jasně, zázvor, čaj, slivovice, dvacet hodin spánku denně... a samozřejmě chilli!

Dnes se spolu mrknem na další výrobek „omáčky s papouškem“. Člověk by řekl, že je tu recenzuju každou chvíli, ale opak je pravdou – poslední recenze vyšla loni v únoru.

Přísady: třtinový ocet, zelené amazonské papričky, xanthan, mořská sůl, kurkuma a hydrogensiřičitan sodný.

Vzhled: tuhle značku si fakt nespletete s žádnou jinou – exotický letec je pro ni typický jako všemožná drůbež pro Srirachu. Lahvička má objem lehce přes deci a půl, tvarově jde o osvědčenou klasiku. Hrdlo ukrývá plastovou zátku s kapátkem usnadňujícím dávkování. Celkově úžasem na znak nepadnete, ale vzhled je funkční a čistý.

Konzistence a barva: odstínem a relativní řídkostí omáčka nejvíce připomíná Yellow Habanero od Heinze. Green Amazon Sauce je ale ještě o něco světlejší.

Vůně: ajta krajta, to by porazilo vola! Odér surového octa se s váma fakt mazat nebude a bohužel dost překrývá zbylé přísady.

Chuť: pokud jde o šmak, ani zde nebyl ocet nikterak upozaděn; ba naopak. Docela příjemná, civilně papriková chuť dostává od kyselosti nemilosrdně na prdel. Samostatně pro mne osobně na hranici poživatelnosti.

Pálivost: objektivně vzato Zelená amazonská omáčka až tak nepálí, ale v kombinaci se surovostí octa se zdá být výsledek mnohem silnější, rozhodně silnější než např. klasické Tabasco.

Jídlo: málo platný, jsem a zůstanu polívkovej, takže jsem milou Green Amazon Sauce hleděl zkoušet ve vývarech všeho druhu, v hutných pokrmech typu gulášovka či kapustnica, ba i v sezónních specialitách jako je polévka z pečených rajčat. Mno, výsledek byl někdy lepší (rajčatovka), jindy horší, ale vyloženě vynikající nikdy. To lze i prohlásit o snaze využít výrobek ve studené kuchyni – v salátech docela jde, na sendviče se moc nehodí, v bagetách zaniká. Ještě jsem zkoušel týrat těstoviny a fish and chips, ale nebyly nic extra.

Cena a užitná hodnota: tento „papoušek“ vás určitě na buben nepřivede, cena je nějakých osm pětek. To docela jde, ale já si raději připlatím za něco echtovnějšího.

Shrnutí: tak trochu promarněná šance. Být tak v omáčce víc zelených papriček a podstatně méně octa, mohlo jít o osobitou omáčku, kterou bych mohl doporučit každému. Takhle ji ocení pouze fanatičtí vyznavači kyselého.

Recenze – Tomato Jolokia Extra Hot

Aj, vítejte zas po týdnu, draci a dračice. Jak už dobře víte minimálně ze stránek tohoto blogu, odehrála se před dvěma týdny Gastropárty zaměřená na chilli. Inu, nechyběl jsem, byť nemožnost vzít si následující den dovču mne poněkud omezovala. V každém případě jsem ochutnal dobré a ještě lepší pálivé pokrmy (už jste někdy měli indonézskou vyprošťovací polévku?), potkal se s hromadou zajímavých lidí a v neposledku poměnil pár lahviček Agenta za omáčky donesené mistrem Lakym, toho času krom jiného kuchařem vyhlášené akce Plechová huba.

Nikoliv překvapivě jsem byl zvědav, s čím taková de facto celebrita tuzemského chilli rybníčku přijde. Na nic moc jsem tedy nečekal a otevřel první z lahviček, slibující kombinaci rajčat a papriček jolokia. Následující řádky vám přiblíží naše další společné soužití.

Přísady: etiketa toho kromě názvu omáčky a jména výrobce mnoho neprozrazuje, takže to alespoň bude zajímavější. Já osobně to vidím na rajčata, cibuli, česnek, hnědý cukr, trochu octa a koření. Pokud jsem úplně mimo, určitě mne autor rád opraví v komentářích pod článkem.

Vzhled: nenechte se odradit nepříliš povedenou fotkou, celek vypadá fajn. Lahvička z čirého skla má nějakých 0,25 l a je opatřena vykrajovanou etiketou, která barevně prima ladí s omáčkou uvnitř. Kdybych měl přeci jen něco doporučit, tak by to bylo zalakování nálepky, jinak fakt dobrý. 

Konzistence a barva: odstín tmavě červené barvy dává tušit, že tady se surovinama nešetřilo. Co se týče tečavosti, je na tom Tomato Jolokia Extra Hot tak někde uprostřed; není problém s vytékáním z lahvičky, ale na druhou stranu nezvrátíte do jídla půlku objemu, když se zrovna při servírování trochu zamyslíte.

Vůně: když jsem si zhluboka přivoněl, na setinu vteřiny mi blesklo mozkem, že tenhle prima odér přece znám, byť jde o vzpomínku dávno v paměti zasutou. A pak mi docvaklo, že takhle podobně voněl náš domácí kečup, kterej jsem jako dítko školou povinné tolik miloval. Až jsem se musel sám sobě zasmát, že mi poznání trvalo tak dlouho, ale pochopte mne – kečupem se už skoro 15 let nekrmím a důsledně jej nahrazuji Srirachou, tak už skoro nevím, jak takovej echtovní kečup tenkrát voněl. Nu, zpátky k omáčce: cítit je hlavně rajčata, ale něco mi říká, že u omáčky z rajských jablíček je to asi dobře. Kromě jemného sladkokyselého doprovodu čichám hlavně koření, hlavně pepř a ještě něco, nejspíš bobkový list. Velmi dobré.

Chuť: co se šmaku týče, dominují opět rajčata, tentokrát doprovozená cibulkou a cukrem. Ocet je cítit jen trochu, což je určitě fajn, přeci jen omáček s octem je k dostání až dost, takže změna nejenže neškodí, ale je navýsost vítána. Dohromady je chuť vyvážená a kompaktní, nic mi v ní nechybí ani nepřebývá.

Pálivost: no pojďme na ni, pěkně plnou lžíci, a šup s ní do pusy. A vida, ono to docela pálí! Nijak extrémně, ale rozhodně je znát, že dlabete chilli. Náběh pálivosti je trochu pomalejší, ale po pár sekundách se mi v dutině ústní rozlinul příjemný pocit prokrvení. Vjem pálivosti má slušnou výdrž, a byť jeho konce nebudete čekat v křečích na podlaze, rozhodně je o co stát.

Jídlo: řeknu vám, omáčku Tomato Jolokia Extra Hot si od otevření fest užívám. Zkouším ji prakticky do všeho, byť zrovna dnešní koprovka se bez chilli obešla, a lze říct, že už teď se těším, do čeho ji ještě využiju. Když se tedy ohlédnu zpátky, jako první se nabízejí takové ty „laciné“ způsoby použití jako buličí oka, omáčka k párečkům nebo dressing do toustů. Jasně, žádná vznešená gastronomie, ale Lakyho výtvor fungoval přesně tak, jak jsem od něj očekával. V polévkách pálivost poněkud zanikala, zato třeba k obalovanému filé nebo „číně“ z tofu, zeleniny a hub byla vysloveně prima. Už teď se raduju z pomyšlení, jakou parádu udělá lžička či dvě v domácím (vege)burgeru.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty cca 130 Kč, což myslím fakt nikoho nezruinuje. Za tuhle sumu není co řešit.

Shrnutí: budete-li mít možnost, určitě dejte téhle (zatím) DIY záležitosti šanci. Držím palce, aby se ji už brzy podařilo vyrábět oficiálně.

Jalapeños do piksly i do skla

Zdar a sílu, tak jak to jde? Dnes se spolu podíváme na pálivý sortiment, který je tu s námi snad ještě déle než např. pálivé omáčky s extraktem a který jsem na stránkách blogu doposud trestuhodně opomíjel – není jím nic jiného než nakládané papričky všeho druhu, a dnes konkrétně druh, kterým nás oblažuje mexická a americká kuchyně. Přeskočím tedy jak maďarské tlustostěnné kulaté feferonky, které jsou tak skvostné, jdou-li do láku naplněny kysaným zelím, tak třeba nakládané piri piri, důvěrně známé z každé sámošky.

Jako první jdou na řadu jalapeños, což jsou masité, především zelené papričky, naložené v našem případě ve více či méně vkusném láku spolu s cibulí, mrkví a případně dalšími ingrediencemi. Takhle se to může zdát jako banální pochutina, ale upřímně – naložit jalepeños je docela věda, anžto optimální takto naložená paprička představuje ideální kombinaci pálivosti, kyselosti a křupavosti. Zkuste na něčem z toho ubrat nebo přespříliš přidat, a nejenže to nebude ono, ale znechuceni klidně sofort vylijete celou pikslu do WC. Takový to může být rozdíl!

V rámci tuzemského trhu jsem věrný víceméně dvěma značkám – La Costeña a San Marcos. 

Firma La Costeña je srdcovka, která krom nakládaných papriček vyrábí nejrůznější salsy, tortily, směsi koření a podobně. Jejich jalapeños představují vynikající užitnou hodnotu, zejména koupíte-li si praktickou rodinnnou tříkilovku. Za necelých 250 Kč obdržíte fakt hromadu chilli. Po otevření doporučuju obsah rozhodit do několika zavařovaček, které pak umístíte do lednice či chladné komory. Ujídáte pak vždy jenom z jedné sklenice, takže předejdete kontaminaci a zbytek vám vydrží fakt fest dlouho. Pokud jde o vlastní papričky, jsou v téhle velké piksle spíše macatější kusy, zvící až rozměrů nadprůměrné sterilované okurky. Mrkvičky okolo je dostatek, lák je taky fajn. Horší je to s křupavostí, ale to se tak trochu dá čekat. Konzistenci odpovídá i způsob použití, kdy kolečka jalapeños od La Costeña dávám do polévek nebo burgerů. Chci-li od této značky křupavější kousky, lze si koupit menší plechovčičku obsahující drobnější papriky. Tam je křupavost zcela bez výhrad.

San Marcos určitě taky znáte, mají je v každém Tescu. Menší plechovčička (firma vyrábí i velká balení, ovšem u nás jsem na ně zatím nenarazil) nabízí za zhruba čtyři pětky menší jalapeños buďto vcelku, nebo nakrájená na kolečka. Nebudu vám nic nalhávat, miluju obě verze a střídám mezi nima zcela nahodile. Pálivost parádní, křupavost excelentní, ideální varianta pro chroupání jen tak samostatně nebo třeba jako chuťovka k sýrům nebo pivu. Jedinou chybičku bych viděl v dosti slaném láku, ale je fakt, že soli moc neholduju. Zkuste sami, třeba pro vás bude San Marcos to pravé.
 
Pokud jde o další konkurenci, průběžně hledím zkoušet nové druhy, ale žádný z nich se kvalitě výše uvedených nepřibližuje. Zejména nedoporučuju různé „řetězcové“ výrobky, např. od Alberta, šlo o rozbředlý odpad nevalné chuti a pálivosti. 

Tak, to je pro dnešek všechno. Máte tip na svoji oblíbenou značku nakládaných papriček? Směle se vyjádřete v komentářích, rád se nechám inspirovat.

Recenze – ABC chilli omáčka pálivá

Ahoj zase po týdnu. Nedávno jsem při blomcání po obchoďáku zaregistroval v jednom z regálů cosi červeného. Krčilo se to skromně vedle flaštiček Tabasca a pimenta od Heinze a tvářilo se smutně, že by se kámen ustrnul. „Vezmi si mne domů, šlechetný člověče. Cestovala jsem k vám do Evropy až z daleké Indonésie, a teď to vypadá, že zůstanu na ocet.“ 

Inu, co jsem měl dělat? Nejsem nelida. A tak začíná dnešní recenze...

Přísady: voda, cukr, chilli (26 %), česnek (7 %), jedlá sůl, vinný ocet, tapiokový škrob, rajčatový protlak, regulátor kyselosti (kyslina citronová), antioxidant (kyslina askorbová), konzervant (benzoan sodný), koření.

Vzhled: plastiková lahvička štíhlého tvaru se může pochlubit jednoduchou nálepkou a celkově střízlivým, nepřeplácaným provedením. Zlé jazyky by mohly prohlásit, že design je pěkně odfláknutý. Nu, není to tak úplně nepravda, ale zase je od pohledu jasné, co od výrobku čekat. 

Konzistence a barva: velice, převelice hustá omáčka. Z dávkovacího otvoru pod víčkem sama nevyteče ani omylem, je třeba ji pěkně vytlačit. Barvička je pěkně červená, člověk by řekl, že až do chemična.

Vůně: ale ale? Jako první ucítíte co? Ocet říkáte? Samá voda, co dál? Ne, papričky taky ne, ani rajčata, dokonce ani cukr. Nebudu vás napínat, česnek je to! Zbytek je proti němu docela upozaděn, to není tak špatné.

Chuť: mno, tady se soudruzi z Jakarty už tolik nepředvedli. Není to úplně eklhaft, ale málo platné, s generickou směsí sladkosti, lehké nakyslosti, česneku a chilli jaksi díru do světa jen tak neuděláte. Když ABC chilli omáčku porovnám např. s „kohoutem“, Sriracha záhy vede o několik mil.

Pálivost: když jsem četl články z cest po Indonésii (doporučuju např. Kordův článek v Hluboké Orbě č. 26), tak jsem nabyl dojmu, že jsou tamní obyvatelé pálivým pokrmům nejenže silně přivyklí, ale že jdou ve svém úsilí za sežehnutou dutinou ústní ještě mnohem, mnohem dál. O to větší bylo zklamání z toho, co se sem vozí coby originální chilli omáčka. Nechápejte mne špatně, začátečníka pálit bude, ale i obyčejné Tabasco je o dost silnější, tak si udělejte obrázek.

Jídlo: ale jo, když už jsem si ji koupil, tak nebudu šeredit s jídlem a na něco milou ABC prubnu. A tak se stalo, byť sofistikovanější a dražší pokrmy jsem si neprznil. Zato nejrůznější vajíčka, sendviče, pizzu, semo tamo salát nebo sejra, to jo. A víte co? Pokud tam vysloveně nevadila ta sladkokyselá kombinace, pozřít se to dalo. Ale na rovinu říkám, že u žádného z chodů jsem aplikaci omáčky napříště neopakoval.

Cena a užitná hodnota: člověk by řekl, že za dvacku člověk nemůže čekat zázraky. Taky že ne, ovšem např. v Lídlu mívají čas od času PiriPiri omáčku, která stojí podobně co recenzovaný výrobek, ale je o dost silnější, o poživatelnosti nemluvě. Takže ono by to šlo, jen chtít!

Shrnutí: laciná a značně obyčejná omáčka za nejnižší cenu. Taková šmudla, co bude stát vždycky v koutě. Ale pokud vás rajcujou zrovna takový typy, běžte do ní.

Pozvánka – Gastropárty

Ahoj, jak to jde? Máme tu půlku ledna, takže ti agilnější a šikovnější z nás už dali klíčit semínka a radují se z prvních klíčků. Výslovně píšu „šikovnější“, takže je jasný, že já jsem out. Prostě na to peču. Definitivně. X let pokusů nepřineslo ani jeden jediný plod a poslední rok mi dokonce do jedný chcíply i vzrostlý sazenice, který jsem obdržel darem (díky, Agi!). Nechápu, co jsem celou tu dobu dělal blbě, ale tentokrát už si hodlám ušetřit frustraci a energii a místo papriček pěstovat to, co mi na balkóně roste, tj. kopr, rajčata, koriandr a podobně. A protože na tohle všechno je jednak mrtě času, jednak je to zcela mimo záběr blogu, radši vás pozvu na jeden slibný večírek.

Jedná se o akci pořádanou kamarádem Kubou, který jen tak mimochodem před lety participoval na úchylné reality show Prostřeno. Odkaz na konkrétní díl nemám po ruce, ale bylo to mimořádně kratochvilné. Ale třeba to někdo dostatečně škodolibý vytáhne v komentářích, haha.

Ale zpět k párty. Myšlenka je jednoduchá – organizátor v předstihu vyhlásí téma (např. italská kuchyně), vy coby účastníci navaříte odpovídající pokrm a donesete jej na místo. A pak? Předchozích seancí jsem se neúčastnil, ale troufám si odhadovat, že následuje kvintesence obžerství, přemoudřelých keců a dekadentní zábavičky. Pro člověka, kterýmu nerostou ani ty blbý chilli papričky, vcelku ideální, ni?

Jak jste už s nenulovou pravděpodobností zaregistrovali, třicátého půjde o akci zasvěcenou chilli. Tentokrát nebudu chybět a těším se moc. Sice zatím nemám úplně jasno v tom, co dovalím, ale s prázdnýma rukama rozhodně nepřijdu. Každopádně se na vás na všechny mrtě těším. Fakt dorazte – pomlsáme, vyměníme zkušenosti... a nechci slyšet výmluvy typu „šak je to jen pro cajzly“ – já taky pojedu z Hradce Králové, tak i vy můžete zvednout zadnici a dovalit, hm?

Odkaz na FB akci je tady, třicátýho se těším!

Recenze – Stubb's Spicy BBQ Sauce

Vážení a milí, vítejte v roce 2014, který je zároveň třetím rokem fungování tohoto blogu. Když se ohlédnu za rokem uplynulým, nebylo to vůbec špatné. Slušných i vynikajících omáček prošlo mým chřtánem docela dost, přežil jsem ve zdraví Chilližrouta (příště fakt už jenom jako divák!), zkusil jsem si ve větším vyrábět svoji vlastní omáčku... nu, určitě je na co vzpomínat. A upřímně se těším na to, co všechno letos vyzkouším a o čem zde poreferuju.

Dosti keců, pojďme na recenzi. Před časem jsem dostal k svátku tuhle BBQ omáčku od mne doposud neznámého amerického výrobce Stubb's. Možná si teď říkáte, co je to za blbost, otravovat se v zimě s grilováním, ale chyba lávky – taková žebra nebo vegešpíz potěší našince i v blátivém lednu.

Přísady: voda, rajský protlak, cukr, ocet kvasný, melasa, tapiokový dextrin, sůl, hnědý cukr, kukuřičný škrob, papričky habanero, sušená cibule, paprika, česnek, chilli, přírodní kouřové aroma, kyselina citronová, xanthanová a guarová guma, kukuřičný sirup, tamarind, přírodní aroma.

Seznam přísad je zase dlouhý jak týden před výplatou, ale tomu jsem už za ty roky u grilovacích omáček tak nějak přivyknul. Nerad bych si ale zvykal na svinstva typu kukuřičný škrob nebo sirup (sirup z kukuřice? no blink!).

Vzhled: zavalitá lahvička o objemu cca půl litru s etiketou, která na mne působí jaksi „kaubojským“ dojmem. Celek mne nijak neuráží ani nepřitahuje, prostě taková normálka. 

Konzistence a barva: na grilovací omáčku je Stubbova extra pálivka trochu řidší, o až medovité konzistenci konkurence si může nechat jenom zdát. Jednolitost červenohnědého odstínu výrobku je občas narušena kouskem černého pepře, zbytek přísad je nadrcený poměrně najemno.

Vůně: sytě rajčatový, těžce nasládlý odér s nakyslým podtónem budu cítit ještě dlouho. A není to vůbec špatné, člověk si hnedle začne představovat, jak se asi Spicy BBQ Sauce rozvine po nějaké té chvilce grilování.

Chuť: kdybych si chtěl při popisu chuti usnadnit práci a (ne)vtipně prohlásit, že omáčka chutná stejně jak voní, kecal bych. Skutečnost je totiž o trochu kyselejší. Ale dost už, zpátky k věci – chuť je docela v pohodě a určitě tak nějak splňuje moje nároky na to, jak by měla grilovací omáčka chutnat. Nejsem žádnej expert, ale něco flašek od CaJohna apod. jsem za svůj život spotřeboval a tohle není v daný kategorii o moc horší.

Pálivost: mno, výrobce na etiketě upozorňuje, že to s pálivostí myslí vážně. K normální BBQ omáčce přidal pepř, kajenské papričky a habanera. Inu, proč ne? Tak schválně, jestli budu po pozření škytat štěstím, haha...

Mno, překvápko se moc nekonná, tohle jde baštit po polívkových lžících a ani se nezapotíte. Schválně jsem si zkusil pro srovnání naložit stejné množství výše zmiňované Medium Jerk BBQ od Pepper Kinga. A je neoddiskutovatelným faktem, že jakkoliv není Stubb's Spicy BBQ Sauce úplně nepálivá, tak tam, kde jí po několika sekundách dochází dech, tam se konkurence teprve rozehřívá a nemilosrdně ji válcuje.

Jídlo: negriluju vyloženě každý den, ale do trouby něco hážu alespoň třikrát do týdne, tak když už jsem pekl, zkoušel jsem se Stubbsovou pálivkou trochu experimentovat. A jo, nedopadlo to až tak zle. Takový ty klasiky typu kuře, špízy nebo sendviče s pečeným masem vycházejí docela v pohodě, tedy když si na tento druh jídla potrpíte. Zato burgery mne nebavily vůbec. Ale ať už tak nebo onak, furt tomu chyběl pořádnej pálivej kopanec.

Cena a užitná hodnota: coby obdarovaný bych se neměl pídit po ceně dárku, ale kvůli vám jsem se vykašlal na konvence a zjistil, že tuhle omáčku můžete koupit v Tescu za půldruhého sta korun českých. Upřímně, pro svoji maličkost moc využití nevidím, ale člověk negriluje jenom pro sebe, ale semo tamo i pro osoby chilli méně holdující, a tam Stubb's Spicy BBQ Sauce asi využití dojde. V tomhle kontextu je cena asi i přijatelná, byť sám bych dozajista volil něco silnějšího.

Shrnutí: průměrná grilovací omáčka vhodná i pro těhotné ženy, starce a předškolní mládež.