Zobrazují se příspěvky se štítkemlaky luckygore. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlaky luckygore. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 20. března 2014

Recenze – TangGinger Chilli Sauce




Zdar a sílu, jak to jde? U mne docela hekticky, což znamená vlastně dobře. Dnes se spolu podíváme pod víčko další omáčce od mistra Lakyho. Jak název napovídá, hlavní hlousle bude hrát kombinace mandarinek a zázvoru, samozřejmě notně podpořená chilli papričkama.

Přísady: mandarinky, zázvor, směs chilli papriček, skořice, badyán, hnědý cukr a pepř. Pokud jsem něco netrefil, dejte mi to sežrat v komentářích.

Vzhled: macatá cca čtvrtlitrová flaštička tentokrát září žlutooranžovými odstíny na všechny strany. Obsah barevně opět dobře hraje s etiketou. Za mne ok

Konzistence a barva: základ omáčky je jemně rozmixovaný, semo tamo najdete kousek papričky či jiné přísady. Semínka nikde nevidět, to je dobře. Co do hutnosti jde rozhodně o nadprůměr; TangGinger Chilli Sauce se pěkně táhne a z hrdla vytéká docela plynule.

Vůně: hmmm, tohle jsou hotové Vánoce ve flašce! No vážně, badián spolu se skořicí a zázvorem dělají v kombinaci se sladkým základem svoje. Mně osobně to vůbec nevadí, ba naopak.

Chuť: nu, chuť odpovídá vůni, ovšem přidává se sladká, jemně nahořklá chuť mandarinek. A řeknu vám, že je to velmi dobře vymyšleno. Něco takového je třeba ochutnat!

Pálivost: vzhledem ke světlejší barvě jsem očekával spíše nízkou pálivost, leč nemohu než kvitovat skutečnost, že jsem se mýlil. Menší množství chilli papriček bylo vyváženo větší silou, takže vám výsledek sice vysloveně neustřelí hlavu, ale o pohodu piánko taky určitě nejde. Náběh pálivosti je docela rychlý, výdrž solidní.

Jídlo: když jsem omáčku pořizoval, bylo mi sděleno, že jde o výrobek určený hlavně na BBQ. Grilovat se zrovna ještě nechystám, tak jsem si musel vystačit s troubou a dalším kuchyňským zařízením. A řeknu vám, jsem spokojenej. Obligátní záležitosti typu grilovaná zelenina nebo kuře jsou vysloveně bezva a o tuhle omáčku si prostě říkají. Šel jsem ale ještě dál a pochutnal si třeba na notně uleželém nakládaném hermelínu. V kombinaci s weizenbierem z pivovaru Primátor šlo o kombinaci neodolatelnou a byli byste bloudi, kdybyste takovou radost oslyšeli. Celkově hodnotím fakt vysoko a nemůžu se dočkat řádné grilovačky, to bude teprve něco.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty stejná jako u Tomato Jolokia Extra Hot, takže cca 130 Kč. Nechci se zbytečně opakovat, ale za tyhle peňauze je to uplně v cajku.

Shrnutí: další velmi slušná DYI omáčka. Ne tak univerzální jako její sestřička, ale o to zajímavější.

úterý 11. února 2014

Recenze – Tomato Jolokia Extra Hot


Aj, vítejte zas po týdnu, draci a dračice. Jak už dobře víte minimálně ze stránek tohoto blogu, odehrála se před dvěma týdny Gastropárty zaměřená na chilli. Inu, nechyběl jsem, byť nemožnost vzít si následující den dovču mne poněkud omezovala. V každém případě jsem ochutnal dobré a ještě lepší pálivé pokrmy (už jste někdy měli indonézskou vyprošťovací polévku?), potkal se s hromadou zajímavých lidí a v neposledku poměnil pár lahviček Agenta za omáčky donesené mistrem Lakym, toho času krom jiného kuchařem vyhlášené akce Plechová huba.

Nikoliv překvapivě jsem byl zvědav, s čím taková de facto celebrita tuzemského chilli rybníčku přijde. Na nic moc jsem tedy nečekal a otevřel první z lahviček, slibující kombinaci rajčat a papriček jolokia. Následující řádky vám přiblíží naše další společné soužití.


Přísady: etiketa toho kromě názvu omáčky a jména výrobce mnoho neprozrazuje, takže to alespoň bude zajímavější. Já osobně to vidím na rajčata, cibuli, česnek, hnědý cukr, trochu octa a koření. Pokud jsem úplně mimo, určitě mne autor rád opraví v komentářích pod článkem.

Vzhled: nenechte se odradit nepříliš povedenou fotkou, celek vypadá fajn. Lahvička z čirého skla má nějakých 0,25 l a je opatřena vykrajovanou etiketou, která barevně prima ladí s omáčkou uvnitř. Kdybych měl přeci jen něco doporučit, tak by to bylo zalakování nálepky, jinak fakt dobrý. 

Konzistence a barva: odstín tmavě červené barvy dává tušit, že tady se surovinama nešetřilo. Co se týče tečavosti, je na tom Tomato Jolokia Extra Hot tak někde uprostřed; není problém s vytékáním z lahvičky, ale na druhou stranu nezvrátíte do jídla půlku objemu, když se zrovna při servírování trochu zamyslíte.

Vůně: když jsem si zhluboka přivoněl, na setinu vteřiny mi blesklo mozkem, že tenhle prima odér přece znám, byť jde o vzpomínku dávno v paměti zasutou. A pak mi docvaklo, že takhle podobně voněl náš domácí kečup, kterej jsem jako dítko školou povinné tolik miloval. Až jsem se musel sám sobě zasmát, že mi poznání trvalo tak dlouho, ale pochopte mne – kečupem se už skoro 15 let nekrmím a důsledně jej nahrazuji Srirachou, tak už skoro nevím, jak takovej echtovní kečup tenkrát voněl. Nu, zpátky k omáčce: cítit je hlavně rajčata, ale něco mi říká, že u omáčky z rajských jablíček je to asi dobře. Kromě jemného sladkokyselého doprovodu čichám hlavně koření, hlavně pepř a ještě něco, nejspíš bobkový list. Velmi dobré.

Chuť: co se šmaku týče, dominují opět rajčata, tentokrát doprovozená cibulkou a cukrem. Ocet je cítit jen trochu, což je určitě fajn, přeci jen omáček s octem je k dostání až dost, takže změna nejenže neškodí, ale je navýsost vítána. Dohromady je chuť vyvážená a kompaktní, nic mi v ní nechybí ani nepřebývá.

Pálivost: no pojďme na ni, pěkně plnou lžíci, a šup s ní do pusy. A vida, ono to docela pálí! Nijak extrémně, ale rozhodně je znát, že dlabete chilli. Náběh pálivosti je trochu pomalejší, ale po pár sekundách se mi v dutině ústní rozlinul příjemný pocit prokrvení. Vjem pálivosti má slušnou výdrž, a byť jeho konce nebudete čekat v křečích na podlaze, rozhodně je o co stát.

Jídlo: řeknu vám, omáčku Tomato Jolokia Extra Hot si od otevření fest užívám. Zkouším ji prakticky do všeho, byť zrovna dnešní koprovka se bez chilli obešla, a lze říct, že už teď se těším, do čeho ji ještě využiju. Když se tedy ohlédnu zpátky, jako první se nabízejí takové ty „laciné“ způsoby použití jako buličí oka, omáčka k párečkům nebo dressing do toustů. Jasně, žádná vznešená gastronomie, ale Lakyho výtvor fungoval přesně tak, jak jsem od něj očekával. V polévkách pálivost poněkud zanikala, zato třeba k obalovanému filé nebo „číně“ z tofu, zeleniny a hub byla vysloveně prima. Už teď se raduju z pomyšlení, jakou parádu udělá lžička či dvě v domácím (vege)burgeru.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty cca 130 Kč, což myslím fakt nikoho nezruinuje. Za tuhle sumu není co řešit.

Shrnutí: budete-li mít možnost, určitě dejte téhle (zatím) DIY záležitosti šanci. Držím palce, aby se ji už brzy podařilo vyrábět oficiálně.