Recenze – Mexický dip

Ahoj vespolek, vítejte zase po... kakraholte, po skoro třech týdnech?! No teda, to jsou mi pořádky! Dlužím vám minimálně když ne omluvu, tak vysvětlení. A tím je mimořádná vytíženost ve věcech pracovních i ostatních, kdy sice chilli konzumuji v míře neztenčené, ale nějak o něm nestíhám psát. Nu, je třeba se usebrat a pořádně se do toho teď opřít, však materiálu na recenze mám víc než dostatek.

K tomuhle vzorku jsem přišel skoro jako onen příslovečný slepý k houslím. Borci z my-chilli.eu umístili na Facebook soutěžní otázku týkající se nového výrobku. Jakou že kuchyní se nechali inspirovat, jestliže hlavními použitými surovinami jsou rajčata, papričky habanero a koriandr? Ihned jsem vypálil od boku, že musí jít o kuchyň mexickou; a ejhle, bylo tomu tak, takže ke mně hned následující týden putovala výhra v podobě skleničky Mexického dipu. Pojďme se teď spolu podívat, jak si vedl v recenzi.

Přísady: drcená rajčata, cibule, cukr, limetová šťáva, chilli čerstvé (habanero), česnek, sůl, koriandr čerstvý, chilli sušené (jolokia), chilli sušené uzené (jolokia), pepř.

Vzhled: menší robustní „zavařovačka“ v sobě ukrývá 185 g dipu. Etikety jsou vyvedeny opět v kombinaci bílé, černé a červené. Celek se dle méno názoru povedl, vypadá to fajn.

Konzistence a barva: měli jste někdy nějaký dip? Tím nemyslím na jemno rozmixované cosi za dvacku z místního marketu, ale echt lahodu, jakou vám coby předkrm nabídnou třeba ve slušné mexické restauraci? Pokud ne, tak vězte, že je žádoucí poněkud hrubší textura, kdy při troše pozornosti hravě rozeznáte tu kousek rajčete, onde zas nať koriandru nebo ždibec cibule. A přesně tak je tomu i tady, takže můžete souhlasně zamručet a pokývat hlavou a okomentovat barvu, která je červenohnědá přesně jako na fotce.

Vůně: málo platný, je jen málo věcí, které se v oblasti jídla vyrovnají mému zápalu pro polévky, chilli a kopr. Jednou z nich je nezřízené zanícení mojí maličkosti pro zelený koriandr. Můžu ho konzumovat takřka v neomezeném množství a pro jeho vůni šel bych světa kraj. Proto jsem byl celej natěšenej na odér Mexického dipu. Nu, víte asi, jak to dopadá s přehnanýma nadějema, že jo? Totiž, koriandr lehounce cítit je, ale musíte ho v přitažlivém odéru rajčat, cibule a chilli hodně dlouho hledat. Osobně mi to nakonec vlastně vůbec nevadí. Potěšeni budou ale všechny zlé jazyky, které nemají pro vůni koriandru slovo dobré (už jsem se setkal i s názory typu „Smrdí to jako Jar.“, věřili byste tomu?).

Chuť: jednoznačně vládne nasládlá kombinace rajčat a cibule, odzadu pilně podporovaná česnekem. Mňam, tohle bych mohl mlsat furt.

Pálivost: když mládenci dumali nad složením, učinili moudré manažerské rozhodnutí nahradit papričky chipotle uzenou jolokií. Na pálivosti, zejména na její výdrži je znát, že nejsou použita jenom habanera. A tak to máme rádi, co?

Jídlo: dip tohoto typu bývá tradičně konzumován např. s nachos. To jsou, kdybyste to náhodou nevědeli, takový ty kukuřičný chipsy trojhránkovýho tvaru. Já je teda upřímně nemám rád, takže jsem milej dip musel testovat jinak. Je nabíledni, že takovouhle záležitost by byla škoda kydat do guláše se šesti a prim bude hrát studená kuchyně. Nelenil jsem tedy a během posledních dvou třech týdnů si připravil a zbaštil snad nejvíc různých sendvičů a bagetek za poslední dva roky. A víte co? Pochutnal jsem si, fakt že jo. Nebyla opomenuta ani konzumace archivních sýrů, též s úspěchem. 

Cena a užitná hodnota: skleničku pořídíte za 129 Kč buďto u mne, nebo třeba rovnou od na stránkách výrobce. Za ty prachy je to docela OK, ale počítejte s tím, že pokud se neovládnete, tak ji můžete sami popravit klidně za jeden večer. Mně se to skoro povedlo a musel jsem se hodně krotit, aby mi alespoň chvíli vydržela. Ale nelituju ničeho!

Shrnutí: prima chutnej a slušně pálivej dip, jakej v marketu běžně nekoupíte. Doporučuju.

Recenze – Peperoncini Macinati

Zdar a sílu zase po týdnu. Nedávno se mi dostaly do rukou drcené chilli papričky v olivovém oleji, které měl ve své nabídce před pár týdny řetězec Lidl. A protože jsme tu něco takového ještě neměli, tak se na ně spolu mrknem.

Přísady: chilli papričky 56 %, extra panenský olivový olej 42 %, jedlá sůl, česnek, oregáno, kvasný ocet vinný (obsahuje oxid siřičitý), regulátor kyselosti: kyselina citronová.

Vzhled: sklenička ani uzávěr ničím nepřekvapí, prostě malá zavařovačka z čirého skla. Etiketa je vyvedena střízlivě a vlastně i docela vkusně.

Konzistence a barva: papričky jsou nasekané pěkně nahrubo, v oranžové mase sem tam zahlédnete semínko a kousek oregána. Celkově mi výrobek připomíná papričky v oleji, které vám nabídnou v každém rádoby čínském bistru.

Vůně: je mi jasné, že to pro vás bude překvapení hraničící až s šokem, ale vůně je pěkně papriková; to byste neřekli, viďte? Nejde ale o žádnou divočinu, která by ve vás probouzela Pavlovův reflex a hnala vás do kuchyně pro lžičku, kdepak. V druhým gardu je cítit olej, ovšem kdybych měl na jeho jakost usuzovat jenom z vůně samotné, tak bych extra panenský olivový rozhodně netipoval. Počítám, že kdyby tam byl místo něj kvalitní řepkový, tak to voní víceméně stejně. Po česneku a oregánu ani stopy.

Chuť: oproti výše zmiňovanému čínskému sajrajtu celek rozhodně není přesolený, což jenom chválím, přesto je sůl cítit asi nejvíc. Papriky se chuťově moc neprosazují, zato sem tam ucítíte jako bonus česnek.

Pálivost: už z obrázku na etiketě je zřejmé, že výrobce nepoužil habanera ani jolokie, ale normální italské feferonky. Pálivost výrobku tomu plně odpovídá; náběh je plynulý, pálivost sice mírnější, ale příjemná a plná.

Jídlo: určitě se shodneme na tom, že přímo z lahvičky tuhle baštu většina z nás konzumovat nebude. O to důležitější tedy je, jak si milé papričky v oleji vedly v jídlech. Výrobce doporučuje použití k rybám a těstovinám. Těstoviny jsem dělal na několik způsobů a docela to šlo. Sice si musím do porce nakydat alespoň tak dvě tři čajové lžičky, ale výsledek je fajn, zejména když zrovna nemáte chuť na výraznou omáčku. Zkoušel jsem ji použít i do dresinku nebo jen tak na talíři zamíchat do hořčice, výsledek byl též poměrně uspokojující. A do jídel typu „rychlá pánev“ a podobných rychlovek se milé peperoncini hodí krásně. 

Cena a užitná hodnota: sklenička vyšla na nějaké čtyři pětky, to mi přijde naprosto v pohodě.

Shrnutí: docela slušné papričky v oleji. Na večírku s nima nikoho neohromíte a rekord v konzumaci kapsaicinu jejich konzumací jen tak nezlomíte, ale přesto jsem přesvědčen, že nejde o žádný aušus. A to se cení.

Jako bonus jsem si pro vás připravil zmínku o vege chilli párcích z produkce podniku Kalma. Na samostatnou recenzi to není, ale když už jsem je koupil, tak krátce poreferuju. Pokud jde o složení (voda, sojová bílkovina (11%), olej rostlinný řepkový, pšeničná bílkovina, modifikovaný škrob kukuřičný, sůl, aroma, přírodní extrakty koření, směs koření, chilli (0,4%), sůl, zahušťovadlo karagenan, citrusová vláknina), tak to vás nepřekvapí. Dejte ale bacha na pokyny na obalu, aby vás nepřekvapila střívka z celulózy. Pokud vaši rodiče nejsou z rodu tesaříkovitých, pravděpodobně se vám budou krájet, žvýkat a trávit dost těžko. Rozhodně doporučuju před vařením oloupat :) Pokud jde o chuť, tak ta je dosti nevýrazná, ale jak psal v jedné ze svých knížek Terry Pratchett, člověk sní s hořčicí kdeco. Horší je to s pálivostí, resp. s její naprostou absencí. Totiž, abychom si to ujasnili, já si nemyslel, že mi tyhle párečky utrhnou jazyk, ale alespoň trochu pálení bych fakt rád. A pokud ho necítila ani moje partnerka, která chilli holduje  v podstatně menší míře, tak je něco špatně. Za mne osobně tedy propadák, ale co už, není každý den posvíceni.

Mějte se a zase za týden!

DIY or DIE!

Ahoj, přeju všechno nejlepší do roku 2015. Ať vše klíčí, roste, prospívá a pálí podle vašich představ.

Dneska bude článek sice kratší, ale zato lehce netypický. Netypický jednak v tom, že se spolu mrkneme hned na dvě omáčky, jednak ve skutečnosti, že jde v obou případech o výrobky z domácí amatérské produkce vyvinuté a uvařené v nejlepší tradici přístupu Do It Yourself neboli Urob si sám.

Na rovinu přiznám, že pro domácí výrobky mám neuvěřitelnou slabost. Skoro každá rodina uchovává po generace nejrůznější poklady, ať už jde o mamčiny kyselé okurky, dědovo zelí nebo třeba domácí víno či kořalka. Všechno to má pro mne neuvěřitelné kouzlo, kterému se supermarketová produkce obecně nemůže rovnat. Však si jen vemte takovej domácí kečup, jaká to může bejt paráda oproti sračce s náhradníma sladidlama a z napůl shnilejch rajčat.

Když dojdu někam na návštěvu a na stole jsou domácí výrobky, zpravidla se neovládnu a musím ochutnat všechno. Jasně že to neznamená, že se musím narvat k prasknutí, ale odejít, aniž bych ochutnal např. domácí čalamádu nebo decku rybízového vína, to bych považoval za osobní selhání.

Zajásal jsem tedy, když se mi před časem sešly dvě domácí chilli omáčky.

Omáčku první (viz fotka na začátku článku) mi poslal kámoš Martin, velký fanoušek mého Agenta a znalec chilli. Díky kámo. Etiketa chybí, ale jinak omáčka vypadá fakt senzačně - malá čtyřboká lahvička s korkovým uzávěrem překrytým smršťovací fólií. Úplně jsem si vzpomněl na červené lektvary doplňující zdraví z Diabla a podobných PC her, haha. Jak jsem vyrozuměl, složení je poměrně spartánské, a sice jolokia, červená řepa a trocha soli, pepře a octa. Za mne naprosto OK, výsledek je originální a pálivost slušná, použití pak poměrně všestranné. Slovo závěrem bych nechal na kamarádce Andy, která měla tu čest omáčku ochutnat na pizze: „Ty vole, to je bezva, přesně pro mě!“

Omáčka druhá se jmenuje Red Sonja, pamětníci stejnojmenného fantasy filmu s Arniem zamáčknou slzu nostalgie. Tady mne podaroval Ivoš, vřelej dík. Jak napovídá podtitulek, složení je v tomto případě drobet složitější, krom jiného jde o karamelizovanou cibuli, med a zase červenou řepu, dál tipuju nějaký ten vinný ocet, možná trochu třtinového cukru a samozřejmě nějaké to tajemství šéfkuchaře. Pálivost je mírnější, díky čemuž je milá Sonja vhodná pro širokou veřejnost; ale zas si nemyslete, že nepálí vůbec, to by vás mohla omáčka hezky překvapit. Já osobně ji dlabu nejčastěji k archivním sýrům a nebo s ovocem.

Tak jo, to je pro dnešek všechno. Pokud byste chtěli, aby se i ta vaše omáčka objevila na stránkách tohoto blogu, neváhejte se na mne obrátit v komentářích nebo na e-mail dockinez (at) centrum.cz. Budu se těšit.

Recenze – Lol Tun Habanero Peppers

Ahoj, vítám vás u dnešní, tak trochu sváteční recenze. Sváteční ani ne tak kvůli Vánocům, ty nemají se zdejšími recenzemi nic extra co do činění, ale kvůli skutečnosti, že jde o výrobek až z dalekého Mexika, konkrétně pak o sterilované papričky habanero. A ruku na srdce, dát si echt mexický habanera, to už je tak trochu svátek, hm?

Přísady: papričky habanero 55 %, mrkev, cibule, ocet, koření, jodová sůl, konzervační látky E211 a E202.

Vzhled: celkový vzezření není kdovíjak výrazný, dovedu si představit, že bych tuhle připosraženou zavařovačku s docela pěknou, ale spíš decentní etiketou někde v regálu supermarketu lehce přehlídnul. Lák sahá jen cca do 80 % flaštičky, takže část habaner kouká nad hladinu. Jink výrobek neskýtá žádný extra překvápko.

Konzistence a barva: tahle kategorie je spíš pro omáčky, ale proč ne; papričky jsou prima oranžový, mezi nima semo tamo mrkev a cibule. Dno obzvláštňuje akorát kulička novýho koření a snítky bylinek.

Vůně: kdybych měl přirovnávat, tak bych musel zmínit tradiční sterilovaný jalapeña od firmy La Costeña. Podobná nakyslá vůně, podobný odér mrkve a cibule, tomu se ostatně vzhledem ke složení vůbec není moc co divit. Překvapila mne akorát naprostá absence vůně habaner. Sice je známo, že citrusovej odér těchto krásek je nejsilnější v čerstvým stavu, ale stejně...

Chuť: oproti výše zmiňovaným jalapeños nejsou tyhle papričky bohužel moc masitý, spíše naopak. Je tedy nabíledni, že chuť, ačkoliv příjemně nakyslá, sama o sobě hitparády nebourá.

Pálivost: rád píšu, že po nejrůznějších provarech dovážených do republiky z Holandska a pěstovaných kdovíjak, který zpravidla až na vzhled nesplňují žádný nároky mojí maličkostí na habanera kladený, má tenhle habanerovej kompůtek docela sílu. Start je dle očekávání rychlej a ostrej jako zvuk kytary Fender Stratocaster. Po chvilce má tendenci slábnout, ale to není chyba, takhle habanera prostě pálí.

Jídlo: bezvadný je, pěkně si milý naložený habanera nakrájet na kolečka a šupnout je při obědě na talířku do prostředka stolu, ať si každý poslouží jak uzná za vhodný. V mým případě to většinou dopadne tak, že si podstatnou část nahrnu hnedle do polívky, to úplně miluju. Chybu neuděláte ani při použití na jednohubky nebo chlebíčky.

Cena a užitná hodnota: u nás se tahle bašta prodává v místním kamenným obchodě za zhruba 120 Kč, na webshopech ji možná seženete i levněji. Ať tak nebo tak, v době, kdy za jen trochu slušný naložený okurky vypláznete v supermarketu skoro čtyři pětky, ani nemrknete, je cena za recenzovanej výrobek vlastně docela ok.

Shrnutí: docela fajn naložený habanera. Na mlsaní jen tak z flašky to není, ale jinak rozhodně žádnej švindl.

Recenze – Hotter than Hell

Nazdar milánkové, vítejte zas po týdnu. Věřte nebo ne, hnusnej bacil mi už konečně dává pokoj, tak se spolu můžeme pěkně vrhnout na recenzi jedný pořádně poctivý záležitosti. V souvislosti s tím by se slušelo zmínit pravidlo „výjimka potvrzuje pravidlo“, anžto jsem před časem prohlásil, že na stránkách blogu nebudu recenzovat nic, co má v názvu hořící prdele, peklo a tak podobně. Tak dobře, tohle je ta výjimka z pravidla. Face up to it!

Přísady: chilli, ocet, extrakt chilli. Málo platný, zas jednou tu máme pěkně minimalistickou záležitost.

Vzhled: šestihranná sklenička o objemu pouhých 55 ml má jen dvě možnosti – buďto nabídne něco echt, nebo ji zbaštíte během jednoho večera a příště vezmete něco jinýho. Kde je pravda? Čtěte dále!

Konzistence a barva: pokud nadrtíte úrodu chilli papriček od babičky ze zahrádky a následně to nepřeženete s octem, pravděpodobně se dostanete na úroveň chilli pasty. Světe div se, právě tak se tváří dnes recenzovaný výrobek. Žádný překvápko, konzistence spíš hustší, barvička sytě červená, u mne dobrý.

Vůně: pokud byla barva cajk, tak vůně je o dost lepší. Intenzivně krutopřísná nálož paprikovýho odéru ti přinese nejeden vlhkej sen. Tady fakt nechybí nic.

Chuť: u podobně minimalistickejch záležitostí jako Hotter then Hell je posuzování chuti vždycky trochu ošemetný – buďto je výsledek paráda, nebo průser, tzv. „mezikozní“ výsledky nebejvaj pravidlem. Nebudu vás dlouho napínat, recenzovanej výrobek obstál se ctí. Dovedl bych si představit míň hořkosti semínek, ale jinak fajn. Vyloženě pak oceňuju skutečnost, že chuť nesviní extrakt kapsaicinu.

Pálivost: ruku na srdce, pálivost je velmi, velmi solidní. Na to, jak málo extraktu bylo použito při výrobě recenzovanýho výrobku, člověk docela zůstává zírat. Náběh je rychlej, setrvalost vjemu pálivosti pak mrtě výživná. Připadal bych si jako nevděčnej ksindl, kdybych chtěl něco víc.

Jídlo: co se extraktovek týče, mívám začasto problém je všestranně upotřebit. Ne tak v případě Hotter than Hell! Výsledek pálí fest solidně, ale extraktu použil výrobce spíše pomálu, takže je celek parádně univerzální. Jasně, prvotní určení je jednoznačně do teplý kuchyně, ale když zkusíte Hotter than Hell na sendvič nebo studenýho dresinku, výsledek nejenže není průser, ale překvapivě to dopadá velmi, velmi dobře. Doporučuju.

Cena a užitná hodnota: hele, fakt nezkrachujete. Za tři stovky pořídíte na webu chillimarket.cz, a já vám garantuju, že vaše soužití bude trvat dýl než dva týdny. Že kecám a sežrali jste ji za dva dny? No vidíte, jak je dobrá!

Shrnutí: bezva záležitost, která se s tím moc nemaže. Má to sílu, nepostrádá chuť... já jsem spokojenej a vy byste měli bejt taky, tečka.

Pokud jste hradecký nebo máte možnost dorazit do Hradce 2. ledna, tak vás chci tímto pozvat na koncert, kterej se toho dne odehraje v soukromým Klubu čp 4 na Velkým náměstí. Zahrajou nemilosrdní hc punks See You In Hell, oldschool grindeři Needful Things a jejich krutoviolence kolegové Klutz.

A aby to mělo celý nějakej přesah, pojďme se tam sejít my, kteří krom výživný hudby milujem pořádně kvalitní chilli! Doprovodný program bude pestrý a ostrý, Agenta vezmu, ohledně dalšího se nechte překvapit. Omlouvá jenom nemoc a nebo smrt, kocovina ze Silvestra ne!

Chřipkové prázdniny a trocha aktualit

Ahoj vespolek, jak se máte? Asi jste se divili, proč tu teď po dva týdny nebyla ani čárka. Důvod je zcela prostý, jsem permanentně nachcípanej a v podstatě pendluju po ose práce–postel, na blog jsem neměl moc pokdy. Tedy, ne že bych chilli zanedbával, ale jak už se mi při chřipajznách stává, nemám moc chuť na jídlo, takže i nálada na zkoušení nových omáček je malá. No a uznejte, že když recenze, tak psaná od srdce, no ne?

Ale k něčemu je to dobrý. Dobří kamarádi Ivoš a Martin mne podarovali svými výrobky, přičemž společným jmenovatelem obou omáček je použití červené řepy, díky čemuž bylo docíleno nejen krásně plné barvy, ale především zajímavé a nevšední chuti. Oba kousky určitě přiblížím.

Dále jsou hotové nové a snad už konečně finální etikety na Agenta, viz záhlaví. Jojo, zlatá plaketa nechybí, nemoh jsem se nepochlubit. 

Když už zmiňuju Agenta, venku je už pár týdnů šestnáctá šarže. Opět klasická chuť, ohlasy jsou pozitivní a rychlost tenčení zásob enormní, co víc si přát. Pokud ji chcete ještě chytnout, ozvěte se na mail dockinez (at) centrum.cz. Sedmnáctka bude pro změnu extra česneková. 

V plánu byla i speciální vánoční podpultovka, ale málo platný, dokud chrchlám jak Marlboro man, tak se do vaření pouštět nebudu, to dá rozum. Ale do Vánoc ještě něco času zbývá, tak není vše ztraceno. Určitě dám vědět.

Tak, to je pro dnešek všechno. Mějte se fajn, vykašlete se na velký gruntování, nenechte se zblbnout nákupním šílenstvím a užívejte Advent. A pokud máte nějakej zaručenej tip jak zatočit s chřipkou, podělte se o něj v komentářích.

Recenze – Surinaamse Peper Vers gemalen

Zdar a sílu, jak se máte? Doufám, že nastupující zimě navzdory neflákáte konzumaci chilli a hledíte se pořádně zahřívat. Na dnešek jsem si pro vás připravil informace o produktu, na který jsem narazil před pár týdny během pobytu v Belgii. Zastrčený krámek nabízel krom čerstvých papriček i celou řadu omáček ze Surinamu, někdejší to holandské kolonie. Neváhal jsem a zakoupil tu nejpálivější ze všech. Jak obstála v přísném hodnocení?

Přísady: čerstvé surinamské papričky (92 %), sůl, kyselina octová, sorban draselný.

Samozřejmě jsem pátral, co že jsou ty surinamské papričky zač. Zdroje se v názorech rozcházejí, ale s nejvyšší pravděpodobností jde o varietu Capsicum chinense podobnou habaneru, přičemž pálivost by měla být habanerům též podobná; ostatně některé webshopy nabízející semínka si s tím rovnou nelámou hlavu a papričky šalamounsky nazývají Habanero Surinam Red. Tak si to přeberte...

Vzhled: sklenice vypadá jak od tatarky, s tímhle nikdo díru do světa neudělá. Na druhou stranu, proč se snažit o originalitu za každou cenu, když tohle balení o objemu 290 ml je osvědčené a funkční. Etiketa nabízí střízlivou kombinaci laděnou především do zelena. Výsledek je docela fajn.

Konzistence a barva: pokud jste někdy měli možnost ochutnat sambal oelek, pak vás tahle lahůdka ze Surinamu nemůže v ničem překvapit. Sytě červená pasta obsahuje mrtě semínek, a vy už tak nějak od pohledu očekáváte, že to bude celé slané až hanba.

Vůně: pokud jde o odér, naskakuje mi vzpomínka na omáčku 100% Pain, kterou jsem recenzoval na stránkách tohoto blogu skoro přesně před dvěma lety. Tatáž intenzivně papriková vůně, a stejně jako u Painu i tady postrádám ovocnou vůni habaner.

Chuť: málo platný, tohle je nářez. Nejde až tak o opravdu masivní paprikovou chuť, dokonce ani o tu sůl by se nejednalo. Ale dohromady s kyselinou octovou a jistou hořkostí semínek je výsledek prostě hrubý. O dost hrubější než výše zmiňovaný Pain.

Pálivost: tady nemůžu než chválit, a to hodně – pálivost nejen že nabíhá takřka okamžitě, ale ona vám má velice solidní vytrvalost, což se u habaner a paprik jim příbuzných až tak často nevidí. A hlavně ta síla! Už jsem měl tu čest s hromadou omáček z nominálně pálivějších drůd, ale tohle je fakt solidní válec, který nezklame ani milovníka extrémů. A bacha, když to s recenzovanou omáčkou trochu přepísknete, hned se začne ozývat pajšl s dotazem, zda si nechcete dát chvilku oraz.

Jídlo: co se použití týče, není moc o čem zdlouhavě dumat. Pro studenou kuchyni nebo na mlsání jen tak ze lžičky tyhle „čerstvě mleté surinamské papričky“ fakt nedoporučuju. Zato do nejrůznějších polívek, gulášků, omáček na těstoviny a věcí podobných je to hodně v pohodě.

Cena a užitná hodnota: žádná drahota se nekonná, kupoval jsem za 3,39 ojro, takže za necelou stovku. Pokud vám chybí omáčka tohoto typu, tak asi úplně neprohloupíte, anžto vám fakt chvilku vydrží.

Shrnutí: ve své kategorii určitě nadprůměr, navíc za slušnou cenu.