Recenze – Carnage

Vítejte. Nedávno jsem se chválně koukal, kdy naposledy jsme se spolu radovali z nějaké té pálivé hořčice. No nebudu vás napínat, od té doby už uplynul více než půlrok. Nejvyšší čas na něco pořádného, což? Dnes recenzovaná bašta je příslibem zážitku vpravdě nevšedního; no však řekněte, kolik hořčic s přídavkem vodky a červené řepy jste kdy ochutnali?
Přísady: hořčičná semínka, voda, červený vinný ocet, vodka, červená řepa, naga jolokia, sůl. 

Vzhled: nižší sklenička jako od malého kompotu je podobně jako některé další výrobky společnosti Grim Reaper Foods polepena průhlednou etiketou s bílými nápisy. A podobné jsou i moje, spíše formální výhrady – dokud je obsahu dost, vypadá celek prďácky, ovšem jak se postupně projídáte ke dnu, etiketa už zdaleka tak hezky nevynikne.

Konzistence a barva: oproti fotce je hořčice spíše hnědá, přičemž nejde o jednolitou hmotu, ale nepravidelně sedimentující vrstvy tvoří zvláštní mramorování různých odstínů. Hutnost taky vyhovuje, nejde o žádnou řidinu a Carnage pěkně ulpívá na jednotlivých soustech.

Vůně: ze všech doposud zde recenzovaných hořčic se „Masakr“ může chlubit zatím jednoznačně nejintenzivnější vůní hořčičných semínek. A zatímco předchozí výrobky byly ochotny hořčici různě krotit či její intenzivní odér dokonce přehlušovat, Carnage na to jde úplně naopak a všechny ostatní přísady hrají jednoznačně druhé housle. Velmi zajímavé a alespoň pro mne příjemné.

Chuť: ani v tomto směru jsem nebyl zklamán, naopak. Připravte se na silně nevšední zážitek, tohle je něco úplně jiného než všechny běžně i méně obvykle prodávané hrubozrnné hořčice, které jsem kdy ochutnal. Férově ale přiznávám svou ignoranci ve smyslu chybějícího srovnání s echt hořčicemi anglickými, zde mi zkušenost chybí. Dominuje opět semínko, mohutně podpořené vodkou. Parádně rustikální výrobek, jež mi dal vzpomenout na Efčinu pálivou DIY hořčici (znalci zamáčknou slzu, a já jen doufám, že tenhle skvost zase někdy ochutnám). Řepa je spíš jen pro barvu a ani ocet není kdoví jak výrazný.

Pálivost: naga se v hořčici rozhodně neschovává a dává o sobě pořádně znát. Pálivost nastupuje spíše pozvolna, ale o to déle vydrží. Venkoncem vzato, výsledek vás nepošle na JIPku, ale úplný čajíček to taky není, takže začátečníci pozor.

Jídlo: nejsem zrovna mistr světa v disciplíně „1 000 + 1 jídlo s hořčicí“, takže jsem se tentokrát poněkud neinvenčně omezil na klasiku – párečky, sekanou a biftečky. Pro zpestření jsem párkrát dal špízy, jednou se dokonce se seitanem. Nemůžu říct, že bych ani jednou nezatoužil po hořčici tradičnějšího střihu, ale vesměs jsem byl velmi spokojen.

Cena a užitná hodnota: asi nosím dříví do lesa, anžto kdo má tyhle věci rád, nejspíš už dávno utratil 149 Kč a mlsá si. Vy ostatní ale víte, kam se obrátit a za sebe mohu jen dodat, že mi balení vydrželo docela dlouho, takže za ty prachy se myslím docela vyplatí.

Shrnutí: dobrá alternativa k „tradičnějším“ či „líbivějším“ pálivým hořčicím. Carnage se nikomu nepodbízí, ale když jí dáte šanci, dokáže se vám řácky odměnit.

Recenze – Maverick Pre Label Edition

Ahoj zase po týdnu. Před pár měsíci jsem zjistil, že můj oblíbený výrobce Grim Reaper Foods uvedl na trh čerstvou a dle popisu notně vydařenou řadu omáček. I jal jsem se jednat a zahrnul do objednávky dnes recenzovanou dobrotu. Maverick by měl stavět hlavně na papričkách Scotch Bonnet, tak oblíbených v karibské kuchyni. Bylo moje očekávání naplněno? Čtěte dál!

Přísady: papričky Scotch Bonnet, datlová rajčata, jablečný ocet, šalotka, česnek, cukr, rajčatový protlak, řepkový olej, sůl, kyselina citronová. Pokud vás stejně jako mne zaujala datlová rajčata, tak vězte, že jde v zásadě o rajská jablíčka oválného tvaru s vyšším obsahem dužiny. Žádná exotika ve smyslu křížení rajčat a datlí se skutečně nekoná. 

Vzhled: vizuální stránka výrobku je pojata vcelku zajímavě. Malá lahvička o objemu 100 ml je opatřena průhlednou umělohmotnou etiketou s bílými popisky. Nic vám tak nebrání v kochání se krásami obsahu. Hrdlo flaštičky pak ukrývá plastový špunt s otvorem, jak jej známe např. u olejů. Díky tomu si nezaprasíte hrdlo zaschlou omáčkou. Praktické. 

Konzistence a barva: vkusně oranžová omáčka je spíše řidší, byť jednotlivé ingredience nejsou namlety vysloveně najemno. Semo tamo na vás jukne semínko papričky.

Vůně: směle lze prohlásit, že omáčka voní vyloženě sladce. Nikoliv přehnaně či dokonce protivně, ale tento aspekt jednoznačně dominuje, následován jemnou nakyslostí octa a příjemným odérem šalotky. Výsledek je příjemný a svěží, ale poněkud neobjevný.

Chuť: mám rád přírodní omáčky na všechny způsoby, takže jsem se na ochutnávku vysloveně těšil. A zklamán jsem rozhodně nebyl, Maverick totiž potěší všechny milovníky chilli, kteří si nepotrpí na příliš kyselé výrobky. Jistě, ocet ucítíte, ale jeho chuť je jemná a nevtíravá a velmi dobře doprovází chuť papriček a zeleniny. Celek je dobře propojený, nic vysloveně nevyčnívá ani nepřekáží.

Pálivost: nebudu daleko od pravdy, když pálivost přirovnám k omáčkám založeným na habanerech. Nástup je pěkně rychlý, prvotní nápor ale vcelku brzy odezní a v ústech pak přetrvává lahodné teplíčko. Kdo zná, ten ví. Kdo nezná, pěkně povinně vyzkouší.

Jídlo: v poslední době jsem radikálně změnil jídelníček a výrazně omezil příjem uhlovodanů. Takže skoro žádná pizza a těstoviny, o bramborách a knedlíkách nemluvě. Místo toho mrtě sýrů, hafo zeleniny a hromada ovoce. To se muselo nutně projevit při testování Mavericka. No ale řeknu vám, že v takovém boršči je to lahoda. A do salátů  se hodí taky. Bezvadně mi ladil i třeba ke tvarohovým pomazánkám a vysloveně senzační mi omáčka přišla na lečo. V zásadě lze prohlásit, že si snad ani nevybavuju, kdy jsem s ním byl nespokojen.

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem zakoupil zde za 169 korun. Na deckovou lahvičku je to docela dost, ale vzhledem k chutnosti obsahu to nějak překousnu. S lahodností ovšem souvisí skutečnost, že mi opravdu hodně rychle ubývala. Kdybych si ji nebýval šetřil, během pár dní by byla fuč. Chci alespoň 150ml balení.

Shrnutí: dobrá přírodní omáčka s možností všestranného použití. Snad jen jí mohlo být víc.

Recenze – Jekyll or Hyde, You Decide!

Předem tohoto příspěvku se omlouvám všem, kteří zde minulý týden nenalezli nový příspěvek. Byl jsem na cestách v zahraničí, a když jsem se ve čtvrtek vrátil do vlasti, navzdory původnímu plánu bleskově napsat recenzi jsem ihned po příjezdu domů potupně vytuhnul. Nuže, doufám, že vám to dnes důkladně vynahradím. Podíváme se spolu totiž na zoubek další lahůdce od firmy Grim Reaper Foods. Poněkud nezvykle se jedná o omáčku dvousložkovou – v první, větší lahvičce získáte omáčku vyrobenou z papriček chipotle.  Lahvička druhá zvaná Jekyll's potion pak obsahuje extrakt kapsaicinu o síle 500 000 SHU, kterým lze prvně zmíněné složce „přidávat grády“. Něco takového jsme tu ještě neměli, že? Tak hurá na to!

Přísady: větší lahvička obsahuje červenou papriku, bílý vinný ocet, vodu, papričky chipotle, zlatý sirup (neptejte se mne, co to je), červenou cibuli, česnek, mořskou sůl, olivový olej a kyselinu citrónovou; Jekyll's potion v sobě skrývá 10 ml oleoresinu kapsaicinu.

Vzhled: jak je vidět na fotografii, větší z lahviček je tvaru placatého a objemu decky a půl, přičemž její tmavé sklo brání zvídavému čtenáři v optickém zkoumání obsahu. Na etiketě je malůvka jakési paní doktorky, která se po požití obsahu menší lahvičky mění v monstrum. Výsledný dojem není vyloženě špatný, ale je poměrně nevýrazný a zejména název produktu na pozadí vyloženě zaniká. Menší lahvička představuje běžnou skleněnou lékovku s kapátkem, přičemž etiketa, dá-li se v tomto případě vůbec o nějaké hovořit, sestává hlavně z varování před silou obsahu a výzvy, abychom se vyvarovali jeho konzumace v neředěném stavu.

Konzistence a barva: konzistence chipotlové omáčky je pěkně hustá, s hrubšími kousky chipotle papriček. Barva je tmavě hnědá, lehce do červena. Oleoresin kapsaicinu z menší lahvičky je světle nažloutlý a zcela tekutý.

Vůně: pokud jste již někdy měli tu čest s uzenými papričkami chipotle, netřeba vám nic vystvětlovat – omáčka krásně voní právě po nich. Vy ostatní koukejte svou chybu při nejbližší příležitosti napravit. Obsah menší lahvičky nevoní víceméně nijak, snad jen trochu chemicky.

Chuť: omáčka z chipotles je velice, velice chutná. Lehce nasládlá a jen velmi mírně kyselá, takže si ji vychutnají i ti, kteří jinak ocet vůbec nemusí. Stejně jako u vůně platí, že chuť je do značné míry poplatná použitým surovinám, takže papričky chipotle opět dominují.

Pálivost: pokud jde o pálivost, sama chipotlová omáčka pálí jen mírně, pročež je jako taková vhodná coby přísada kojenecké stravy a podobně. Vy jste ale už celí napjatí, jak pálí extrakt, že? Samozřejmě, že vás nehodlám zklamat – na lžičku odkapávám dvě pořádné kapky a ochutnávám. Ohavnost. Chuť samotného extraktu je vyloženě odporná a řekl bych, že v něčem takovém si nemůže libovat vůbec nikdo. Počítám, že kdybyste vyloupili drogerii a ze třech náhodně vybraných výrobků vyrobili výluh, dosáhli byste podobného výsledku. Dlužno však dodat, že navzdory své nechuti není extrakt skoro vůbec hořký, kterážto skutečnost se bude při míchání s chipotlovou složkou velmi hodit. Pokud jde o pálivost, tak ta je velmi slušná a opravdu věřím, že splňuje onu výše deklarovanou úroveň pálivosti. Dohromady spolu obě složky velice pěkně „hrají“ – zkoušel jsem nejrůznější poměry a výsledek byl většinou chutný a zajímavý. Samozřejmě nehodlám tvrdit, že jsem vyčerpal všechny možnosti, naopak; Jekyll or Hyde je zábavou na nejeden letní večer.

Jídlo: hned z kraje se přiznám, že s papričkami chipotles skoro vůbec neumím vařit. Papričky samotné miluji a pojídám je jen tak, ale výsledku, za který bych se nemusel stydět, se mi při vaření doposud dosáhnout nepodařilo. Nuže, dnes jsem se pokusil smůlu prolomit. Ukážeme si, jak jsem vyráběl seitanové burritos.

Den před zamýšleným vařením jsem si připravil marinádu z oleje, šesti stroužků česneku, třech lžic recenzované chipotlové omáčky, půlky červené cibule, černého pepře, čerstvě nadrceného římského kmínu, trochy jablečného octa a soli. Všechny přísady jsem rozmixoval tyčovým mixérem na hrubou kaši, do které jsem nakladl cca centimetr silné plátky seitanu natural. Výsledek jsem nechal přes noc v lednici. Dále jsem si namočil něco černých fazolí.

Druhý den jsem nakoupil tortily, listový salát, rajčata, zakysanou smetanu, limetku a dobrou rýži. Pokud si doma nepěstujete čerstvý koriandr (školácká chyba!), kupte jej taky.

Uvařil jsem rýži, smíchal ji s nasekaným koriandrem a dochutil šťávou z limetky (přiměřeně!). Lehce jsem dosolil a dal stranou. V mezičase jsem si uvařil fazole s čerstvě nadrceným římským kmínem a trochou soli, slil a rovněž odložil. Na pánvi jsem do křupava osmažil plátky marinovaného seitanu a nakrájel je na proužky. Nadrobno jsem nasekal rajčata a vhodně jsem naporcoval salát. Zakysanou smetanu jsem zamíchal a mírně osolil.

Jdeme do finále. Na suché pánvi jsem z obou stran ohřál tortilu a následně se ji jal plnit. Nejdřív vrstva rýže a fazolí, pak seitan, na něj smetanu, a uplně na vrch rajčata korunovaná salátem. Tak, a teď to hezky zavinout... a ono to nejde! Nebo teda jde, ale vypadá to hnusně! Kurnik, tak znovu... no, nakonec se jakž takž podařilo, ale pokud jde o tvar, má výsledek do klasického burrita daleko asi jako Milky Way k čokoládě. No, posuďte sami:

Chuťově jsem byl spokojen náramně, jenom jedna maličkost zkalila celkový dojem – testovaná omáčka není ve výsledku vůbec cítit. Asi jí budu muset příště použít řádově vyšší množství.

Cena a užitná hodnota: omáčka Jekyll or Hyde, You Decide! stojí 259 Kč, což mi přijde slušné, neboť za své peníze dostanete spoustu zábavy a netušených možností. Extrakt lze používat k zesílení i dalších omáček, takže se vám ani po snědení chipotlové složky nestane, že byste pro něj neměli využití.

Shrnutí: zajímavá a vpravdě nevšední záležitost, vhodná i coby dárek. Máte-li rádi papričky chipotle, běžte do toho.

Recenze – pálivé pochutiny

Dnešní příspěvek bude poněkud jiný. Odpočineme si tentokrát od jakostních pálivých omáček, a představíme si zboží sice také pálivé, ale zato podstatně méně zdravé - pálivé pochutiny. A jako první si posvítíme na klasiku nejklasičtější, kterou není nic menšího než

Blair's Original Habanero Chips

Předesílám, že nejsem žádný fanda lupínků, a chipsy konzumuju tak možná jednou dvakrát do roka na návštěvě, a to ještě musí nastat opravdu zvláštní konstelace okolností. To nic nemění na tom, že Blairovy pálivé bramborové lupínky patří ve své třídě mezi absolutní špičku. Z chipsů jde poznat, že jsou opravdu vyrobeny z brambor, což je v době, kdy kdejaký výrobce produkuje svoje švindlzboží z těsta, rozhodně plus. Solidní pálivost a výrazná chuť habaner... kdybych si potrpěl na chipsy, dlabal bych tyhle. Balení o hmotnosti 57 g pořídíte za 43 Kč. Z mého pohledu je cena OK, ale vím, že někteří přátelé-závisláci byli schopni celý sáček sdlábnout za pár minut...

Purgatory (White Chilli Chocolate)

Bílá čokoláda z produkce zde již řádně provařené britské firmy Grim Reaper Foods. Krásně voňavá po vanilce a bergamotu a pořádně pálivá. Není nad to, vložit si do úst jednu kostičku a pěkně pomalu ji ocumlávat. 100g tabulka stojí 119 Kč, což se nezdá úplně málo, ale holt dobré věci bývají dražší. Kdo chce ušetřit, může si koupit Milku a nakapat si na ni After Death :)

Black Widow (Dark Chilli Chocolate)

Kdo preferuje spíše hořkou čokoládu, může zkusit Černou vdovu. Kvalitní 73% čokoláda jeho nároky určitě uspokojí. Pálivost je podle mne o trochu nižší než v případě Purgatory, ale milovníka pálivého určitě potěší. Cena je stejná, tedy 119 Kč. Obě čokolády nejen dobře chutnají, ale i skvěle vypadají, což z nich činí např. dobrý dárek.

Habanero Hot Jelly Bears 

Co objevného tak k tomuto zboží napsat? Páliví gumídci společnosti Shamanic Fire potěší každého milovníka habaner. Je sice pravda, že nedosahují kvalit legendárních gumových bonbónů ve tvaru chilli papriček, ale to není až takové překvápko, protože papričky byly prostě nejlepší a basta. Poměr cena/užitná hodnota je u medvědů velmi slušný – za 99 Kč dostanete čtvrt kila pálivého želé. Berte, nebo nechte být.

Drops jahodový/malinový (extra pálivý)

Největší svinstvo jsem si nechal na konec – pálivé dropsy tvarem přibližně připomínající bolševické Lesněnky se k ústní sliznici chovají podobně jako fréza. Prvních nekolik cucnutí není nijak dramatických, ale postupně se to jenom zhoršuje a zhoršuje, přičemž celkový zážitek je mohutně umocněn úžasně chemickou příchutí jahod, resp. malin. Po prvním bonbónu zpravidla mívám už tak rozedřenou pusu, že dva za sebou prostě nedám. Tohle je povinnost, a za 49 Kč jich dostanete deset.

Shrnutí: narozdíl od omáček nemohu nic z výše představeného doporučit ke každodennímu požívání, ale proč čas od času neudělat radost sobě a svým blízkým, že?

Recenze – Tempest

Společnost Grim Reaper Foods již není ctěnému čtenářstvu tohoto blogu nijak neznámá. Pálivé omáčky z její produkce jsem již recenzoval, a dlužno dodat, že ve tvrdé konkurenci obstály se ctí. Je tedy zřejmé, že když se mi naskytla možnost podívat se na zoubek, resp. pod víčko extra panenskému řepkovému oleji s přídavkem chilli a česneku, neváhal jsem ani na okamžik. Také jste jako já celí napnutí, jak to dopadne?

Přísady: řepkový olej lisovaný za studena, extrakt z chilli papriček, přírodní česnekový extrakt.

Vzhled: vysoká a štíhlá čtvrtlitrová flaštička z čirého skla je příjemná do ruky a v lednici díky svému tvaru nezabírá zbytečně místa. Etiketa se Smrťěm třímajícím namísto kosy papričku slibuje „božskou pomstu“. Hm, no uvidíme.

Konzistence a barva: viděli jste už někdy v životě olej? Že ano? No tak vidíte – tenhle vypadá podobně jako vaše Lukana, jen je trochu tmavší.

Vůně: krásně česnekový odér ve mně vyvolává libé pocity a je příslibem událostí budoucích.

Chuť: upřímně vzato mi přijde dost obtížné hodnotit chuť, neboť se nepovažuju za kdovíjakého odborníka na oleje. Jasně, kvalitních extra panenských olivových olejů jsem   za svůj krátký život už pár desítek litrů spotřeboval, ale ani to ze mne nedělá experta. Berte tedy moje hodnocení s rezervou. Chuť mi přijde jemně papriková s decentním nádechem skořice. Spolu s výraznou chutí česneku je výsledkem výrobek harmonického šmaku.

Pálivost: pálivost je střední až nižší, a pokud si doma děláte svůj vlastní chilli olej (fantazii se meze nekladou a receptů je plný Internet), určitě jeho pálivostí nebudete překvapeni, tím méně nepříjemně zaskočeni. To je ale v každém případě výhoda, neboť olej přeci chcete používat po lžících, nikoliv po kapkách, že?

Jídlo: mno, co vám budu povídat – „Bouři“ si užijete v salátech, na mase i zelenině. A protože na tohle byste dokázali přijít sami, radši si ukážeme recept, ve kterém jsem jej dneska používal já, tedy zapečené baklažány plněné rajčaty a tofu, podávané s pečenými papričkami jalapeño plněnými sýrem gervais. Kromě dvou středních baklažánů budete potřebovat cibuli, česnek, tři rajčata, 200 g přírodního tofu, sůl, pepř, čerstvé listy bazalky a trochu parmezánu. No a pak už jen jalapeños a přírodní gervais.

Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte. Baklažány podélně rozpulte, vnitřky se semínky vydlabejte a vyhoďte. Vnitřní stranu vzniklých „lodiček“ můžete posypat solí a nechat z nich vytáhnout vodu a případnou hořkost. Dejte stranou. Zapněte troubu a nastavte teplotu zhruba 200 °C. Na větší pánvi si připravte náplň – na oleji Tempest orestujte cibuli, česnek, po chvíli přidejte nastrouhané tofu a rajčata. Přidejte nasekanou čerstvou bazalku a nechte probublávat, dokud směs nezhoustne. Dochuťte solí a pepřem a ještě chvíli „bublejte“. Pokud by byl výsledek příliš kyselý, lze náplň dosladit třeba hroznovým cukrem.

V mezičase podélně rozpulte papričky jalapeño a vydlabejte semínka. Gervais utřete s trochou soli a sýrem naplňte půlky papriček.

Teď už byste měli mít hotovou rajčatovou náplň. Na plech vyložený pečicím papírem položte vydlabané poloviny baklažánů, nalijte do nich ještě trochu oleje a směle je naplňte rajčatovou dobrotou. Okolo naklaďte plněné papričky. Mohlo by to vypadat nějak takto: 

Plech šupněte do trouby a pokrm nechte péci nějakých 15–20 minut, víc ne. Poté na horní část zvesela naklaďte parmezán, ještě pár minut zapékejte, a je hotovo. Výsledek byl v mém případě následující:

Nemusím nejspíš ani dodávat, že jsem si báječně pochutnal, viďte? 

Cena a užitná hodnota: olej Tempest stojí 169 Kč. Není to úplně levné, ale tak už to u dobrých věcí obvykle bývá.

Shrnutí: pro milovníky ovoněných a ochucených olejů představuje „Bouře“ zajímavou a chutnou alternativu. Navíc dobře vypadá, takže jde potenciálně i o atraktivní dárek. Využití v kuchyni je poměrně všestranné, takže za mne palec nahoru.

Recenze – The Evil One

Před časem jsem měl tu čest s příjemnou a originální omáčkou Rookie Goblin. S výsledkem jsem byl velmi spokojen, proto mne zajímalo, jaké jsou další výrobky společnosti Grim Reaper Foods. Dnes se spolu podíváme, jak výrobce „umí“ omáčky s extraktem. Dostojí „Zloun“ svému názvu?

Přísady: papriky, papričky Scotch Bonnet, cibule, jablečný ocet, pomeranče, bílý vinný ocet, cukr, citróny, mrkev, papričky Naga Jolokia, sůl, česnek, extrakt kapsaicinu, kyselina citronová.

Vzhled: obal je stejný jako u Goblina Zelenáče, tj. menší čirá lahvička o objemu 100 ml s užším hrdlem a masivním černým uzávěrem. Etiketa s nezbytným logem a postavičkou smrtky je tentokrát laděna do hnědočervena. Jak je u omáček tohoto výrobce zvykem, je zde uvedena relativní pálivost. Ta je tentokrát reprezentována číslem 5 (Rookie Goblin měl jedničku), takže lze důvodně očekávat slušný náklep.

Konzistence a barva: ze vzhledu samotného není vůbec poznat, že jde o extraktovku – barva je vesele oranžová a podstatně světlejší než na fotce. Jednotlivé ingredience jsou jemně nadrceny a jednolitou oranžovou masu narušuje jen občasné semínko. Konzistencí je omáčka spíše řidší.

Vůně: ani vůně nenaznačuje, že byste měli mít co do činění s omáčkou obsahující extrakt kapsaicinu. The Evil One voní ovocem po papričkách habanero a citrusech a celkový dojem jakoby v další upozaděné rovině podtrhuje slabá vůně muškátu. Ocet je cítit jen slabounce a extrakt vůbec. Jsem na rozpacích – nechce se mi věřit, že by takto milá omáčka klamala tělem a skrývala v sobě víc než na kolik vypadá.

Chuť: mojí oblíbenou metodou zkoumání vždy byl experiment. Nuže, vzhůru do toto! Nalévám plnou lžičku a šup s ní do úst. První vteřinu vnímám příjemně nasládlou ovocnou chuť soupeřící s lehkou a jemnou kyselostí. Výsledný dojem je velmi dobře vyvážený a vůbec mne nepřekvapuje, že výrobek v roce 2010 obdržel ocenění Fiery Foods UK Chilli Award. Po hořkosti extraktu ani stopa; spíše mi přijde, že cítím velmi krotkou nahořklost typickou pro citrusy. Celek je pěkně svěží a svádí vás k další ochutnávce.

Pálivost: po pozření celé čajové lžičky jsem několik minut škytal štěstím, ale jinak nejde o žádnou zběsilost a v menších množstvích je to už pohoda. Ideální úvodní omáčka pro ty, kteří dosud neměli s extraktovkami tu čest; celek na mne působí spíš jako přechod mezi přírodní omáčkou a omáčkami s přidaným kapsaicinem. Pálivost odhaduji na 30-50 000  SHU a její nástup je poměrně pomalý; díky tomu si budete moci naplno vychutnat chuť „Zlouna“. Nižší pálivosti navzdory vás budou ústa pálit poměrně dlouho.

Jídlo: zdá se, že k nám konečně přišlo jaro, a s ním i stále se rozšiřující nabídka čerstvé zeleniny. Byla by hloupost nepřizpůsobit jídelníček sezóně, co říkáte? Kromě komerční nabídky se vyplatí překonat lenost a vyrazit do lesů, na louky a stráně, a naškubat si medvědí česnek, divokou pažitku či třeba mladé kopřivy. Mňam, kopřivy! Spařil jsem otrhané vršky, nahrubo je nasekal a v salátové míse doplnil trochou jablečného octa, olivového oleje a soli. Nahoru přišlo ztracené vejce a pět šest kapek omáčky The Evil One. Výsledek mne náramně potěšil – takhle nějak si představuju ideální jarní večeři.

V rovině čistě obecné se domnívám, že recenzovaná omáčka je snad ještě univerzálnější než moje nadmíru oblíbená Dragon's Blood a svoji práci odvede ve všem od zeleniny a studené kuchyně přes  polévky a maso až po většinou těžce přesolený junk food typu gyros či burgery všeho druhu; u posledně jmenovaných se pozitivně uplatní skutečnost, že je omáčka velmi málo slaná.

Cena a užitná hodnota: the Evil One lze sobě i svým blízkým zakoupit za 169 Kč. Na extraktovku jde o docela slušnou cenu a vzhledem k vynikající vyvážené chuti osobně počítám s tím, že ji do svého „arzenálu“ zařadím natrvalo.

Shrnutí: tento „Zloun“ není vůbec tak zlý jak se tváří, naopak – připomíná naoko přísného a věčně nabručeného dědečka, který však skrývá zlaté srdce. Přitroublé macho frajírky předhánějící se v počtu vypitých panáků Mad Doga omáčka The Evil One nejspíš nepřesvědčí, ale u zbytku milovníků pálivého by zabodovat mohla. Osobně doporučuji, ale konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás.

Recenze – Rookie Goblin

Dnes jsem se probudil s neuvěřitelnou chutí na papričky jalapeño. Zatímco jsem svou potřebu saturoval konzumací několika plodů naložených v kyselém láku, bylo mi čím dál jasnější, na jaký že to výrobek se spolu dneska podíváme. Ano, víte dobře, kam mířím. Dnešní omáčkou je Rookie Goblin z produkce britské společnosti Grim Reaper Foods, jejíž výrobky nejsou mezi milovníky pálivého nikterak neznámé. Také jste zvědavi, jakou baštu nám „Chmurný žnec“ v podobě „Globlina zelenáče“ připravil? Čtěte dál.

Přísady: jablečný ocet, papričky jalapeño, pomeranče, cukr, limety, jarní cibulka, zázvor, česnek, koriandr, mladý špenát, sůl, rostlinný olej.

Vzhled: malá čirá lahvička o objemu 100 ml je opatřena černým plastovým uzávěrem a hnědozelenou etiketou. Na ní je kromě loga společnosti a názvu omáčky ještě bíle vyobrazena řvoucí svalnatá postava – zřejmě nebožák goblin, který to coby zelenáč přehnal s papričkama. Vedle siluety smrťáka je informace o stupni pálivosti. Ta je v případě tohoto produktu reprezentována jedničkou, lze tudíž očekávat, že pálivost bude spíše nižší.

Konzistence a barva: omáčka je konzistencí polotekutá a svou khaki barvou potěší srdce nejednoho militaristy.

Vůně: vůně je jemná a svěží. Paradoxně nejvíce je cítit špenát a limeta, vůně papriček samotných je tentokrát slabší. Ocet téměř není cítit, naopak zřetelná je přítomnost koriandru, což je alespoň pro mne náramné plus.

Chuť: omáčka je jen málo kyselá, a i ta trocha kyselosti je díky použitému jablečnému octu velice jemná. Velmi příjemným a nečekaným překvapením je špenát, který v kombinaci s koriandrem a pomerančem přináší náramně příjemný chuťový zážitek. Vynikající!

Pálivost: pálivost je dle očekávání nižší, ale stále jasně patrná a v ústech zůstává příjemně dlouho. „Goblin zelenáč“ je pálivostí přibližně na úrovni Srirachy, takže se nemusíte obávat, že by vás vaše tchýně zažalovala za travičství, pokud jí touto delikatesou vylepšíte pokrm.

Jídlo: vzhledem k bohatému spektru chutí bych potenciálem omáčky nemrhal na tepelné úpravy. Naopak do zeleninových salátů či na sendviče bude velmi slušná, stejně jako omáčka ke grilovanému masu či zelenině. Obecně bych zde spíše volil pokrmy jednoduchých chutí.

Cena a užitná hodnota: Omáčka stojí nějakých 119 Kč, což se nezdá tolik, ale je třeba se připravit na to, že pokud jste v konzumaci pálivých produktů alespoň trochu zběhlí, bude milý Rookie Goblin mizet velmi rychle a celá flaštička „padne“ klidně za jediný večer. Případnému začátečníkovi samozřejmě vydrží úměrně déle, ale pro nás ostatní by bylo dobré zavést alespoň čtvrtlitrové balení.

Shrnutí: Rookie Goblin představuje produkt, který díky kombinaci nižší pálivosti a vynikající a originální chuti dozajista přivede na pravou cestu nejednoho gurmána, který ještě neví, že pálivé je pro něj to pravé. Rozhodně doporučuji ochutnat.