Recenze – El Davinic's Chipitto

Zdar. To čučíte, že tu je v jednom tejdnu už druhej článek, co? No, zvykejte si, zvykejte. Jak se mi tu množí kousky na recenzi, tak musím pořádně zabrat a trochu vyprázdnit buffer.

Dneska se spolu mrkneme na švestkovou chilli omáčku od Emila ze Slovenska. Švestky jsou, zdá se, enormně vděčný ovoce. A není divu, jen považte, jaký dobro lidstvu už po staletí přinášejí. Povidla, švestkový knedlíky, slivovice... bylo jen otázkou času, kdy tohle koncentrovaný blaho někdo začne kombinovat s chilli. 

Přísady: uzené švestky, Carolina reaper, 7Pot Brown, bazalka, česnek, cukr, sůl a zázvor.

Uzený švestky znějí fest interesantně, nevšedně působí i deklarovaná nepřítomnost konzervantů typu ocet.

Vzhled: v deckový placatce byste čekali spíš tu slivovici než omáčku. Ale proč ne, je to praktické, a když se jich sejde v lednici víc, aspoň se budou hezky rovnat vedle sebe do přihrádky na dveřích. Etiketa dává jasně najevo, co můžeme od obsahu čekat. Esteticky na mne celek působí dobře a vyváženě.

Konzistence a barva: červenohnědá omáčka je hezky zredukovaná a táhne se jako med. Rovnoměrnou texturu občas naruší semínko nebo kousek nasekaného zázvoru.

Vůně: odér svou hutností jen doplňuje konzistenci – vůně je těžká, bohatá a sladká. Velmi příjemná, skoro až fyzicky svádí k ochutnání. Vše lehce podkresluje kouřová navinulost. Jen tu bazalku tam teda vůbec necítím.

Chuť: klasicky si nandávám celou lžičku a degustuju. Hmmm, tohle by se mi líbilo. Na jazyku se vám rozplývá sladkost ovoce, a když máte štěstí, na konci vám zůstane v puse zázvor... rozkousnete ho a blaho se posune do nové dimenze. Hezky promyšlené, není-liž pravda? Rozhodně lepší přístup, než zázvor nastrouhat najemno.

Pálivost: vzhledem k použitým papričkám je intenzita fakt dost slušná. Nejdřív se to skrz všechnu tu sladkost nemusí zdát, ale tahle omáčka je jako lenivá kočka – pomalu se rozvaluje v dutině ústní, ale pak vytasí drápky a bleskově sekne packou.

Jídlo: burgery, karbanátky, sendviče, zrající sýry smrduté i tvrdé, ale i třeba saláty a ovoce, tam všude omáčka skvěle vynikne a zároveň podtrhne podstatu pokrmu. Můj tajnej tip je kombinace Chipitta s plátky nakrájenýho vychlazenýho vauclusijskýho melounu a nadrcenými lístky marocký máty, určitě vyzkoušejte.

Obecně jsem byl spokojen nejen já, ale i přátelé na grilovačkách atd. 

Cena a užitná hodnota: omáčku Chipitto jsem s Emilem vyměnil za Agenta, ale tamtamy mi donesly, že se prodává za cenu 3,90 € za 100 ml. To je úplně v pohodě. Ale bacha přátelé, pro náš pažravce je k dispozici ještě extra deal v podobě větší, 200ml flaštičky za 5,90 €. Aby vás nezruinovalo poštovný, rovnou si nechte představit i další druhy, třeba vás něco zaujme. Kontakt je emil@ehs.sk.

Shrnutí: moc dobrá a poctivě pálivá domácí omáčka, howgh!

Recenze – okurky ve sladkokyselém nálevu s habanery a fenyklem

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak svýmu oblíbenýmu bloggerovi (pro pomalejší - mně) udělat radost? Je to prosté: to mi takhle napíšete maila, jak rádi čtete můj blog, a nabídnete, že mi pošlete něco na recenzi. Čtenář Honza tak učinil a během pár dní mi dorazila macatá sklenice se sterilovanými okurkami. A protože tenhle měsíc už jeden výrobek z okurek byl, tak už to teď v listopadu dotáhnu do konce a zůstanu u stejnýho. Vítejte u recenze se zatím nejdelším názvem!

Přísady: okurky, habanera, mrkev, petržel, celer, křen, kopr, cibule, voda, lihový ocet, cukr, sůl, celý pepř, nové koření, hřebíček, hořčičné semínko, koriandrové semínko, bobkový list, fenyklové semínko.

Vzhled: normální sedmička na nakládání. Etiketa je prostá, ale poskytuje všechny potřebný informace.

Konzistence a barva: vnitřek sklenice ale stojí za to – spousta báječnýho obsahu čeká na to, až se do něj ponoříte. Okurčičky, habanera, cibule, nechybí mrkvička... splněný sen milovníka kyselých okurek.

Vůně: silně kořeněný odér, kterýmu krom očekávanýho octa dominuje křen. A to je dobře, protože křen je enormně důležitej. Dále čichám kořenovou zeleninu, kopr a trochu chilli papriček. Super!

Chuť: hm, tohle je přesně podle mýho gusta. Dalo by se zjednodušeně říct, že nic nechybí ani nepřebývá. Lák je nepřeslazenej, ale zároveň to není jenom „kyseláč“. Další nasládlý tóny dodává mrkev a spol. A co je skvělý, s výjimkou habaner je všechno od okurek po kousky cibulky krásně křupavý. Tohle je ono, takhle se to má dělat! Ale co je úplně senzační je ten fenykl – nenarazíte na něj v každým soustu, ale když se vám jednou za čas přimotá do pusy, je to skoro chuťový orgasmus.

Pálivost: tak tyhle okurky vládnou. Pálivost je intenzivní, a skoro bych řekl, že naprosto dostatečná. Být tam místo habaner jolokie, tak by mne to asi celkově tolik nebavilo.

Jídlo: u okurkovýho relishe jsem trošku litoval, že se při konzumaci musím krotit. Tady toho je zdánlivě dost, tak jsem se do milejch okurek pustil jako uragán. Žral jsem je k snídani, k obědu i k večeři. Žral jsem je sólo a jako přílohu, dokonce jsem se přistihnul, že chlastám degustuju lák přímo ze sklenice. Samotný habanera jsem zkusil vyndat a vytunit jima feferonový salát, lákem vylepšit domácí tatarku... abych pak nakonec zoufale rejdil lžičkou po dně flašky a lovil poslední zbylý kousky cibule a křenu. Ty vole, přece ještě nemůže být konec?! Chci víc! Chci všechny!!!

Cena a užitná hodnota: mám pro vás dvě zprávy – klasicky dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že borec autor plánuje příští rok rozjet výrobu ve větším. Pokud by milý okurky dýloval za osm pětek nebo za kilo, asi bych je objednával po kartonech. Více informací vám podá sám pachatel na e-mailu damagedeathlayne@seznam.cz

Špatná zpráva je ta, že výrobky za letošní sezónu už jsou skoro pryč. Blbý, co?

Shrnutí: vynikající pálivý okurky, kterejm nechybí nic a naopak dokáží překvapit něčím navíc.

Plechová huba 2015

Ahoj, jak se máte? Já jsem po včerejšku trochu zdrchanej, ale nejde o nic, co by nespravilo půl litru zelenýho čaje. Ale nepředbíhejme.

Že pojedu na Plechovku bylo jasný už nejmíň od minulýho roku, kdy mi do plánovaný účasti vlezla Expedice Moll. Tehdy jsem se zařekl, že příště už teda určitě. Navíc jsem po nadmíru pozitivních zkušenostech z Chillibraní rád kývnul na nabídku od Lakyho a jeho partnerky Kamily, abych byl na „Plechovce“ s nima na stánku.

Po přípravách jsem napakoval krosnu zbožím a jako správnej cyber pankáč vyrazil z HK vlakem v osm. Na půl jedenáctou už stepuju před hlavním vchodem smíchovskýho klubu Futurum a po chvilce jsem spolu s dalšími vpuštěn dovnitř. Prostory parádní, to si dám líbit. Rozkoukávám se, prohodím něco slov s organizátory a dalšími prodejci, a už je tu sám mistr Laky a chvíli po něm i Kamila. Zatímco Laky má fofr kolem kuchyně, my bleskově budujeme stánek, domlouváme poslední podrobnosti a očekáváme věci příští.

Úderem dvanácté začínají dovnitř proudit první návštěvníci, a nám začíná šrumec. Bleskově si skočím pro první (a taky poslední) pivo, abych měl čím chladit hlasivky rozžhavené do běla, a popouštím uzdu své výřečnosti. Obchody jdou nejdřív vlažně, ale jak se sál plní, docela se to rozjíždí, spokojenost. Potkávám nové i staré přátele a známé (zdravím Ari!), sem tam je čas i pokecat a ochutnat výrobky, které donesli někteří z návštěvníků. Dokonce fasuju i nějaké omáčky na recenze, díky!

V mezičase se jeden z organizátorů jal vysvětlovat pravidla soutěže a postupně se i dostavují soutěžící. Těch má být rovných dvacet, ale jeden nedorazil, tudíž prázdný slot po výzvě pořadatelů zaplňuje náhradník z řad publika. A je to tu, soutěž začíná. Snažil jsem se dělat poznámky o jednotlivých chodech, ale jak jsem měl frmol na stánku, je možný, že mi něco uniklo. Kdyžtak mne doplňte v komentářích.

1) Cupcake s chilli. Na tyhle lahůdky jsem koukal na začátku soutěže, vypadaly fakt lákavě. To si evidentně mysleli i soutěžící, takže u tohoto kola se nikdo extra nezapotil.

2) Nakládané papričky habanero plněné směsí sýrů. Báječná věc, podobnou lahůdkou nás na grilovačkách pravidelně hostí kámoš Alex. Ani tady neměl nikdo ze soutěžících problém, někteří naopak vypadali, že by si s chutí dali nášup. Ale jen počkejte milánkové, dojde i na vás.

3) Omáčka Plechová huba. Jen papričky různého stupně pálivosti a nezbytné množství konzervantů. Rustikální záležitost, doporučuji.

4) Máslové kuře, které dodala spřátelená indická restaurace. Soutěžící jsou stále v plném počtu.

5) Pho. Tuhle vietnamskou polévku miluju, ale mám důvodné podezření, že ve speciální úpravě extra extra extra hot ji v bistru běžně nedostanete.

6) Pekelný koráb, tradiční to chod Plechové huby. Jestli jsem to správně pochytil, jde o jakousi přerostlou jednohubku ve tvaru plachetnice, přičemž plachtu tvořila polovička papričky Trinidad Scorpion Moruga. Přituhuje!

Po šestém kole byla myslím pauza. To je od organizátorů docela rafinovaná škodolibost, protože dokud je člověk na prknech a povzbuzují ho stovky lidí, tak se prostě hecne a pokračuje dál. Ale když dostanete deset minut pauzu, tak adrenalin poleví, papričky se naopak rozleží... to je pak těžký se znovu dokopat k tomu, aby jeden znovu vylezl na podium. Ale všechna čest, soutěžící se nebáli a nastoupili v plném počtu.

7) Kýbl neštěstí aneb prvek náhody. Každý ze soutěžících si vytáhnul z kbelíku nějakou položku, přičemž mohlo jít o jinak zakázané mlíčko do kafe (jackpot!) přes pramálo pálivé jalapeño až po příšernosti typu jigsaw, moruga a podobně. Tady už dva soutěžící vypadli, a já se jim teda vůbec nedivím. Sežrat celou papričku i se semínkama, to bych vážně nedal. Semínka já tuze nerad.

8) Čerstvá paprička 7 Pot. Jo, i se semínkama.

9) Vindaloo. Další z tradičních chodů, který Laky každý rok ladí ke stále větší dokonalosti. Tentokrát šla v zákulisí šeptanda, že se to nedalo jíst už před přidáním 6milionového extraktu, tak si dovedete představit, co to muselo být za svinstvo. Navíc, aby nedošlo k mýlce, porce byly skutečně poctivé, žádná jedna lžička a šlus. Odpadají další borci.

10) Krev z ďáblova ocasu aneb rajčatový protlak s extraktem. No, na zdraví!

11) Mad Dog. Pamatujete na recenzi? Jo, tak přesně tohle svinstvo. 

12) Extrakt 1,5 milionu SHU

13) Extrakt 6 milionů SHU. Po tomhle kole už zůstávají poslední dva finalisté.

14) Čerstvá paprička TSM naplněná extraktem Extreme Biohazard o síle 9 milionu SHU. Tady už šlo čistě o válku nervů, kterou jeden z finalistů nezvládá a odstupuje. Vítězem se tak stal Daniel Všetečka, přičemž se nejedná o nikoho jiného než o onoho výše zmiňovaného náhradníka. Tomu říkám tah na branku, gratuluju!

Protože se finále nekonalo, zůstávají na podiu dvě papričky naplněné extraktem. Pořadatelé vyzývají publikum, zda si někdo nechce tuhle dobrotu vyzkoušet. Po chvilce hecování se jedné opuštěné papričky ujímá organizátorka Jitka:

Extrakt nabíhá pomalu, takže to vypadá, že je to relativně v pohodě. Přidává se tedy i jeden z diváků. Po chvíli se situace nicméně lehce mění:

Ale všechna čest, oba dva to dali s grácií, kterou bych v sobě jen tak nenašel. Jitka má vpravdě ocelový žaludek!

Po akci následuje nájezd na stánek, takže se máme s Kamilou hodně co otáčet. Docela zírám, jaký je zájem o semínka. Tenhle sortiment ostatní nejspíš trochu podcenili, navíc má firma Pedro Loco dobrý zvuk, takže obchody jdou jako po drátkách. 

Když se prostory klubu trochu vylidní, dostávám vynikající nápad dát si vindaloo z osmého kola. Celej den jsem skoro nejedl, pikantní indický pokrm přece nemůže uškodit, že? Od jednoho z pořadatelů fasuju poctivou, dobře 20dkg porci. Díky! První sousto... hm, je to drsný, odhaduji na takových 150-250 k SHU, těžko říct. Láduju do sebe sousto za soustem, občas zajím rohlíkem. V duchu si říkám věci jako „To zvládneš, jedls už horší sajrajty“. Jo, to jedl, ale nebylo jich tolik a nebylo to na lačno. Během deseti minut najíždí velmi solidní žaludeční neuroza, sbírám v sobě poslední zbytky vůle a pomalu a důstojně se odeberu na hajzlíky. Ruce se mi klepou, potím se po celým těle, ale blinkat nebudu, kdepak. To by bylo šeredění s jídlem! 

Po deseti minutách jsem se jakž takž usebral a s ukrutným břichabolem se dovlekl ke stánku. Hodil jsem na sebe svetr, abych se neklepal zimou, posadil se na židli a snažil se nebýt.

Vindaloo?
Jo.
Je ti dobře?
Ne.
Tak to je dobře!

Po chvíli si mne všímá Jitka a nabízí se, že mi skočí do zákulisí pro trochu mlíka. Je vidět, že má nejen ocelový žaludek, ale i zlatý srdce. Díky moc!

Za historicky krátkou dobu se dávám v rámci možností do pohody, sklízím zboží ze stánku a pomalu se pakuju. Cejtím se jak v ráji, pajšl teď nebolí, a já se vydávám na cestu domů.

Celkově hodnotím akci jako velmi vydařenou a příště jedu zas. Ale vindaloo už si nedám!

Autorem fotek konzumace finálového chodu je Honza Švácha, díky!

Recenze – okurkové chutney

Zdar vespolek skoro po měsíci. Jak se máte? U mne trvá děsnej fofr, takže mám rozepsaných asi pět článků na blog, ale trochu jsem polevil v jejich dotažení do konce. Hanba mi! A co jsem teda já, takovej bloggerskej flákač, celou tu dobu dělal?

Ze zbytků letošní úrody jsem vyrobil domácí srirachu. Inspiroval jsem se u kolegyně Zuzky na jejím senzačním a již dříve zde zmiňovaným blogu Zkvašeno. A jo, musím se pochválit, nikdo jinej to za mne neudělá; omáčka sice vyšla hodně řídká a některý věci tak příště udělám jinak, ale jinak je to parádička, rozhodně slibnej začátek. Uvidíme, jak dopadne druhá várka, ta už bude v omezeným množství možná i k dostání. 

Ale dost keců a pojďme na dnešní recenzi. Pamatujete, jak jsem na začátku září chválil okurkovej relish od my-chilli? Tak jste se dočkali, dnes se na něj spolu mrkneme.

Přísady: okurky, ocet, cukr, cibule, sůl, kukuřičný škrob, hořčičné semínko, kurkuma, kopr, pepř, chilli sušené (habanero).

Vzhled: malá zavařovačka, v jaký se prodávají např. různý paštiky a zavařeniny. Exteriér hodnotím pozitivně, etiketa na první dobrou sděluje vše podstatný a na obsah o hmotnosti 220 g je dobře vidět.

Konzistence a barva: s trochou nadsázky bych mohl prohlásit, že relish vypadá, jako kdybyste rozmixovali nakládaný okurčičky. Odstín je přitažlivě zelený, poměrně jasně je patrná struktura okurek nastrouhaných na tenký nudličky, semo tamo na vás pro osvěžení vykoukne semínko hořčice a snítka kopru. Už jen tahle kombinace ve mně spolehlivě vyvolává Pavlovův reflex.

Vůně: cítit je hlavně ocet a cukr, ale to asi není žádný velký překvápko, že ne? Celek je velmi příjemně vybalancovaný, takže prostě máte chuť ochutnat.

Chuť: a je to tady. Naberete si plnou lžičku, šup s ní do dutiny ústní... totální blaho. Nakládaný okurky miluju, zejména pak ty domácí. A kdekoliv mám např. na návštěvě možnost, hledím ochutnávat, jak je kde dělají. Ten dává mrkev, ten zase víc cukru... v relishi je cukru docela dost a bejt to normální okurky, tak asi tak nadšený nejsem, ale v týhle formě jde o jasnej tah směrem k vyvolání instantní závislosti konzumenta. A funguje to, dejte mi víc!

Pálivost: z nálepky na skleničce je patrné, že co do pálivosti má jít o výrobek spíše nižší intenzity. To se potvrdilo, ale přesto byste našli v běžný produkci jen málo pikantních okurek, který by recenzovaný výrobek trumfly. Takže jo přátelé, tohle není žádnej švindl.

Jídlo: ze svý podstaty jde o výrobek určený do studený kuchyně, resp. jako doplněk pokrmů, jako jsou burgery nebo hot dogy. Já jsem začal u toustů a dobře jsem udělal. Lahoda! Skvěle dopadly i jednohubky (no, spíš malý chlebíčky, haha), a když jsem byl línej, vrznul jsem milej relish do domácí tatarky místo strouhanejch nakládanejch okurek. Prostě vezmeš majonézu/sojanézu, rozmícháš v ní přiměřený množství relishe a dál už postupuješ jako obvykle. Pálivost byla jen minimální, ale chuť byla trochu jiná a rozhodně příjemná a zajímavá.

No, ale že si tu vůbec třepím pusu - nejvíc jsem recenzovanýho výrobku sežral jen tak, když jsem zrovna šel kolem ledničky a hodila mne mlsná. Jednu lžičku, jen docela malinko... to zrovna :)

Cena a užitná hodnota: recenzovaný výrobek zakoupíte u výrobce za 129 Kč. Cena je v cajku, ale pro nás pažravce a závisláky by bylo potřeba zavíst aspoň půlkilový balení.

Shrnutí: na tohle by měl bejt zbroják, jak je to dobrý.

Report – První azylácký chilli fest

Zdar vespolek, jak se máme? Dneska se vykašlu na recenzi a pro změnu se rozepíšu o tom, jak jsem se měl na chillifestu v Liberci.

Musím se pochválit, že přípravu jsem nepodcenil. S organizátorem jsem se domluvil, že vezmu nějaké omáčky na ceny a něco málo pro případné zájemce na prodej. To „něco málo“ nakonec znamenalo plnou krosnu pálivýho kontrabandu, takže jsem něco udělal i pro svoje zdraví, když jsem tu tíhu táhnul na hřbetě. 

Z Hradce jsem vyrazil krátce po poledni a už kolem čtvrté jsem vystupoval na libereckým hlavním nádraží. Vlakový spojení z Hradce do Liberce je fakt na pěst: sice je to o dost blíž než třeba do Brna, ale za to cesta trvá o hodinu a něco dýl. Ale co už, aspoň jsem si chvilku dáchnul.

Z nádru je to do Azylu kousek, slabá čtvrthodinka chůze to spravila a ani jsem nebloudil. Azyl je super místo. Vepředu hospoda s velmi solidně zásobenou pivotékou, venku obří zahrádka s možností grilování a uvnitř vzadu koncertní sál. Tam už se na stolech začaly množit pokrmy nejrůznějšího druhu, který spojovalo jediný – přítomnost chilli a nepřítomnost surovin živočišnýho původu.

Vítám se s pořadatelem Vaškem, shazuju krosnu a jdu omrknout cvrkot a doplnit tekutiny. Na doporučení startuju třináctkou od Matušky. Vynikající pivo, ale po všem tom cestování pěkně stoupá do hlavy, takže jako další už si radši dávám jedenáctku Krakonoše a po zbytek akce jsem více méně na nealku, anžto podnik nabízí široký výběr nejen piv, ale i senzačních limonád. A jak těmto nápojům obvykle vůbec nehovím, tak zázvorová limča od F H Prager je prostě neodolatelná.

V mezičase potkávám spoustu starých i nových přátel a známých, radost převeliká. Schyluje se ke žranici, tak se odebéřu k rautovým stolům. Začínám poněkud netakticky burgerem a grilovanou zeleninou, takže jsem poměrně brzy plný, a stojí mne pak hodně úsilí, abych zvládl ochutnat ode všeho. Ale podařilo se, ohledně jídla mám vůli silnou jako kocour Garfield. Chutné bylo snad všechno, pálivost byla proměnlivá, překvapivě nejvíc asi nakládala bramborová kaše se zelenýma fazolkama a lečo. Senzační byly domácí sterilovaný habanera, ty byly v tak perfektně ochuceným láku, že jsem je chroupal jen tak. Po jídle jsme dostali hlasovací lístky a ocenili své favority.

Mezi tím už dělám první obchody. Prodávám toho docela dost, během chvilky už mi zbývají jenom semínka a Agenti, a i těch valem ubývá. Prima, není nad to, udělat někomu radost. Stejným způsobem zřejmě uvažoval i pan Docent, který moji maličkost suverénně zapsal coby soutěžícího v pojídání pálivostí. A kakraholte, s tím jsem tedy fakt nepočítal, chudáci moje vnitřnosti! Díky za důvěru kámo, jdu do toho.

Na startu se nás sešlo tuším deset. Začínáme chilli papričkou, docela pohoda. Pak Sriracha, třetí kolo Agent. Veget. Kolo čtvrté přináší žluté habanero, následované v dalším kole habanerem červeným. Nic hroznýho, ale začíná lehce přituhovat. Pálivost skokově roste v kole šestém, kdy dostáváme žlutou varietu papričky trinidad scorpion moruga. Uf, tohle už zajídám trochou toustovýho chleba. Časové limity mezi jednotlivými koly stanovené nejsou, ale rozhodně se neflákáme a k žádným zbytečným prodlevám nedochází, spíše naopak. Nemažou se s tím ani organizátoři, takže před námi přistává TSM s vylepšením ve formě extraktovky Ultra Death o pálivosti nějakých 750 000 SHU. Extrakty já nerad, tuze nerad. Bývá mi po nich fest blbě, ale pro tentokrát se kousnu a porci sním extrémně rychle. Pak rovnou dropnu, anžto představa, že bude následovat další extrakt, mne nenaplňuje žádným nadšením. A v neposledku, když už dávám věci na ceny, tak přece nemůžu vyhrát, to by bylo jednak trapný, jednak bych byl ve střetu zájmů, to dá rozum :) V kolech dalších se konzumují celé papričky těch nejpálivějších odrůd a další lahodnosti, nervy tečou, čela se potí... a po pár kolech známe vítěze. Gratulace hrdinovi!

Po soutěži zase prodávám a měním, obsah krosny se utěšeně tenčí. Od Hawwwrana a jeho milé dostávám na košt omáčky včetně jedné opravdové specialitky pro milovníky fastcoru, již brzy v recenzích. A kupuju si domů benefiční chilli pivo, snad mne přesvědčí víc než svýho času Firedog.

Následuje koncert. Pražští Krüger předvádějí velmi solidní rubanici s oboupohlavním zpěvem. Jako druzí nastupují Blackmail z Maďarska se svým jakostním disbeatem, po nich Psykoanalyysi až z Finska. Oba boybandy jedou na 100 procent, spokojenost.

Po koncertu volná zábava na baru a dojídání nesnědeného jídla z rautu. I v pokročilé hodině vládne maximálně přátelská a vstřícná atmosféra, tak to má být. Zdržím se do třech, pak vyrážím na vlak. O půl sedmý vystupuju v Hradci a v sedm už spokojene lezu doma do postele.

Celkově hodnotím akci jako velmi vydařenou a příště pojedu zas.

Recenze – Mangová omáčka s fatalii a škorpionom

Ahoj, tož jak si užíváte podzimu? U mne panuje napjaté očekávání, zda se aplikace ledku vápenatého na listy stávkujících papriček projeví aspoň trochu pozitivně. Zatím ani ťuk, abych tak řekl. Poupata zůstávají zavřená a nedozrávají už ani pequiny, které mi jinak dělaly radost od začátku léta. Kdybyste měl nekdo tip, co bych ještě měl vyzkoušet, překonejte ostýchavost a vyžbleptněte se v komentářích, díky. 

Ale dost už o mých mičurinských (ne)úspěších a přistupmež k recenzi. Dnes se podívám pod víčko další DIY produkci, a to opět ze Slovenska. Autorem není jen tak někdo, Miroslav Klena letos soutěžil na Chilližroutovi a na Youtube má perfektní kanál, na kterém konzumuje nejrůznější papričky, vesměs té nejpálivější sorty. Těším se na další videa a jako bonus dávám povedenou fotku z Chilližrouta, kde je sám výrobce omáčky na jednom snímku s mladým Fidelem Castrem :) Fotil Martin Mikulík.

Přísady: mango, voda, fatalii yellow, TS cardi scorpion, třtinový cukr, balzamikový ocet, černé pivo, česnek, zázvor, sorban draselný.

Vzhled: flaštička z čirého skla je tradičního a osvědčeného vzoru, jaký tady s úspěchem používá pro své omáčky kdekdo včetně mne. Nálepka je evidentně vytištěná doma na tiskárně, a byť etiketa předminule recenzované Habanero Sauce se mi líbí víc, tak špatně rozhodně nevypadá. Navíc oproti HS obsahuje všechny potřebné údaje, které konzument potřebuje, dokonce včetně udané pálivosti 4/10 a sdělení, že výrobek je vegan free.

Konzistence a barva: oproti fotce je Mangová omáčka barvy žluté, připomíná mi jeden druh dětské výživy. Je poměrně hutná, ale stačí lehce klepnout na lahvičku a dá si říct, kein stress.

Vůně: co si budeme povídat, mango a chilli papričky jsou léty prověřená kombinace. Už docela vím, co od ní čekat, proto jsem byl zvědav, jak se k tomu postavil Miro. Cítím hlavně mango a trochu papriček, balzamikový ocet a černé pivo se mi v celku ztrácí a mám dojem, že abych zjistil jejich úlohu, potřeboval mít jako referenci ještě verzi bez těchto přísad. Každopádně celek voní sladce a pro mne osobně slibně.

Chuť: kdybych chtěl být za vtipnýho, tak napíšu, že omáčka chutná tak, jak vypadá. Jestliže žlutá barva evokuje ovoce a sladkost obecně, pak chuťové pohárky dávají této premise z větší části za pravdu. Mangová omáčka s fatalii a škorpionom je sladká, ale oproti mnohé konkurenci není přeslazená, občas dokonce zarazím na hrubé, nahořklé tóny. Ty dávají celku jistý rustikální nádech. Kromě manga ucítíte chuť papriček, a byť asi jako já v omáčce neodlišíte TS od fatalii, tak dohromady je chilli cítit výrazně, což je samozřejmě dobře. Dál rozpoznávám zázvor, který to celé velmi pěkně podtrhuje.

Pálivost: nu, tak žádný schovávačky, pěkně omáčku na lžíci, a šup s ní do pusy. Nástup pálivosti je téměř okamžitý, intenzita je docela výrazná. A není divu, kapsaicin funguje s mangem synergicky, takže žár v ústech je subjektivně výrazně vyšší. V každém případě silná záležitost, která dává na frak většině mangových omáček, se kterými jsem měl dosud tu čest. Pokud tohle je 4/10, tak chci ochutnat 10/10!  

Jídlo: tuto omáčku jsem si zatím nejvíc oblíbil ke studené kuchyni, takže klasika saláty zeleninové a ovocné, kvalitní sýry, sendviče, obložené krekry a bagetky atd. atd. Vyzkoušel jsem i do rychlé pánve se spoustou zeleniny a lá čínské bistro a na pizzu, taky to bylo fajn. A sám autor mi poradil, ať prubnu čočkovou polívku. No, zatím jsem byl línej, ale dlouho to nevydržím a půjdu do ní.

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem vyměnil za Agenta, takže cenou neposloužím, ale napište mail na villiam.chilli.products (at) zoznam.sk a domluvte se přímo. Pokud jde o mne a můj názor, tak kdyby se Mangová omáčka s fatalii a škorpionom prodávala za 5-6 ojro, neměl bych s cenou nejmenší problém.

Shrnutí: chutná a překvapivě silná přírodní omáčka s mangem, na kterou si dokážete vytvořit návyk.

Recenze – Texas Kicker XX Habanero Hot Sauce

Zdar a sílu, draci a dračice. Jak to pálí a roste? U mne sklizeň nic moc. Vypadalo to nadějně, ale po nějaký době začaly rostliny stagnovat a teď už ani nekvetou. Poupat je na nich hromada, ale smůla, neotevřou se. Hnojivo střídám Kristalon plod a květ a takový granulovaný z guánem z Hoštic. Nepomáhá to, tak jsem došel k názoru, že milejm kytkám chybí vápník. Pozítří hodlám na listy aplikovat 0,5% roztok ledku vápenatého, snad to pomůže. A když ne, tak ne... Pokud byste ale někdo měl lepší nápad, neváhejte se vyžbleptnout v komentářích.

Ale pojďme na dnešní recenzi. Omáčku od amerického výrobce Jardine's mi sehnal kámoš ze Slovenska Maťko, se kterým jsem ji pak na letošním Chillibraní vyměnil za Agenta. Díky kámo, příště snad bude víc času na pokec.

Přísady: papričky habanero, mrkev, cibule, limetová šťáva, ocet, česnek a sůl.

Hm, samý dobrý věci, že jo? Ještě bych dodal, že omáčka neobsahuje žádná umělá barviva a konzervanty.

Vzhled: flaštička z bílého skla má objem 150 ml. Její hrdlo ukrývá plastový špunt s otvorem pro snadnější dávkování. Nálepka se mi docela líbí, evokuje starý dobrý časy, kdy ještě byla Amerika zemí statečných žen a krásných mužů... nebo naopak? Údaj XX HOT ve spodní části etikety registruju, ale beru s rezervou. XX hot omáček už jsme tu pár měli, což?

Konzistence a barva: co se barvy týká, „texaský nakopávák“ je pěkně tmavě oranžový. Jednotlivé přísady jsou poměrně rozmělněné, jen sem tam narazíte na semínko papričky.

Vůně: svěží vůně zeleniny je velmi příjemná, ovšem něco mi silně připomíná. Už vím, takhle nějak přece voněla Belizean Heat! To samo o sobě vůbec není špatně, jen mne pobavilo, že si po takový době vzpomenu na vůni konkrétního výrobku. Docela bych si dal přímé srovnání těchto dvou omáček.

Chuť: ajta krajta, tak omáčku na lžičku a lžičku do pusy, ať to trochu odsejpá! Nu, omáčka je v puse příjemně slizovitá, ovšem chuti dominují slaná s kyselou. Je mi jasný, že nejde o výrobek, který budete baštit jen tak, takže předčasné závěry z toho vyvozovat nebudu, ale hlásit se to musí. Jinak je chuť docela ok, papričky jsou cíti, sem tam si kousnete do semínka, prostě tady je všechno vesměs v pořádku a něco podobného jsem od omáčky tohoto typu čekal.

Pálivost: nástup je příjemně rychlý, pálivost vás rozhodně nezničí, ale rozhodně nejde o švindl. Pusa vás nebude pálit nijak extra dlouho, po chvíli máte chuť si dát znovu.  

Jídlo: omáčka se výborně hodí na pizzu a na špagety, neurazí do salátu a svou roli splní i třeba v bramboračce. Že jste nikdy nejedli pálivou bramboračku? Chyba!

Je třeba zmínit, že v jídle se pálivost omáčky prosazuje podstatně méně.

Cena a užitná hodnota: na svém webshopu nabízí výrobce omáčku za 3,95 USD. Těžko říct, kolik by stála u nás, ale kdyby to bylo do 120 Kč, asi by to bylo ok. Užitná hodnota je i navzdory nižší ceně trochu slabší, připravte se na to, že bude mizet dost rychle. Po dvou týdnech nepříliš intenzivního používání mi v lahvičce zbývá tak pětina obsahu.

Shrnutí: dobrá, ale spíše průměrná omáčka. Ani výjimečně dobrá, ani švindl.