Ahoj, jak se máte? Já jsem po včerejšku trochu zdrchanej, ale nejde o nic, co by nespravilo půl litru zelenýho čaje. Ale nepředbíhejme.
Že pojedu na Plechovku bylo jasný už nejmíň od minulýho roku, kdy mi do plánovaný účasti vlezla Expedice Moll. Tehdy jsem se zařekl, že příště už teda určitě. Navíc jsem po nadmíru pozitivních zkušenostech z Chillibraní rád kývnul na nabídku od Lakyho a jeho partnerky Kamily, abych byl na „Plechovce“ s nima na stánku.
Po přípravách jsem napakoval krosnu zbožím a jako správnej cyber pankáč vyrazil z HK vlakem v osm. Na půl jedenáctou už stepuju před hlavním vchodem smíchovskýho klubu Futurum a po chvilce jsem spolu s dalšími vpuštěn dovnitř. Prostory parádní, to si dám líbit. Rozkoukávám se, prohodím něco slov s organizátory a dalšími prodejci, a už je tu sám mistr Laky a chvíli po něm i Kamila. Zatímco Laky má fofr kolem kuchyně, my bleskově budujeme stánek, domlouváme poslední podrobnosti a očekáváme věci příští.
Úderem dvanácté začínají dovnitř proudit první návštěvníci, a nám začíná šrumec. Bleskově si skočím pro první (a taky poslední) pivo, abych měl čím chladit hlasivky rozžhavené do běla, a popouštím uzdu své výřečnosti. Obchody jdou nejdřív vlažně, ale jak se sál plní, docela se to rozjíždí, spokojenost. Potkávám nové i staré přátele a známé (zdravím Ari!), sem tam je čas i pokecat a ochutnat výrobky, které donesli někteří z návštěvníků. Dokonce fasuju i nějaké omáčky na recenze, díky!
V mezičase se jeden z organizátorů jal vysvětlovat pravidla soutěže a postupně se i dostavují soutěžící. Těch má být rovných dvacet, ale jeden nedorazil, tudíž prázdný slot po výzvě pořadatelů zaplňuje náhradník z řad publika. A je to tu, soutěž začíná. Snažil jsem se dělat poznámky o jednotlivých chodech, ale jak jsem měl frmol na stánku, je možný, že mi něco uniklo. Kdyžtak mne doplňte v komentářích.
1) Cupcake s chilli. Na tyhle lahůdky jsem koukal na začátku soutěže, vypadaly fakt lákavě. To si evidentně mysleli i soutěžící, takže u tohoto kola se nikdo extra nezapotil.
2) Nakládané papričky habanero plněné směsí sýrů. Báječná věc, podobnou lahůdkou nás na grilovačkách pravidelně hostí kámoš Alex. Ani tady neměl nikdo ze soutěžících problém, někteří naopak vypadali, že by si s chutí dali nášup. Ale jen počkejte milánkové, dojde i na vás.
3) Omáčka Plechová huba. Jen papričky různého stupně pálivosti a nezbytné množství konzervantů. Rustikální záležitost, doporučuji.
4) Máslové kuře, které dodala spřátelená indická restaurace. Soutěžící jsou stále v plném počtu.
5) Pho. Tuhle vietnamskou polévku miluju, ale mám důvodné podezření, že ve speciální úpravě extra extra extra hot ji v bistru běžně nedostanete.
6) Pekelný koráb, tradiční to chod Plechové huby. Jestli jsem to správně pochytil, jde o jakousi přerostlou jednohubku ve tvaru plachetnice, přičemž plachtu tvořila polovička papričky Trinidad Scorpion Moruga. Přituhuje!
Po šestém kole byla myslím pauza. To je od organizátorů docela rafinovaná škodolibost, protože dokud je člověk na prknech a povzbuzují ho stovky lidí, tak se prostě hecne a pokračuje dál. Ale když dostanete deset minut pauzu, tak adrenalin poleví, papričky se naopak rozleží... to je pak těžký se znovu dokopat k tomu, aby jeden znovu vylezl na podium. Ale všechna čest, soutěžící se nebáli a nastoupili v plném počtu.
7) Kýbl neštěstí aneb prvek náhody. Každý ze soutěžících si vytáhnul z kbelíku nějakou položku, přičemž mohlo jít o jinak zakázané mlíčko do kafe (jackpot!) přes pramálo pálivé jalapeño až po příšernosti typu jigsaw, moruga a podobně. Tady už dva soutěžící vypadli, a já se jim teda vůbec nedivím. Sežrat celou papričku i se semínkama, to bych vážně nedal. Semínka já tuze nerad.
8) Čerstvá paprička 7 Pot. Jo, i se semínkama.
9) Vindaloo. Další z tradičních chodů, který Laky každý rok ladí ke stále větší dokonalosti. Tentokrát šla v zákulisí šeptanda, že se to nedalo jíst už před přidáním 6milionového extraktu, tak si dovedete představit, co to muselo být za svinstvo. Navíc, aby nedošlo k mýlce, porce byly skutečně poctivé, žádná jedna lžička a šlus. Odpadají další borci.
10) Krev z ďáblova ocasu aneb rajčatový protlak s extraktem. No, na zdraví!
11) Mad Dog. Pamatujete na recenzi? Jo, tak přesně tohle svinstvo.
12) Extrakt 1,5 milionu SHU
13) Extrakt 6 milionů SHU. Po tomhle kole už zůstávají poslední dva finalisté.
14) Čerstvá paprička TSM naplněná extraktem Extreme Biohazard o síle 9 milionu SHU. Tady už šlo čistě o válku nervů, kterou jeden z finalistů nezvládá a odstupuje. Vítězem se tak stal Daniel Všetečka, přičemž se nejedná o nikoho jiného než o onoho výše zmiňovaného náhradníka. Tomu říkám tah na branku, gratuluju!
Protože se finále nekonalo, zůstávají na podiu dvě papričky naplněné extraktem. Pořadatelé vyzývají publikum, zda si někdo nechce tuhle dobrotu vyzkoušet. Po chvilce hecování se jedné opuštěné papričky ujímá organizátorka Jitka:
Extrakt nabíhá pomalu, takže to vypadá, že je to relativně v pohodě. Přidává se tedy i jeden z diváků. Po chvíli se situace nicméně lehce mění:
Ale všechna čest, oba dva to dali s grácií, kterou bych v sobě jen tak nenašel. Jitka má vpravdě ocelový žaludek!
Po akci následuje nájezd na stánek, takže se máme s Kamilou hodně co otáčet. Docela zírám, jaký je zájem o semínka. Tenhle sortiment ostatní nejspíš trochu podcenili, navíc má firma Pedro Loco dobrý zvuk, takže obchody jdou jako po drátkách.
Když se prostory klubu trochu vylidní, dostávám vynikající nápad dát si vindaloo z osmého kola. Celej den jsem skoro nejedl, pikantní indický pokrm přece nemůže uškodit, že? Od jednoho z pořadatelů fasuju poctivou, dobře 20dkg porci. Díky! První sousto... hm, je to drsný, odhaduji na takových 150-250 k SHU, těžko říct. Láduju do sebe sousto za soustem, občas zajím rohlíkem. V duchu si říkám věci jako „To zvládneš, jedls už horší sajrajty“. Jo, to jedl, ale nebylo jich tolik a nebylo to na lačno. Během deseti minut najíždí velmi solidní žaludeční neuroza, sbírám v sobě poslední zbytky vůle a pomalu a důstojně se odeberu na hajzlíky. Ruce se mi klepou, potím se po celým těle, ale blinkat nebudu, kdepak. To by bylo šeredění s jídlem!
Po deseti minutách jsem se jakž takž usebral a s ukrutným břichabolem se dovlekl ke stánku. Hodil jsem na sebe svetr, abych se neklepal zimou, posadil se na židli a snažil se nebýt.
Vindaloo?
Jo.
Je ti dobře?
Ne.
Tak to je dobře!
Po chvíli si mne všímá Jitka a nabízí se, že mi skočí do zákulisí pro trochu mlíka. Je vidět, že má nejen ocelový žaludek, ale i zlatý srdce. Díky moc!
Za historicky krátkou dobu se dávám v rámci možností do pohody, sklízím zboží ze stánku a pomalu se pakuju. Cejtím se jak v ráji, pajšl teď nebolí, a já se vydávám na cestu domů.
Celkově hodnotím akci jako velmi vydařenou a příště jedu zas. Ale vindaloo už si nedám!
Autorem fotek konzumace finálového chodu je Honza Švácha, díky!
Žádné komentáře:
Okomentovat