Fenomén – dvě ohavná klišé v chilli byznysu

Vážení a milí, vítejte opět po týdnu. Ani tentokrát jsem se nedokopal k dopsání článku ve středu, ale to se nedá nic dělat – kuju v tajnosti něco mooooc báječného a zabírá mi to dost času, ale nebojte nic. Všechno se včas dozvíte a garantuju vám, že budete zírat.

Dnes si chci vzít na paškál dvě dementní klišé, která mi sem tam otravují požitek z chilli. Čas od času se přihodí, že obdržím nějakou tu flaštičku, jenže ouha – po zběžném seznámení s etiketou mám chuť ten krám vyhodit nebo někomu věnovat. Proč? Inu tak...

Klišé první – čerti, peklo apod.

Klišé bezesporu pitomé, nevkusné a bohužel silně rozšířené. Koho něco takového k***a napadlo? Dovedu si představit, že se výrobce, nejsa tak úplně duševním velkostatkářem, nezmůže začasto na lepší způsob, jak dát najevo, že zrovna ta jeho omáčka opravdu pálí, ale upřímně by mne zajímalo, kolik fetu je potřeba k tomu, aby dotyčný došel k názoru, že taková blbost povzbudí něčí chuť k jídlu? Nejsem cimprlich a něco snesu, ale tupost a nevkus nepromíjím.

Klišé druhé - prdele, vylučování atd.

No, čím dál tím lépe. Asi nejsem v cílovce, tudíž mi fekální narážky jak z filmů s Jackem Blackem nepřijdou jako super humor. Stejně jako v předchozím případě se nám pachatel snaží decentně sdělit, že je ta jeho omajda pořádně silná – a dokonce tak moc, že bude mít konzumace následky druhý den ráno. Hahahaha, jak vtipné, to jsme se zasmáli, viďte? Blbý je, že k tomuto druhému klišé sem tam sklouznou i výrobci velmi dobře zavedení.

Co s tím?

Sám za sebe mohu doporučit jediné, a to hlasovat peněženkou a výše zmíněný nevkus jednoduše ignorovat a nepodporovat. Všechno ostatní je myslím zbytečné.

A jak to vidíte vy?

Recenze – El Chamán 333

Po delší době mi přišel pod ruku výrobek společnosti Shamanic Fire. Tato německá společnost si nechává své výrobky připravovat až v daleké Kostarice, díky čemuž je krom jiného zaručena autentičnost surovin. Že jde o věc důležitou mi potvrdí každý, kdo už se někdy napálil koupí habaner, hydroponicky vypěstovaných v Nizozemí. Ano, výsledek nejenom nepálil, ale ani nevoněl, což je u habaner nedostatek dosti významný. Ale dosti stesků na provary v Tescu. Aktuálně recenzovaná omáčka by měla představovat to nejdrsnější, čeho lze bez extraktu běžně dosáhnout, a výrobce deklaruje pálivost 333 000 SHU, což je skoro o polovinu víc než v případě třeba takové extraktovky Da Bomb Ground Zero. No to jsem tedy upřímně zvědav...

Přísady: papričky naga jolokia, papričky habanero, voda, cibule, sůl, rajčatové pyré, třtinový ocet, česnek, xantanová guma.

Vzhled: omáčku lze pořídit ve dvou provedeních. Větší balení představuje klasická lahvička o objemu 148 ml. Pokud se necítíte na velké experimenty, můžete zvolit i praktickou variantu o objemu 60 ml. V obou případech pak lahvičce dominuje docela pěkná etiketa s šamanovou lebkou.

Konzistence a barva: skupenství je omáčka polotekutého, přičemž veškeré přísady jsou jemně nadrcené a rovnoměrně rozptýlené v objemu. Barva je tmavě červená, skoro až do hněda.

Vůně: odérem mi „šaman“ připomíná omáčky založené na octu, neboť právě tato složka celkovému vyznění bezohledně dominuje. Po ovocné vůni habaner či typickému smradu jolokie pátrám marně.

Chuť: „šaman“ se vyznačuje příjemnou a notně sytou chutí paprik, vyváženě kombinovanou s octovým základem. Osobně bych preferoval alespoň trochu třtinového cukru nebo zkaramelizované cibule, ale rozhodně to takto není špatné.

Pálivost: kdo se bojí, sere v síni, praví lidová moudrost. Nandávám si tedy plnou lžičku a šup s ní do pusy. Během první pikosekundy mi hlavou prolétne myšlenka, že tohle jsem možná přehnal, ale v dalším okamžiku je osten otupen, všechno se zdá být v pořádku a náběh žáru v ústech už je vcelku normální. El Chamán 333 pálí docela slušně, to je mu třeba přiznat. Na druhou stranu ani omylem nečekejte, že by snad byl výsledek šestkrát pálivější než u takové After Death (50 000 SHU). Rozumnější už mi přijde srovnání s jinými omáčkami v kategorii silně pálivých neextraktovek, a tam si „šaman“ vedl se ctí. Killer Cayenne je oproti němu o chlup slabší, předminule recenzovaný Trinidad Scorpion mi vychází zhruba na stejné úrovni, ovšem jeho pálivost se může pyšnit delší výdrží.

Jídlo: polévky a saláty dostaly díky omáčce El Chamán 333 notnou jiskru a velmi příjemně mne překvapilo, když jsem s ní vylepšil hrubozrnnou francouzskou hořčici. Zkoušel jsem ji i na chlebíčky a do sendvičů, ale tam se mi lépe osvědčovaly aromatičtější a chuťově propracovanější výrobky konkurence. V teplých pokrmech typu guláš či těstoviny ale „šaman“ vysloveně zářil.

Cena a užitná hodnota: větší lahvička stojí 201 Kč, cena menšího balení bude s nenulovou pravděpodobností patřičně nižší. V obou případech mi přijde poměr ceny a užitné hodnoty docela přijatelný. Nesnášíte-li cukr a podobné serepetičky, připište si v pomyslném hodnocení dva body k dobru.

Shrnutí: pořádně silná omáčka bez extraktu, k použití spíše do teplé kuchyně.

Recenze – Panola Habanero Mustard

Vítejte zase po týdnu. Dnes se spolu mrkneme pod víčko jedné příjemné hořčici. Jejím výrobcem je americká firma Panola Pepper Corporation, která se na trhu s papričkami a s nimi spřízněnými produkty drží již neuvěřitelných 120 let!

Přísady: ocet, prvotřídní hořčičná semínka, papričky habanero, sůl, kurkuma, paprika.

Vzhled: atypická plastová lahvička s objemem něco přes čtvrt litru vypadá docela zajímavě. Nálepka mnoho parády neudělá, ale já, který preferuju spíš jednodušší provedení, jsem s ní zcela spokojen. A v neposledku musím pochválit uzávěr, který po zaklapnutí brání v zanášení dávkovacího otvoru zaschlou hořčičí. Praktické!

Konzistence a barva: na rozdíl od fotky je hořčice sytě oranžová. Úplně jsem si vzpomněl na plnotučnou hořčici z doby socíku. Tahle je přeci jen o trochu světlejší a sem tam najdete drobnou červenou částečku papričky. Konzistence je přesně taková, jakou byste od hořčice čekali.

Vůně: přitažlivá kombinace octa a hořčičného semínka. Žádné překvápko se nekoná.

Chuť: pravděpodobně nesdělím žádnou ostře utajovanou informaci, když prozradím, že Panola Habanero Mustard chutná jako hořčice. Jako dobrá hořčice. Dokonce tak dobrá, že jsem několikrát vybíral večeři podle toho, abych si ji mohl dopřát. Oproti dříve recenzované Hurtin' Habanero and Honey Mustard není chuť tak líbivá a instantně návyková, ale určitě má hodně co do sebe. Absenci sladkosti považuju za plus.

Pálivost: nebudu chodit kolem horké kaše, tahle dobrota habanera nezapře. Nástup je pěkně rychlý a kombinace s octem zaručuje, že ji budete v puse cítit patřičně dlouho. Nejde o žádnou zběsilost, na kterou byste si při troše zkušeností nedokázali zvyknout, ale přesto budete cítit každé sousto.

Jídlo: pokud jde o použití, možností je neurekom; grilovačky, dresinky, sendviče, párečky a klobásky... ať už jste masožrouti, nebo ne, určitě si s touto hořčicí budete vědět rady.

Cena a užitná hodnota:  Panola Habanero Mustard se u nás prodává za 107 Kč. Tuto částku považuju za přiměřenou.

Shrnutí: chutná a vyvážená hořčice, podpořená silou papriček habanero.

Recenze – Trinidad Scorpion

Je už to tak na světě zařízeno, že se přirozenost lidská nechce spokojit s metou jednou již pokořenou a je puzena k překonávání stále nových a náročnějších výzev. Nejinak je tomu v oblasti pálivého. V době, kdy jsem se začal o chilli trochu více zajímat, platila za nejpálivější odrůdu vyhlášená Red Savina, jejíž intenzita údajně dosahovala až 577 000 SHU. Po dlouhých dvanáct let si držela prvenství v Guinessově knize rekordů, aby ji v roce 2007 na trůnu vystřídala Naga Jolokia, která už pokořila milionovou hranici. A pak už to nabralo pořádné obrátky, neboť pár let na to proběhla tiskem zpráva, že ani dva miliony SHU už nejsou ničím nereálným. Touto pálivostí se honosí kultivar Capsicum chinense zvaný Trinidad Scorpion, jehož název nese recenzovaná omáčka od britské firmičky Cambridge Chilli Farm, přičemž plných 25 % obsahu připadá právě na „škorpiona“. To zní slibně, viďte?

Přísady: uzené červené papriky, papričky Trinidad Scorpion (25 %), rajčata, jablečný ocet, hnědý cukr, koření.

Vzhled: čtyřboká flaštička o netypickém objemu 125 ml na první pohled připomene např. Lemon Drop Sauce od stejné značky, ale je podstatně zavalitější. Etiketa je jako vždy vyvedena jednoduše, přehledně a střízlivě.

Konzistence a barva: krásná sytá červeň je narušována jen občasným semínkem a nadrceným zrnkem černého pepře. Konzistence je polotekutá.

Vůně: miluju takhle po ránu vůni napalmu rajčat a uzených paprik! Hnedle se nabízí srovnání s nedávno recenzovanou Smoked Scotch Bonnet & Red Pepper Sauce, ovšem zde si k podobnému základu přimyslete ovocné tóny papričky Trinidad Scorpion. Famózní!

Chuť: v tomto ohledu jsem velmi spokojen. Opět zase jednou potěším všechny, kteří si nepotrpí na překyselené a slané výrobky; jablečného octa výrobce použil pomálu, takže si můžete vychutnávat zauzený a lehce nasládlý základ, báječně propojený s ničím nepatřičným nerušenou chutí papričky „škorpion“. Takhle nějak by to mělo vypadat...

Pálivost: pokud jde o sílu, Trinidad Scorpion rozhodně nezklamal. Počítám, že se omáčka může směle měřit i s takovými jmény jako Lethal Ingestion či Killer Cayenne. V nadšení mne pak přivádí skutečnost, že se u mne po pozření většího množství dostavuje stav, který při nejlepší vůli nemohu popsat lépe než jako zfetovanost z chilli a jehož většinou dosahuji pouze ve vybraných indických restauracích po snědení pořádné porce fálu v provedení extra extra extra hot. Vřele doporučuji vyzkoušet, jde o zážitek k nezaplacení. Vrátím-li se k pálivosti samotné, není její nástup nijak dramatický, ale postupně narůstá a v ústech se pak hezky drží. Přes veškerou pálivost nejde o takový dryák jako extraktovky, což může svádět k neopatrné konzumaci po lžících. Taková nerozvážnost vás ovšem snadno vytrestá, tak opatrně.

Jídlo: lze o mne bezpochyby prohlásit, že si hodně potrpím na polévky, tudíž jsem neváhal a omáčku si v dávkách decentních i přemohutných kapal do všeho od čirého vývaru až po gumbo a husté zeleninové krémy. Dále jsem si ji nevšedně vychutnal na ranní omeletě, sendvičích i chlebíčkách, toustech a salátech. I v malých dávkách se „škorpion“ v pokrmu velmi hezky prosazuje.

Cena a užitná hodnota: dobré věci nebývají levné. Skvělé věci bývají drahé. Z tohoto úhlu pohledu nelze cenu 170 Kč považovat za přemrštěnou, neboť Trinidad Scorpion prostě patří k tomu nejlepšímu, co jsem zde doposud recenzoval. Navíc vám i chvíli vydrží, tudíž není o čem diskutovat – berte.

Shrnutí: vynikající záležitost, excelující v chuti i pálivosti. To vše bez extraktu a konzervantů. Co chcete víc?

Recenze – Frank's RedHot Original

Už dlouho jsem se chystal napsat recenzi na nějakou tu provařenou klasiku. Příležitost se začala rýsovat před několika týdny, kdy se po dnes recenzované Frank's RedHot začala shánět jistá postava brněnské hifistické scény. Protože se s dotyčným začasto shodnu v názoru na nejednu pálivou omáčku, zpozorněl jsem. A když jsem se pak dozvěděl, že jde o TU omáčku, která stála v roce 1964 u zrodu legendárních Buffalo Wings, bylo rozhodnuto. Nezdravou smaženou stravu sice vůbec nevyhledávám, ale zkusit se má jednak (skoro) vše, jednak tato nepředstavuje jedinou možnost využití – Američané Frank's RedHot milují a dávají si ji skoro na všechno.

Přísady: vyzrálé kajenské papričky, destilovaný ocet, voda, sůl, česnekový prášek.

Vzhled: konečně něco originálního! Omáčka je prodávána v tříapůldeckové lahvičce nevšedního a vpravdě nezaměnitelného tvaru, díky kterému si ji v regálu supermarketu nesplete ani Andrea Bocelli. Odklápěcí plastový uzávěr skrývá zúžení, sloužící coby kapátko. Zde musím káravě pozvednout obočí, neboť okolí kapátka a od něj celý uzávěr má pohříchu tendenci zapatlávat se od omáčky, kvůli čemuž je papírový ubrousek nezbytností. Nu, tohle mohl výrobce od roku 1920 vychytat. Etiketa je docela pěkná, nepřeplácaná a pěkně ladí s obsahem.

Konzistence a barva: díky složení, ve kterém dominuje ocet, a důkladnému namletí ostatních surovin je omáčka velice řídká. Barva pak je pěkně červená, jak se na klasiku sluší a patří.

Vůně: dominantní ocet přehlušuje takřka vše ostatní. Kampak se poděly vyzrálé kajenské papričky?

Chuť: výrobce octem nešetřil, ale naštěstí nejde o ten náš český lihový ocet, s úspěchem používaný generacemi předků. Tento je poměrně jemný a chutný a kupodivu přes něj lze cítit i papričky.

Pálivost: nečekejte kdovíco, tahle omáčka je ze staré školy a pálivost tomu odpovídá. I staré dobré Tabasco je silnější. Výrobce sice nabízí i extra pálivou variantu, ale jednak může být originál jenom jeden (a my chceme dělat ta křídla, nezapomínejme na to), jednak už tato drsnější šarže údajně není to pravé. Abych to nějak shrnul, jde o omáčku, která co do pálivosti nemůže zaskočit snad vůbec nikoho.

Jídlo: vtipná reklama naznačuje, že se Frank's RedHot hodí úplně kamkoliv. S tím mohu jenom souhlasit. Společně se svou slečnou, která si omáčku prostě zamilovala, jsme jí dali šanci na všem možném od čokolády přes pizzu až po čočku na kyselo.

Pojďme si ale ukázat, jak se dělají ona mytická Buffalo Wings. Budete potřebovat kuřecí křídla, olej, máslo, mouku, sůl, pepř, mletou červenou papriku a pochopitelně Frank's RedHot. Křídla naporcujte a kousky obalte v mouce smíchané se solí, pepřem a paprikou. Na 30 minut je šupněte do lednice odležet. V mezičase rozpalte friťák na 190 stupňů Celsia a až přijde správný čas, dejte smažit první várku křídel. Zatímco spotřebič odvádí svůj díl práce, uřízněte tak půlcentimetrový plátek másla a na plotně jej v kastrůlku rozehřejte spolu se štědrou dávkou omáčky. Průběžně míchejte. Vyndejte usmažená křídla, osušte je od přebytečného oleje a jedno po druhém namáčejte do směsi omáčky a másla tak, aby byla rovnoměrně pokryta. Neprodleně podávejte, konzumujte s dobře vychlazeným pivem.

Vypadá to banálně, že? Ale věřte mi, že chuťový zážitek je skvostný, přičemž lví zásluhu  na něm má právě omáčka. Už chápu, že např. s typově příbuzným Tabascem to není ono, a pokud mohu radit, chystáte-li se na svá první křídla tohoto typu, pořiďte si originál. 

Cena a užitná hodnota: legendu už můžeme koupit i v tuzemsku, a to za 170 Kč. Sklenička vydrží tak na 3-5 várek křídel, ovšem záleží na vaší rozežranosti i otrlosti. Já jsem spokojen.

Shrnutí: omáčku vyhlášenou po celé Americe si nemůžete nechat ujít. Alespoň vyzkoušet by ji měl každý milovník pálivého.

Recenze – Iguana En Fuego

Týden se s týdnem sešel, lahvička posledně recenzované omáčky se ctí padla za vlast, a mně nezbývá než se s vámi podělit o dojmy z omáčky zbrusu nové, neokoukané. Pokud jde o zemi původu, zůstaneme tento týden ještě ve Střední Americe, neboť dnes recenzovaného Leguána vyrábí firma Half Moon Bay Trading Co. z Kostariky. Inu, tam jsem taky nebyl. Co se výrobku samotného týče, mělo by jít o ultrapálivou omáčku s extraktem. Takovou jsme tu dlouho neměli, tak směle do toho, už se těším.

Přísady: papričky habanero, voda, třtinový ocet, cibule, ananas, limetová šťáva, extrakt oleoresinu, papája, mučenka, mrkev, sůl, cibulový prášek, xantanová guma, česneková prášek, kyselina askorbová.

Vzhled: flaštička o objemu 148 ml je přesně tím, na co je laskavý čtenář tohoto blogu dávno zvyklý. Bohatě vyvedená etiketa s leguánem „Iggym“ vyhřívajícím se v plamenech září všemi barvami a určitě si ji jen tak s něčím nespletete, leda s jinými výrobky téže značky. Jakkoliv jsem obecně příznivcem spíše střízlivějšího designu, tak tohle moje extetické cítění nijak neuráží.

Konzistence a barva: omáčka je pořádně hustá, přičemž část obsahu je najemno namletá a část nadrcená. Sem tam narazíte na semínko papričky. Barva je přesně taková, jakou bych od vysoceoktanové omáčky očekával, tedy tmavě červená.

Vůně: od prvního ochutnání mi přišlo, že co do síly a zamýšleného použití je En Fuego tak trochu odpovědí na slavnou a všeobecně oblíbenou After Death. Proto mi budete muset odpustit, že se v článku nevyhnu občasnému srovnání. Pokud jde o vůni, je to vcelku jasné; zatímco odér After Death je spíše těžký a vydatný, En Fuego na to jde přes svěžest limetové šťávy a vůni tropického ovoce. Osobně jsem spokojen, ale přijde mi, že se všechny složky trochu tlučou a výsledku by možná více prospěl přístup „méně je více“. Ale to není záležitostí jenom této omáčky, ale extraktovek všeobecně.

Chuť: příjemně nakyslá s ovocnými tóny, náležitě propojená s chutí papriček. Při nejlepší vůli nedokážu identifikovat cibuli ani česnek. Celek mi přijde fajn a domnívám se, že bez potíží snese srovnání s konkurencí.

Pálivost: někde jsem se dočetl, že má En Fuego čtvrt milionu SHU. Pečlivě jsem se jal tuto skutečnost ověřovat pomocí série experimentů, při nichž kromě hodnoceného výrobku hrály jistou nezanedbatelnou úlohu jednak konkurenční omáčky, jednak nedostatek pudu sebezáchovy. Řeknu vám, hodnotit extraktovky, to je někdy o zdraví. V každém případě jsem se dobral závěru, který hodnoceného leguána řadí co do pálivosti někam do kategorie obsazené omáčkou After Death, tedy přibližně 50 000 SHU, přičemž En Fuego mi přišla o chlup čivavy silnější. Pálivost má vcelku rychlý nástup a v puse vám nějakou tu chvilku vydrží.

Jídlo: omáčky jsem si vydatně dopřával zejména v hustých polévkách, ovšem ani guláše nepřišly zkrátka. Velmi pěkné zážitky mi pak přinesly omáčkou bohatýrsky pokapané bramboráky a ani nakládaný hermelín nezklamal. Po smíchání s kvalitní plnotučnou hořčicí vznikla výborná záležitost, ovšem nebojte se ani dalšího použití v dresincích apod. Nemohu se dočkat, až zajdu na cibulové kroužky!

Cena a užitná hodnota: leguána si můžete koupit nejenom ve zverimexu, ale i tady, přičemž cenu 136 Kč považuju u extraktovky této úrovně za velmi přijatelnou. Užitnou hodnotu pak řadím též vysoko a troufám si tvrdit, že při běžném používání vydrží několik měsíců.

Shrnutí: solidní alternativa k After Death. A to není málo.

Recenze – Belizean Heat

Vítejte opět po týdnu. Minule jsem nebyl kdovíjak nadšen, a tak si dnes spravíme chuť u omáčky od výrobce, kterého jsme zde ještě neměli. Jde o firmu Marie Sharp's Fine Foods, která sídlí až ve středoamerickém Belize. A název právě tohoto malého státečku nese recenzovaná omáčka. Dámy a pánové, představuji vám „Žár Belize“!

Přísady: drcené papričky habanero, papričkový olej, čerstvá mrkev, bílý vinný ocet, limetová šťáva, sůl, rajčata, neworleánské cajunské a kreolské koření, cibule a česnek.

Vzhled: tvarem lahvičky omáčka čtenáře tohoto blogu určitě nepřekvapí, ale nešť, to samé bychom mohli prohlásit o většině konkurence. Docela se mi líbí nálepka vyvedená v kombinaci  tvrdých barev, která velmi dobře ladí s obsahem. V hrdle lahvičky se nachází plastové kapátko s otvorem o větším průměru.

Konzistence a barva: recenzovaný výrobek potěší oko spotřebitele barvou odstínu jasně oranžového. Konzistence je hrubší, skutečně je jasně patrné, že papričky nejsou najemno rozemleté, ale pouze nadrcené. Sem tam narazíte na semínko.

Vůně: pozoruhodné, vskutku pozoruhodné... Belizean Heat je cítit především po rajčatech, a to velmi intenzivně. Naopak typický odér habaner aby jeden pohledal. Moje nedostatečná erudice mi brání exaktně pátrat po výše zmíněném cajunském a kreolském koření, škoda. Celkový dojem z vůně je svěží jako dobře vychlazená, čerstvě otevřená lahvová Plzeň.

Chuť: dlužno dodat, že ani na jazyku nezůstává oranžová dobrota v ničem pozadu. Výrazná chuť čerstvých paprik je podtržena dobře vyváženou kombinací octa a soli a sousto od sousta patřičně zdrsněna hořkostí semínek. Velmi dobré a pěkně univerzální!

Pálivost: pokud přijde na hodnocení pálivosti, je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že omáčka obsahuje trochu extraktu, byť v tomto případě maskovaného za „papričkový olej“. Ale nebojte se nic, není ho tam mnoho a omáčku jde v pohodě mlsat po lžičkách. Kdybych měl za každou cenu přirovnávat, vybral bych zhruba stejně vydatnou vynikající záležitost The Evil One. Při první lžičce si řeknete, že omáčka není kdovíjak silná, ale postupně zjišťujete, že na tom „Žáru Belize“ vlastně něco bude. Omáčka určitě netrhne knihu rekordů, ale o to výrobce podle všeho vůbec neusiloval. Naopak vyvážení pálivosti a chuti se povedlo na jedničku.

Jídlo: experimentoval jsem s použitím v kuchyni studené i teplé, přičemž zklamán jsem nebyl ani v jednom případě. Polévky dostávaly patřičné grády, chlebíčky a sendviče byly ještě lepší než doposud, a třeba takové knedlíky s vajíčkem, ty byste museli ochutnat. Skvostné! Přesto si myslím, že co do chuti i pálivosti se omáčka lépe prosazuje ve studené kuchyni. Nemohu se dočkat, až doma ukuchtím nějakou tu karibskou specialitu, s touto omáčkou jistě nebude mít chybu.

Cena a užitná hodnota: výrobek jsem pořídil za 129 Kč, což je skutečně pěkná cena. Za tyhle prachy obdržíte dobrou a neošizenou omáčku, která ovšem dle mého názoru díky svým kvalitám velmi rychle zmizí.

Shrnutí: velmi chutná záležitost, která snad nemůže zklamat žádného vyznavače pálivého. Ani se nedivím, že v roce 2001 vyhrála kategorii karibských omáček v soutěži Scowie Award. Jen si raději objednejte rovnou dvě lahvičky, jedna dlouho nevydrží!