Recenze – El Chupacabra od Cajohns

Přátelé, kamarádi. Přišel rok 2016 a s ním i novinka v podobě recenze, kterou pro vás napsal Dark, jeden ze spolupachatelů spolku My-Chilli, jehož omáčky už delší dobu ochutnávám a prodávám. Usaďte se tedy, a počtěte si něco o nejnovější majdě od Cajohnse, která patří do sbírky vyznavačů extra pálivých omáček bez extraktu.

Pár slov na úvod
Cajohns. John Hard a jeho rodina. Kdo tuhle americkou firmu na fantastický chilli produkty nezná, koukejte to ihned dohnat, protože oni fakt umí. V létě 2015 jsem měl tu čest se s Johnem setkat osobně, na Houston Hot Sauce Festivalu, kde měli stánek, a tak zástupci My-Chilli za ním došli s veškerou úctou a pokorou, popovídat si. Výsledkem pokecu byl dárek přímo z rukou „pana Cajohnse“, v podobě jedné z jeho nejnovějších majd – El Chupacabra. Recenzovat tak budu výrobek, který pro mě znamená trochu víc než jen obyčejná omáčka, protože Cajohns je co se chuti a kvality jedna z nejlepších firem na chilli dobroty, jakou znám.

O čem tahle omáčka je?
El Chupacabra je jedna ze čtyř majd z kolekce „Monsters“, aneb příšery, stvůry, prostě mrchy který vás pěkně potrápí. Její kolegyně jsou Hydra (z papriček 7pod primo.. uff..au..), Leviathan (směs chinense papriček v hnědých barvách) a Rougaroux (žluté chinense). Logicky tedy znamená, že na Chupacabru zbývají červený chinense. Všechny 4 majdy mají základ v papričkách samotných a ve složení hrají prim, ale neobsahují extrakt, prostě paráda :-)

Otevíráme lahvičku
První dojem, který na vás omáčka udělá po otevření, utvrzuje v tom, že u Cajohnse opět dali kvalitu na první místo.

Na vůni jsou krásně cítit chinense papričky od prvního nádechu a jsou v jasné převaze, řekl bych že Jolokie a Trinidad Scorpion se projevují nejvíc – jejich tradiční štiplavou citrusovou formou. Po pár sekundách podvědomě potvrdíte Pavlovův reflex, prostě si trochu zaslintáte :-) Následuje ocet, zelenina a úplně vzadu lehce česnek. Žádná velká šleha, spíše doplněk.

Beru lžičku, a přemýšlím jestli si zahraju na sebemrskače hned a naložím si plnou dávku, ale pak měknu a nabírám opačnou stranou lžičky. Konzistence je super, nic tekutéhom ale z lahvičky ji dostanete rozhodně snáz než kepuč od Heinze. Ochutnávám zbaběleckou dávku a okamžitě se mi rozlévá pověstná chuť papriček rodu Chinense po ústech. Kdo někdy zkusil čerstvou Jolokii, Habanero, 7pod nebo Trinidad Scorpion, dobře ví o čem mluvím. Jednou zkusíte a už nechcete jinak. Směs několika druhů těchto papriček jde parádně dohromady, a v chuti jsou jednoznačně na prvním místě stejně jako ve vůni.

Pálivost jsem očekával vysokou, ale možná jsem se zbytečně bál si říkám, zatím všechno dobrý, tak si beru vrchovatou čajovou lžičku, a za minutu toho lituju. Může za to TS Moruga a její bestiálně pozdní náběh pálivosti. Měl jsem si počkat po prvním koštu, až se rozjede. Krk mám v jednom ohni, voči rudý, zpocenej až… no někde. Na to, že se jedná o přírodní pálivost bez kapsaicinovýho extraktu, ale omáčka zároveň není prezentovaná jako „pyré z paprik“, pálí opravdu velmi slušně. Až bych skoro řekl, že velmi podobně jako právě zmiňované pyré z paprik, které Cajohns také nabízí, za daleko víc peněz, a pouze 60 ml objem.

Pro úplnost vádím i seznam všech ingrediencí: Chilli papričky, (Bhut Jolokia, Scotch Bonnet, Trinidad 7 Pot, Trinidad Scorpion, Trinidad Scorpion Moruga), Mrkev, Cibule, Hořčice, destilovaný ocet, česnek, koření.

Co s ní aneb jak použít?
Pro běžné smrtelníky je tahle majda předurčena ke zvyšování pálivosti tak, že ji smícháte s něčím jiným. Ideálně do rajčatového základu na těstoviny. Já si ji nejvíc vychutnal právě na těstovinách, kde se úžasně spojila s jinak relativně fádní rajčatovkou, kterou jsem pořídil v místním supermarketu.

Lze ale použít i kdekoli jinde kde chcete zvýšit pálivost – do guláše, do asijských jídel, nebo do oblíbené Dočkinovy formy použití – do polívky.

Pro ty, co už mají podobných omáček něco najezeno a rádi si proženou hubou (a dalšími orgány) pořádnou dávku pálivosti, můžu vřele doporučit nahradit pomocí této omáčky základ pro Buffalo Wings. To znamená - až si příště budete péct kuřecí křidýlka, 1 minutu před koncem pečení je potřete El Chupacabrou od Cajohnse, a pak si užijte kapsaicinovej rauš, kterej vám natlačí endorfiny a adrenalin až do špičky palce u nohy, a druhej den se připomene na oné místnosti.

Stojí tahle majda za to?
JO, pokud jdete po přirozené pálivosti a čisté chuti papriček. V poměru cena/výkon vychází daleko líp než pyré od Cajohnse, pálí téměř stejně a přitom je levnější, ale větší.

Zásadní otázka na závěr: pořídil bych si ji znovu?
NE.
Teď si asi říkáte, že autorovi recenze hráblo. Celou dobu nás láká na parádní výrobek, kterej spojuje super pálivost, přírodní obsah látek, a pak řekne že by si ji znovu nepořídil?!

Máte pravdu, zní to divně, ale důvod je poměrně jednoduchý: je to sice dobrá, ale jinak naprosto běžná hotsauce omáčka, která nijak nevybočuje. Cajohns dělá několik opravdu fantastických výrobků, které jsem zatím nikde jinde nenašel – třeba Barbecue omáčku s višněmi a bourbonem, která pomalu definuje jinou kategorii BBQ majd. Tak je dobrá. A jedinečná svojí chutí. A to tahle hotsaucka s příšerkou na etiketě není.

El Chupacabru určitě zlikviduju celou, a bude mi moc chutnat. Tím spíš, že to byl vlastně dárek od jejho tvůrce a ne nákup. Právě proto, že ale jinak ničím nevybočuje, se příště poohlídnu po dalším výrobku. Možná sáhnu vedle a budu litovat, možná to bude super trefa. Chupacabra je dobrá, ale ne natolik, abych v kategorii hotsauce nešel jinam, dál. 

Mějte se krásně, a třeba někdy příště zase na počtenou. 

Dark

Info

Ahoj vespolek. Asi si říkáte, co se to kurnik stalo, že autor tak dlouho kašle na blog?! Inu tak: začátkem prosince jsem se cestou domů na kole srazil s člověkem, kterej jel sice v protisměru, ale za to bez světla. Výsledkem bylo, že jsem si o řidítka málem urafnul vnitřní část spodního rtu. Krve jak z prasete, moc hezký to bylo. Až později mne napadlo, že kdybych si ji tenkrát dával stranou, mohl jsem udělat třeba zaručeně lidskej prejt.

No, je jasný, že na schopnosti jíst pálivý a ultrapálivý jídla mi tahle epizoda moc nepřidala. Člověk mohl tak leda házet jídlo dozadu a odrazem o horní patro trefovat jícen. Jakmile do nezvládl a kapsaicin se dostal do rány, byl to hodně adrenalinovej zážitek, haha. Ale malej je jenom ten, kdo má malý cíl, že? Každopádně jsem si dával od chilli až na výjimky pár týdnů voraz. A víte co? Nebylo to až tak špatný. A když si to šlověk proložil účastí na chilli srazu v Hradci Králové (viz fotka v záhlaví), vlastně ani neměl pocit, že by o něco přicházel. Samozřejmě se mýlil, ale to teď nechme být.

Dál se na četnosti recenzí podepsala předvánoční únava. Tenhle konec listopadu/prosinec jsou pro mne nejhorší měsíce. Byl bych schopnej spát 20 hodin denně, možná i víc. Jak není světlo, je to špatný. Ale jak se říká, na nový rok o slepičí krok, den už se nám zase prodlužuje a všechno je takový lepší, žáno.

Oukej, držka mi srostla, den je delší, takže už se nemám na co vymlouvat a pokračuju!

A ještě jedna věc – svýho času jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby semo tamo napsal recenzi i někdo jinej, ideálně „od fochu“. A vida, je to tu – s recenzí se ozval sám mistr Dark, jinak ta více usměvavá a méně vlasatá část my-chilli.

Díky moc a budu se těšit příště :)

Recenze – El Davinic's Chipitto

Zdar. To čučíte, že tu je v jednom tejdnu už druhej článek, co? No, zvykejte si, zvykejte. Jak se mi tu množí kousky na recenzi, tak musím pořádně zabrat a trochu vyprázdnit buffer.

Dneska se spolu mrkneme na švestkovou chilli omáčku od Emila ze Slovenska. Švestky jsou, zdá se, enormně vděčný ovoce. A není divu, jen považte, jaký dobro lidstvu už po staletí přinášejí. Povidla, švestkový knedlíky, slivovice... bylo jen otázkou času, kdy tohle koncentrovaný blaho někdo začne kombinovat s chilli. 

Přísady: uzené švestky, Carolina reaper, 7Pot Brown, bazalka, česnek, cukr, sůl a zázvor.

Uzený švestky znějí fest interesantně, nevšedně působí i deklarovaná nepřítomnost konzervantů typu ocet.

Vzhled: v deckový placatce byste čekali spíš tu slivovici než omáčku. Ale proč ne, je to praktické, a když se jich sejde v lednici víc, aspoň se budou hezky rovnat vedle sebe do přihrádky na dveřích. Etiketa dává jasně najevo, co můžeme od obsahu čekat. Esteticky na mne celek působí dobře a vyváženě.

Konzistence a barva: červenohnědá omáčka je hezky zredukovaná a táhne se jako med. Rovnoměrnou texturu občas naruší semínko nebo kousek nasekaného zázvoru.

Vůně: odér svou hutností jen doplňuje konzistenci – vůně je těžká, bohatá a sladká. Velmi příjemná, skoro až fyzicky svádí k ochutnání. Vše lehce podkresluje kouřová navinulost. Jen tu bazalku tam teda vůbec necítím.

Chuť: klasicky si nandávám celou lžičku a degustuju. Hmmm, tohle by se mi líbilo. Na jazyku se vám rozplývá sladkost ovoce, a když máte štěstí, na konci vám zůstane v puse zázvor... rozkousnete ho a blaho se posune do nové dimenze. Hezky promyšlené, není-liž pravda? Rozhodně lepší přístup, než zázvor nastrouhat najemno.

Pálivost: vzhledem k použitým papričkám je intenzita fakt dost slušná. Nejdřív se to skrz všechnu tu sladkost nemusí zdát, ale tahle omáčka je jako lenivá kočka – pomalu se rozvaluje v dutině ústní, ale pak vytasí drápky a bleskově sekne packou.

Jídlo: burgery, karbanátky, sendviče, zrající sýry smrduté i tvrdé, ale i třeba saláty a ovoce, tam všude omáčka skvěle vynikne a zároveň podtrhne podstatu pokrmu. Můj tajnej tip je kombinace Chipitta s plátky nakrájenýho vychlazenýho vauclusijskýho melounu a nadrcenými lístky marocký máty, určitě vyzkoušejte.

Obecně jsem byl spokojen nejen já, ale i přátelé na grilovačkách atd. 

Cena a užitná hodnota: omáčku Chipitto jsem s Emilem vyměnil za Agenta, ale tamtamy mi donesly, že se prodává za cenu 3,90 € za 100 ml. To je úplně v pohodě. Ale bacha přátelé, pro náš pažravce je k dispozici ještě extra deal v podobě větší, 200ml flaštičky za 5,90 €. Aby vás nezruinovalo poštovný, rovnou si nechte představit i další druhy, třeba vás něco zaujme. Kontakt je emil@ehs.sk.

Shrnutí: moc dobrá a poctivě pálivá domácí omáčka, howgh!

Recenze – okurky ve sladkokyselém nálevu s habanery a fenyklem

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak svýmu oblíbenýmu bloggerovi (pro pomalejší - mně) udělat radost? Je to prosté: to mi takhle napíšete maila, jak rádi čtete můj blog, a nabídnete, že mi pošlete něco na recenzi. Čtenář Honza tak učinil a během pár dní mi dorazila macatá sklenice se sterilovanými okurkami. A protože tenhle měsíc už jeden výrobek z okurek byl, tak už to teď v listopadu dotáhnu do konce a zůstanu u stejnýho. Vítejte u recenze se zatím nejdelším názvem!

Přísady: okurky, habanera, mrkev, petržel, celer, křen, kopr, cibule, voda, lihový ocet, cukr, sůl, celý pepř, nové koření, hřebíček, hořčičné semínko, koriandrové semínko, bobkový list, fenyklové semínko.

Vzhled: normální sedmička na nakládání. Etiketa je prostá, ale poskytuje všechny potřebný informace.

Konzistence a barva: vnitřek sklenice ale stojí za to – spousta báječnýho obsahu čeká na to, až se do něj ponoříte. Okurčičky, habanera, cibule, nechybí mrkvička... splněný sen milovníka kyselých okurek.

Vůně: silně kořeněný odér, kterýmu krom očekávanýho octa dominuje křen. A to je dobře, protože křen je enormně důležitej. Dále čichám kořenovou zeleninu, kopr a trochu chilli papriček. Super!

Chuť: hm, tohle je přesně podle mýho gusta. Dalo by se zjednodušeně říct, že nic nechybí ani nepřebývá. Lák je nepřeslazenej, ale zároveň to není jenom „kyseláč“. Další nasládlý tóny dodává mrkev a spol. A co je skvělý, s výjimkou habaner je všechno od okurek po kousky cibulky krásně křupavý. Tohle je ono, takhle se to má dělat! Ale co je úplně senzační je ten fenykl – nenarazíte na něj v každým soustu, ale když se vám jednou za čas přimotá do pusy, je to skoro chuťový orgasmus.

Pálivost: tak tyhle okurky vládnou. Pálivost je intenzivní, a skoro bych řekl, že naprosto dostatečná. Být tam místo habaner jolokie, tak by mne to asi celkově tolik nebavilo.

Jídlo: u okurkovýho relishe jsem trošku litoval, že se při konzumaci musím krotit. Tady toho je zdánlivě dost, tak jsem se do milejch okurek pustil jako uragán. Žral jsem je k snídani, k obědu i k večeři. Žral jsem je sólo a jako přílohu, dokonce jsem se přistihnul, že chlastám degustuju lák přímo ze sklenice. Samotný habanera jsem zkusil vyndat a vytunit jima feferonový salát, lákem vylepšit domácí tatarku... abych pak nakonec zoufale rejdil lžičkou po dně flašky a lovil poslední zbylý kousky cibule a křenu. Ty vole, přece ještě nemůže být konec?! Chci víc! Chci všechny!!!

Cena a užitná hodnota: mám pro vás dvě zprávy – klasicky dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že borec autor plánuje příští rok rozjet výrobu ve větším. Pokud by milý okurky dýloval za osm pětek nebo za kilo, asi bych je objednával po kartonech. Více informací vám podá sám pachatel na e-mailu damagedeathlayne@seznam.cz

Špatná zpráva je ta, že výrobky za letošní sezónu už jsou skoro pryč. Blbý, co?

Shrnutí: vynikající pálivý okurky, kterejm nechybí nic a naopak dokáží překvapit něčím navíc.

Plechová huba 2015

Ahoj, jak se máte? Já jsem po včerejšku trochu zdrchanej, ale nejde o nic, co by nespravilo půl litru zelenýho čaje. Ale nepředbíhejme.

Že pojedu na Plechovku bylo jasný už nejmíň od minulýho roku, kdy mi do plánovaný účasti vlezla Expedice Moll. Tehdy jsem se zařekl, že příště už teda určitě. Navíc jsem po nadmíru pozitivních zkušenostech z Chillibraní rád kývnul na nabídku od Lakyho a jeho partnerky Kamily, abych byl na „Plechovce“ s nima na stánku.

Po přípravách jsem napakoval krosnu zbožím a jako správnej cyber pankáč vyrazil z HK vlakem v osm. Na půl jedenáctou už stepuju před hlavním vchodem smíchovskýho klubu Futurum a po chvilce jsem spolu s dalšími vpuštěn dovnitř. Prostory parádní, to si dám líbit. Rozkoukávám se, prohodím něco slov s organizátory a dalšími prodejci, a už je tu sám mistr Laky a chvíli po něm i Kamila. Zatímco Laky má fofr kolem kuchyně, my bleskově budujeme stánek, domlouváme poslední podrobnosti a očekáváme věci příští.

Úderem dvanácté začínají dovnitř proudit první návštěvníci, a nám začíná šrumec. Bleskově si skočím pro první (a taky poslední) pivo, abych měl čím chladit hlasivky rozžhavené do běla, a popouštím uzdu své výřečnosti. Obchody jdou nejdřív vlažně, ale jak se sál plní, docela se to rozjíždí, spokojenost. Potkávám nové i staré přátele a známé (zdravím Ari!), sem tam je čas i pokecat a ochutnat výrobky, které donesli někteří z návštěvníků. Dokonce fasuju i nějaké omáčky na recenze, díky!

V mezičase se jeden z organizátorů jal vysvětlovat pravidla soutěže a postupně se i dostavují soutěžící. Těch má být rovných dvacet, ale jeden nedorazil, tudíž prázdný slot po výzvě pořadatelů zaplňuje náhradník z řad publika. A je to tu, soutěž začíná. Snažil jsem se dělat poznámky o jednotlivých chodech, ale jak jsem měl frmol na stánku, je možný, že mi něco uniklo. Kdyžtak mne doplňte v komentářích.

1) Cupcake s chilli. Na tyhle lahůdky jsem koukal na začátku soutěže, vypadaly fakt lákavě. To si evidentně mysleli i soutěžící, takže u tohoto kola se nikdo extra nezapotil.

2) Nakládané papričky habanero plněné směsí sýrů. Báječná věc, podobnou lahůdkou nás na grilovačkách pravidelně hostí kámoš Alex. Ani tady neměl nikdo ze soutěžících problém, někteří naopak vypadali, že by si s chutí dali nášup. Ale jen počkejte milánkové, dojde i na vás.

3) Omáčka Plechová huba. Jen papričky různého stupně pálivosti a nezbytné množství konzervantů. Rustikální záležitost, doporučuji.

4) Máslové kuře, které dodala spřátelená indická restaurace. Soutěžící jsou stále v plném počtu.

5) Pho. Tuhle vietnamskou polévku miluju, ale mám důvodné podezření, že ve speciální úpravě extra extra extra hot ji v bistru běžně nedostanete.

6) Pekelný koráb, tradiční to chod Plechové huby. Jestli jsem to správně pochytil, jde o jakousi přerostlou jednohubku ve tvaru plachetnice, přičemž plachtu tvořila polovička papričky Trinidad Scorpion Moruga. Přituhuje!

Po šestém kole byla myslím pauza. To je od organizátorů docela rafinovaná škodolibost, protože dokud je člověk na prknech a povzbuzují ho stovky lidí, tak se prostě hecne a pokračuje dál. Ale když dostanete deset minut pauzu, tak adrenalin poleví, papričky se naopak rozleží... to je pak těžký se znovu dokopat k tomu, aby jeden znovu vylezl na podium. Ale všechna čest, soutěžící se nebáli a nastoupili v plném počtu.

7) Kýbl neštěstí aneb prvek náhody. Každý ze soutěžících si vytáhnul z kbelíku nějakou položku, přičemž mohlo jít o jinak zakázané mlíčko do kafe (jackpot!) přes pramálo pálivé jalapeño až po příšernosti typu jigsaw, moruga a podobně. Tady už dva soutěžící vypadli, a já se jim teda vůbec nedivím. Sežrat celou papričku i se semínkama, to bych vážně nedal. Semínka já tuze nerad.

8) Čerstvá paprička 7 Pot. Jo, i se semínkama.

9) Vindaloo. Další z tradičních chodů, který Laky každý rok ladí ke stále větší dokonalosti. Tentokrát šla v zákulisí šeptanda, že se to nedalo jíst už před přidáním 6milionového extraktu, tak si dovedete představit, co to muselo být za svinstvo. Navíc, aby nedošlo k mýlce, porce byly skutečně poctivé, žádná jedna lžička a šlus. Odpadají další borci.

10) Krev z ďáblova ocasu aneb rajčatový protlak s extraktem. No, na zdraví!

11) Mad Dog. Pamatujete na recenzi? Jo, tak přesně tohle svinstvo. 

12) Extrakt 1,5 milionu SHU

13) Extrakt 6 milionů SHU. Po tomhle kole už zůstávají poslední dva finalisté.

14) Čerstvá paprička TSM naplněná extraktem Extreme Biohazard o síle 9 milionu SHU. Tady už šlo čistě o válku nervů, kterou jeden z finalistů nezvládá a odstupuje. Vítězem se tak stal Daniel Všetečka, přičemž se nejedná o nikoho jiného než o onoho výše zmiňovaného náhradníka. Tomu říkám tah na branku, gratuluju!

Protože se finále nekonalo, zůstávají na podiu dvě papričky naplněné extraktem. Pořadatelé vyzývají publikum, zda si někdo nechce tuhle dobrotu vyzkoušet. Po chvilce hecování se jedné opuštěné papričky ujímá organizátorka Jitka:

Extrakt nabíhá pomalu, takže to vypadá, že je to relativně v pohodě. Přidává se tedy i jeden z diváků. Po chvíli se situace nicméně lehce mění:

Ale všechna čest, oba dva to dali s grácií, kterou bych v sobě jen tak nenašel. Jitka má vpravdě ocelový žaludek!

Po akci následuje nájezd na stánek, takže se máme s Kamilou hodně co otáčet. Docela zírám, jaký je zájem o semínka. Tenhle sortiment ostatní nejspíš trochu podcenili, navíc má firma Pedro Loco dobrý zvuk, takže obchody jdou jako po drátkách. 

Když se prostory klubu trochu vylidní, dostávám vynikající nápad dát si vindaloo z osmého kola. Celej den jsem skoro nejedl, pikantní indický pokrm přece nemůže uškodit, že? Od jednoho z pořadatelů fasuju poctivou, dobře 20dkg porci. Díky! První sousto... hm, je to drsný, odhaduji na takových 150-250 k SHU, těžko říct. Láduju do sebe sousto za soustem, občas zajím rohlíkem. V duchu si říkám věci jako „To zvládneš, jedls už horší sajrajty“. Jo, to jedl, ale nebylo jich tolik a nebylo to na lačno. Během deseti minut najíždí velmi solidní žaludeční neuroza, sbírám v sobě poslední zbytky vůle a pomalu a důstojně se odeberu na hajzlíky. Ruce se mi klepou, potím se po celým těle, ale blinkat nebudu, kdepak. To by bylo šeredění s jídlem! 

Po deseti minutách jsem se jakž takž usebral a s ukrutným břichabolem se dovlekl ke stánku. Hodil jsem na sebe svetr, abych se neklepal zimou, posadil se na židli a snažil se nebýt.

Vindaloo?
Jo.
Je ti dobře?
Ne.
Tak to je dobře!

Po chvíli si mne všímá Jitka a nabízí se, že mi skočí do zákulisí pro trochu mlíka. Je vidět, že má nejen ocelový žaludek, ale i zlatý srdce. Díky moc!

Za historicky krátkou dobu se dávám v rámci možností do pohody, sklízím zboží ze stánku a pomalu se pakuju. Cejtím se jak v ráji, pajšl teď nebolí, a já se vydávám na cestu domů.

Celkově hodnotím akci jako velmi vydařenou a příště jedu zas. Ale vindaloo už si nedám!

Autorem fotek konzumace finálového chodu je Honza Švácha, díky!

Recenze – okurkové chutney

Zdar vespolek skoro po měsíci. Jak se máte? U mne trvá děsnej fofr, takže mám rozepsaných asi pět článků na blog, ale trochu jsem polevil v jejich dotažení do konce. Hanba mi! A co jsem teda já, takovej bloggerskej flákač, celou tu dobu dělal?

Ze zbytků letošní úrody jsem vyrobil domácí srirachu. Inspiroval jsem se u kolegyně Zuzky na jejím senzačním a již dříve zde zmiňovaným blogu Zkvašeno. A jo, musím se pochválit, nikdo jinej to za mne neudělá; omáčka sice vyšla hodně řídká a některý věci tak příště udělám jinak, ale jinak je to parádička, rozhodně slibnej začátek. Uvidíme, jak dopadne druhá várka, ta už bude v omezeným množství možná i k dostání. 

Ale dost keců a pojďme na dnešní recenzi. Pamatujete, jak jsem na začátku září chválil okurkovej relish od my-chilli? Tak jste se dočkali, dnes se na něj spolu mrkneme.

Přísady: okurky, ocet, cukr, cibule, sůl, kukuřičný škrob, hořčičné semínko, kurkuma, kopr, pepř, chilli sušené (habanero).

Vzhled: malá zavařovačka, v jaký se prodávají např. různý paštiky a zavařeniny. Exteriér hodnotím pozitivně, etiketa na první dobrou sděluje vše podstatný a na obsah o hmotnosti 220 g je dobře vidět.

Konzistence a barva: s trochou nadsázky bych mohl prohlásit, že relish vypadá, jako kdybyste rozmixovali nakládaný okurčičky. Odstín je přitažlivě zelený, poměrně jasně je patrná struktura okurek nastrouhaných na tenký nudličky, semo tamo na vás pro osvěžení vykoukne semínko hořčice a snítka kopru. Už jen tahle kombinace ve mně spolehlivě vyvolává Pavlovův reflex.

Vůně: cítit je hlavně ocet a cukr, ale to asi není žádný velký překvápko, že ne? Celek je velmi příjemně vybalancovaný, takže prostě máte chuť ochutnat.

Chuť: a je to tady. Naberete si plnou lžičku, šup s ní do dutiny ústní... totální blaho. Nakládaný okurky miluju, zejména pak ty domácí. A kdekoliv mám např. na návštěvě možnost, hledím ochutnávat, jak je kde dělají. Ten dává mrkev, ten zase víc cukru... v relishi je cukru docela dost a bejt to normální okurky, tak asi tak nadšený nejsem, ale v týhle formě jde o jasnej tah směrem k vyvolání instantní závislosti konzumenta. A funguje to, dejte mi víc!

Pálivost: z nálepky na skleničce je patrné, že co do pálivosti má jít o výrobek spíše nižší intenzity. To se potvrdilo, ale přesto byste našli v běžný produkci jen málo pikantních okurek, který by recenzovaný výrobek trumfly. Takže jo přátelé, tohle není žádnej švindl.

Jídlo: ze svý podstaty jde o výrobek určený do studený kuchyně, resp. jako doplněk pokrmů, jako jsou burgery nebo hot dogy. Já jsem začal u toustů a dobře jsem udělal. Lahoda! Skvěle dopadly i jednohubky (no, spíš malý chlebíčky, haha), a když jsem byl línej, vrznul jsem milej relish do domácí tatarky místo strouhanejch nakládanejch okurek. Prostě vezmeš majonézu/sojanézu, rozmícháš v ní přiměřený množství relishe a dál už postupuješ jako obvykle. Pálivost byla jen minimální, ale chuť byla trochu jiná a rozhodně příjemná a zajímavá.

No, ale že si tu vůbec třepím pusu - nejvíc jsem recenzovanýho výrobku sežral jen tak, když jsem zrovna šel kolem ledničky a hodila mne mlsná. Jednu lžičku, jen docela malinko... to zrovna :)

Cena a užitná hodnota: recenzovaný výrobek zakoupíte u výrobce za 129 Kč. Cena je v cajku, ale pro nás pažravce a závisláky by bylo potřeba zavíst aspoň půlkilový balení.

Shrnutí: na tohle by měl bejt zbroják, jak je to dobrý.

Report – První azylácký chilli fest

Zdar vespolek, jak se máme? Dneska se vykašlu na recenzi a pro změnu se rozepíšu o tom, jak jsem se měl na chillifestu v Liberci.

Musím se pochválit, že přípravu jsem nepodcenil. S organizátorem jsem se domluvil, že vezmu nějaké omáčky na ceny a něco málo pro případné zájemce na prodej. To „něco málo“ nakonec znamenalo plnou krosnu pálivýho kontrabandu, takže jsem něco udělal i pro svoje zdraví, když jsem tu tíhu táhnul na hřbetě. 

Z Hradce jsem vyrazil krátce po poledni a už kolem čtvrté jsem vystupoval na libereckým hlavním nádraží. Vlakový spojení z Hradce do Liberce je fakt na pěst: sice je to o dost blíž než třeba do Brna, ale za to cesta trvá o hodinu a něco dýl. Ale co už, aspoň jsem si chvilku dáchnul.

Z nádru je to do Azylu kousek, slabá čtvrthodinka chůze to spravila a ani jsem nebloudil. Azyl je super místo. Vepředu hospoda s velmi solidně zásobenou pivotékou, venku obří zahrádka s možností grilování a uvnitř vzadu koncertní sál. Tam už se na stolech začaly množit pokrmy nejrůznějšího druhu, který spojovalo jediný – přítomnost chilli a nepřítomnost surovin živočišnýho původu.

Vítám se s pořadatelem Vaškem, shazuju krosnu a jdu omrknout cvrkot a doplnit tekutiny. Na doporučení startuju třináctkou od Matušky. Vynikající pivo, ale po všem tom cestování pěkně stoupá do hlavy, takže jako další už si radši dávám jedenáctku Krakonoše a po zbytek akce jsem více méně na nealku, anžto podnik nabízí široký výběr nejen piv, ale i senzačních limonád. A jak těmto nápojům obvykle vůbec nehovím, tak zázvorová limča od F H Prager je prostě neodolatelná.

V mezičase potkávám spoustu starých i nových přátel a známých, radost převeliká. Schyluje se ke žranici, tak se odebéřu k rautovým stolům. Začínám poněkud netakticky burgerem a grilovanou zeleninou, takže jsem poměrně brzy plný, a stojí mne pak hodně úsilí, abych zvládl ochutnat ode všeho. Ale podařilo se, ohledně jídla mám vůli silnou jako kocour Garfield. Chutné bylo snad všechno, pálivost byla proměnlivá, překvapivě nejvíc asi nakládala bramborová kaše se zelenýma fazolkama a lečo. Senzační byly domácí sterilovaný habanera, ty byly v tak perfektně ochuceným láku, že jsem je chroupal jen tak. Po jídle jsme dostali hlasovací lístky a ocenili své favority.

Mezi tím už dělám první obchody. Prodávám toho docela dost, během chvilky už mi zbývají jenom semínka a Agenti, a i těch valem ubývá. Prima, není nad to, udělat někomu radost. Stejným způsobem zřejmě uvažoval i pan Docent, který moji maličkost suverénně zapsal coby soutěžícího v pojídání pálivostí. A kakraholte, s tím jsem tedy fakt nepočítal, chudáci moje vnitřnosti! Díky za důvěru kámo, jdu do toho.

Na startu se nás sešlo tuším deset. Začínáme chilli papričkou, docela pohoda. Pak Sriracha, třetí kolo Agent. Veget. Kolo čtvrté přináší žluté habanero, následované v dalším kole habanerem červeným. Nic hroznýho, ale začíná lehce přituhovat. Pálivost skokově roste v kole šestém, kdy dostáváme žlutou varietu papričky trinidad scorpion moruga. Uf, tohle už zajídám trochou toustovýho chleba. Časové limity mezi jednotlivými koly stanovené nejsou, ale rozhodně se neflákáme a k žádným zbytečným prodlevám nedochází, spíše naopak. Nemažou se s tím ani organizátoři, takže před námi přistává TSM s vylepšením ve formě extraktovky Ultra Death o pálivosti nějakých 750 000 SHU. Extrakty já nerad, tuze nerad. Bývá mi po nich fest blbě, ale pro tentokrát se kousnu a porci sním extrémně rychle. Pak rovnou dropnu, anžto představa, že bude následovat další extrakt, mne nenaplňuje žádným nadšením. A v neposledku, když už dávám věci na ceny, tak přece nemůžu vyhrát, to by bylo jednak trapný, jednak bych byl ve střetu zájmů, to dá rozum :) V kolech dalších se konzumují celé papričky těch nejpálivějších odrůd a další lahodnosti, nervy tečou, čela se potí... a po pár kolech známe vítěze. Gratulace hrdinovi!

Po soutěži zase prodávám a měním, obsah krosny se utěšeně tenčí. Od Hawwwrana a jeho milé dostávám na košt omáčky včetně jedné opravdové specialitky pro milovníky fastcoru, již brzy v recenzích. A kupuju si domů benefiční chilli pivo, snad mne přesvědčí víc než svýho času Firedog.

Následuje koncert. Pražští Krüger předvádějí velmi solidní rubanici s oboupohlavním zpěvem. Jako druzí nastupují Blackmail z Maďarska se svým jakostním disbeatem, po nich Psykoanalyysi až z Finska. Oba boybandy jedou na 100 procent, spokojenost.

Po koncertu volná zábava na baru a dojídání nesnědeného jídla z rautu. I v pokročilé hodině vládne maximálně přátelská a vstřícná atmosféra, tak to má být. Zdržím se do třech, pak vyrážím na vlak. O půl sedmý vystupuju v Hradci a v sedm už spokojene lezu doma do postele.

Celkově hodnotím akci jako velmi vydařenou a příště pojedu zas.