Recenze – Habanero Sauce

Ahoj, vítám vás u první recenze po letní odmlce. Nashromáždilo se mi toho k ochutnávání docela dost, takže musím trochu zabrat, ať to sviští po cvičišti.

Pravidelní čtenáři blogu už o mne dávno ví, že mám slabost pro domácí kuchyni a domácí omáčky obzvlášť. Když jsem tedy úplnou náhodou na FB spatřil, že jeden kolega ze Slovenska navařil dávku omáčky z habaner, briskně jsem ho kontaktoval a nabídnul výměnu za něco z mé zahrádky. Slovo dalo slovo, a za pár dnů jsem si na poště vyzvedl balíček. 

Přísady: papričky habanero, rajčata a pomeranče.

Proč si to zbytečně komplikovat, že? Myslím si nicméně, že omáčka toho obsahuje o trochu víc, minimálně jsou viditelné kousky koření, tipuju na pepř. Překvapivější je ale deklarovaná absence octa nebo jiného konzervantu.

Vzhled: omáčka je v čiré 100ml placatce uzavřené plastovým víčkem, jaké používám na Agenta. Líbí se mi etiketa. Je jednoduchá a funkční, přesně víte, co můžete čekat. Zajímavé je, že na okrajích vypadá jako otrhaná. Buďto si dal autor hodně práce s vystřihováním, nebo jde o obtisk. Ať tak nebo tak, výsledek vypadá nejen dobře, ale je i docela odolný, při skladování ve dveřích ledničky mezi dalšími lahvičkami nedošlo k tomu, že by se etiketa poškrábala.

Konzistence a barva: obsah je příjemně oranžový, to já rád. Omáčka je vcelku hutná, ale nejde o nic, s čím byste si nedokázali poradit, takže z lahvičky jde docela snadno.

Vůně: cítím především nasládlou vůni rajčat, citrusový odér habaner a pomerančů trochu postrádám. Ale v zásadě to nijak nevadí, Habanero Sauce voní příjemně a svěže.

Chuť: kdysi se mi do rukou dostala jedna DIY omáčka právě z habaner a rajčat. Chutnala tenkrát skoro stejně jako dnes recenzovaný výrobek, tahle kombinace je docela typická. Nasládlá, ale nikoliv přeslazená. Rajčata a papričky jsou super, ale stejně jako v předchozí kategorii nějak nedokážu v celku najít pomeranče. Každopadádně jsou kyselé tóny docela upozaděny, takže věřím tomu, že octa je buď málo, nebo fakt nebyl použit. Se solí, pokud byla vůbec použita, autor taky docela šetřil.

Pálivost: nástup pálivosti je docela rychlý, jak je ostatně pro použité papričky typické. Oproti klasickým habanerovým omáčkám mi ale přijde, že pálivost v ústech trvá o chvilku déle, prima.

Jídlo: milou Habanero Sauce jsem postupně zkoušel skoro na všechno. Přednost měla studená kuchyně, takže první testování se odehrálo v ovocném salátu. Jo, to bylo fajn. Omáčka je taky moc dobrá např. na sendviče nebo jednohubky. Zkoušel jsem ji i do polévek, ale tam se trošku ztrácela chuť a vůně, zůstávala jenom lehká pikantnost. Tím neříkám, že to bylo špatné, ale raději omáčku použiju tam, kde má větší šanci zazářit.

Cena a užitná hodnota: Jak píšu výše, omáčku jsem vyměnil, takže jsem cenu nijak extra neřešil. Vás ale zajímat bude, že jo? OK, ukecali jste mne. Omáčka stojí 3,3 ojro. Zkuste autorovi napsat na andrej.lehuta (zavináč) gmail.com, nabízí i omáčku z uzené morugy, ta vypadala taky dost dobře.

Pokud jde o užitnou hodnotu, tak 100 ml je na mne dost málo, takže jsem si musel omáčku fakt dost šetřit, abych ji nepozřel během pár dnů. To je ale vlastně docela dobrá vizitka, ne?

Shrnutí: chutná a poctivá domácí omáčka, která na to jde trochu jinak než je obvyklé. Pokud na ni narazíte, určitě nešlápnete vedle, když jí dáte šanci.

Chillibraní 2015

Ahoj, jak se pořád máte? Po tradiční letní odmlce jsem zpět, chyběl jsem vám? No, vy mně rozhodně.

Jako každé září začnu takovým lehkým ohlédnutím za letošním svátkem milovníků pálivého, a sice Chillibraní. Článek si neklade za cíl být přehnaně aktuální, ostatně to bych jej zveřejnil už před týdnem.

Letos to pro mne bylo zase něco jiného. Předloni jsem soutěžil v Chilližroutovi, loni jsem v soutěži Výrobek roku získal s Agentem první místo, letos to byla taky svým způsobem premiéra, byť v jiné oblasti. Ale nepředbíhejme.

Jo, Výrobek roku. První místo bylo loni fajn, tak jsem přemýšlel, s čím bych se případně účastnil letos. Chtěl jsem nasadit novou a neokoukanou omáčku, ale protože jsem se po přechodu ze zaměstnaneckýho poměru na OSVČ potřeboval soustředit na trochu něco jinýho, dopadlo to tak, že mám zatím jenom toho Agenta. Soutěžit se mi tedy nakonec vůbec nechtělo, ale když mi hlavní pořadatel Petr mírně promluvil do duše, že jak k tomu diváci přijdou, kdybych loňské vítězství nezkusil obhájit, svůj postoj jsem přehodnotil. Navíc jsme se dohodli, že Agent bude jednou z omáček, které budou letos trápit účastníky Chilližrouta. No řekněte, taková čest, kdo by odolal?

Ale aby to nebylo úplně to samé, rozhodl jsem se soutěžní várku trochu vytunit. Místo 20 procent habaner jsem tedy do Agenta šupnul Morugu, ať to stojí za to, ne? Několik týdnů před akcí tak u mne bylo v duchu příprav. Navařit omáčku do soutěže, připravit pár beden Agenta na prodej.

To totiž je ta výše zmiňovaná novinka - letos jsem si domluvil možnost prodávat na akci svoje výrobky. Nachystal jsem jednak omáčky, jednak super duper trička s motivem Agent Orange. Na akci jsem vyrážel pln očekávání.

Po příjezdu na místo fasujeme náramky opravňující nás ke vstupu do VIP zóny. Náramně šikovná věc, člověk nemusel stát frontu na pití apod. Ve fofru, který měl následovat, jsem to skutečně ocenil.

Vyložil jsem zboží, přivítal se s kolegy na stánku a šel se trochu projít po areálu, neboť do začátku akce zbývalo ještě docela dost času. Co mne zaujalo?

Tak v první řadě nemohu nezmínit stánek My-chilli. Kluci to měli letos fakt vymazlený, na návštěvníky se těšily staré i nové druhy omáček, no radost pohledět. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak je to jednak aktuální várka okurkového relishe, který je prostě famózní, a samozřejmě ultrapálivé pyré o certifikované pálivosti přes 200 tisíc SHU. Žádný marketingový kecy, potvrzení jsem viděl na vlastní oči a pyré ochutnal na vlastní jazyk. Jo, fakt píše.

Dále mne zaujal stánek borců z firmy Chilli doctor. Nejrůznější fermentované druhy papriček, stabilizované jen octem a solí. Něco mi říká, že oproti nedomrlým habanerům z Holandska mají tyhle importy z Jižní Ameriky budoucnost.

No a teď už telegraficky, neboť moje hodina H se neúprosně blížila. Prohodil jsem pár slov s Honzou Balejou z chillimarket.cz, anglicky si pokecal s autorem knihy o pěstování chilli, oblékl triko Agent Orange a směřoval do stánku.

Kromě produktů Pedro Loco vedle mne prodával svoje omáčky Laky a jeho přítelkyně. Krom jiného nabízel i senzační BBQ omáčku z čerstvých švestek, která se letos také ucházela o přízeň v soutěži Výrobek roku. No vida vida, obhájce titulu a vyzyvatel hned vedle sebe :) A tak začala ta pravá zábava a dřina zároveň. Představovali jsme své omáčky, odpovídali na zvídavé dotazy, doporučovali, radili. Tempo bylo neúprosné, a až zpětně jsem si uvědomil, že jsem jel těch cca 4-5 hodin de facto bez pauzy. Ve stánku vládla vynikajicí atmosféra kolegiality a přátelskýho pošťuchování, takže člověk doporučoval nejen svoje produkty, ale i výrobky kolegů, upozorňoval na skutečnost, že ctění spotřebitelé mohou hlasovat pro tu či onu omáčku, prodeje byly slušné, prostě bylo to fajn.

V tom fofru jsem ani neměl čas koukat na vlastní klání o nejodolnějšího jedince, takže dramatickým popisem urputného zápolení o mistra Chilližrouta tentokrát žel neposloužím. Ale podle útržkovitých informací to bylo opět velmi, velmi drsné. Když jsem viděl, že v jednom z úvodních kol bylo úkolem soutěžících pozřít celé habanero i se semínkama, což vzhledem k hořkosti semínek skutečně není žádná delikatesa, opět jsem si gratuloval k rozhodnutí, už nikdy v této praštěné (myšleno v dobrém slova smyslu!) soutěži neparticipovat jako soutěžící. Každopádně sláva zažívacímu ústrojí vítězů, čest chuťovým buňkám poražených.

Do Hradce jsme se vraceli relativně brzy, takže večerní mejdan nás minul. Utéct jsem si žel nechal i vyhodnocení Výrobku roku. Jo, samozřejmě jsem byl napnutej jak kšandy, zda se mi podaří navázat na loňský úspěch, ale chtěli jsme se dostat do Hradce alespoň trochu rozumně.

Každopádně vás nebudu napínat. Agent znovu první místo nezískal. Nicméně se ale umístil na krásném druhém místě! Vážím si podpory všech, kteří pro mne hlasovali, je to potvrzení toho, že to snad dělám svým způsobem správně.

A kdo slavně zvítězil? Ten, komu jsem to celou dobu přál: Laky a jeho již zmiňovaná švestková omáčka! Gratulace převeliká chlape, zasloužil sis to! A vy, vážení čtenáři, se s touto skvělou omáčkou již brzy setkáte na stránkách tohoto plátku.

Uf, pomalu se blížíme do finále. Co bych zmínil na závěr?

Příště už si určitě zajistím spaní někde v Brně, abych mohl v areálu zůstat déle a vychutnat si i společenskou stránku této nadmíru povedené akce. Pořadatelům děkuji za skvělou práci a za to, že jsem měl možnost se letos opět účastnit, příště do toho jdu zase.

Foto: Chillibraní

Pár hlodů a pozvánka do Liberce

Ahoj ahoj, už to skoro vypadalo, že se tenhle týden k blogu nedostanu. Měl jsem ho nabitý nejen prací, ale i dalším zajímavým programem.

Tak například ve středu jsem poprvé navštívil tržnici Sapa. Očekávání byla nemalá, však asijská kuchyně s chilli papričkama pracuje v hojné míře. I pravil jsem si, že bych mohl pořídit něco pro sebe i do webshopu. To první se jakž takž zadařilo, však nejrůznějších bylinek a dalšího zboží nabízí Sapa neurekom, ale co do pálivých omáček to byla slabota na entou. Výběr mizerný a ceny neatraktivní, to je blbá kombinace. Ale něco málo jsem vzal, aspoň se pobavíme u recenzí. 

Od kámoše (mj. autora etikety Agent Orange) dorazila pozvánka na vypečenou akci, která se bude v říjnu odehrávat v libereckém Pivním baru Azyl. Plakátek najdete v záhlaví, bude to asi velmi vydařené, a já budu hledět nechybět.

Nu, to je tenhle týden asi všechno. Mějte se.

Recenze – Adžika

Čus jak sviňa, máte se? U mne docela fajn, díky za optání. Když jsem tuhle dumal, co dalšího zrecenzuju, náhoda tomu chtěla, že jsem se zrovna chystal udělat korejskou mrkev. Příslušnou směs koření jsem tentokrát koupil v místní prodejně ruských potravin, a nebyl bych to já, kdybych se hned personálu neptal na pálivé výrobky. Byla mi doporučena Adžika. Popravdě řečeno, pod tímto názvem jsem doposud znal jen veskrze nepálivou směs koření, nikoliv papričky s čímkoliv, tak jsem byl dost překvapen. Ale zakoupil jsem, důkladně ochutnal, a s výsledkem testování se nyní spolu seznámíme.

Přísady: feferonky 86 %, sůl, regulátor kyselosti E260, konzervační látka E211.

No, co jsem si zjišťoval na wiki, tak tradiční gruznínská adžika obsahuje česnek, koriandr, papriku, chmeli-suneli, kopr a sumah. Tady z toho nezůstal kámen na kameni, obzvlášť absence kopru lituju mimořádně, ale holt to bude asi jako receptem na guláš, nic jako „jediná správná“ adžika neexistuje.

Vzhled: menší zavařovačka o obsahu 360 g. Etiketa je taková normální spotřebka, kterou v regále klidně přehlídnete, ale váš jemnocit nijak neuráží.

Konzistence a barva: jde vlastně o pastu z chilli papriček, takže obsah je pěkně červený a plný semínek. Adžika je pořádně hutná, rozhodně se nemusíte bát, že by vám při neopatrné manipulaci utekla ze skleničky

Vůně: svěží a docela slaná. Není to špatný, ale díru do světa s něčím takovým neuděláte.

Chuť: překvapivě cajk. Oceňuju plnou a bohatou chuť paprik. Celek je slaný až běda, ale vzhledem k zamýšlenýmu účelu použití se není čemu divit, od pasty tohoto typu asi nikdo nečeká, že byste ji jako já teď baštili jen tak ze lžičky.

Pálivost: jazyk do ruličky vám Adžika nezkroutí, ale jinak pálí příjemně. Nástup je pomalejší, vjem pálivosti v puse zůstane několik minut, ale ustupuje docela rychle.  

Jídlo: už třetí týden jedu ve fully raw challenge, takže se až na občasné prohřešky cpu jen tepelně neupravenou stravou. Z toho vyplývá, že oblíbená doporučení na polévky, gulášky a další vychytávky se dneska konat nebudou. Ale nevěšte hlavu, jsem si jistej, že ausgerechnet do guláše bude pasovat skvěle. Osobně jsem si pomocí Adžiky pravidelně vylepšoval okurkovej salát a nejrůznější dresinky.

Cena a užitná hodnota: lokální prodejna ruských potravin tohle horký zboží dýluje za 45 Kč. Za ty prachy obdržíte hodnotu, která chvíli vydrží.

Shrnutí: docela dobrej chilli výrobek, ale upřímně, daleko radši bych ochutnal verzi v plný palbě s koprem a koriandrem. Tak třeba příště.

Recenze – Scotch Bonnet Sauce

Zmar, jak jste se těšili na dnešní recenzi, co? Že jste byli celí napjatí, jakou vyfikundaci jsem si pro vás nachystal, že jo? No, dočkali jste se, dočkali. A bude to vpravdě nevšední povídání o nevšední omáčce. 

Když jsem na ni před pár měsíci narazil v Tescu, zaujala mne nejdřív názvem, přeci jen Scotch Bonnet je moje oblíbená paprička. Při bližším prozkoumání ovšem vyšlo najevo, že jde o slovní hříčku, neboť omáčka sice bonnetky obsahuje, ale výrobce daleko více nešetřil skotskou whisky. Kroutil jsem hlavou, jak to k sobě asi může jít dohromady, ale už jsem byl trochu zaháčkovaný. A když pak byla omáčka jednoho dne v akci za vysloveně legrační peníze, přihodil jsem ji do košíku.

Přísady: ječný slad, ocet, sójová omáčka (voda, sójové boby, pšenice, sůl), skotská sladová whisky (12 %), cukr, citron, česnek, melasa, papričky Scotch Bonnet (2 %), koření.

Docela divočina, že? Přiznám se, že mne lahůdky typu marmite zatím obcházejí širokým obloukem a chipsy s příchutí octa jsem taky neměl, takže nejspíš nemám správně nastavenou pusu na anglický chutě, ale bát se toho nebudu a zkusím k omáčce přistupovat s co možná nejmenším množstvím předsudků.

Vzhled: lahvička hranatého půdorysu se vyznačuje objemem 125 ml. Tyhle flaštičky mám rád, dobře se rovnají do dveří ledničky. Etiketa je vyvedena v hnědých tónech a vypadá docela fajn. Sice u mne trochu evokuje řadu výrobků Tesco finest, ale to je asi jen můj problém.

Konzistence a barva: po delší době tu máme opravdu řídkou omáčku. Scotch Bonnet Sauce je opravdu „vodička“, nebo spíš podle barvy „hodně zředěná ropa“. Ve spodku lahvičky jsou jemné usazeniny pevných složek, takže před použitím zatřepat. Blbý je, že jak je omáčka hodně tekutá a lahvička neobsahuje uvnitř hrdla žádný dávkovač, má obsah tendenci stékat po vnějším okraji lahvičky. A to je špatně, přátelé, člověk aby furt otíral kuchyňskou linku od hnědých fleků. Jasně, když vychrstnete do jídla polívkovou lžíci, tak problém nenastane, ale dávkování po kapkách už bývá ošemetné.

Jak jsem naznačil výše, barva je hodně tmavá, něco mezi Kofolou a ropou. Na chilli omáčku docela nezvyk, že?

Vůně: něco takovýho jsem tu ještě nikdy neměl. Whisky jako takovou necítím, určitě je hodně cítit sójovka a slad(?), trochu to podtrhuje ocet, ale ve výsledku je to takovej zvláštní odér, že si s ním trošičku nevím rady. Chybí mi reference, nemám moc k čemu přirovnávat. Ale blbý to není.

Chuť: tady to bude o chlup jednodušší, omáčka je v prvé řadě kyselá, pak teprve se začínají prosazovat další složky. Tady už ta whisky trochu cítit je, ale upřímně, pořád dominuje sójovka. A stejně jako u předchozího bodu nemůžu vysloveně říct, že by mi to bylo proti srsti.

Pálivost: když jsem zjistil, že milá Scotch Bonnet Sauce obsahuje pouhá dvě procenta papriček, tak jsem usoudil, že nebude vůbec pálit. Není to tak úplně pravda, jistou pálivost cítit lze, ale jen lehce, o chlup míň než u Tabasca.  

Jídlo: výrobce doporučuje omáčku používat na burgery, ryby, k uzeninám a podobně. Nic z toho mne aktuálně moc netankuje (je kurva vedro, kdo by se cpal klobásou?), tak jsem musel zkoušet jinde. Do vysokooktanovýho sendviče s hromadou zeleniny nebyla omáčka vůbec špatná. Chuť a vůně se solidně prosazovaly, s pálivostí to bylo slabší, ale co taky čekat... docela zajímavý bylo přimíchání Scotch Bonnet Sauce do nejrůznějších dresingů.

Cena a užitná hodnota: koupíte za stovku až stovku a půl v Tescu nebo třeba tady za 143 Kč. Užitnou hodnotou zatím neposloužím, protože u mne omáčka využití nenajde a pošlu ji dál do světa, třeba někomu udělá radost.

Shrnutí: kdybych byl Brit, asi bych si pochutnal a mohl doporučit. Sám za sebe spokojen příliš nejsem, ale prostě na tuhle chuť nemám naštelovanou hubu a nevidím důvod, proč ji vyhledávat. Berte to tak, že jde výhradně o můj problém a závěr si sami pro sebe tentokrát výjimečně udělejte sami.

Recenze – Exotic Orange Hotsauce

Ahoj vespolek, jak to roste a pálí? Musím se pochlubit, že papričky mi letos nejen že nechcíply, ale jedna už dokonce plodí jako o závod. Pravda, nejedná se žádného „škorpióna“ ani jinou slovutnou odrůdu, na ty je ještě čas, ale i tak to potěší. 

Jinak to tu poslední dobou trochu flákám, neboť jsem se musel věnovat jiným můzám než psaní, a to konktétně hudbě. S cyberpunkovou smečkou Neuromancy jsme točili demo, a to je pak jasný, že hlavní úsilí muselo směřovat jinam než na blog. Mimochodem, kdybyste nás chtěli vidět hezky naživo, tak tuhle sobotu máte šanci v pražským klubu Fatal. Dostavte se v hojným množství, určitě to bude stát za to. A v neposledku si budeme moci dát po koncertě panáka na baru a pokecat nejen o muzice, ale i o chilli.

Na dnešek jsem si připravil další produkt od my-chilli. Proč furt píšu jen o nich? Tak jednak mají produktovou řadu vpravdě obsáhlou, jednak se jima neustále živím, tak o čem jiným bych měl psát? Ale příště už to bude něco jinačího, slibuju.

Přísady: pomerančová dužina, cukr, limetová šťáva, pomerančová kůra sušená, chilli sušené (Habanero, Jolokia), regulátor kyselosti (kyselina citrónová), zázvor, zahušťovadlo (Xanthan, Gelfix), konzervant: sorban draselný.

Vzhled: čirá lahvička o již zavedeném objemu 187 ml, vhodně doplněná nálepkou uvádějící název omáčky a logo výrobce.

Konzistence a barva: už při prvním shlédnutí na posledním Chillibraní (mimochodem, za čtvrt roku se tam uvidíme!) jsem si říkal, že barva je skoro jak u meruňkový marmelády. Taková ta přírodní, nepříliš řvavá oranžová. Konzistence je tak akorát. Na mazání na housku s máslem to vysloveně není, ale zároveň pěkně vytéká z lahvičky.

Vůně: nasládlý, poměrně přitažlivý odér. Jsem spíš na slané, ale s tímhle nejenže nemám problém, ale baví mne to.

Chuť: a máme tady první záhadu této recenze. Ačkoliv složení i název jasně naznačuje, že půjde o výrobek z pomerančů, tak si nemůžu pomoct, ale v chuti jednoznačně cítím nejvíc mandarinky. Taková ta chuť čínských naložených manarinek z plechový piksly, chytáte se? Akorát teda musím pochválit, že se to celé obejde bez kovovýho „vocasu“ v puse. V každým případě chuť dobrá.

Pálivost: aneb záhada druhá a poslední. Jako první ucítíte v puse sladkost, vjem pálivosti se dostaví až s mírným odstupem, potud je vše jasné. Ale zatímco někdy mne omáčka jen tak polechtá, jindy mám pocit, že je intenzita snad dvojnásobná. Normálně bych to přikládal nedostatečně promíchaným přísadám, jenže omáčka je pěkně hladká. Tak vám nevím, nakonec jsem došel k závěru, že příčina musí být ve mně a v momentální dispozici vůči pálivýmu. V každým případě je to super, taková trochu ruská ruleta s příznivějším výsledkem.  

Jídlo: když doma nemám čerstvá habanera, používám pár lžic do ovocnýho salátu. Výsledek je tak akorát pálivý a moc dobrý. K dobře uleželým plesnivým sýrům typu Gorgonzola jde omáčka taky moc dobře. Dlabat ji chodím i jen tak na lžičku, ale o tom se asi moc rozepisovat nemusím, co? Naopak zmíním strašlivou prasárnu, kterou jsme realizovali v rámci ochutnávky s kámošem Dannym, a sice použití coby dip ke slaným smaženým brambůrkám. Věřte nevěřte, jak si na pochutiny tohohle typu vůbec nepotrpím, tak se to nejen že dalo, ale bylo to takovým tim perverzním způsobem dobrý!

Cena a užitná hodnota: recenzovanou omáčkou koupíte buďto klasicky u výrobce, nebo například u mne na webshopu, a to za 139 Kč. Pokud se týče užitné hodnoty, tak vezte, že pokud asi alespoň trochu potrpíte na sladké, připraví vám „pomerančovka“ spoustu příjemných chvil. A pokud se nebude jednat o jedinou omáčku ve vašem vlastnictví, dá se očekávat, že i pár týdnů vydrží.

Shrnutí: chutná a příjemně pálivá ovocná omáčka. Nemáte-li chorobný strach z vitamínů, vůbec se jí nebojte.

Recenze - Moruga sajrajt

Ahoj milánkové, máte se fajn? U mne trvá hektický období, ale nestěžuju si. Chystám pro vás super překvápko, snad příští tejden už uvidíte víc.

Zatím se spolu mrknem na jeden velmi specifický produkt z českých luhů a hájů. Před časem jsem měl možnost se přifařit ke kámošově objednávce z webu semínka-chilli, a nezaváhal jsem. Kromě sušeného chilli jsem vzal i malinkou lahvičku omáčky s malebným názvem Moruga sajrajt. Coby milovník čistých chutí jsem si od ní sliboval cosi jako The Legend, akorát mrtě silnější. Bylo mé očekávání naplněno? Čtěte dále!

Přísady: papričky Trinidad Scorpion Moruga, pitná voda, kyselina citronová, sorban draselný.

Vzhled: mrňavá placatá lahvička o objemu pouhých 20 kubíků. To má být vtip?, řeknete si nejspíš, vždyť i extraktovky desetkrát silnější se prodávají ve větších objemech. Ne, není to vtip, lahvička je zcela reálná a dělá mi společnost hned vedle notebooku. Nevypadá vůbec špatně, etiketa je OK a celek slibuje nevšední zážitky.

Konzistence a barva: tady to vezmeme fofrem; milej Sajrajt je barvy krásně červené, rozhodně působí v reálu živěji než na fotce. Konzistence je docela hutná, z flaštičky je obsahu potřeba trochu pomoci.

Vůně: intenzivně paprikový odér je velmi, velmi fajn. Postrádá zcela citrusovou jedinečnost habaner či zatuchlý smrádek jolokie, vůně je svěží a příjemná. Zároveň ale varuje, že to nebude jen tak...

Chuť: tohle vážně můžu. Zatímco dříve zde recenzované omáčky od semínek-chilli byly v obou případech dost sladké, tady dostává maximální prostor TSM, jen lehce podpořená trochou kyseliny citronové. Žádný pepř, žádná sůl, jen surová chuť papričky a trocha konzervantu. Za mne dobrý.

Pálivost: čekal jsem, že se intenzita bude pohybovat někde okolo omáčky Gaboon. Chyba lávky, náš Sajrajt je ještě o dost silnější. Jde o kousek, který zvládne i na špičku párátka rozsekat nejednoho borce. Jasně, pokud dlabete Mega Death po polívkových lžících, tak zaskočeni nebudete, ale faktem zůstává, že pálivost je na přírodní omáčku velmi, velmi slušná.

Jídlo: na rovinu pravím, že s použitím v teplé kuchyni nemám sebemenší zkušenost. Při tomhle objemu bylo předem dáno, že se s omáčkou budu mazlit hezky na přímo. A mazlení je to vpravdě intenzivní. Pikantní hummus vás najednou příjemně zaskočí skutečností, že jeho pikantnost je pěkně nemilosrdná, taky je bezva použití do různých dresinků. Už jsem zmiňoval, jak jsem si pomocí Sajrajtu tunil Srirachu? Že ne? Tak to určitě zkuste, nebudete litovat. Představivosti se zde kladou jen velmi malé meze.

Cena a užitná hodnota: recenzovaný výrobek zakoupíte přímo na webshopu výrobce za 199 Kč. A tím se dostávám k hlavní výtce celé recenze. Dvě kila za dvacet kubíků je prostě na hranici přijatelnosti. Rozumím zcela, že jde o sezonní výrobek, a nikdo mi nemusí meldovat, že kdo je socka a je mu líto peněz, tak ať to nekupuje. Jenže málo platný, určitě se mezi námi najdou ti, kteří by si chtěli koupit aspoň decku. Mám v takovém případě vypláznout litr? Ne, to mi nepřijde úplně OK, obzvlášť když výše zmiňovaná a podobně limitovaná The Legend může stát do tří stovek za dvě deci, a to sem do ČR putuje přes X prostředníků a půlku planety.

Shrnutí: krok správným směrem, na tohle bych si dokázal zvyknout. Jen škoda krutě nastavené ceny.