středa 11. března 2015

Recenze – Habanero Tabasco



Ahoj, dneska se na stránkách blogu potkáváme zase po 14 dnech. Jojo, minulou středu jsem se věnoval Agentovi, ve čtvrtek byla zkouška s kapelou... tak tedy aspoň dneska.

Tentokrát se zaměříme na habanerovou variantu klasické omáčky Tabasco. Na pultech obchodů ji nevídáme až tak často, takže když se mi ozval kámoš Alex, že na ni náhodou narazil kdesi v Makru, tak jsem neváhal.


Přísady: kvasný ocet, papričky habanero, třtinový cukr, omáčka Tabasco (kvasný ocet, červené papričky, sůl), sůl, mangové pyré, sušená cibule, banánové pyré, rajský protlak, tamarindové pyré, papájové pyré, koření, česnek, směs drcených papriček tabasco (červené papričky, sůl).

Na můj vkus je těch přísad až moc, co říkáte? Nejsem kdovíjaký gurmet a kdybyste mne poslepu nechávali ochutnávat nějaké fakt složité jídlo, počítám, že bych spoustu přísad nepoznal. Tady je to podobné. Napadá mne jen jeden důvod, proč cpát do omáčky tohoto typu papájové nebo banánové pyré, a sice synergické účinky s kapsaicinem. Ale ruku do ohně za to nedám.


Vzhled: z pestře pomalované škatulky jako na zubní pastu pro liliputa vytáhnete tradiční 60ml lahvičku s úzkým hrdlem a osmibokým červeným uzávěrem. Kosočtvercovitá nálepka je tentokrát laděna do odstínů žluté a červené.

Konzistence a barva: omáčka je pěkně tmavě červená. Strukturou je to pořád stejná „řidina“ jako klasické Tabasco.

Vůně: nikoliv překvapivě je nejvíc cítit ocet, člověk by skoro řekl, že přes něj není cítit nic dalšího. Tak tomu úplně není, ale tím, že je to taková splácanina všeho možného, dokážu říct akorát tolik, že cítím „něco dalšího“. Ale jestli víc vůni tamarindu nebo manga, to už rozseknout nedovedu a vlastně ani nepotřebuju.

Chuť: hromada kvasného octa je pořádně agresivní, kdo ví, jaké svinstvo tam výrobce dal. Naše vyhlášená bzenecká lahoda, tak osvědčená při výrobě okurek nebo nakládání utopenců mi sedí podstatně víc. Ale co už. Trochu je ještě cítit cůl a všechno to sladké, co výrobce do omáčky naházel, ale to je tak všechno.

Pálivost: na svých stránkách firma uvádí, že habanerové Tabasco dosahuje intenzity cca 7 000 SHU. V porovnání s „klasikou“ nejde papírově o až tak velký rozdíl, ale když si obě omáčky porovnáte na lžičce nebo ještě lépe v jídle, tradiční verze omáčky prohrává skutečně výrazně. Příjemný je pak docela dlouhý dojezd v puse. Pozor, přes všechnu chválu samozřejmě omáčka co do pálivosti nesnese nejmenší srovnání s „echtovními“ výrobky nebo dokonce s extraktovkami, ale na mainstreamový produkt si vede docela slušně.

Jídlo: díky malým rozměrům flaštičky jsem s sebou poslední dva týdny tahal tuhle omáčičku skoro všude. Měl jsem tak spoustu příležitostí ji vyzkoušet doma, v zaměstnání i po restauracích a jídelnách. A víte co, byl jsem docela spokojenej. Jasně, pizza hojně posypaná mletou papričkou Carolina Reaper předvede víc muziky, ale do omáčky na špagety, na zeleninový salát nebo do sendviče či bagety je habanerové Tabasco příjemné.

Cena a užitná hodnota: balení po dvou kusech mají v Makru za cca 150 Kč. To docela jde, byť užitná hodnota by mohla být lepší.

Shrnutí: nejpálivější Tabasco na trhu. Určitě nejde o nic, co si budu kupovat každý druhý měsíc, ale za ochutnání určitě stojí. A pokud se člověk náhodou ocitne mimo civilizaci, tj. mimo dosah osvědčených omáček ze své lednice, ještě rád po něm v supermarketu sáhne.

středa 25. února 2015

Recenze – papričky habanero v kyselém nálevu



Zdar vespolek. Je to už mrtě dlouho, co jsem zde recenzoval první omáčku od jihoamerický firmy Amazon. Od tý doby se z obskurní podpultovky stal mainstream, kterej koupíte v každým větším (ne nutně lepším) marketu. Inu, i nákupčí sledujou tenhle blog :)

V každým případě firma nedýluje jen omáčky, ale i další výrobky. A na jeden z nich se teď pěkně mrknem.


Přísady: papričky habanero 53 %, třtinový ocet 47 %, mořská sůl. Začíná to slibně, co?

Vzhled: na hodně nepozornej první pohled vše vypadá ok – papoušek na svym místě, etiketa patřičně barevná, flaštička obsahuje to, co avizuje etiketa... ale na pohled druhej si začnete klást otázky typu „a jak tim hrdlem budu dostávat habanera ven?“. Jo, tak to bude možná trochu oříšek...

Konzistence a barva: tady je všechno v cajku, papričky vypadaj jak maj a nic extra dalšího bych asi nedoporučil.

Vůně: třtinovej ocet voní fest příjemně, naopak ovocnou vůni habaner aby člověk lupou pohledal.

Chuť: marně zápasím s hrdlem lahvičky ve snaze vyndat ven habanero. To první hned v hrdle je rozblemcaný, tak ho vyhazuju a jdu po dalším. Kakraholte, to aby měl člověk ruce jak gynekolog?! Fakt bych zrovna nechtěl bejt v situaci, kdy si nutně, ale opravdu nutně potřebuju TEĎ HNED dát chilli. Nakonec se dobrá věc podaří a mohu přistoupit k degustaci, ale připadám si, jako kdybych zrovinka postavil model lodi v láhvi. A jo, v rámci očekávání je chuť v cajku. Docela slušná kyselá paprička v láku.

Pálivost: ačkoliv to co do pálivosti ze začátku nevypadalo nic moc, tak po chvilce musím uznat, že tyhle krásky nějaký grády bezesporu maj. Pro sichr dávám v rychlým sledu druhou, třetí, čtvrtou... a jo, spokojenost, vjem pálivosti dokonce i chvilku vydrží v puse. Za mne OK, rozhodně lepší než chuť.

Jídlo: je nabíledni, že vyjma testování pálivosti jsem tyhle potvůrky požíral hlavně v teplý kuchyni. Namátkou zmíním třeba veganský chilli, jehož fotku najdete někde níž. Jojo, mimořádně nefotogenický jídlo, co? Ale ta chuť milánkové, ta chuť! Recept po mě nechtějte, takovou věc dokážete udělat podle fotky, žáno. Jináč jsem milý nakládaný habanera úspěšně žral místo kapie v zapečenejch bagetkách a sendvičích a podobně. Vysloveně ostudu neudělaly nikde, spíš naopak.

Cena a užitná hodnota: výrobek koupíte třeba tady za 86 kaček. To je asi docela v pohodě cena.

Shrnutí: pokud potřebujete kupovat naložený habanera, tak tohle je venkoncem solidní možnost. Ale to úzký hrdlo flašky je fakt na zabití!

středa 11. února 2015

Recenze – What the Fuzz!



Není to dýl jak pár týdnů, kdy mne kámoš Ivan lákal do hradecký Čtyřky na koncert jičínský lo-fi rock'n'rollový kapely The Hops Party. Ten večer už jsem měl program, ale když jsem se dozvěděl, že mládenci v rámci merchandise dýlujou i vlastní chilli omáčku, alespoň jsem Ivana poprosil, ať mi taky jednu koupí. Jak jsem byl spokojen?

Přísady: ocet, chilli papričky (jolokia, trinidad scorpion moruga a další), sůl. Proč si to komplikovat, že? Je vidět, že kapela zastává v oblasti chilli stejné zásady jako při skládání hudby. To cením.

Vzhled: hnědá hrubým odhadem 50ml lékovka s kapátkem, opatřená patřičně spartánskou etiketou. K dokonalosti tomu chybí už jen tisk nálepky na jehličkový tiskárně.

Konzistence a barva: vzhledově je omáčka fajn, milovníci gore tématiky mohou zajásat: What the Fuzz vypadá nabraná v kapátku jak biologickej odpad z patolky. Taková jasně červenooranžovej odstín, líbí se mi to. Co do konzistence je výrobek hodně řídký, řekněme jako Tabasco.

Vůně: odér nezapře použité suroviny. Vinnej ocet cítím poměrně zřetelně, vůně papriček kupodivu dost úspěšně skrývá jindy tak výraznej smrad jolokie. Dohromady v pohodě.

Chuť: tradičně dávám plnou lžičku a šup s ní do pusy. Ufff, možná to svý prohlášení o vinným octu ještě přehodnotím, chuťově jde o docela drsnou záležitost. I když počkat, ta hrubá nahořkost bude ze semínek, jasně. Velmi rustikální kousek, vážení.

Pálivost: jsem zcela spokojen, náběh je rozumně rychlý, intenzita solidní a vjem pálivosti v puse vydrží slušně dlouho.

Jídlo: omáčky tohoto druhu bejvaj docela univerzální. A mně se to potvrdilo na jedničku; What the Fuzz jsem vyzkoušel například do gulášku, polívek, k těstovinám, ba ani salát nezůstal nevylepšen. Nejnadšenější jsem byl asi při konzumaci focaccie s grilovanou zeleninou a pestem, to byla vysloveně paráda a příště do toho jdu zas. „Fuzz“ se všude solidně prosazoval a výše zaznamenaná drsnost se v jídle beze zbytku ztrácela. 

Cena a užitná hodnota: kapela prodává omáčku za 100 korun českých. To vám nemusí přijít úplně málo, ale když uvážíte, že klasický Tabasco o podobným objemu stojí šest až osm pětek a zábavy s ním užijete mnohonásobně míň, svůj názor možná přehodnotíte.

Shrnutí: choďte na koncerty, podporujte kapely, kupujte od nich chilli omáčky. Howgh.

čtvrtek 5. února 2015

Recenze – Mexický dip


Ahoj vespolek, vítejte zase po... kakraholte, po skoro třech týdnech?! No teda, to jsou mi pořádky! Dlužím vám minimálně když ne omluvu, tak vysvětlení. A tím je mimořádná vytíženost ve věcech pracovních i ostatních, kdy sice chilli konzumuji v míře neztenčené, ale nějak o něm nestíhám psát. Nu, je třeba se usebrat a pořádně se do toho teď opřít, však materiálu na recenze mám víc než dostatek.

K tomuhle vzorku jsem přišel skoro jako onen příslovečný slepý k houslím. Borci z my-chilli.eu umístili na Facebook soutěžní otázku týkající se nového výrobku. Jakou že kuchyní se nechali inspirovat, jestliže hlavními použitými surovinami jsou rajčata, papričky habanero a koriandr? Ihned jsem vypálil od boku, že musí jít o kuchyň mexickou; a ejhle, bylo tomu tak, takže ke mně hned následující týden putovala výhra v podobě skleničky Mexického dipu. Pojďme se teď spolu podívat, jak si vedl v recenzi.

Přísady: drcená rajčata, cibule, cukr, limetová šťáva, chilli čerstvé (habanero), česnek, sůl, koriandr čerstvý, chilli sušené (jolokia), chilli sušené uzené (jolokia), pepř.

Vzhled: menší robustní „zavařovačka“ v sobě ukrývá 185 g dipu. Etikety jsou vyvedeny opět v kombinaci bílé, černé a červené. Celek se dle méno názoru povedl, vypadá to fajn.

Konzistence a barva: měli jste někdy nějaký dip? Tím nemyslím na jemno rozmixované cosi za dvacku z místního marketu, ale echt lahodu, jakou vám coby předkrm nabídnou třeba ve slušné mexické restauraci? Pokud ne, tak vězte, že je žádoucí poněkud hrubší textura, kdy při troše pozornosti hravě rozeznáte tu kousek rajčete, onde zas nať koriandru nebo ždibec cibule. A přesně tak je tomu i tady, takže můžete souhlasně zamručet a pokývat hlavou a okomentovat barvu, která je červenohnědá přesně jako na fotce.

Vůně: málo platný, je jen málo věcí, které se v oblasti jídla vyrovnají mému zápalu pro polévky, chilli a kopr. Jednou z nich je nezřízené zanícení mojí maličkosti pro zelený koriandr. Můžu ho konzumovat takřka v neomezeném množství a pro jeho vůni šel bych světa kraj. Proto jsem byl celej natěšenej na odér Mexického dipu. Nu, víte asi, jak to dopadá s přehnanýma nadějema, že jo? Totiž, koriandr lehounce cítit je, ale musíte ho v přitažlivém odéru rajčat, cibule a chilli hodně dlouho hledat. Osobně mi to nakonec vlastně vůbec nevadí. Potěšeni budou ale všechny zlé jazyky, které nemají pro vůni koriandru slovo dobré (už jsem se setkal i s názory typu „Smrdí to jako Jar.“, věřili byste tomu?).

Chuť: jednoznačně vládne nasládlá kombinace rajčat a cibule, odzadu pilně podporovaná česnekem. Mňam, tohle bych mohl mlsat furt.

Pálivost: když mládenci dumali nad složením, učinili moudré manažerské rozhodnutí nahradit papričky chipotle uzenou jolokií. Na pálivosti, zejména na její výdrži je znát, že nejsou použita jenom habanera. A tak to máme rádi, co?

Jídlo: dip tohoto typu bývá tradičně konzumován např. s nachos. To jsou, kdybyste to náhodou nevědeli, takový ty kukuřičný chipsy trojhránkovýho tvaru. Já je teda upřímně nemám rád, takže jsem milej dip musel testovat jinak. Je nabíledni, že takovouhle záležitost by byla škoda kydat do guláše se šesti a prim bude hrát studená kuchyně. Nelenil jsem tedy a během posledních dvou třech týdnů si připravil a zbaštil snad nejvíc různých sendvičů a bagetek za poslední dva roky. A víte co? Pochutnal jsem si, fakt že jo. Nebyla opomenuta ani konzumace archivních sýrů, též s úspěchem. 

Cena a užitná hodnota: skleničku pořídíte za 129 Kč buďto u mne, nebo třeba rovnou od na stránkách výrobce. Za ty prachy je to docela OK, ale počítejte s tím, že pokud se neovládnete, tak ji můžete sami popravit klidně za jeden večer. Mně se to skoro povedlo a musel jsem se hodně krotit, aby mi alespoň chvíli vydržela. Ale nelituju ničeho!

Shrnutí: prima chutnej a slušně pálivej dip, jakej v marketu běžně nekoupíte. Doporučuju.

čtvrtek 15. ledna 2015

Recenze – Peperoncini Macinati




Zdar a sílu zase po týdnu. Nedávno se mi dostaly do rukou drcené chilli papričky v olivovém oleji, které měl ve své nabídce před pár týdny řetězec Lidl. A protože jsme tu něco takového ještě neměli, tak se na ně spolu mrknem.

Přísady: chilli papričky 56 %, extra panenský olivový olej 42 %, jedlá sůl, česnek, oregáno, kvasný ocet vinný (obsahuje oxid siřičitý), regulátor kyselosti: kyselina citronová.

Vzhled: sklenička ani uzávěr ničím nepřekvapí, prostě malá zavařovačka z čirého skla. Etiketa je vyvedena střízlivě a vlastně i docela vkusně.

Konzistence a barva: papričky jsou nasekané pěkně nahrubo, v oranžové mase sem tam zahlédnete semínko a kousek oregána. Celkově mi výrobek připomíná papričky v oleji, které vám nabídnou v každém rádoby čínském bistru.

Vůně: je mi jasné, že to pro vás bude překvapení hraničící až s šokem, ale vůně je pěkně papriková; to byste neřekli, viďte? Nejde ale o žádnou divočinu, která by ve vás probouzela Pavlovův reflex a hnala vás do kuchyně pro lžičku, kdepak. V druhým gardu je cítit olej, ovšem kdybych měl na jeho jakost usuzovat jenom z vůně samotné, tak bych extra panenský olivový rozhodně netipoval. Počítám, že kdyby tam byl místo něj kvalitní řepkový, tak to voní víceméně stejně. Po česneku a oregánu ani stopy.

Chuť: oproti výše zmiňovanému čínskému sajrajtu celek rozhodně není přesolený, což jenom chválím, přesto je sůl cítit asi nejvíc. Papriky se chuťově moc neprosazují, zato sem tam ucítíte jako bonus česnek.

Pálivost: už z obrázku na etiketě je zřejmé, že výrobce nepoužil habanera ani jolokie, ale normální italské feferonky. Pálivost výrobku tomu plně odpovídá; náběh je plynulý, pálivost sice mírnější, ale příjemná a plná.

Jídlo: určitě se shodneme na tom, že přímo z lahvičky tuhle baštu většina z nás konzumovat nebude. O to důležitější tedy je, jak si milé papričky v oleji vedly v jídlech. Výrobce doporučuje použití k rybám a těstovinám. Těstoviny jsem dělal na několik způsobů a docela to šlo. Sice si musím do porce nakydat alespoň tak dvě tři čajové lžičky, ale výsledek je fajn, zejména když zrovna nemáte chuť na výraznou omáčku. Zkoušel jsem ji použít i do dresinku nebo jen tak na talíři zamíchat do hořčice, výsledek byl též poměrně uspokojující. A do jídel typu „rychlá pánev“ a podobných rychlovek se milé peperoncini hodí krásně. 

Cena a užitná hodnota: sklenička vyšla na nějaké čtyři pětky, to mi přijde naprosto v pohodě.

Shrnutí: docela slušné papričky v oleji. Na večírku s nima nikoho neohromíte a rekord v konzumaci kapsaicinu jejich konzumací jen tak nezlomíte, ale přesto jsem přesvědčen, že nejde o žádný aušus. A to se cení.




Jako bonus jsem si pro vás připravil zmínku o vege chilli párcích z produkce podniku Kalma. Na samostatnou recenzi to není, ale když už jsem je koupil, tak krátce poreferuju. Pokud jde o složení (voda, sojová bílkovina (11%), olej rostlinný řepkový, pšeničná bílkovina, modifikovaný škrob kukuřičný, sůl, aroma, přírodní extrakty koření, směs koření, chilli (0,4%), sůl, zahušťovadlo karagenan, citrusová vláknina), tak to vás nepřekvapí. Dejte ale bacha na pokyny na obalu, aby vás nepřekvapila střívka z celulózy. Pokud vaši rodiče nejsou z rodu tesaříkovitých, pravděpodobně se vám budou krájet, žvýkat a trávit dost těžko. Rozhodně doporučuju před vařením oloupat :) Pokud jde o chuť, tak ta je dosti nevýrazná, ale jak psal v jedné ze svých knížek Terry Pratchett, člověk sní s hořčicí kdeco. Horší je to s pálivostí, resp. s její naprostou absencí. Totiž, abychom si to ujasnili, já si nemyslel, že mi tyhle párečky utrhnou jazyk, ale alespoň trochu pálení bych fakt rád. A pokud ho necítila ani moje partnerka, která chilli holduje  v podstatně menší míře, tak je něco špatně. Za mne osobně tedy propadák, ale co už, není každý den posvíceni.

Mějte se a zase za týden!

čtvrtek 8. ledna 2015

DIY or DIE!



Ahoj, přeju všechno nejlepší do roku 2015. Ať vše klíčí, roste, prospívá a pálí podle vašich představ.

Dneska bude článek sice kratší, ale zato lehce netypický. Netypický jednak v tom, že se spolu mrkneme hned na dvě omáčky, jednak ve skutečnosti, že jde v obou případech o výrobky z domácí amatérské produkce vyvinuté a uvařené v nejlepší tradici přístupu Do It Yourself neboli Urob si sám.

Na rovinu přiznám, že pro domácí výrobky mám neuvěřitelnou slabost. Skoro každá rodina uchovává po generace nejrůznější poklady, ať už jde o mamčiny kyselé okurky, dědovo zelí nebo třeba domácí víno či kořalka. Všechno to má pro mne neuvěřitelné kouzlo, kterému se supermarketová produkce obecně nemůže rovnat. Však si jen vemte takovej domácí kečup, jaká to může bejt paráda oproti sračce s náhradníma sladidlama a z napůl shnilejch rajčat.


Když dojdu někam na návštěvu a na stole jsou domácí výrobky, zpravidla se neovládnu a musím ochutnat všechno. Jasně že to neznamená, že se musím narvat k prasknutí, ale odejít, aniž bych ochutnal např. domácí čalamádu nebo decku rybízového vína, to bych považoval za osobní selhání.

Zajásal jsem tedy, když se mi před časem sešly dvě domácí chilli omáčky
.

Omáčku první (viz fotka na začátku článku) mi poslal kámoš Martin, velký fanoušek mého Agenta a znalec chilli. Díky kámo. Etiketa chybí, ale jinak omáčka vypadá fakt senzačně - malá čtyřboká lahvička s korkovým uzávěrem překrytým smršťovací fólií. Úplně jsem si vzpomněl na červené lektvary doplňující zdraví z Diabla a podobných PC her, haha. Jak jsem vyrozuměl, složení je poměrně spartánské, a sice jolokia, červená řepa a trocha soli, pepře a octa. Za mne naprosto OK, výsledek je originální a pálivost slušná, použití pak poměrně všestranné. Slovo závěrem bych nechal na kamarádce Andy, která měla tu čest omáčku ochutnat na pizze: 
„Ty vole, to je bezva, přesně pro mě!“




Omáčka druhá se jmenuje Red Sonja, pamětníci stejnojmenného fantasy filmu s Arniem zamáčknou slzu nostalgie. Tady mne podaroval Ivoš, vřelej dík. Jak napovídá podtitulek, složení je v tomto případě drobet složitější, krom jiného jde o karamelizovanou cibuli, med a zase červenou řepu, dál tipuju nějaký ten vinný ocet, možná trochu třtinového cukru a samozřejmě nějaké to tajemství šéfkuchaře. Pálivost je mírnější, díky čemuž je milá Sonja vhodná pro širokou veřejnost; ale zas si nemyslete, že nepálí vůbec, to by vás mohla omáčka hezky překvapit. Já osobně ji dlabu nejčastěji k archivním sýrům a nebo s ovocem.

Tak jo, to je pro dnešek všechno. Pokud byste chtěli, aby se i ta vaše omáčka objevila na stránkách tohoto blogu, neváhejte se na mne obrátit v komentářích nebo na e-mail dockinez (at) centrum.cz. Budu se těšit.

pátek 26. prosince 2014

Recenze – Lol Tun Habanero Peppers



Ahoj, vítám vás u dnešní, tak trochu sváteční recenze. Sváteční ani ne tak kvůli Vánocům, ty nemají se zdejšími recenzemi nic extra co do činění, ale kvůli skutečnosti, že jde o výrobek až z dalekého Mexika, konkrétně pak o sterilované papričky habanero. A ruku na srdce, dát si echt mexický habanera, to už je tak trochu svátek, hm?

Přísady: papričky habanero 55 %, mrkev, cibule, ocet, koření, jodová sůl, konzervační látky E211 a E202.

Vzhled: celkový vzezření není kdovíjak výrazný, dovedu si představit, že bych tuhle připosraženou zavařovačku s docela pěknou, ale spíš decentní etiketou někde v regálu supermarketu lehce přehlídnul. Lák sahá jen cca do 80 % flaštičky, takže část habaner kouká nad hladinu. Jink výrobek neskýtá žádný extra překvápko.

Konzistence a barva: tahle kategorie je spíš pro omáčky, ale proč ne; papričky jsou prima oranžový, mezi nima semo tamo mrkev a cibule. Dno obzvláštňuje akorát kulička novýho koření a snítky bylinek.

Vůně: kdybych měl přirovnávat, tak bych musel zmínit tradiční sterilovaný jalapeña od firmy La Costeña. Podobná nakyslá vůně, podobný odér mrkve a cibule, tomu se ostatně vzhledem ke složení vůbec není moc co divit. Překvapila mne akorát naprostá absence vůně habaner. Sice je známo, že citrusovej odér těchto krásek je nejsilnější v čerstvým stavu, ale stejně...

Chuť: oproti výše zmiňovaným jalapeños nejsou tyhle papričky bohužel moc masitý, spíše naopak. Je tedy nabíledni, že chuť, ačkoliv příjemně nakyslá, sama o sobě hitparády nebourá.

Pálivost: rád píšu, že po nejrůznějších provarech dovážených do republiky z Holandska a pěstovaných kdovíjak, který zpravidla až na vzhled nesplňují žádný nároky mojí maličkostí na habanera kladený, má tenhle habanerovej kompůtek docela sílu. Start je dle očekávání rychlej a ostrej jako zvuk kytary Fender Stratocaster. Po chvilce má tendenci slábnout, ale to není chyba, takhle habanera prostě pálí.

Jídlo: bezvadný je, pěkně si milý naložený habanera nakrájet na kolečka a šupnout je při obědě na talířku do prostředka stolu, ať si každý poslouží jak uzná za vhodný. V mým případě to většinou dopadne tak, že si podstatnou část nahrnu hnedle do polívky, to úplně miluju. Chybu neuděláte ani při použití na jednohubky nebo chlebíčky.

Cena a užitná hodnota: u nás se tahle bašta prodává v místním kamenným obchodě za zhruba 120 Kč, na webshopech ji možná seženete i levněji. Ať tak nebo tak, v době, kdy za jen trochu slušný naložený okurky vypláznete v supermarketu skoro čtyři pětky, ani nemrknete, je cena za recenzovanej výrobek vlastně docela ok.

Shrnutí: docela fajn naložený habanera. Na mlsaní jen tak z flašky to není, ale jinak rozhodně žádnej švindl.