Recenze – Hotter than Hell

Nazdar milánkové, vítejte zas po týdnu. Věřte nebo ne, hnusnej bacil mi už konečně dává pokoj, tak se spolu můžeme pěkně vrhnout na recenzi jedný pořádně poctivý záležitosti. V souvislosti s tím by se slušelo zmínit pravidlo „výjimka potvrzuje pravidlo“, anžto jsem před časem prohlásil, že na stránkách blogu nebudu recenzovat nic, co má v názvu hořící prdele, peklo a tak podobně. Tak dobře, tohle je ta výjimka z pravidla. Face up to it!

Přísady: chilli, ocet, extrakt chilli. Málo platný, zas jednou tu máme pěkně minimalistickou záležitost.

Vzhled: šestihranná sklenička o objemu pouhých 55 ml má jen dvě možnosti – buďto nabídne něco echt, nebo ji zbaštíte během jednoho večera a příště vezmete něco jinýho. Kde je pravda? Čtěte dále!

Konzistence a barva: pokud nadrtíte úrodu chilli papriček od babičky ze zahrádky a následně to nepřeženete s octem, pravděpodobně se dostanete na úroveň chilli pasty. Světe div se, právě tak se tváří dnes recenzovaný výrobek. Žádný překvápko, konzistence spíš hustší, barvička sytě červená, u mne dobrý.

Vůně: pokud byla barva cajk, tak vůně je o dost lepší. Intenzivně krutopřísná nálož paprikovýho odéru ti přinese nejeden vlhkej sen. Tady fakt nechybí nic.

Chuť: u podobně minimalistickejch záležitostí jako Hotter then Hell je posuzování chuti vždycky trochu ošemetný – buďto je výsledek paráda, nebo průser, tzv. „mezikozní“ výsledky nebejvaj pravidlem. Nebudu vás dlouho napínat, recenzovanej výrobek obstál se ctí. Dovedl bych si představit míň hořkosti semínek, ale jinak fajn. Vyloženě pak oceňuju skutečnost, že chuť nesviní extrakt kapsaicinu.

Pálivost: ruku na srdce, pálivost je velmi, velmi solidní. Na to, jak málo extraktu bylo použito při výrobě recenzovanýho výrobku, člověk docela zůstává zírat. Náběh je rychlej, setrvalost vjemu pálivosti pak mrtě výživná. Připadal bych si jako nevděčnej ksindl, kdybych chtěl něco víc.

Jídlo: co se extraktovek týče, mívám začasto problém je všestranně upotřebit. Ne tak v případě Hotter than Hell! Výsledek pálí fest solidně, ale extraktu použil výrobce spíše pomálu, takže je celek parádně univerzální. Jasně, prvotní určení je jednoznačně do teplý kuchyně, ale když zkusíte Hotter than Hell na sendvič nebo studenýho dresinku, výsledek nejenže není průser, ale překvapivě to dopadá velmi, velmi dobře. Doporučuju.

Cena a užitná hodnota: hele, fakt nezkrachujete. Za tři stovky pořídíte na webu chillimarket.cz, a já vám garantuju, že vaše soužití bude trvat dýl než dva týdny. Že kecám a sežrali jste ji za dva dny? No vidíte, jak je dobrá!

Shrnutí: bezva záležitost, která se s tím moc nemaže. Má to sílu, nepostrádá chuť... já jsem spokojenej a vy byste měli bejt taky, tečka.

Pokud jste hradecký nebo máte možnost dorazit do Hradce 2. ledna, tak vás chci tímto pozvat na koncert, kterej se toho dne odehraje v soukromým Klubu čp 4 na Velkým náměstí. Zahrajou nemilosrdní hc punks See You In Hell, oldschool grindeři Needful Things a jejich krutoviolence kolegové Klutz.

A aby to mělo celý nějakej přesah, pojďme se tam sejít my, kteří krom výživný hudby milujem pořádně kvalitní chilli! Doprovodný program bude pestrý a ostrý, Agenta vezmu, ohledně dalšího se nechte překvapit. Omlouvá jenom nemoc a nebo smrt, kocovina ze Silvestra ne!

Chřipkové prázdniny a trocha aktualit

Ahoj vespolek, jak se máte? Asi jste se divili, proč tu teď po dva týdny nebyla ani čárka. Důvod je zcela prostý, jsem permanentně nachcípanej a v podstatě pendluju po ose práce–postel, na blog jsem neměl moc pokdy. Tedy, ne že bych chilli zanedbával, ale jak už se mi při chřipajznách stává, nemám moc chuť na jídlo, takže i nálada na zkoušení nových omáček je malá. No a uznejte, že když recenze, tak psaná od srdce, no ne?

Ale k něčemu je to dobrý. Dobří kamarádi Ivoš a Martin mne podarovali svými výrobky, přičemž společným jmenovatelem obou omáček je použití červené řepy, díky čemuž bylo docíleno nejen krásně plné barvy, ale především zajímavé a nevšední chuti. Oba kousky určitě přiblížím.

Dále jsou hotové nové a snad už konečně finální etikety na Agenta, viz záhlaví. Jojo, zlatá plaketa nechybí, nemoh jsem se nepochlubit. 

Když už zmiňuju Agenta, venku je už pár týdnů šestnáctá šarže. Opět klasická chuť, ohlasy jsou pozitivní a rychlost tenčení zásob enormní, co víc si přát. Pokud ji chcete ještě chytnout, ozvěte se na mail dockinez (at) centrum.cz. Sedmnáctka bude pro změnu extra česneková. 

V plánu byla i speciální vánoční podpultovka, ale málo platný, dokud chrchlám jak Marlboro man, tak se do vaření pouštět nebudu, to dá rozum. Ale do Vánoc ještě něco času zbývá, tak není vše ztraceno. Určitě dám vědět.

Tak, to je pro dnešek všechno. Mějte se fajn, vykašlete se na velký gruntování, nenechte se zblbnout nákupním šílenstvím a užívejte Advent. A pokud máte nějakej zaručenej tip jak zatočit s chřipkou, podělte se o něj v komentářích.

Recenze – Surinaamse Peper Vers gemalen

Zdar a sílu, jak se máte? Doufám, že nastupující zimě navzdory neflákáte konzumaci chilli a hledíte se pořádně zahřívat. Na dnešek jsem si pro vás připravil informace o produktu, na který jsem narazil před pár týdny během pobytu v Belgii. Zastrčený krámek nabízel krom čerstvých papriček i celou řadu omáček ze Surinamu, někdejší to holandské kolonie. Neváhal jsem a zakoupil tu nejpálivější ze všech. Jak obstála v přísném hodnocení?

Přísady: čerstvé surinamské papričky (92 %), sůl, kyselina octová, sorban draselný.

Samozřejmě jsem pátral, co že jsou ty surinamské papričky zač. Zdroje se v názorech rozcházejí, ale s nejvyšší pravděpodobností jde o varietu Capsicum chinense podobnou habaneru, přičemž pálivost by měla být habanerům též podobná; ostatně některé webshopy nabízející semínka si s tím rovnou nelámou hlavu a papričky šalamounsky nazývají Habanero Surinam Red. Tak si to přeberte...

Vzhled: sklenice vypadá jak od tatarky, s tímhle nikdo díru do světa neudělá. Na druhou stranu, proč se snažit o originalitu za každou cenu, když tohle balení o objemu 290 ml je osvědčené a funkční. Etiketa nabízí střízlivou kombinaci laděnou především do zelena. Výsledek je docela fajn.

Konzistence a barva: pokud jste někdy měli možnost ochutnat sambal oelek, pak vás tahle lahůdka ze Surinamu nemůže v ničem překvapit. Sytě červená pasta obsahuje mrtě semínek, a vy už tak nějak od pohledu očekáváte, že to bude celé slané až hanba.

Vůně: pokud jde o odér, naskakuje mi vzpomínka na omáčku 100% Pain, kterou jsem recenzoval na stránkách tohoto blogu skoro přesně před dvěma lety. Tatáž intenzivně papriková vůně, a stejně jako u Painu i tady postrádám ovocnou vůni habaner.

Chuť: málo platný, tohle je nářez. Nejde až tak o opravdu masivní paprikovou chuť, dokonce ani o tu sůl by se nejednalo. Ale dohromady s kyselinou octovou a jistou hořkostí semínek je výsledek prostě hrubý. O dost hrubější než výše zmiňovaný Pain.

Pálivost: tady nemůžu než chválit, a to hodně – pálivost nejen že nabíhá takřka okamžitě, ale ona vám má velice solidní vytrvalost, což se u habaner a paprik jim příbuzných až tak často nevidí. A hlavně ta síla! Už jsem měl tu čest s hromadou omáček z nominálně pálivějších drůd, ale tohle je fakt solidní válec, který nezklame ani milovníka extrémů. A bacha, když to s recenzovanou omáčkou trochu přepísknete, hned se začne ozývat pajšl s dotazem, zda si nechcete dát chvilku oraz.

Jídlo: co se použití týče, není moc o čem zdlouhavě dumat. Pro studenou kuchyni nebo na mlsání jen tak ze lžičky tyhle „čerstvě mleté surinamské papričky“ fakt nedoporučuju. Zato do nejrůznějších polívek, gulášků, omáček na těstoviny a věcí podobných je to hodně v pohodě.

Cena a užitná hodnota: žádná drahota se nekonná, kupoval jsem za 3,39 ojro, takže za necelou stovku. Pokud vám chybí omáčka tohoto typu, tak asi úplně neprohloupíte, anžto vám fakt chvilku vydrží.

Shrnutí: ve své kategorii určitě nadprůměr, navíc za slušnou cenu.

Recenze – Gaboon

Zdar vespolek, milánkové. Minulý týden jsem se úspěšně rekreoval na belgickém maloměstě, takže blog musel jít stranou. Ale to neznamená, že jsem na vás nemyslel a neslídil po chilli produktech všeho druhu. No, až tak extra jsem nepochodil, ale přeci jen něco jsem přivezl. V následujících týdnech se něčemu určitě mrkneme pod víčko. Dnes to ale nebude.

Na tento týden jsem si totiž vyhradil omáčku Gaboon od rakouského výrobce Fireland Foods. Doma ji mám už víc než rok a dělá mi neskutečnou radost, tak proč ji nepředstavit, že? Tak pojďme na to!  

Přísady: chilli papričky (Trinidad Scorpion Moruga, Trinidad Scorpion Butch Taylor), vinný ocet, citronová šťáva, cukr, sůl a koření.

Ano, čtete správně, nejvíc jsou v omáčce zastoupeny chilli papričky. To je příslib kvalitního nářezu.

Vzhled: decková flaštička výrazně klame vzhledem, působí, jako by měla alespoň tak 120 ml. Zdobí ji pěkně barevně provedená etiketa v kombinaci černé a zelené. A právě nálepky se týká moje nejvážnější kritika – jednak není zalakovaná, jednak tisk není z nejkvalitnějších, takže i když Gaboona nikam nenosíte a jenom ho sem tam vytáhnete z ledničky, po měsící je etiketa povážlivě odřená, a za další čtvrt rok už skoro nejde přečíst název výrobku. Škoda.

Konzistence a barva: v porovnání s fotografií v záhlaví je Gaboon o dost červenější, v podstatě se jedná o rozdrcené papričky s trochou octa jako konzervantem a pár kravinama navrch, takže lze očekávat, že výsledek bude pobobný jako třeba u The Legend. Ale ono ne - Gaboon je daleko míň řídký, z lahvičky je mu občas potřeba pomáhat a neobsahuje semínka.

Vůně: pokud máte rádi papriky a papričky, určitě nejen že nebudete zklamáni, vy budete pravděpodobně zcela nadšeni. Vůně je krásně svěží a intenzivně papriková, jen lehce podpořená nakyslou vůní vinného octa.

Chuť: s octem výrobce poměrně šetřil a ani s cukrem a solí to kdovíjak nepřeháněl. Gaboon proto postrádá jakousi podbízivost a líbivost, takže jen tak ze lžičky asi nepůjde o lásku na první ochutnání. Ba co víc, pod paprikovou a octovou chutí ucítíte hořké tóny, které vás přivedou na myšlenku, že semínka asi v omáčce budou, ovšem důkladně rozemletá. Celek je fajn, ale jeho kvality vyniknou lépe až v pokrmu.

Pálivost: tak tohle není žádný švindl. Už jsem jedl dost extraktovek, které byly slabší, nekecám. Náběh není nejrychlejší, vjem pálení vydrží v ústech podle požité dávky až 15 minut. Po dlouhé době omáčka, která je cítit, i když si jí dám jen pár kapek do jídla. A co teprve, když se rozhodnete netroškařit! Snadno se vám pak stane, že to s pálivostí přenádherně přeženete a užíváte si mučivě spalující slast.

Jídlo: pokud bych měl Gaboona charakterizovat jedním přídavným jménem, určitě by šlo o slovo „univerzální“. Tahle záležitost se hodí skoro do všeho od hutných polévek přes dresinky do salátu až třeba po použití při vaření. Neztratí se ani v sendvičích, na pizze, těstovinách nebo grilované zelenině. Za mne jednoznačně palec nahoru.

Cena a užitná hodnota: na loňském Chillibraní jsem ji kupoval za docela slušnou pálku okolo 350 Kč. Přesto nelituju, omáčka mi vydržela doteď a na dno jsem se ještě zdaleka nepropracoval. Jasně, kdybych měl jenom ji, tak už je dávno fuč, ale když ji máte možnost prostřídávat, vydrží fest dlouho.

Koupit ji můžete za 10 ojro přímo u výrobce.

Shrnutí: vynikající přírodní omáčka, kterou nemohu než doporučit. Jen škoda té mizerně provedené etikety.

Recept – pikantní kysané zelí

Zdar a sílu, jak je? Těšili jste se na pořádnou recenzi? Tak to budete muset ještě týden počkat, milánkové. Rozepsaných jich mám docela dost, ale málo platný, aktuálnost nade vše, takže si raději posvítíme na něco echt sezónního. Ale nebojte nic, o kapsaicin ošizeni nebudete. Následující recept v sobě snoubí dvě záležitosti, který mne mrtě baví, a sice kysaný zelí a žlutý kajenský papričky. Tyhle štíhlý žlutý mrchy se tváří, že nebudou nic moc, ale zdání klame. Jejich vůně je nezaměnitelná a chutí a pálivostí mi vyhovují naprosto.

A zelí? Rok se s rokem sešel, zase tu máme podzim, zkurvená tma přichází čím dál tím časněji a lepší to nějakou dobu nebude. V takovou dobu je nejlepší se rozjařit něčím hodnotným. Univerzální dobro je kysaný zelí. Né ty sračky bez chuti prodávaný ve vaší vietnamský večerce, ale vaše vlastní epesní zelíčko. Podělím se s váma o návod, podle něhož se tahle lahoda tvoří v našem velkorodě už po šest generací. Napůl pocházíme z Východních Čech, napůl z Jižní Moravy, takže málo platný, zelí mám z obou stran v genech a s aušusem se nesmířím. Jak chutná a jak se připravuje správný chilli zelí?

Základem je kromě zelí samotnýho, který lze mimochodem v tuto roční dobu objednat v nakrouhaným stavu, velký množství cibule, bez ní to není a ani nemůže být ono. Cibule fakt hodně, minimálně desetinu, ale znalci dávají až třetinu. Dále potřebuješ křen, kmín v celku, sůl, kopr (ten jedinej nemusí bejt, ale ruku na srdce - co je to za živoření bez kopru?) a jablko ze zahrádky, klidně pláně utrhnutý někde v aleji. A samozřejmě rozumný množství kajenských papriček. Stačí asi tolik, jako na obrázku v záhlaví.

Zelí nakrouháte, pokud máte už krouhaný, tak si pogratulujte a ušetřený čas zvesela promrhejte konzumací jedný vychlazený Plzně. Cibuli třeba oloupat a taky nakrouhat. Papričky zbavte šťopek a nakrájejte na kolečka, žádná věda. Ve velkým lavoru smíchejte zelí s cibulí, přidejte trochu soli a zakmínujte. Ochutnejte výsledek a podle potřeby dosolte nebo dokmínujte. Pak vmíchejte papričky. Výsledná směs by měla pálit docela svinsky, ideální intenzita je taková, aby to krom vás nikdo z rodiny nežral. Jedině tak zaručíte, že se o tu lahodu nebudete muset dělit, jasný?

Následně vše napěchujte do zeláku nebo klidně 4litrový zavařovačky s tím, že úplně na dno dáte jako startér kvašení rozkrojený jablko, přidáte trochu oloupanýho křenu a štědrou snítku kopru. Na to naložíte výše popsanou směs zelí, chilli a cibule a notně udusávejte. Zelí by mělo pouštět mrtě šťávy. Mezi vrstvama vždy patří křen a kopr.

Po týdnu kvašení při pokojový teplotě už bývá výsledek skvostný. Zelí báječně křupe a hodí se snad úplně ke všemu. Pálivost trochu poleví, ale protože jste ostatní členy rodiny včas vytrestali už při nakládání, nikdo vám nechodí ujídat. Pokud nechcete výsledek dál prokvašovat, hodí se přendat obsah zeláku do zavařovaček, zadělat víčkem, sklenice otočit spodkem nahoru a šupnout do lednice. Kvašení bude v důsledku snížení teploty zastaveno a zelí zůstane krásně křupavé a čerstvé klidně celou zimu. Žádný zavařování není potřeba.

Tak milánkové, teď už víte, jak se dělá dokonalý chilli zelí, takže žádný výmluvy, že to neumíte, jasný? Podle tohohle návodu to zvládne i podprůměrně zdatný troglodyt, a to vy určitě nejste, checht.

Máte nějaký svůj zaručený recept na kysanou lahůdku? Směle se odvažte v komentářích! A za týden zase nashle.

Recenze – hořčice s křenem „Stoličná“

Nazdar zase po týdnu. Jak jsem avizoval posledně, dnešní recenze bude trochu netradiční. Před časem jsem dostal od kámoše Dannyho perfektní ruskou hořčici, a byť kapsaicin neobsahuje ani v homeopatickém množství, přišlo by mi škoda se s vámi nepodělil o dojmy.

Ruské výrobky teď asi nejsou moc populární a popravdě, cesta zboží do ČR prý byla vzhledem k aktuální situaci docela dobrodružná, ale co už – jednou ji tu máme, tak se holce hořčičné mrknem pod víčko, co říkáte?  

Přísady: voda, hořčičný prášek, cukr, slunečnicový olej, sůl, regulátor kyselosti kyselina octová, drcený sušený křen, nové koření, černý pepř a bobkový list.

Teda řeknu vám, že při luštění azbuky jsem se lehce zapotil. Jasně, rusky jsem se učil čtyři roky na základce a se čtením normálních článků nemám problém, ale málo platný, všechno člověk po těch letech v hlavě nemá.

Vzhled: plastová tuba nesoucí název produktu a především neodolatelné zátiší s chlebem, křenem a kdovíčím dalším. Vysoký umělecný dojem zaručen, jedno oko nezůstane suché. Dále se dočteme, že jde o plně přírodní výrobek nabízející tradiční chuť. Super, to přesně mám rád.

Konzistence a barva: pokud jde o hustotu, hořčice není nijak tekutá ani přehnaně hustá. Z tuby leze dobře a pěkně najednou, takže se vám nestane, že by z hrdla nejdřív vytekla nevzhledná řídká vodička, až pak následovaná žádoucím obsahem.

Barva mi trochu připomněla moje oblíbené německé a rakouské hořčice s estragonem, tj. výrobek je spíše tmavší a lehce do zelena.

Vůně: tady se nekoná žádný překvápko, prostě vůně hořčice a křenu. 

Chuť: v téhle kategorii bych se vymáčknul asi tak, že dominuje jemně nasládlá a vyvážená chuť, ve druhém gardu podpořená křenem. Mohu jen prohlásit, že žádné extravagance se dít nebudou, Stoličná je prostě „jenom“ tradiční osvědčená záležitost a naplnila moje představy o tom, jak by asi mohla chutnat.

Pálivost: naše milá Stoličná dává znát, že nějaký ten křen obsahuje, ale určitě se vám nestane, že by vám každé sousto protáhlo nos rejžákem. V porovnání s lacinou anglickou hořčicí Hatherwood z Lidlu je o dost slabší. To ji na druhou stranu činí vhodnou pro ty, kteří sice křen milují, ale pouze v malých dávkách.

Jídlo: sorry, nebudu vás poučovat, na co se hodí hořčice s křenem. Spíš by bylo rychlejší uvést pár jídel, ke kterým se nehodí. Tak dobře, želé bonbony, ananas a ovoce všeobecně, meruňkovou marmeládu a těstoviny radši nezkoušejte, checht. 

Cena a užitná hodnota: co jsem koukal, tak na webech s ruskými potravinami jde tuhle fešandu pořídit za částku zhruba odpovídající 50-60 Kč.

Shrnutí: osvědčená kvalita za rozumnou cenu. Pokud na ni někde narazíte, určitě vyzkoušejte.

Aktuality a plány na podzim 2014

Ahoj zase po týdnu. Dneska jenom telegraficky. Ne, že bych snad neměl v rukávu nějakou tu recenzi, ale aktuality mají přednost.

Tak především mi dorazil fešný diplom z Chillibraní, no nemůžu se nepochlubit. Aspoň vidíte, že jsem posledně nekecal, checht.

Další důležitou záležitostí je skutečnost, že se mi dostalo cti spolupodílet se formou lehkého sponzoringu na akci Plechová huba 2014. V praxi to bude znamenat asi tolik, že poskytnu nějaké ty Agenty na ceny. Tak se koukejte snažit a můžete to být právě vy, kdo si na výhře pochutná. Pokud byste snad nevyhráli nebo dokonce ani nesoutěžili, tak nemusíte věšet hlavu – na místě půjdou omáčky koupit taky, a to za zvýhodněnou akční cenu. 

Mrzí mne, že se nebudu moci celé taškařice zúčastnit osobně, anžto v daném termínu budu nejspíš v Belgii konzumovat trapistické pivní speciály, ale nedá se nic dělat, příště to už určitě klapne. Účastníkům přeju předem pevné nervy a plechový žaludek.

I další aktualitkou jsou překvapivě zase věci okolo Agenta. Po třinácté, extra česnekové šarži, která mi vyhrála první cenu na Chillibraní, se doslova zaprášilo. K dispozici je tedy várka čtrnáctá, pro enormní zájem taky česneková. Pomalu začínám uvažovat o patnáctce, tou bude pro změnu zase klasika, jak ji znáte a (doufám) milujete. 

A protože čas letí jako splašený a za pár měsíců tu zase máme Svátky, můžete letos stejně jako loni očekávat limitovanou Vánoční edici. 

To jsem to vzal hopem, viďte? Nu, příště bude zase nějaká ta recenze, možná dokonce hodně netradiční. Tak se mějte a za týden nashle.