Agent Orange – desátá várka!

Vážení a milí, jakkoliv se to zdá býti nepravděpodobným, je už tomu tak, že o víkendu budu vařit desátou jubilejní várku svojí omáčky Agent Orange. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří ochutnali moje výtvory a přispěli názorem, svojí vlastní omáčkou a podobně. Bez vás a vaší  setrvalé podpory bych ničeho nedosáhl. Vážím si vás a věřím, že nejen že tato jubilejní šarže bude zase lepší než ty minulé, ale že v historicky krátké době dokážu vyrábět „Agenta“ oficiálně. Tak ještě jednou – díky!

Recenze – TangGinger Chilli Sauce

Zdar a sílu, jak to jde? U mne docela hekticky, což znamená vlastně dobře. Dnes se spolu podíváme pod víčko další omáčce od mistra Lakyho. Jak název napovídá, hlavní hlousle bude hrát kombinace mandarinek a zázvoru, samozřejmě notně podpořená chilli papričkama.

Přísady: mandarinky, zázvor, směs chilli papriček, skořice, badyán, hnědý cukr a pepř. Pokud jsem něco netrefil, dejte mi to sežrat v komentářích.

Vzhled: macatá cca čtvrtlitrová flaštička tentokrát září žlutooranžovými odstíny na všechny strany. Obsah barevně opět dobře hraje s etiketou. Za mne ok. 

Konzistence a barva: základ omáčky je jemně rozmixovaný, semo tamo najdete kousek papričky či jiné přísady. Semínka nikde nevidět, to je dobře. Co do hutnosti jde rozhodně o nadprůměr; TangGinger Chilli Sauce se pěkně táhne a z hrdla vytéká docela plynule.

Vůně: hmmm, tohle jsou hotové Vánoce ve flašce! No vážně, badián spolu se skořicí a zázvorem dělají v kombinaci se sladkým základem svoje. Mně osobně to vůbec nevadí, ba naopak.

Chuť: nu, chuť odpovídá vůni, ovšem přidává se sladká, jemně nahořklá chuť mandarinek. A řeknu vám, že je to velmi dobře vymyšleno. Něco takového je třeba ochutnat!

Pálivost: vzhledem ke světlejší barvě jsem očekával spíše nízkou pálivost, leč nemohu než kvitovat skutečnost, že jsem se mýlil. Menší množství chilli papriček bylo vyváženo větší silou, takže vám výsledek sice vysloveně neustřelí hlavu, ale o pohodu piánko taky určitě nejde. Náběh pálivosti je docela rychlý, výdrž solidní.

Jídlo: když jsem omáčku pořizoval, bylo mi sděleno, že jde o výrobek určený hlavně na BBQ. Grilovat se zrovna ještě nechystám, tak jsem si musel vystačit s troubou a dalším kuchyňským zařízením. A řeknu vám, jsem spokojenej. Obligátní záležitosti typu grilovaná zelenina nebo kuře jsou vysloveně bezva a o tuhle omáčku si prostě říkají. Šel jsem ale ještě dál a pochutnal si třeba na notně uleželém nakládaném hermelínu. V kombinaci s weizenbierem z pivovaru Primátor šlo o kombinaci neodolatelnou a byli byste bloudi, kdybyste takovou radost oslyšeli. Celkově hodnotím fakt vysoko a nemůžu se dočkat řádné grilovačky, to bude teprve něco.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty stejná jako u Tomato Jolokia Extra Hot, takže cca 130 Kč. Nechci se zbytečně opakovat, ale za tyhle peňauze je to uplně v cajku.

Shrnutí: další velmi slušná DYI omáčka. Ne tak univerzální jako její sestřička, ale o to zajímavější.

Kde si spálit ústa – Everest, Hradec Králové

Vítejte zase po týdnu. Po delší době se vracím s tipem na sympatický podnik, kde si laskavý čtenář může dopřát měrou vrchovatou pálivých pokrmů solidní kvality. Tentokrát jsem vybral hradecký Everest. Pokud je mi známo, existují sesterské(?) podniky stejného názvu ještě v Plzni, Brně a snad ještě i jinde, leč tam jsem zatím neměl tu čest.

Když byla v Hradci založena první restaurace tohoto typu (šlo o pákistánskou restauraci Royal Maharadža), byli jsme s přáteli nadšeni – anglicky hovořící obsluha, slušné jídlo a kuchaři bez zábran představovali přesně to, co jsme od podniku tohoto typu očekávali. Kvalita šla ovšem zejména v poslední kategorii během půl roku dosti dolů, takže se stávalo pravidlem, že člověk objednavší si fál dostal místo zabijáckého pokrmu cosi jako jinak nakořeněný gulášek. A ruku na srdce, kvůli něčemu takovému do indické restaurace nechodíme!

Byly to vpravdě temné časy. Naštěstí se rok se s rokem sešel a v Hradci vznikl právě Everest. Netrvalo dlouho a podnik jsem poctil svou návštěvou. Interiér nekuřácké restaurace jsem hodnotil jako uspokojivý, obsluha se zdála býti kompetentní, potud vše v pořádku.

Objednal jsem si to nejpálivější, co podnik nabízí, a sice vindaloo. Číšníka jsem předem instruoval, že mne kuchař rozhodně nemá šetřit, a očekával jsem výsledek. Dopadlo to výborně – vindaloo mělo říz, česnekovým plackám naan také nebylo co vytknout a úroveň obsluhy byla fajn. Rád jsem během následujících několika týdnů návštěvu podniku několikrát zopakoval, přičemž pokaždé jsem obsluze řekl, ať kuchařovi ještě víc ujede ruka s chilli. To už jsem ale místo vindaloo, kde mne nebaví brambory, zkušeně přesedlal na pokrm zvaný corma. Nasládlá omáčka se podle mne s extrémní pálivostí velmi dobře snoubí. Řeknu vám, že napočtvrté už jsem si musel během jídla otírat pot z čela, takový to byl masakr. Z Everestu jsem pak odcházel zcela saturován. 

Pokud bych měl doporučit nějaké položky z jídelního lístku, tak u předkrmů nešlápnete vedle s cibulovými placičkami bhaji, podávanými pospolu s pikantními jogurtovými dresinky dvou barev a chutí. Z hlavních jídel je krom výše uvedeného perfektní vegetariánské thali, což je dělený talíř s míchanou zeleninou, špenátem, čočkou a přílohou dle výběru. V provedení extra extra extra hot jde o pochoutku, která potěší každého milovníka chilli. 

Vstřícnou a příjemnou obsluhu už jsem trochu zmínil, ovšem rád bych v této věci podotknul, že se zachovala profesionálně a korektně i v případě, kdy jsem byl jednou nespokojen a jídlo vrátil s tím, že pálí málo a nezdá se mi chuť. Asi za tím mohl být záskok v kuchyni nebo nový kuchař, předtím i potom totiž vždy bylo vše stoprocentní. V každém případě se personál neofrňoval ani blbě neksichtil a v historicky krátké době jsem dostal své jídlo zcela v pořádku.

Ceny docela jdou, večeře ve dvou vás rozhodně nezruinuje. Za sebe tedy mohu jen doporučit – budete-li mít cestu do Hradce, neváhejte a zajděte.

/fotky jsou drze ukradeny z webu restaurace/

Recenze – Da Bomb Ground Zero

Vážení a milí, přeju opět po týdnu zdar a sílu. A síla bude věru potřeba, protože dnes představovaná záležitost skutečně není nic pro slabší povahy a začátečníky. Snad potěším všechny, kterým poslední dobou na stránkách blogu chyběl nějaký ten extrakt.

S výrobkem společnosti Original Juan jste se již měli možnost setkat, šlo o omáčku 100% Pain. Ta mne tehdy příliš nepřesvědčila, zejména kvůli přeukrutné přesolenosti. Dopadne Ground Zero lépe?

Přísady: ananasová šťáva, papričky habanero, rajský protlak, voda, přírodní paprikové aroma, citronová a limetová šťáva a koření. Nenechte se mýlit, ono „přírodní paprikové aroma“ není nic jiného než extrakt, kapírujeme?

Vzhled: malá a sympaticky buclatá lahvička z tmavého skla více než cokoliv jiného připomíná flaštičku na nějaký medikament. Nu, svým způsobem o lék jde, ale to teď nebudeme rozebírat. Objem je cca 120 ml, to je myslím tak akorát, často se mi stávalo, že když jsem měl extraktovek hodně, měl jsem lednici plnou nedojedených a poloprázdných lahviček. Etiketa není nic moc, ale vysloveně ošklivá mi taky nepřijde.

Konzistence a barva: pěkně hutná omáčka je barvy červenohnědé. Žádná nebo skoro žádná semínka, vše pěkně rozemleté najemno.

Vůně: mmm, to vypadá věru přitažlivě. Přitažlivá kombinace papriček a ovoce s nasládlým protlakem, podtržená svěžestí citrusové šťávy, to si dám líbit. Ale čichati třeba opatrně...

Malá odbočka aneb příhoda ze života.

Před pár lety jsme s jedním milovníkem chilli seděli na zahrádce nepříliš vyhlášené hradecké restaurace. Sluníčko notně pálilo, Plzeň měla říz, mezi doušky jsme ochutnávali pálivé omáčky, vedli řeči a užívali pohody.

O chvíli později se k našemu stolu přimotal nějaký obejda. Nepozván si přisedl a jal se zkoumat, jakou že pěknou lahvičku to máme před sebou. Tušíte správně, byla to Ground Zero. Flaštička stála skoro na sluníčku, obsah byl zahřátý, kapsaicinu se chtělo těkat.

Varovali jsme ho, ať neochutnává. Dal si říct, ovšem se slovy „Tak já si alespoň přivoním“ odšrouboval uzávěr a přivoněl. Notně si přivoněl. A to neměl dělat.

Už po vteřině či dvou bylo poznat, že s dotyčným není něco tak úplně v pořádku. Vypadal totiž, jako by se chtěl podrbat v dutinách lebečních a nevěděl, jestli to má zkusit spíše nosem nebo okolo oční bulvy.

Nu, nejsme svině. Ačkoliv jsme přímo necítili žádné zavinění, koupili jsme mu panáka za statečnost, byť způsobenou jeho vlastní tupostí.

Chuť: pokud jde o chuť, nejvíce oceňuji absenci hořkosti extraktu. Totiž, extrakt jako takový cítit je, ale oproti třeba Mad Dogovi 357 je to úplně v cajku. Ground Zero chutná pěkně po ovoci, je sladká, vydatná a plná. Za mne ok.

Pálivost: jak pálí omáčka, holedbající se 234 000 SHU? O dost více, než leckterý výrobek o údajně dvojnásobné síle! Vážně, ve srovnání s takovou Mega Death dnes recenzovaná Ground Zero rozhodně vítězí. Začátek je pomalejší, ale pálivost trvá a trvá, postupně se s každým dalším soustem nabaluje, a vy najednou koukáte, že se potíte až na zádech. Paráda, takhle nějak to má vypadat.

Jídlo: pokud sami vaříte, vcelku jednoznačně Ground Zero doporučuju. Málo platné, chcete-li si udělat opravdu výživný gulášek, hustou polévku nebo třeba echt zabijácký burger, s touhle lahodou nešlápnete vedle. Docela fajn je i coby přísada do jiné omáčky, například BBQ, které dodá potřebné grády. Možnostem se skoro nekladou meze, ale jen tak na zeleninový salát bych si ji určitě nedal.

Cena a užitná hodnota: nebudeme chodit okolo horké kaše, za tři stovky ji můžete mít. Za tyhle prachy si určitě užijete.

Shrnutí: oproti 100% bolesti se tato omáčka velmi povedla. Zdrcující pálivost, vynikající chuť, přijatelná cena. Co víc byste ještě chtěli?

Recenze – Krakatoa

Vážení a milí, je o mě všeobecně známo, že pokud jde o chilli, preferuju čisté chuti a přístup zaměřený na kvalitní suroviny. Dnes recenzovaná Krakatoa od CaJohna slibuje obojí. Bude moje očekávání naplněno? Čtěte dále!

Přísady: papričky Red Savina, vinný ocet. Ano, takhle málo stačí. Jen bych podotknul, že pokud se vám podaří narazit na některou ze starých šarží, bude výčet přísad obsahovat ještě navíc sůl.

Vzhled: objem 148 ml, lahvička klasického tvaru, barevná nálepka se soptícím vulkánem. Co chcete víc? 

Konzistence a barva: pokud jde o odstín, bude do jisté míry záležet na várce, kterou pořídíte: měl jsem už omáčky vysloveně červené, ale na druhou stranu mne stihlo jednou lehce vystrašit i pár kousků barvy oranžové. Nebojte ale nic, pořád je to ono. Krakatoa je spíše tečavější, tak bacha při podávání.

Vůně: my, kteří přísaháme na habanera a vše s nimi souvisejícím, máme mnohdy co dělat, abychom místo konzumace jen nečichali k lahvičce. Ta jakoby ovocná vůně papričky Red Savina je prostě fenomenální a nedá vám spát.

Chuť: omáčka přesně splňuje očekávání; chuť je plná a sytě papriková, podtržená vinným octem. Zde už se nevyhnu srovnání s klasikou The Legend, která nabízí to samé složení. „Legenda“ mi přijde chuťově jemnější, jako by v ní byl použitý ještě kvalitnější ocet. Ale dnes recenzovaná omáčka je taky moc fajn. Hezky čerstvá a příjemná.

Pálivost: málo platný, tohle startuje na první nakopnutí (asi jako já, když se naseru), a koní pod kapotou by taky bylo dost. Jinak habanerová klasika, pálivost jako žiletka, ale za chvíli si můžete (nebo musíte?!) dát znova.

Jídlo: pokud v něčem „Sopka“ exceluje, je to univerzálnost použití. Hodí se totiž skoro do všeho od ovocného salátu přes cukrovinky a jiné sladkosti až po polévky, omáčky či dipy. Schválně někdy v sobotu po ránu vyzkoušejte horkou čokoládu s dávkou této lahody. Garantuju vám, že váš víkend bude zase o chlup lepší. Kdybych měl pohovořit o svých zkušenostech, nejradši mám Krakatou asi ve studený kuchyni, třeba na sendviče a saláty.

Cena a užitná hodnota: srovnával-li jsem výše recenzovaný výrobek s Legendou, která stojí skoro tři stovky, tak nelze nezmínit skutečnost, že Krakatou můžete mít za ani ne dvě stovky. A to se docela vyplatí.

Shrnutí: určitě nejde o extra super mega čupr originál, ale o to mnohdy ani nejde – kolikrát budete shánět spolehlivého tahouna, který vás nikdy nezklame. Krakatoa takovým nárokům vyhoví beze zbytku.

Recenze – Green Amazon Sauce

Ahoj vespolek zase po týdnu. Zima nezima nás kvapem opuští a už ani ti největší pesimisti, mezi které se semo tamo počítám nevěří, že o to víc bude mrznout a sněžit třeba v březnu. Nějak extra mi to líto není, až teda na skutečnost, že absenci mrazů navzdory lidi chrchlaj a prskaj stejně jako při mínus dvaceti, možná spíš ještě víc. A co hůř, ještě pak v tom stavu choděj mezi ostatní, místo aby se doma zavrtali do kanafasu a potili se. Hnus a nepravost, člověk to od takových chytne jedna dvě, a co pak s tím? Jasně, zázvor, čaj, slivovice, dvacet hodin spánku denně... a samozřejmě chilli!

Dnes se spolu mrknem na další výrobek „omáčky s papouškem“. Člověk by řekl, že je tu recenzuju každou chvíli, ale opak je pravdou – poslední recenze vyšla loni v únoru.

Přísady: třtinový ocet, zelené amazonské papričky, xanthan, mořská sůl, kurkuma a hydrogensiřičitan sodný.

Vzhled: tuhle značku si fakt nespletete s žádnou jinou – exotický letec je pro ni typický jako všemožná drůbež pro Srirachu. Lahvička má objem lehce přes deci a půl, tvarově jde o osvědčenou klasiku. Hrdlo ukrývá plastovou zátku s kapátkem usnadňujícím dávkování. Celkově úžasem na znak nepadnete, ale vzhled je funkční a čistý.

Konzistence a barva: odstínem a relativní řídkostí omáčka nejvíce připomíná Yellow Habanero od Heinze. Green Amazon Sauce je ale ještě o něco světlejší.

Vůně: ajta krajta, to by porazilo vola! Odér surového octa se s váma fakt mazat nebude a bohužel dost překrývá zbylé přísady.

Chuť: pokud jde o šmak, ani zde nebyl ocet nikterak upozaděn; ba naopak. Docela příjemná, civilně papriková chuť dostává od kyselosti nemilosrdně na prdel. Samostatně pro mne osobně na hranici poživatelnosti.

Pálivost: objektivně vzato Zelená amazonská omáčka až tak nepálí, ale v kombinaci se surovostí octa se zdá být výsledek mnohem silnější, rozhodně silnější než např. klasické Tabasco.

Jídlo: málo platný, jsem a zůstanu polívkovej, takže jsem milou Green Amazon Sauce hleděl zkoušet ve vývarech všeho druhu, v hutných pokrmech typu gulášovka či kapustnica, ba i v sezónních specialitách jako je polévka z pečených rajčat. Mno, výsledek byl někdy lepší (rajčatovka), jindy horší, ale vyloženě vynikající nikdy. To lze i prohlásit o snaze využít výrobek ve studené kuchyni – v salátech docela jde, na sendviče se moc nehodí, v bagetách zaniká. Ještě jsem zkoušel týrat těstoviny a fish and chips, ale nebyly nic extra.

Cena a užitná hodnota: tento „papoušek“ vás určitě na buben nepřivede, cena je nějakých osm pětek. To docela jde, ale já si raději připlatím za něco echtovnějšího.

Shrnutí: tak trochu promarněná šance. Být tak v omáčce víc zelených papriček a podstatně méně octa, mohlo jít o osobitou omáčku, kterou bych mohl doporučit každému. Takhle ji ocení pouze fanatičtí vyznavači kyselého.

Recenze – Tomato Jolokia Extra Hot

Aj, vítejte zas po týdnu, draci a dračice. Jak už dobře víte minimálně ze stránek tohoto blogu, odehrála se před dvěma týdny Gastropárty zaměřená na chilli. Inu, nechyběl jsem, byť nemožnost vzít si následující den dovču mne poněkud omezovala. V každém případě jsem ochutnal dobré a ještě lepší pálivé pokrmy (už jste někdy měli indonézskou vyprošťovací polévku?), potkal se s hromadou zajímavých lidí a v neposledku poměnil pár lahviček Agenta za omáčky donesené mistrem Lakym, toho času krom jiného kuchařem vyhlášené akce Plechová huba.

Nikoliv překvapivě jsem byl zvědav, s čím taková de facto celebrita tuzemského chilli rybníčku přijde. Na nic moc jsem tedy nečekal a otevřel první z lahviček, slibující kombinaci rajčat a papriček jolokia. Následující řádky vám přiblíží naše další společné soužití.

Přísady: etiketa toho kromě názvu omáčky a jména výrobce mnoho neprozrazuje, takže to alespoň bude zajímavější. Já osobně to vidím na rajčata, cibuli, česnek, hnědý cukr, trochu octa a koření. Pokud jsem úplně mimo, určitě mne autor rád opraví v komentářích pod článkem.

Vzhled: nenechte se odradit nepříliš povedenou fotkou, celek vypadá fajn. Lahvička z čirého skla má nějakých 0,25 l a je opatřena vykrajovanou etiketou, která barevně prima ladí s omáčkou uvnitř. Kdybych měl přeci jen něco doporučit, tak by to bylo zalakování nálepky, jinak fakt dobrý. 

Konzistence a barva: odstín tmavě červené barvy dává tušit, že tady se surovinama nešetřilo. Co se týče tečavosti, je na tom Tomato Jolokia Extra Hot tak někde uprostřed; není problém s vytékáním z lahvičky, ale na druhou stranu nezvrátíte do jídla půlku objemu, když se zrovna při servírování trochu zamyslíte.

Vůně: když jsem si zhluboka přivoněl, na setinu vteřiny mi blesklo mozkem, že tenhle prima odér přece znám, byť jde o vzpomínku dávno v paměti zasutou. A pak mi docvaklo, že takhle podobně voněl náš domácí kečup, kterej jsem jako dítko školou povinné tolik miloval. Až jsem se musel sám sobě zasmát, že mi poznání trvalo tak dlouho, ale pochopte mne – kečupem se už skoro 15 let nekrmím a důsledně jej nahrazuji Srirachou, tak už skoro nevím, jak takovej echtovní kečup tenkrát voněl. Nu, zpátky k omáčce: cítit je hlavně rajčata, ale něco mi říká, že u omáčky z rajských jablíček je to asi dobře. Kromě jemného sladkokyselého doprovodu čichám hlavně koření, hlavně pepř a ještě něco, nejspíš bobkový list. Velmi dobré.

Chuť: co se šmaku týče, dominují opět rajčata, tentokrát doprovozená cibulkou a cukrem. Ocet je cítit jen trochu, což je určitě fajn, přeci jen omáček s octem je k dostání až dost, takže změna nejenže neškodí, ale je navýsost vítána. Dohromady je chuť vyvážená a kompaktní, nic mi v ní nechybí ani nepřebývá.

Pálivost: no pojďme na ni, pěkně plnou lžíci, a šup s ní do pusy. A vida, ono to docela pálí! Nijak extrémně, ale rozhodně je znát, že dlabete chilli. Náběh pálivosti je trochu pomalejší, ale po pár sekundách se mi v dutině ústní rozlinul příjemný pocit prokrvení. Vjem pálivosti má slušnou výdrž, a byť jeho konce nebudete čekat v křečích na podlaze, rozhodně je o co stát.

Jídlo: řeknu vám, omáčku Tomato Jolokia Extra Hot si od otevření fest užívám. Zkouším ji prakticky do všeho, byť zrovna dnešní koprovka se bez chilli obešla, a lze říct, že už teď se těším, do čeho ji ještě využiju. Když se tedy ohlédnu zpátky, jako první se nabízejí takové ty „laciné“ způsoby použití jako buličí oka, omáčka k párečkům nebo dressing do toustů. Jasně, žádná vznešená gastronomie, ale Lakyho výtvor fungoval přesně tak, jak jsem od něj očekával. V polévkách pálivost poněkud zanikala, zato třeba k obalovanému filé nebo „číně“ z tofu, zeleniny a hub byla vysloveně prima. Už teď se raduju z pomyšlení, jakou parádu udělá lžička či dvě v domácím (vege)burgeru.

Cena a užitná hodnota: cena byla na Chillipárty cca 130 Kč, což myslím fakt nikoho nezruinuje. Za tuhle sumu není co řešit.

Shrnutí: budete-li mít možnost, určitě dejte téhle (zatím) DIY záležitosti šanci. Držím palce, aby se ji už brzy podařilo vyrábět oficiálně.