Jalapeños do piksly i do skla

Zdar a sílu, tak jak to jde? Dnes se spolu podíváme na pálivý sortiment, který je tu s námi snad ještě déle než např. pálivé omáčky s extraktem a který jsem na stránkách blogu doposud trestuhodně opomíjel – není jím nic jiného než nakládané papričky všeho druhu, a dnes konkrétně druh, kterým nás oblažuje mexická a americká kuchyně. Přeskočím tedy jak maďarské tlustostěnné kulaté feferonky, které jsou tak skvostné, jdou-li do láku naplněny kysaným zelím, tak třeba nakládané piri piri, důvěrně známé z každé sámošky.

Jako první jdou na řadu jalapeños, což jsou masité, především zelené papričky, naložené v našem případě ve více či méně vkusném láku spolu s cibulí, mrkví a případně dalšími ingrediencemi. Takhle se to může zdát jako banální pochutina, ale upřímně – naložit jalepeños je docela věda, anžto optimální takto naložená paprička představuje ideální kombinaci pálivosti, kyselosti a křupavosti. Zkuste na něčem z toho ubrat nebo přespříliš přidat, a nejenže to nebude ono, ale znechuceni klidně sofort vylijete celou pikslu do WC. Takový to může být rozdíl!

V rámci tuzemského trhu jsem věrný víceméně dvěma značkám – La Costeña a San Marcos. 

Firma La Costeña je srdcovka, která krom nakládaných papriček vyrábí nejrůznější salsy, tortily, směsi koření a podobně. Jejich jalapeños představují vynikající užitnou hodnotu, zejména koupíte-li si praktickou rodinnnou tříkilovku. Za necelých 250 Kč obdržíte fakt hromadu chilli. Po otevření doporučuju obsah rozhodit do několika zavařovaček, které pak umístíte do lednice či chladné komory. Ujídáte pak vždy jenom z jedné sklenice, takže předejdete kontaminaci a zbytek vám vydrží fakt fest dlouho. Pokud jde o vlastní papričky, jsou v téhle velké piksle spíše macatější kusy, zvící až rozměrů nadprůměrné sterilované okurky. Mrkvičky okolo je dostatek, lák je taky fajn. Horší je to s křupavostí, ale to se tak trochu dá čekat. Konzistenci odpovídá i způsob použití, kdy kolečka jalapeños od La Costeña dávám do polévek nebo burgerů. Chci-li od této značky křupavější kousky, lze si koupit menší plechovčičku obsahující drobnější papriky. Tam je křupavost zcela bez výhrad.

San Marcos určitě taky znáte, mají je v každém Tescu. Menší plechovčička (firma vyrábí i velká balení, ovšem u nás jsem na ně zatím nenarazil) nabízí za zhruba čtyři pětky menší jalapeños buďto vcelku, nebo nakrájená na kolečka. Nebudu vám nic nalhávat, miluju obě verze a střídám mezi nima zcela nahodile. Pálivost parádní, křupavost excelentní, ideální varianta pro chroupání jen tak samostatně nebo třeba jako chuťovka k sýrům nebo pivu. Jedinou chybičku bych viděl v dosti slaném láku, ale je fakt, že soli moc neholduju. Zkuste sami, třeba pro vás bude San Marcos to pravé.
 
Pokud jde o další konkurenci, průběžně hledím zkoušet nové druhy, ale žádný z nich se kvalitě výše uvedených nepřibližuje. Zejména nedoporučuju různé „řetězcové“ výrobky, např. od Alberta, šlo o rozbředlý odpad nevalné chuti a pálivosti. 

Tak, to je pro dnešek všechno. Máte tip na svoji oblíbenou značku nakládaných papriček? Směle se vyjádřete v komentářích, rád se nechám inspirovat.

Recenze – ABC chilli omáčka pálivá

Ahoj zase po týdnu. Nedávno jsem při blomcání po obchoďáku zaregistroval v jednom z regálů cosi červeného. Krčilo se to skromně vedle flaštiček Tabasca a pimenta od Heinze a tvářilo se smutně, že by se kámen ustrnul. „Vezmi si mne domů, šlechetný člověče. Cestovala jsem k vám do Evropy až z daleké Indonésie, a teď to vypadá, že zůstanu na ocet.“ 

Inu, co jsem měl dělat? Nejsem nelida. A tak začíná dnešní recenze...

Přísady: voda, cukr, chilli (26 %), česnek (7 %), jedlá sůl, vinný ocet, tapiokový škrob, rajčatový protlak, regulátor kyselosti (kyslina citronová), antioxidant (kyslina askorbová), konzervant (benzoan sodný), koření.

Vzhled: plastiková lahvička štíhlého tvaru se může pochlubit jednoduchou nálepkou a celkově střízlivým, nepřeplácaným provedením. Zlé jazyky by mohly prohlásit, že design je pěkně odfláknutý. Nu, není to tak úplně nepravda, ale zase je od pohledu jasné, co od výrobku čekat. 

Konzistence a barva: velice, převelice hustá omáčka. Z dávkovacího otvoru pod víčkem sama nevyteče ani omylem, je třeba ji pěkně vytlačit. Barvička je pěkně červená, člověk by řekl, že až do chemična.

Vůně: ale ale? Jako první ucítíte co? Ocet říkáte? Samá voda, co dál? Ne, papričky taky ne, ani rajčata, dokonce ani cukr. Nebudu vás napínat, česnek je to! Zbytek je proti němu docela upozaděn, to není tak špatné.

Chuť: mno, tady se soudruzi z Jakarty už tolik nepředvedli. Není to úplně eklhaft, ale málo platné, s generickou směsí sladkosti, lehké nakyslosti, česneku a chilli jaksi díru do světa jen tak neuděláte. Když ABC chilli omáčku porovnám např. s „kohoutem“, Sriracha záhy vede o několik mil.

Pálivost: když jsem četl články z cest po Indonésii (doporučuju např. Kordův článek v Hluboké Orbě č. 26), tak jsem nabyl dojmu, že jsou tamní obyvatelé pálivým pokrmům nejenže silně přivyklí, ale že jdou ve svém úsilí za sežehnutou dutinou ústní ještě mnohem, mnohem dál. O to větší bylo zklamání z toho, co se sem vozí coby originální chilli omáčka. Nechápejte mne špatně, začátečníka pálit bude, ale i obyčejné Tabasco je o dost silnější, tak si udělejte obrázek.

Jídlo: ale jo, když už jsem si ji koupil, tak nebudu šeredit s jídlem a na něco milou ABC prubnu. A tak se stalo, byť sofistikovanější a dražší pokrmy jsem si neprznil. Zato nejrůznější vajíčka, sendviče, pizzu, semo tamo salát nebo sejra, to jo. A víte co? Pokud tam vysloveně nevadila ta sladkokyselá kombinace, pozřít se to dalo. Ale na rovinu říkám, že u žádného z chodů jsem aplikaci omáčky napříště neopakoval.

Cena a užitná hodnota: člověk by řekl, že za dvacku člověk nemůže čekat zázraky. Taky že ne, ovšem např. v Lídlu mívají čas od času PiriPiri omáčku, která stojí podobně co recenzovaný výrobek, ale je o dost silnější, o poživatelnosti nemluvě. Takže ono by to šlo, jen chtít!

Shrnutí: laciná a značně obyčejná omáčka za nejnižší cenu. Taková šmudla, co bude stát vždycky v koutě. Ale pokud vás rajcujou zrovna takový typy, běžte do ní.

Pozvánka – Gastropárty

Ahoj, jak to jde? Máme tu půlku ledna, takže ti agilnější a šikovnější z nás už dali klíčit semínka a radují se z prvních klíčků. Výslovně píšu „šikovnější“, takže je jasný, že já jsem out. Prostě na to peču. Definitivně. X let pokusů nepřineslo ani jeden jediný plod a poslední rok mi dokonce do jedný chcíply i vzrostlý sazenice, který jsem obdržel darem (díky, Agi!). Nechápu, co jsem celou tu dobu dělal blbě, ale tentokrát už si hodlám ušetřit frustraci a energii a místo papriček pěstovat to, co mi na balkóně roste, tj. kopr, rajčata, koriandr a podobně. A protože na tohle všechno je jednak mrtě času, jednak je to zcela mimo záběr blogu, radši vás pozvu na jeden slibný večírek.

Jedná se o akci pořádanou kamarádem Kubou, který jen tak mimochodem před lety participoval na úchylné reality show Prostřeno. Odkaz na konkrétní díl nemám po ruce, ale bylo to mimořádně kratochvilné. Ale třeba to někdo dostatečně škodolibý vytáhne v komentářích, haha.

Ale zpět k párty. Myšlenka je jednoduchá – organizátor v předstihu vyhlásí téma (např. italská kuchyně), vy coby účastníci navaříte odpovídající pokrm a donesete jej na místo. A pak? Předchozích seancí jsem se neúčastnil, ale troufám si odhadovat, že následuje kvintesence obžerství, přemoudřelých keců a dekadentní zábavičky. Pro člověka, kterýmu nerostou ani ty blbý chilli papričky, vcelku ideální, ni?

Jak jste už s nenulovou pravděpodobností zaregistrovali, třicátého půjde o akci zasvěcenou chilli. Tentokrát nebudu chybět a těším se moc. Sice zatím nemám úplně jasno v tom, co dovalím, ale s prázdnýma rukama rozhodně nepřijdu. Každopádně se na vás na všechny mrtě těším. Fakt dorazte – pomlsáme, vyměníme zkušenosti... a nechci slyšet výmluvy typu „šak je to jen pro cajzly“ – já taky pojedu z Hradce Králové, tak i vy můžete zvednout zadnici a dovalit, hm?

Odkaz na FB akci je tady, třicátýho se těším!

Recenze – Stubb's Spicy BBQ Sauce

Vážení a milí, vítejte v roce 2014, který je zároveň třetím rokem fungování tohoto blogu. Když se ohlédnu za rokem uplynulým, nebylo to vůbec špatné. Slušných i vynikajících omáček prošlo mým chřtánem docela dost, přežil jsem ve zdraví Chilližrouta (příště fakt už jenom jako divák!), zkusil jsem si ve větším vyrábět svoji vlastní omáčku... nu, určitě je na co vzpomínat. A upřímně se těším na to, co všechno letos vyzkouším a o čem zde poreferuju.

Dosti keců, pojďme na recenzi. Před časem jsem dostal k svátku tuhle BBQ omáčku od mne doposud neznámého amerického výrobce Stubb's. Možná si teď říkáte, co je to za blbost, otravovat se v zimě s grilováním, ale chyba lávky – taková žebra nebo vegešpíz potěší našince i v blátivém lednu.

Přísady: voda, rajský protlak, cukr, ocet kvasný, melasa, tapiokový dextrin, sůl, hnědý cukr, kukuřičný škrob, papričky habanero, sušená cibule, paprika, česnek, chilli, přírodní kouřové aroma, kyselina citronová, xanthanová a guarová guma, kukuřičný sirup, tamarind, přírodní aroma.

Seznam přísad je zase dlouhý jak týden před výplatou, ale tomu jsem už za ty roky u grilovacích omáček tak nějak přivyknul. Nerad bych si ale zvykal na svinstva typu kukuřičný škrob nebo sirup (sirup z kukuřice? no blink!).

Vzhled: zavalitá lahvička o objemu cca půl litru s etiketou, která na mne působí jaksi „kaubojským“ dojmem. Celek mne nijak neuráží ani nepřitahuje, prostě taková normálka. 

Konzistence a barva: na grilovací omáčku je Stubbova extra pálivka trochu řidší, o až medovité konzistenci konkurence si může nechat jenom zdát. Jednolitost červenohnědého odstínu výrobku je občas narušena kouskem černého pepře, zbytek přísad je nadrcený poměrně najemno.

Vůně: sytě rajčatový, těžce nasládlý odér s nakyslým podtónem budu cítit ještě dlouho. A není to vůbec špatné, člověk si hnedle začne představovat, jak se asi Spicy BBQ Sauce rozvine po nějaké té chvilce grilování.

Chuť: kdybych si chtěl při popisu chuti usnadnit práci a (ne)vtipně prohlásit, že omáčka chutná stejně jak voní, kecal bych. Skutečnost je totiž o trochu kyselejší. Ale dost už, zpátky k věci – chuť je docela v pohodě a určitě tak nějak splňuje moje nároky na to, jak by měla grilovací omáčka chutnat. Nejsem žádnej expert, ale něco flašek od CaJohna apod. jsem za svůj život spotřeboval a tohle není v daný kategorii o moc horší.

Pálivost: mno, výrobce na etiketě upozorňuje, že to s pálivostí myslí vážně. K normální BBQ omáčce přidal pepř, kajenské papričky a habanera. Inu, proč ne? Tak schválně, jestli budu po pozření škytat štěstím, haha...

Mno, překvápko se moc nekonná, tohle jde baštit po polívkových lžících a ani se nezapotíte. Schválně jsem si zkusil pro srovnání naložit stejné množství výše zmiňované Medium Jerk BBQ od Pepper Kinga. A je neoddiskutovatelným faktem, že jakkoliv není Stubb's Spicy BBQ Sauce úplně nepálivá, tak tam, kde jí po několika sekundách dochází dech, tam se konkurence teprve rozehřívá a nemilosrdně ji válcuje.

Jídlo: negriluju vyloženě každý den, ale do trouby něco hážu alespoň třikrát do týdne, tak když už jsem pekl, zkoušel jsem se Stubbsovou pálivkou trochu experimentovat. A jo, nedopadlo to až tak zle. Takový ty klasiky typu kuře, špízy nebo sendviče s pečeným masem vycházejí docela v pohodě, tedy když si na tento druh jídla potrpíte. Zato burgery mne nebavily vůbec. Ale ať už tak nebo onak, furt tomu chyběl pořádnej pálivej kopanec.

Cena a užitná hodnota: coby obdarovaný bych se neměl pídit po ceně dárku, ale kvůli vám jsem se vykašlal na konvence a zjistil, že tuhle omáčku můžete koupit v Tescu za půldruhého sta korun českých. Upřímně, pro svoji maličkost moc využití nevidím, ale člověk negriluje jenom pro sebe, ale semo tamo i pro osoby chilli méně holdující, a tam Stubb's Spicy BBQ Sauce asi využití dojde. V tomhle kontextu je cena asi i přijatelná, byť sám bych dozajista volil něco silnějšího.

Shrnutí: průměrná grilovací omáčka vhodná i pro těhotné ženy, starce a předškolní mládež.

Recenze – Talon

Ahoj zase po týdnu. Věřte nevěřte, za týden už to budou dva roky, co se můžete kochat mými výžblepty na téma chilli a příbuzné obory. Samotnýmu se mi nechce věřit, jak to svinsky letí, ale je tomu tak. Dnes vám zkusím představit jednu starou lásku z produkce mého oblíbence CaJohna – skvostnou omáčku jménem Talon. Blbě se shání, ale určitě stojí za trochu námahy.

Přísady: papričky fatalii, papričky Red Savina, ocet, sůl, koření.

Vzhled: lahvička o objemu 148 ml s krásně červenavou etiketou vypadá docela „prďácky“. Střízlivé, nepřeplácané provedení, tak to mám rád. 

Konzistence a barva: těchto omáček jsem se vážně něco najedl. A není bez zajímavosti, že barva se u jednotlivých šarží dost výrazně lišila od sytě červené až po odstín skoro do hněda. „Spár“ je celkově spíše řidší, takže bacha při dávkování, ať si nezpotíte límeček.

Vůně: omáčka voní báječně svěže, přičemž ovocný odér odrůdy Red Savina vhodně doplňuje spíše zemitější fatalii. Octovina je přítomna, ale není nikterak agresivní a gentlemansky nechává vyniknout podstatnějším přísadám.

Chuť: na jazyku cítím hlavně papričky, kdo by to byl býval řekl, viďte? Následuje trocha octa, sůl pak člověk spíš tuší než cítí. Celek jede v lajně, kterou mám rád, a která podle mě při zachování základních postupů a použití kvalitních surovin snad ani nemůže dopadnout blbě.

Pálivost: papričky habanero, mezi něž patří i odrůda Red Savina, mají rychlý nástup, přičemž vjem půílivosti zůstává v dutině ústní spíše kratší dobu. Fatalii se naopak z počátku tváří krotce, ale s každým dalším soustem pálí víc a víc. Co se stane, vytvoříte-li omáčku z obou druhů? Ano, bleskový nástup a velmi solidní výdrž je odměnou vašeho snažení.

Jídlo: v průběhu let jsem si Talon oblíbil ve všem možném, ovšem těžištěm použití vidím především studenou kuchyni. Mimo sezónu jsem jej hojně používal místo čerstvých habaner do ovocného salátu, tam se díky absenci výraznějšího množství soli velmi dobře hodí. Ostudu rozhodně neudělá třeba v sendviči či bagetce a věřím, že na milion plus jedno vhodné použití snadno přijdete sami. Chce to jediné – flaštičku Talonu.

Cena a užitná hodnota: omáčka se v dnešní době už docela špatně shání, anžto ji CaJohn už nějakou dobu nevyrábí. V každém případě jich po světe ještě pár koluje, takže když se budete trochu snažit, za deset ojro může být vaše. Jojo, v tuzemsku svého času stávala míň, ale stejně podle mne stojí alespoň za ochutnání.

Shrnutí: velmi dobrá přírodní omáčka. Kombinací habaner a fatalii na trhu moc není, takže jde navíc o příležitost k rozšíření obzorů. Neváhejte, nebudou!

Recenze – Bresc Thai Red Curry paste

Vážení a milí, jak se pořád máte? Už jste svým milovaným nakoupili pod stromeček řáckou várku maddogů, zetek a dalších dobrot? Že jo? Tak to je prima. Já se dneska v každém případě hodlám trochu rozepsat taky o dárečku, byť ne zrovna vánočním. Dnes recenzovanou karí pastu jsem dostal od svého lstivého otce (díky!), který ji koupil někde v Makru či kde vlastně. Tak pojďmež na to!

Přísady: česnek (24,5 %), cibule, grilovaná červená paprika, jarní cibulka, voda, rajský protlak, slunečnicový olej, směs bylinek, zvýrazňovač chuti (L-glutaman sodný), sušená cibule a paprika, červené chilli papričky (3,4 %), fermentovaná krevetová pasta, sojová omáčka, konzervant (sorban draselný), regulátor kyselosti (síran sodný), stabilizátory (guma guar, xantan), antioxidant (kyselina askorbová), kyselina octová, kyselina citronová.

Řeknu vám, že jenom vypsat všechna éčka byla fakt rasovina. Dobře vím, proč preferuju čisté výrobky vyrobené v duchu hesla „chilli a přírodní konzervant stačí“.

Vzhled: co chcete popisovat na tomhle kyblíku? Oukej, tak dobře – kyblík je z plastu, vejde se do něj cca půl kila laskominy a etiketa není nic moc. Stačí? 

Konzistence a barva: hutná červenohnědá hmota, jejíž jednolitost semo tamo narušují zelené bylinky.

Vůně: upřímně, tady jsem poněkud bezradný – cítit jsou rajčata a paprika, ale jinak se celek dost tluče s přibližně milionem dalších příměsí, které do produktu výrobce zvládnul nacpat. Ale především to zabíjí odér notně zamřelých krevet. Inu, nic pro vegany.

Chuť: pokud jste už měli tu čest s podobnými výrobky, možná si dokážete udělat předsdavu – pasta je hodně slaná (je ovšem dost zajímavé, že sůl není ve složení uvedena), zjevně určená k použití při vaření. Jinak jde o svým způsobem klasiku – koriandr, chilli, římský kmín... vlastně se to docela dá.

Pálivost: kdo naivně čekal extraktové zlo, bude nutně zklamán. Thajská červená karí pasta od Bresta příjemně prokrví ústní sliznici, ale sotva od ní můžete čekat něco víc.

Jídlo: obyčejně si k vaření „rákosnických“ pokrmů připravuju karí pasty svépomocí, ale chcete-li mocí mermo, abych se pustil do značně neférového srovnávání, budiž – docela to jde. Mému oblíbenému květákovému karí recenzovaná pasta nejenže nijak extra neuškodila, ale výsledek byl docela v pohodě. Totéž mohu prohlásit o kuřecím karí apod. Žádný zázrak srovnatelný s produkcí vaší oblíbené indické restaurace, ale pro výživu S.S.K.* vystačí.

Cena a užitná hodnota: v Makru se tahle pasta prodává za půl sta, jinde jsem ji viděl k mání až za dvě kila. Za pade je to v pohodě kauf.

Shrnutí: ucházející karí pasta. Domácímu modelu se nevyrovná, ale to asi nelze prohlásit o žádné komerčně prodávané dobrotě tohoto druhu. Vyzkoušejte a uvidíte.

* viz Arnal a dva dračí zuby 

Recenze – Black Mamba

Ahoj zase po týdnu. Tentokrát bylo rozhodování o článku fest náročné – ve hře byla mimořádně nechutná „supermarketovka“, dále zde na blogu zatím neuvedený druh pálivých vychytávek, a ovšem i dnes recenzovaná omáčka. Jak je z nadpisu patrné, nakonec vyhrála extraktovka. A není divu – pořádně „hrubou nekázeň“ tohoto druhu jsme zde jednak neměli už několik měsíců, jednak Mamba představuje jeden z těch výrobků, které mne doprovázejí posledních osm let prakticky neustále. A v neposledku za ní stojí moje oblíbená americká firma CaJohns, co chtít víc? Jasně, neomezený přísun „Mamby“...

Přísady: papričky čokoládové habanero, vinný ocet, extrakt kapsaicinu. Méně někdy znamená více.

Vzhled: malá placatka o objemu pouhých 60 ml s oranžovočernou etiketou. Novější šarže už jsou ve stejné lahvičce jako Lethal Ingestion, já jsem chytnul ještě starší verzi. 

Konzistence a barva: hnědočervená omáčka je spíše řidší a pohled přes sklo nijak nenapovídá, že by snad mohlo jít o něco výjimečného. Nu, všeho do času.

Vůně: no vida, a máme tady první překvapení dnešní recenze – Black Mamba je jedna z mála extraktovek obsahujících habanera, ze kterých je typická vůně těchto papriček skutečně cítit. Upřímně, když přivoním např. k takové After Death (a to mám tuhle omáčku fakt rád), nedokážu ve vůni kloudně rozpoznat ani habanera, natož pak deklarované kajenské papričky a chipotles; prostě je to tam nahňácané všechno dohromady, a i když je výsledek bezva, věčně nespokojený milovník pálivého zhusta kdy zatouží po zcela opačném, skoro až minimalistickém přístupu. A přesně ten nabízí dnes recenzovaný výrobek.

Chuť: octa CaJohn použil jen nezbytně nutné množství, takže výsledek nejenže není kdovíjak kyselý, ale ještě nechává vyniknout chuti čokoládových habaner. Za sebe uznale pokyvuji hlavou. Další uznání si zaslouží extrakt, neboť je kvalitní a jemný, takřka zcela prostý hořkosti typické pro méně jakostní sorty.

Pálivost: je mi jasné, že vás u extraktovky bude zajímat počet SHU, ale upřímně, fakt je mi těžko střílet přesná čísla. Na webshopech jsem našel údaj 800 000–1 000 000 SHU, ale to prostě není pravda. Osobně „Mambu“ šanuju okolo půl mega, ale díky kvalitnímu extraktu působí omáčka jemněji než napr. Da Bomb Ground Zero, která sice má papírově sotva polovičku, ale přitom je to zlo z nějzběsilejších.

Po pozření omáčka nastupuje díky habanerům docela rychle, postupně se přidává extrakt, a vy si užíváte hezkou chvilku s adrenalinem a endorfiny. Vjem pálivosti se v ústech drží docela dlouho, takže žádnej švindl.

Jídlo: na trhu je docela dost extraktovek, o kterých lze přinejlepším prohlásit, že je jejich použití dosti omezené. Ne tak o Black Mambě. Díky přístupu výrobce „méně surovin, ale zato kvalitních“ dokážete přesněji odhadnout, jak se bude omáčka v jídle chovat, díky čemuž si můžete ušetřit nejedno nevítané překvapení.

„Černá mamba“ je velmi univerzální výrobek, vhodný zejména do teplé kuchyně, jmenovitě do polévek, omáček a zapečených pokrmů. Ovšem neztratí se ani v případě, že se rozhodnete dodat grády třeba vaší marinádě. Pomyslnou korunu ovšem už nejspíš navždy ponese kamarád Karel, kterému se svého času kvůli řídké konzistenci omáčky povedlo vylít si cca čtvrtinu objemu flaštičky na porci hovězích medajlonků ze svíčkové. Je třeba přiznat, že dojedl, ale nikdo z nás ostatních mu tenkrát příliš nezáviděl.

Cena a užitná hodnota: extraktovky člověk nekupuje každý týden, proto je většinou beru ze zahraničí, kde jednak vycházejí výhodněji. Cena Black Mamby bývá okolo 12–13 ojro, což je lahoda. Pokud se rozhodnete na nic nečekat a koupit v tuzemsku, za částku 392 Kč máte možnost. I tak mi to přijde v cajku.

Shrnutí: jedna z nejpříjemnějších extraktovek vůbec. Nabízí mnohé, nechybí jí nic. Není důvod váhat, jděte do ní.