Recenze – Captain Thom`s West African VooDoo Juice

Vážení, už je to řácká doba, co jsme tu neměli echtovní extraktovku, takže když se mi naskytla možnost vyměnit Agenta za tuhle lahůdku od jistého kapitána Thoma, nevádal jsem. Jak jsem byl spokojen? Jen směle čtěte dále.

Přísady: pyré z papriček Red Savina, mrkev, cibule, vinný ocet, hnědý cukr, bílý cukr, šťáva z papáji, šťáva z ananasu, banány, třtinový rum, šťáva z limety, extrakt kapsaicinu, sůl a koření.

Vzhled: flaštička o objemu 148 ml nepředstavuje nic nového, ale etiketa září všemi barvami. A k hrdlu, považte, je připevněn miniaturní strašák do zelí. Aha, tak ona to nejspíš má být voodoo panenka. No dobře. Trochu kýč, ale své kupce si takhle bejkárna určitě najde. 

Konzistence a barva: polohustá omáčka je co do barvy téměř kvintesencí červenosti, jen semo tamo na vás mrkne kousek černého pepře. Tohle rád ochutnám.

Vůně: nu, tak tohle je ta pravá exotika. Vůně je těžce kořeněná a na vaše čichové receptory dopadne jako babiččina péřová duchna. Fakt zajímavá kombinace, omáčka voní trochu jako vánoční perníčky .

Chuť: hodnotit šmak extraktovky rovnou ze lžičky je začasto nic moc, a ani tentokrát se mi do toho dvakrát nechce. Ale co bych pro vás neudělal, že jo? Dávám si slušnou nálož a hraju si s ní na jazyku. Kladně hodnotím téměř úplnou absenci kyselosti. Omáčka je pěkně nasládlá a s trochou nadsázky o ní lze prohlásit, že chutná podobně jako voní. já osobně jsem docela spokojen a v hlavě se mi hnedle začnou honit představy o všemožném kulinárním využití.

Pálivost: dobré, moc dobré. Pálivost není nikterak přehnaná, ale extrakt rozhodně nezapře. Náběh je spíše pomalejší, ovšem výdrž je velmi solidní. Navíc mne velice baví, jak dobře je pálivost Voodoo Juice vyvážená. Neškrábe v krku, ale nadmíru uspokojivé intenzitě navzdory se po chvilce přepne z bolesti do nádherné hřejivosti. Za mne jednička s hvězdičkou.

Jídlo: je jasné, že spíš než o omáčce bude hodnocení v této kategorii vypovídat o mém vaření, protože, málo platno, tuhle záležitost si, podobně jako v případě jiných extraktovek, jen tak na studeno k sýru nebo sendviči moc nevychutnáte. I jal jsem se Voodoo Sauce testovat v omáčkám k těstovinám, do gulášku, v hustých polévkách a třeba  i v takovém květákovém karí, které sice nepředstavuje kdovíjak vznešenou gastronomii, ale mně prostě chutná, že bych se po něm mohl utlouct. A jak si omáčka vedla? Velmi uspokojivě, řekl bych. V teplém pokrmu se hezky rozvinula její komplexní vůně a omáčka zároveň dodala slušnou pálivost. Těším se, v čem ještě si Voodoo Sauce vychutnám. Máte-li s ní zkušenost, podělte se v komentářích o své tipy.

Cena a užitná hodnota: jak už jsem zmínil výše, omáčku jsem nekupoval. V českých luzích a hájích ji lze ale pořídit např. zde za částku 259 kaček, což mi přijde úplně v pohodě.

Shrnutí: zajímavá hodně kořeněná extraktovka. Pokud často vaříte, tak to s ní zkuste.

Kde si spálit ústa – Mailsi, Praha

Vítejte zase po týdnu. Pro dnešek jsem se rozhodl, že zkusmo zavedu novou rubriku „Kde si spálit ústa“, ve které se s vámi budu čas od času dělit o zkušenosti se svými oblíbenými restauracemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že bych snad chtěl naskočit na hipsterskou vlnu diletantských takyrecenzí, nasrat! Ostatně, nepovažuju se za žádnýho znalce, takže půjde spíš o doporučení podniků, kde jsem se během četných návštěv nikdy nespálil, resp. kde jsem si krásně spálil ústa. Prostě takových těch sázek na jistotu.

A jako první musí přijít na řadu pakistánská restaurace Mailsi, nacházející se v relativním centru Prahy na Žižkově. Proč zrovna tenhle podnik? Inu, na první lásky se nezapomíná. A právě Mailsi byla první restaurací, ve které jsem kdy dostal opravdu pálivé jídlo.

Bylo to v oněch temných dobách, kdy autor již experimentoval s pálivými omáčkami, ale ještě neměl tu správnou erudici a rozhled. Dokonce – považte! – neměl šajnu, co je to ono kuře vindaloo, kterým se furt cpal jeden buran v oblíbeném sci-fi sitcomu Červený trpaslík. To se mělo záhy změnit. Při jedné z návštěv Matičky stověžaté jsem se pak o své touze konečně vindaloo ochutnat zmínil v dobré společnosti, a byla mi doporučena návštěva Mailsi. Druhý den jsem úmysl proměnil v čin, a zbytek už je historie... od té doby se do téhle restaurace rok co rok vracím. A věřte nebo ne, dávám si více méně stále to samé.

Prostředí restaurace umístěné lehce v suterénu mne nijak esteticky neuráží, ale kvůli tomu tam nechodím, takže podrobnějšího rozboru na toto téma budete ušetřeni. Vysloveně kvituji výhradně anglicky hovořící personál; osobně mám totiž s indickými restauracemi s českou obsluhou spíše horší zkušenosti. Když už chválím obsluhu, musím zmínit skutečnost, že vrchní skutečně naslouchá vašim požadavkům, věrně je tlumočí kuchaři, a ten se jimi zase beze zbytku řídí. Zdánlivě jde o banalitu, ale kdo už někdy dostal v indické restauraci místo echtovního vindaloo nebo fálu jakousi divně nedokořeněnou šlichtu o pálivosti guláše z lokální čtyřky, zpravidla doprovázenou idiotskou výmluvou „ale náš kuchař se bál, že když to bude moc ostré, tak mu to vrátíte“, ten výše zmiňované docení.

Zkrátka a dobře, objednáte-li si jako já jehněčí vindaloo o pětinásobné pálivosti oproti běžné „ultra hot“ verzi, dostanete jej. Věřte mi, tohle jídlo opravdu stojí za to. Povinně bych jej ordinoval všem, kteří hlásají nesmyslné pověry o tom, že přílišná pálivost zabíjí chuť. Ta je krásně plná, pálivost pak stále ještě zvládnutelná, ale jídla je docela chlapácká porce, takže kapsaicinu do sebe narvete opravdu hodně. Samozřejmě nemohu nezmínit následky v podobě „sjetosti z chilli“; ta se dostavuje v intenzivní míře, takže si pak budete vykračovat po Žižkově spokojeni a v harmonii se všehomírem.

Ceny jsou pochopitelně vyšší než někde v ušmudlaném karí fast foodu u obchodního centra, ale vzhledem ke kvalitě obsluhy a jakosti pokrmů je považuji za více než přiměřené. Budete-li mít cestu kolem, neváhejte.

Fotku v úvodu článku jsem drze ukradl z webu nelso.cz. Zbytek fotek interiéru najdete tady.

Recenze – TaoTao coriander lime chilli sauce

Vážení a milí, řeknu vám, že recenzovat pálivé omáčky je povětšinou činnost ducha povznášející a tělo oblažující, leč čas od času se přihodí taková lapálie, kdy papričkozpytec konsternovaně kroutí hlavou. Před několika týdny jsem v regálu supermarketu letmo zahlédl dnes recenzovanou omáčku, jak si tam odpočívá vedle svých sestřiček různých barev a chutí. Já se rozhodl pro variantu s limetou a koriandrem, neb koriandr, to je prostě paráda a sázka na jistotu, no ne? Směle čtěte dále a poznejte celou krutou pravdu o tom, co následovalo.

Přísady: cukr, voda, limeta, koriandr, modifikovaný tapiokový škrob, česnek, červené chilli papriky, jedlá sůl, destilovaný ocet, kyselina citronová, výtažek z kvasnic, xantanová guma.

Vzhled: klasickou placatou dvoudecku, důvěrně známou všem milovníkům tuzemáku si nespletete s ničím jiným. Etiketa hraje všemi barvami a fonty, celek pak působí nesourodě a poněkud chaoticky.

Konzistence a barva: v průhledném základu lehce slizovité konzistence se vznášejí jednotlivé ingredience, zejména kousky červených papriček a koriandrové natě. Co do vzhledu působí omáčka samotná docela dobře.

Vůně: tak jsem si vám po přivonění vzpomněl na jeden film z dětství, a sice na dialog z Nekonečného příběhu, kdy jedna postava odpovídá na dotaz ohledně povahy Nicoty zhruba slovy „Díra je přece něco, ale tam nebylo nic“. Tady si budete připadat jako v té knížce, protože vůni koriandru, papriček, česneku a limety aby jeden pohledal. Asi je všechny sežrala Nicota, fuj. Výsledkem je jakýsi sladkokyselý odér s poněkud nepříjemných chemickým spodkem.

Chuť: s jistou dávkou sebezapření si dávám plnou lžíci omáčky a pomalu převaluju v ústech. Zajímavé a nevšední, počítám, že takhle nějak musí chutnat slimák trpící těžkou formou cukrovky.

Pálivost: pálivost je nulová, konec příběhu.

Jídlo: výrobce o omáčce odvážně tvrdí, že je lahodná k pečenému masu, vhodná pro grilování, na pizzu a sendviče. Inu, statečně jsem se jal TaoTao coriander lime chilli sauce pojídat ke špízu, zkusil jsem ji i k oné pizze a jako poslední pokus jí dal šanci v zeleninovém salátu, leč výsledek byl mírně řečeno neuspokojivý. Omáčka je natolik sladká a chemická, že bez ní, kulantně řečeno, daný pokrm vždy chutnal lépe.

Cena a užitná hodnota: neklamou-li mne paměťové obvody, koupil jsem tohle veledílo za 29 Kč v  Kauflandu. Vyhozené peníze.

Shrnutí: tohle je odpad, který neposlouží ani v nejkrajnější nouzi.

Recenze – Hot Naga Sauce

Vítejte u další recenze na pálivé omáčky. Zatímco nikoliv nepodstatnou část republiky odrovnaly záplavy (pokud se to týká zrovna vás, držím palce, ať všechno dobře dopadne), se mnou pro změnu pořádně zatočila dnes recenzovaná omáčka od zde již dobře známého výrobce Chilli Pepper Pete. K omáčce jako takové je třeba předeslat, že nejde o úplnou novinku, ale před zařazením do standardizované řady Dragon's Blood se honosila názvem Naga Head Hunter a vypadala úplně jinak. Jak je patrné z nového názvu, můžeme se těšit na pořádnou nálož papriček naga, což je vždycky příslibem nevšedního zážitku. Dost řečí, pojďme na to.

Přísady: ananasová šťáva, rajčata, cibule, papričky naga, kajenské papričky, červená paprika, cukr, česnek a sůl. Fakt vůbec žádný ocet? Nevídáno!

Vzhled: čtyřboká britská klasika o objemu decky a čtvrt. Nálepka je co do designu spíše střízlivější a mě osobně její provedení jinak zvlášť neuchvacuje, ale co už – u Chillipepperpeta se design omáček mění každou chvíli, takže za rok může být všechno jinak. 

Konzistence a barva: hnědá omáčka je plná semínek a nevyznačuje se kdovíjakou hutností. Čistě podle vzhledu bych tipoval, že obsahuje ještě hrubě drcený černý pepř, ale když ne, tak ne...

Vůně: jak mne moc nepřesvědčil design, tak vůně je prostě dokonalá. Těžká nasládlá vůně rajčat (fakt nejsou pečená?), cibule a papriček je prostě dokonalá. Oproti takové Trinidad Scorpion je vůně Hot Naga Sauce méně ovocná a podstatně zemitější; navíc je pořádně fortelná, asi jako zadnice Kim Kardashian.

Chuť: chuť je vzhledem ke zničující pálivosti velmi dobře vybalancovaná. Dominuje chuť papriček, zdatně podpořená sladkostí ananasu a cukru. Kyselé tóny jsou cítit jenom zcela slabě, což osobně kvituji. Za další plus považuju skutečnost, že výrobce šetřil se solí.

Pálivost: pokud jde o pálivost, připravila mi recenzovaná omáčka nejedno příjemné překvapení, byť je nutno přiznat, že šlo o překvapení spíše z kategorie těch pořádně drsných. Nástup je nesmlouvavý a především na omáčku z papriček naga nevšedně rychlý; lecjaká omáčka z habaner by mohla závidět. Vzhledem k nemilosrdné účinnosti nemohu nezmínit i jisté psychoaktivní účinky, neboť pár lžiček ochutnávání na lačno vás dostane do stavu velice příjemné kapsaicinové sjetosti. Dáte-li si ještě víc, možná se dočkáte i legračních barevných světýlek před očima. Zkrátka a dobře, tahle omáčka se může svou silou směle měřit s nejednou extraktovkou.

Jídlo: další z nemnoha univerzálních vojáků, který neudělá ostudu takřka nikde. Ve studené kuchyni je Hot Naga Sauce báječná, ale vzhledem k řidší konzistenci si dávejte bacha na dávkování, každá kapka navíc bude pořádně znát. V každém případě vám garantuju, že vaše saláty, chlebíčky, jednohubky a pomazánky už nikdy nebudou jako dřív, o poctivě připravených sendvičích nemluvě. A jak si omáčka vede v kuchyni teplé? Ještě lépe, nekecám! Nejenom že se skvěle prosazuje tam, kde mnohým přírodním omáčkám poněkud dochází dech, ale díky větší chuťové komplexnosti začasto povznese zážitek z pokrmu až k nebesům. S výjimkou kulajdy a koprovky mne v průběhu uplynulých týdnů Hot Naga Sauce provázela u všeho od polévek přes omáčky až po stejky a rolády, a zklamán jsem nebyl snad nikdy.

Cena a užitná hodnota: občas je člověk na vážkách a říká si, zda pořizovat věc, která mu vydrží sotva pár dní. Nu, tak v případě Hot Naga Sauce to fakt neplatí, anžto za sumu 179 Kč obdržíte omáčku, se kterou se budete potýkat klidně i několik týdnů, méně zkušení pak možná po dobu v řádu měsíců.

Shrnutí: vynikající a pořádně silná omáčka, které nechybí skoro nic. Pokud to s chilli myslíte vážně, Hot Naga Sauce byste měli alespoň ochutnat.

Recenze od čtenáře – Agent Orange

Vážení a milí, tak je tu další recenze s pravidelnou týdenní periodicitou, ale tentokrát ji nepíše Martin, ale já. Proč ne Martin? Inu, věc je jednoduchá, přece nebude dělat recenzi sám na sebe. Ale popořádku.

S Martinem se už nějaký pátek známe a tak mám poměrně často tu čest ochutnávat s ním během pivních setkání všelijaké ty dryáky. Určitě se nepovažuji za nějakého extra odborníka, pálivé omáčky mám ale rád, dopřávám si je často a něco jsem už od něj ohledně teorie taky pochytil, takže nebojte se nic. Každopádně musím předeslat, že opravdu rád mám ty, které jsou podle mě „stylově čisté“ jako je např. vyhlášená The Legend. Ale zpátky k věci. Martin pochopitelně za ta léta nemohl nezkusit umíchat také nějaký svůj lektvar k pročištění střev. Postupem času jeden svůj oblíbený recept dovedl takřka k dokonalosti, ale ježto je to občas lemra líná, museli jsme ho s přáteli poněkud zdlouhavě dokopávat k tomu, aby pořídil kloudné lahvičky, vybavení a nechal si také vytvořit vlastní vinětu. 

A jak to dopadlo? Podle mě nad očekávání dobře. Pojďme na to!!

Přísady: tak prvně je třeba říci, že jsou „hand-selected“. Tohle není žádný „komerční trik“, viděl jsem na vlastní oči, jakou péči Martin výběru věnuje. Vezmu-li to popořádku, máme tu papričky habanero (pochopitelně, že Martine), mrkev, cibule, česnek, ocet, koření, sůl. Přísady klasika, jen mrkev by asi našinec jen tak nečekal. Ale právě tohle je jedna z věcí, která tuhle omáčku dělá unikátní. A pak, jak jinak by asi tak Martin docílil tuhle úžasnou barvu, že? Ale o tom až potom.

Vzhled: jak jsem psal výše, Martin je samovýrobcem a chvíli trvalo dohnat jej k nákupu lahviček a starání se o věci poněkud přízemnější než je sama tvorba chuťového uměleckého díla. Takže jednoduše: lahvička normál, ale asi jste nečekali, že to bude nějaká paráda typu Pure Habanero Red Savina Hot Sauce. (Mimochodem, pokud jste to pochopili jako výzvu investorům do tohohle šikovnýho chlapíka, pochopili jste správně. Každý umělec potřebuje svého mecenáše.) Viněta taktéž odpovídá finančním možnostem (ať žije barterový obchod!), ale pozor, mluvím tu čistě o technikáliích jako je zalakování okrajů apod. Samotný motiv je totiž dle mého skromného soudu naprosto parádní. Nenechte se mýlit zdánlivě kýčovitým obrázkem a „ostrostí“ barev. Přesně tohle byl záměr, a ježto jsem u debat o podobě viněty byl, holt mi budete muset věřit. Co je Agent Orange a jak a kde byl používán, asi většina z vás ví. Námět obrázku měl být zcela záměrně ve stylu laciných kinoplakátů s upoutávkou na filmy typu Rambo. Fuckt si myslím, že se to povedlo, včetně té nostalgické nálady akčních filmů z našich jinošských let. 

Konzistence a barva: tady se nedá říct nic výstižnějšího, než že barva je prostě kouzelná! Líbí se mi, jak v čisté oranžové působí jemné slupky habaner. Omáčka je díky tomu nádherně žíhaná a vypadá to opravdu dobře. Konzistence je tak akorát. Určitě se vám nestane, že byste jemným nakloněním hrdla vylili půlku obsahu, na druhou stranu není omáčka až tak hutná, abyste si znuděně stihli přečíst novinový úvodník o viróze pana prezidenta, než padne první kapka na talíř. Prostě všechno tak akorát.

Vůně: panáčci (a panenky), tak tohle opravdu není rubrika moc pro mě, ale dobře: pochopitelně cítím papričky habanero, neodmyslitelnou to součást Martinovy alchymické laboratoře, lehounce ocet a mrkev. Jenže dohromady, se zavřenýma očima, byste klidně řekli, že je to paprička a pěkné rajčátko. Víc vám asi nepovím, snad jen, že vůně je mi příjemná a ničím neruší.

Chuť: některé omáčky chutnají po ovoci, jiné spíše po octu, ovšem najdou se takové, které lze nejlépe popsat jako zeleninové. Takovou je i aktuálně recenzovaná omáčka. Ani moc sladká, ani slaná, už vůbec ne překyselená; celek dává maximálně vyniknout jednotlivým ingrediencím. Já jsem spokojen.

Chuť a pálivost: nečekejte nějaký Afterdeath či něco podobného. Nicméně bych pálivost „bajvajvoko“ odhadnul na nějakých příjemných 25 000 SHU. Těžko u mě při této recenzi předstírat, že s takřka panenskou nedočkavostí třesoucí se rukou otevíram lahvičku, abych zjistil, co že se tam skrývá. To své „poprvé“ mám s touhle mrškou už za sebou. Ale přesto – zkusím si to odmyslet, dávám si čajovou lžíčku a ... hned si dávám ještě jednu. Pálivost není, jak jsem předesílal, úplně extrémní, přesto by méně pokročilé mohla lehce potrápit. Nástup je příjemný, nic vysokooktanového, spíš taková štiplavá pálivost „ve vysokých tónech“, která se postupně line patrem a odeznívá polehoučku a příjemně. No nic, dám ještě jednu. Jo, pořád jsem do týhle chuti zamilovaný! A nebojte, že by snad omáčka chutnala díky mrkvi do sladka, naopak se sladkost výborně mísí s kyselostí octa. Navíc Martin už poměry hodně vychytal. Takže samozřejmě neomylně poznáte i jeho oblíbené papričky habanero. Jsem rád, že soli je v omáčce tak akorát, musím se přiznat, že tuhle přísadu moc nemusím. Když srovnám s etablovanými omáčkami, musím uznat, že Martin si s nimi opravdu nezadá, a to nikterak nepřeháním!

Jídlo: na pálivých omáčkách je krásné ono experimentování s chutěmi. Já na rozdíl od Martina nijak nevařím, ale zato rád konzumuji, co uvaří má milá žínka. Agenta jsem zodpovědně – když už mám tu čest jej hodnotit – vyzkoušel na kdeco, vlastně jej zkouším na kdeco už od chvíle, kdy jsem jej prvně dostal. Tak kupříkladu byste možná nevěřili, jak skvěle chutná na domácí tlačence s horou cibule. A když jsme u té cibule, zrovna s tou mám i další postřeh. Jídlo sestávající z bramborových knedlíčků, krůtího masa a cibulové omáčky, kterou jsem mocně obohatil Agentem, se mi minulou neděli stalo opravdovou symfonií chutí. Agenta jsem taky zkoušel např. do salátu s balkánským sýrem, to bylo hodně zajímavé, nebo do obyčejné čočkové kaše s vejcem, ze kterého učinila jídlo hodné takového jména. Do čeho bych Agenta osobně nedával, je polévka. Nějak mi k ní nesedí, ale zase na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát. Pak nesmím zapomenout na steak (v mém případě v úpravě well-done), tam doporučuji nepotírat jej, ale každé sousto namočit zvlášť. Taky zážitek! Hele, teď mě napadá, že bych Agenta moc rád vyzkoušel na cibulové kroužky, herš, jak to, že jsme to pořád ještě nespáchali?!

Cena a užitná hodnota:  za jakou cenu bude Marťas tuhle svou parádu nabízet, nebo zda to prozatím bude ve stylu promo jen vybraným lidem, nevím. Myslím, že lahvička za kilko by vůbec nebyla žádná drzost a myslím to vážně! Jak pravil jeden můj anglický kamarád: dnešní omladina zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho. Co se Agenta týče, cena surovin i práce by se jistě vyčíslit dala a já ji zhruba znám. Pro mě má ale tahle omáčka především hodnotu, která se nedá popsat. Dostal jsem ji jako kamarád, se kterým se chtěl někdo podělit o svou radost. A to se prostě penězi zaplatit nedá. I tak chci věřit, že Agent Orange si jednou budete moci i vy objednat na některém webshopu s odpovídajícím zaměřením.

Shrnutí: čistě mezi námi: Ten, kdo se považuje za fandu pálivek, měl by alespoň jednu láhvičku Agenta vlastnit. Proč? Protože je to prostě raritka, ingredience jsou „hand-selected“ a celé je to opravdu „hand-made“, jinak řečeno srdeční záležitost kluka, co ho tahle alchymie baví nejen ochutnávat, ale i provozovat. A pak, každý z nás chce přece ve sbírce mít něco, co se jen tak lehko sehnat nedá a tudíž to nevlastní každý šmudla... Abych se tedy nezapomněl pochlubit, jsem vlastníkem dvou originálních lahviček Agent Orange a jsem na to fakt hrdý! To jen tak mezi námi.

Závěrem už jen pár slov. Milé plechové huby s teflonovými vnitřnostmi, Martin je jen jeden, o tom žádná. Každá jeho recenze mě baví prostě proto, že ji píše s lehkostí geparda při skoku a já občas marně dumám, jak ho všechny ty slovní kudrlinky napadají. A s takovou to má každý host poněkud obtížné. Berte proto, prosím, můj skromný příspěvek spíše jako malou výpomoc kamarádovi. Když už jsem si vymyslel, že by tu měla být recenze na Agenta, tak jsem si ji za odměnu taky sám střihnul.

Mějte se a zase třeba někdy ;-)

Danny

Recenze – West Indian Smooth Papaya Hot Pepper Sauce

Vážení a milí, vítejte u další z řady recenzí na pálivé dobroty. Dnes se podíváme na první z rozsáhlé řady omáček Encona z produkce britské společnosti Grace Foods UK. Dle vyjádření výrobce se jedná o jedničku na britském trhu. Uvidíme, zda se kvalita vyrovná délce názvu.

Přísady: voda, paprikové pyré (papričky habanero, papričky scotch bonnet, sůl, kyselina octová), papájový koncentrát (4 %), kyselina octová, sůl, cibule, hořčice, xanthan, modifikovaný kukuřičný škrob, sorbát draselný.

Vzhled: vysokou a štíhlou čtyřbokou lahvičku o objemu 142 ml si s omáčkou jiné značky určitě nespletete ani poslepu. Etiketa mne sice vyloženě neuráží, ale ani ve mne nevzbuzuje kdovíjaké estetické vytržení. Horší je, že grafika není kvalitně zalakovaná, takže má tendence se z nálepky stírat a odrbávat. Kulinářskému zážitku ovšem tato skutečnost nijak neublíží.

Konzistence a barva: oranžovo červený odstín působí docela sympaticky. Ingredience jsou jemně nadrcené, semo tamo narazíte na osamocené semínko. Konzistence je spíše řidší.

Vůně: jestli mi vůně něco připomíná, pak je to v únoru recenzovaná Hot & Sweet Mango Sauce. Jde o další variaci na téma nakyslosti a sladkosti, přičemž výsledek svou průměrností spíš než k ochutnání láká k úvahám nad tím, co vše by bylo možné zlepšit a dotáhnout. Osobně bych docenil alespoň výraznější vůni habaner, ale co už...

Chuť: tak trochu jsem čekal, že půjde o další tlamolep, ale sladkost papáji se moc neuplatňuje a celkové vyznění je výrazně do kysela. Kdo rád omáčky, které vám zkroutí jazyk do ruličky, nejspíš nebude zklamán, mně osobně ale přijde, že kvůli použité kyselině octové vyznívá celek zbytečně humpolácky hrubě.

Pálivost: no vida, co do pálivosti představuje West Indian Smooth Papaya Hot Pepper Sauce docela slušnou spotřební kvalitu. Nečekejte kdovíjaký saigon, ale pořád je omáčka o dost pálivější než třeba tabasco.

Jídlo: kyselé omáčky tohoto druhu nijak zvlášť nevyhledávám, ostatně jsem přesvědčen, že překyselenosti organismu čelíme v našich životech tak jako tak, tak proč tomu ještě aktivně chodit naproti. Na druhou stranu se najdou pokrmy, kam se kyselé vysloveně hodí. Však to znáte, různé polévky a saláty jsou docela fajn. Nejspíš by ji šlo použít i na buffalo wings, ale osobně se raději přidržím klasiky a zůstanu i nadále u Frank's RedHot.

Cena a užitná hodnota: z výše napsaného jste mohli dojít k předčasnému a poněkud unáhlenému závěru, že West Indian Smooth Papaya Hot Pepper Sauce nestojí za mnoho. Jenže to ještě nevíte, že lze tuhle omáčku a další její sestřičky koupit třeba v Kauflandu za necelé čtyři pětky. A pak už je ten poměr kvality a ceny mnohem příznivější.

Shrnutí: lehce nadprůměrná laciná spotřebka. Dostanete přesně to, co si zaplatíte.

Recenze – Dragon's Blood Hot Green Salsa

Vážení a milí, vítejte opět po týdnu. Po docela dlouhé době jsem se zase dostal k dalším omáčkám britského výrobce Chilli Pepper Pete. Jak se ukázalo, od poslední recenze tady na blogu se ledasco změnilo a „Papričkovej Péťa“ má v rukávu esa, se kterými jsem ještě neměl tu čest. Toho bylo nutno využít!

Přísady: zelená rajčata tomatillo, pečené zelené chilli papričky, papričky jalapeno, cibule, limetová šťáva, česnek, koriandr, zázvor, cukr, sůl, hrášek, papričky tabasco, sušené chilli, černý pepř.

Vzhled: zavalitá čtyřboká lahvička o objemu 125 ml je úplně stejná jako u nedávno recenzované omáčky Trinidad Scorpion, že by nový britský standard? Etiketa plná informací je pěkně do zelena a lahvičku pokrývá ze všech stran. 

Konzistence a barva: oproti fotografii je barva omáčky mnohem tmavší. Výsledek tak vůbec nepřipomíná substanci, která unikla ze skladu radioaktivního odpadu, ale spíš khaki mundúr milovníka freetekna. Hot Green Salsa je poměrně řídká a lze v ní spatřit nadrcené jednotlivé přísady.

Vůně: hm, vůně je parádní – rajčata, papričky, koriandr (ajajaj, jak já jenom miluju koriandr!), k tomu limeta... jsou chvíle, kdy prostý popis nestačí, ale buďte si jisti, že dohromady to spolu hraje suprově.

Chuť: některé omáčky chutnají po ovoci, jiné spíše po octu, ovšem najdou se takové, které lze nejlépe popsat jako zeleninové. Takovou je i aktuálně recenzovaná omáčka. Ani moc sladká, ani slaná, už vůbec ne překyselená; celek dává maximálně vyniknout jednotlivým ingrediencím. Já jsem spokojen.

Pálivost: výrobce na etiketě uvádí pálivost 5/10, takže jsem nečekal kdovíjaký masakr. A věru, nebyl jsem překvapen. Nelze říct, že by tahle salsa vůbec nepálila, ovšem jste-li zvyklí (nebo spíše navyklí) na habanera, těžko vás zaskočí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že vjem pálivosti se v ústech drží docela dlouho.

Jídlo: k čemu normálně používáte mexickou salsu verde? Pokud baštíte kukuřičné lupínky nachos, tak je volba jasná, lepší omáčku k nim asi jen tak neseženete. Já ovšem tyhle věci moc nevyhledávám, tož v tomto punktu osobním názorem neposloužím. Na druhou stranu se mohu s radostí pochlubit pozitivním zážitkem ve spojení s grilovaným lososem. Dále jsem milou salsu zkusil na míchaných vajíčkách a do sendvičů, přičemž spokojenost se dostavila nejen u mne. Už teď se těším, na co všechno ji ještě vyzkouším.

Cena a užitná hodnota: pomalu se dostávám k jedinému spornému bodu dnešní recenze. Tím je skutečnost, že omáčka mizí tempem nadopovaného východoněmeckého atleta. Není to sice tak dramatické jak v případě Naga Napalm Onion relish, kterou jsem schopen pozřít na posezení, ale i tak raději nepočítejte s tím, že vám vydrží déle než týden. Přesto přese všechno jsem spokojen, neboť je prostě lahodná a basta. Cena 179 Kč podle mne odpovídá.

Shrnutí: náramně lahodná a originální záležitost. Máte-li alespoň trochu odvahy zkoušet nové věci, dejte jí šanci.