Recenze – Tamango Hotsauce

Vážení, týden uběhl jako voda a máte mne tu zpět s další recenzí. Dnes si hodlám posvítit na jednu novinku z portfolia značky Shamanic Fire. Tamango Hotsauce našinci slibuje nevšední zážitky z kombinace papriček tabasco, které proslavila stejnojmenná legendární omáčka (a furt tu na ni ještě není recenze, to snad není možný?!), a sladkého manga. To vše řádně podepřeno papričkou naga jolokia, takže „koní pod kapotou“ by omáčka měla mít dost.

Přísady: papričky naga jolokia, mango, papričky tabasco, sůl, papričky habanero, jablečný ocet, xantanová guma. 

Vzhled: provedené je poměrně tradiční – lahvičku o objemu deci a půl zkrášluje červenooranžová nálepka v klasickém „šamanském stylu“, tj. plameny, lebky a podobně. Žádné překvápko, ale svoje fanoušky si design asi najde.

Konzistence a barva: hned od prvního zavrklání flaštičkou si laskavý čtenář všimne, že je Tamango Hotsauce spíše řidší a jednotlivé její přísady jsou nadrceny úplně dohladka. Odstín je hezky červený, tak to má být.

Vůně: čichám, čichám člověčinu, teda chtěl jsem napsat čichám čichám něco, co už jsem někdy měl. Tahle kombinace octa a paprik mi je důvěrně známá... začínám tušit, odkud vítr vane.

Chuť: ... a už je jasno. Tamango jako by mělo za rodiče omáčku El Chamán 333. Chuť je velmi podobná, ale rozdíly tu jsou. Tak především je omáčka podstatně méně slaná, kteroužto skutečnost jenom kvituju. Pokud jde o mango, trochu cítit skutečně je, ale nijak zvlášť výrazně. To samé bohužel platí o papričkách tabasco, čekal jsem víc. Celek je docela fajn, ale asi se nestane, že byste o půlnoci načapali svoji holku, jak vám zrovna tuhle omáčku chodí umlsávat z ledničky.

Pálivost: naga se nezapře a Tamango Hotsauce pálí docela prímově. Nástup je překvapivě rychlý a běžná testovací dávka jedné lžičky mne vzápětí odměňuje chvilkovým záchvatem škytání, následovaným příjemným pocitem prokrvení dutiny ústní. Na omáčku bez extraktu slušný výkon, ošizeni si připadat určitě nebudete.

Jídlo: jakkoliv jsem nakloněn dávat přírodní omáčky spíše do studené kuchyně, v případě Tamanga bych klidně udělal výjimku. Nechápejte mne špatně, když ho nakapete do bagetky nebo vlašáku, tak to asi bude taky fajn, ale na rovinu říkám, že v dobrý polívce nebo poctivým guláši je mnohem lepší. A co teprve třeba tahle gratinovaná dýně! Tu musíte vyzkoušet, jasný?!

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem zakoupil zde za 150 kaček. Za tyhle prachy dostanete docela dobrý a chutný výrobek, který vám i chvíli vydrží. Pokud vaříte, přidejte si na pomyslné stupnici hodnocení dva body.

Shrnutí: kombinace nagy, tabasca a manga, která určitě neurazí. Zkoušíte-li rádi nové věci, tak o ní pouvažujte.

Recenze – Maverick Pre Label Edition

Ahoj zase po týdnu. Před pár měsíci jsem zjistil, že můj oblíbený výrobce Grim Reaper Foods uvedl na trh čerstvou a dle popisu notně vydařenou řadu omáček. I jal jsem se jednat a zahrnul do objednávky dnes recenzovanou dobrotu. Maverick by měl stavět hlavně na papričkách Scotch Bonnet, tak oblíbených v karibské kuchyni. Bylo moje očekávání naplněno? Čtěte dál!

Přísady: papričky Scotch Bonnet, datlová rajčata, jablečný ocet, šalotka, česnek, cukr, rajčatový protlak, řepkový olej, sůl, kyselina citronová. Pokud vás stejně jako mne zaujala datlová rajčata, tak vězte, že jde v zásadě o rajská jablíčka oválného tvaru s vyšším obsahem dužiny. Žádná exotika ve smyslu křížení rajčat a datlí se skutečně nekoná. 

Vzhled: vizuální stránka výrobku je pojata vcelku zajímavě. Malá lahvička o objemu 100 ml je opatřena průhlednou umělohmotnou etiketou s bílými popisky. Nic vám tak nebrání v kochání se krásami obsahu. Hrdlo flaštičky pak ukrývá plastový špunt s otvorem, jak jej známe např. u olejů. Díky tomu si nezaprasíte hrdlo zaschlou omáčkou. Praktické. 

Konzistence a barva: vkusně oranžová omáčka je spíše řidší, byť jednotlivé ingredience nejsou namlety vysloveně najemno. Semo tamo na vás jukne semínko papričky.

Vůně: směle lze prohlásit, že omáčka voní vyloženě sladce. Nikoliv přehnaně či dokonce protivně, ale tento aspekt jednoznačně dominuje, následován jemnou nakyslostí octa a příjemným odérem šalotky. Výsledek je příjemný a svěží, ale poněkud neobjevný.

Chuť: mám rád přírodní omáčky na všechny způsoby, takže jsem se na ochutnávku vysloveně těšil. A zklamán jsem rozhodně nebyl, Maverick totiž potěší všechny milovníky chilli, kteří si nepotrpí na příliš kyselé výrobky. Jistě, ocet ucítíte, ale jeho chuť je jemná a nevtíravá a velmi dobře doprovází chuť papriček a zeleniny. Celek je dobře propojený, nic vysloveně nevyčnívá ani nepřekáží.

Pálivost: nebudu daleko od pravdy, když pálivost přirovnám k omáčkám založeným na habanerech. Nástup je pěkně rychlý, prvotní nápor ale vcelku brzy odezní a v ústech pak přetrvává lahodné teplíčko. Kdo zná, ten ví. Kdo nezná, pěkně povinně vyzkouší.

Jídlo: v poslední době jsem radikálně změnil jídelníček a výrazně omezil příjem uhlovodanů. Takže skoro žádná pizza a těstoviny, o bramborách a knedlíkách nemluvě. Místo toho mrtě sýrů, hafo zeleniny a hromada ovoce. To se muselo nutně projevit při testování Mavericka. No ale řeknu vám, že v takovém boršči je to lahoda. A do salátů  se hodí taky. Bezvadně mi ladil i třeba ke tvarohovým pomazánkám a vysloveně senzační mi omáčka přišla na lečo. V zásadě lze prohlásit, že si snad ani nevybavuju, kdy jsem s ním byl nespokojen.

Cena a užitná hodnota: omáčku jsem zakoupil zde za 169 korun. Na deckovou lahvičku je to docela dost, ale vzhledem k chutnosti obsahu to nějak překousnu. S lahodností ovšem souvisí skutečnost, že mi opravdu hodně rychle ubývala. Kdybych si ji nebýval šetřil, během pár dní by byla fuč. Chci alespoň 150ml balení.

Shrnutí: dobrá přírodní omáčka s možností všestranného použití. Snad jen jí mohlo být víc.

Chilližrout 2013

Vážení a milí, jak jsem minulý týden slíbil, přináším dnes článek o tom, kterak autor do Brna odsvištěl, pěkně si zasoutěžil a mnoho nevšedních věcí zažil.

Cesta tam...

Z Hradce vyrážíme vlakem v devět, kromě mojí maličkosti jede ještě kámoš Alex. O pár hodin později nás écéčko vyplivne v Brně na hlaváku. Počasí parádní, sluníčko v tu dobu už solidně připaluje. Máme pár hodin času, takže plán je jasný – trochu poblomcat po Brně, najít dobrou hospodu, zasunout oběd a nějaké to osvěžení. Po drobných peripetiích plníme stanovené úkoly na sto procent. Následuje štreka hromadnou dopravou na přehradu. V Brně jsem svýho času několik let pracoval, ale zrovna do této části jsem se nikdy nedokopal vyrazit, tak jsem byl zvědav. 

Na místě

Po výstupu na konečný nás čekalo lehké překvápko v podobě davů směřujících k nádrži. Žertujeme, že snad všichni nejdou na Chillibraní. Čtvrt hoďky na to už jsme na místě. Hladce procházíme bránou a bleskově se rozkoukáváme. Hned na začátku mne rozesměje tabule s Horníčkovým citátem „Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí. Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují“. 

Areál moc pěknej, mít takový zázemí, tak snad sportuju taky. Registruju stánky s chilli omáčkama, překvapivě chybí zástupci webshopů paliveomacky.cz a habanero.cz. Škoda, chtěl jsem něco pokoupit a hodit řeč. No dobře vám tak, dáme tedy šanci konkurenci. Kvůli frontám není kloudně vidět na zboží a hlavně klid na výběr, tak nakonec v rychlosti kupuju jednu slibně vypadající malosériovku s papričkou Trinidad Scorpion a jdu od válu.

Zkusíme se postavit do fronty na točený. To víte, sluníčko smaží jak Amy Winehouse, je třeba doplňovat tekutiny. Záhy jsme však postaveni před dvě skutečnosti, a sice že na pivo je sice šílená fronta, ale zato vůbec, ale vůbec neodsejpá. Po deseti minutách, během kterých se štrůdl lidí nepohnul ani o půl metru na to kašleme. Naštestí si však vzpomeneme, že jsme chvilku předtím šli kolem sympatického stánku s vínem. Tam samozřejmě žádná fronta není, tak hned za dvě kila radostně kupujem lahev vychlazené frankovky rosé a jako správní pankáči ji pijeme z plastových kelímků hezky na žízeň a škodolibě koukáme na zoufalé pivaře. Ty jo, nechtěl bych bejt v jejich kůži... hodinu čekat na pivo s vědomím, že ho za dvacet minut vypiju a budu čekat znovu, no jejich volba.

Přituhuje

V mezičase se mi jako předposlednímu podařilo zaregistrovat mezi soutěžící. Mno, začíná přituhovat. V rámci přípravy dávám druhej oběd, ať mám žaludek plnej pokud možno něčeho mastnýho. Dále si ujasňuju, co od účasti vlastně očekávám. Prim samozřejmě hraje lákavá možnost udělat ze sebe před tisícovkou lidí trotla a hezky si šáhnout na dno. Naopak vylučuju možnost, že bych mohl byť jenom pomýšlet na medailové umístění. Extrakty, obzvláště pak v koncentrované formě konzumovat odmítám, tudíž jsem během roku vůbec netrénoval. Takže mám jasno, vydržet až do extraktů a dropnout.

A je to tady

O půl pátý jsem na místě a chvilku na to už sedím vedle ostatních borců a borek za dlouhým, předlouhým stolem. Celkem nás startuje 36. Následuje proslov organizátorů, objasňují se pravidla, fasujeme blicí pytlíky a potraviny na případné zajedení či zapití. Porce budou servírovány na lžičkách pro tzv. finger food, přičemž každý soutěžící má minutu na přesunutí porce do úst a další dvě minuty na snědení.

Půvabné organizátorky (organizátoři určite taky nebyli nepůvabní, ale to už já nedokážu ocenit a ani posoudit :) rozdaly soutěžícím várku pro první kolo a startujeme!

Kolo první

Oranžová omáčka z habaner podávaná s kouskem klobásky. Asi 20 000 SHU. Chutná a svěží, trochu nasládlá. Na rozjezd ideální. 

Kolo druhé

BBQ omáčka o deklarované pálivosti 50 000 SHU. Nu, mně přišla o dost míň pálivá než předchozí, takže opět pohoda. Všichni prošli.

Kolo třetí

Omáčka tentokrát s kouskem pečené krkovičky. Zde už je pálivost cítit trochu víc, ale pořád nejde o nic, co by se nedalo zvládnout. Opět nikdo neodpadl.

Kolo čtvrté

Ani zde jsem nebyl zaskočen. Omáčky bez extraktu baštím denně a v podstatě se jimi asi nelze předávkovat. V každém případě chutná záležitost, která by si výhledově mohla najít cestičku na stránky blogu a do mého arzenálu. Zatím se mi bez problémů daří během časového limitu porci nejenom pozřít a spolknout, ale i dostat se před následujícím kolem do stavu, kdy mne pusa skoro nepálí. Podobně na tom budou asi i ostatní, neboť jsme stále v plném počtu.

Kolo páté

Po úvodních čtyřech omáčkových kolech přicházejí na řadu nasekané papričky. Tento tah organizátorů oceňuju, minule tuším byl už v pátým kole servírován Mad Dog. Osobně si myslím, že jakkoliv pálivá syrová paprika se s pořádnou extraktovou omáčku nemůže měřit, takže mi to takhle připadá mnohem vyváženější. Fasujeme směs habanero orange a papričky fatalii, cca 250 000 až 350 000 SHU. Opět chytrá volba, habanera jako taková se svým typickým průběhem „rychle začnu pálit, ale brzy přestanu“ byla doplněna odrůdou, pro kterou je typický spíše pomalejší náběh. Je vidět, že při plánování někdo přemýšlel. Já osobně zvládám, ale jednotlivé nasekané kousky papriček se mi blbě žvýkají, tak poprvé sahám po toastovém chlebu a zajídám. Nejsem si jistý, zda v tomto kole už někdo neskončil, ale možné to je.

Kolo šesté

No vida, tak tohle kolo se prý už může pyšnit pálivostí 425 000 SHU. Nepodává se nic menšího než čokoládové habanero. Mňam, dobrota. Opět zajídám chlebem a před dalším kolem se stíhám dostat do naprosté pohody, ale přeci jen už je toho trochu víc. Vlivem intoxikace kapsaicinem začínám cítit první známky změněného stavu vědomí, zejména subjektivně pomalejší plynutí času. Jsem napumpovanej adrenalinem a docela se cítím. Řekl bych, že v šestým kole už to někdo určitě zabalil, ale neměl jsem čas ani chuť to sledovat.

Kolo sedmé

Ach, další papričky. Tentokrát si na nás pořadatelé nachystali odrůdu veleslavnou, a sice kombinaci papriček Trinidad Scorpion a Infinity. Tohle bude s milionem SHU už docela drsný, předem si trhám půlku tousťáku s tím, že zkusím žvýkat rovnou s chlebem. Nový přístup se docela osvědčuje, ale zase toho mám plná ústa, což moc nekoresponduje s omezeným časovým limitem. Nakonec bez problémů stíhám a zbývá mi ještě docela dost času na psychickou přípravu do dalšího kola. Znovu si připomínám, že pusa snese všechno, ale musím dávat majzla na žaludek. Ten se zatím neozývá, ale je jasný, že si v tom fofru časových limitů ještě nejspíš neuvědomil, čím ho zásobuju.

Kolo osmé

Hm, tak tohle bude zajímavé. Osmé kolo totiž přináší další legendu Trinidad 7 Pot. Její název (7 hrnců nebo kotlíků) je údajně odvozen od skutečnosti, že jedna taková potvora stačí na sedm hrnců jídla. No jen si představte, co to musí být zač. Pálivost údajně cca 1 500 000 SHU, to už je docela dost. Začínají mne fest brnět ruce, vzadu v krku mám divnej povlak, ale netroufám se napít vody, protože voda by mi moc nepomohla a pálivost jenom zhoršila. Místo toho sahám po malém balení smetany do kafe. Moc nepomohlo, ale lepší než bužírkou přes koule, že jo.

Kolo deváté

Po čtyřech kolech omáček a čtyřech rundách papriček jsem čekal změnu, ale ejhle! – prý ještě jednou čerstvá zelenina, tady někdo evidentně myslel na naše zdraví. Trinidad Scorpion Morogua se svými cca dvěma miliony SHU nemilosrdně nakládá. Daří se mi ji pozřít v časovém limitu a nakonec to nevypadá tak hrozně.

Kolo desáté a pro mne poslední

Tak, a je to tady. Extrakty. A tenhle Maddog 44 má rovné čtyři miliony SHU. No to mne potěš. Na lžíci přede mnou přistávají dvě kolečka klobásky s něčím tmavým, co podle vzhledu a vůně vypadá jako něco mezi asfaltem a dobře odleželou mrtvolou. V tu chvíli začne pracovat moje barvitá představivost, a protože už cítím, jak se ozývá protestující žaludek, stačí krátké pomyšlení na to, jak bych se asi cítil po tomhle svinstvu a dropuju.

V backstage sním jogurt a vypiju asi půl litru mlíka. Pusa je v pohodě, ale začíná mne pěkně hnusně bolet pajšl. Tohle bych nepřál nikomu, brrr.

...a zase zpátky

Podrobnostma návratu z brněnské přehrady do Hradce vás nebudu oblažovat, všechno šlo jako na drátkách a za tři hoďky jsme byli doma. Věčná škoda, že ten den nebyl v Brně žádný kloudný koncert, jinak bych možná vydržel déle.

Než se rozloučíme

Ještě bych chtěl zmínit pár věcí, které se nevešly výše

• líbilo se mi, jak byla akce nazvučená. Pořadatelům bylo rozumět, hudba se dala poslouchat, zároveň byl slušný „tlak“.
• dorazilo přes 2 500 návštěvníků. Loni jich bylo 400 a letos pořadatelé čekali nějak okolo 1 500. Snad tento údaj trochu otupí ostří kritiky těch, kteří nedokážou vydejchat, že museli čekat dlouho na pivo.
• jsem rád, že i letos soutěžili muži i ženy dohromady. Upřímně si myslím, že škatulkování podle pohlaví je věc nedobrá, mnohdy (např. v případě šachu) dokonce směšná, a zrovna v této disciplíně navíc nemá žádné opodstatnění. Tak doufám, že to takhle zůstane i nadále, vždyť pojídání chilli není žádný „sport“, ale radost.

Na samém závěru chci poděkovat organizátorům za super akci. Muselo za tím být hodně práce a výsledek dopadl z mýho pohledu velmi dobře, tak se nenechte otrávit frflalama.

Osobně už podruhý do soutěže nepůjdu, jako zkušenost mi to bohatě stačilo. V každém případě ale za rok dorazím coby divák. Chillibraní a Chilližrout si to totiž zaslouží.

Radost až na dřeň

Vážení a milí, to nám to ale pěkně uteklo, že? Člověk si dá na dva měsíce voraz coby zdravou prevenci tvůrčího vyhoření a ejhle, najednou tu zase máme září a s ním rovnou i jednu z nejzásadnějších akcí sezóny, a sice Chillibraní 2013. No uznejte, můžu na něčem takovým chybět?

Nemůžu, vždyt byste mi to neodpustili. A tak jsem se rovnou přihlásil do soutěže Chilližrout 2013. Nedělám si iluze, že bych snad mohl pomýšlet na medajlový umístění, ale znáte to – pokud Prozřetelnost dá a já se z pozice náhradníka dostanu mezi soutěžící (jojo, přihlásil jsem se pozdě, anžto dlouho nebylo jasný, zda mi výlet do Brna v daným termínu vůbec klapne), tak se kurva spolehněte, že potlačím pud sebezáchovy a budu hledět kloudně zabojovat.

Především si ale od akce slibuju setkání s kopou přátel, nákup přiměřenýho množství chilli (bude krosna stačit?) a v neposledku řácky výživnou reportáž pro vás, kteří snad z nějakýho pokleslýho důvodu v sobotu do Brna nedovalíte.

Brno zas jednou valí na plnej hřebík, tak mi v sobotu držte palce!

Recenze – Captain Thom`s West African VooDoo Juice

Vážení, už je to řácká doba, co jsme tu neměli echtovní extraktovku, takže když se mi naskytla možnost vyměnit Agenta za tuhle lahůdku od jistého kapitána Thoma, nevádal jsem. Jak jsem byl spokojen? Jen směle čtěte dále.

Přísady: pyré z papriček Red Savina, mrkev, cibule, vinný ocet, hnědý cukr, bílý cukr, šťáva z papáji, šťáva z ananasu, banány, třtinový rum, šťáva z limety, extrakt kapsaicinu, sůl a koření.

Vzhled: flaštička o objemu 148 ml nepředstavuje nic nového, ale etiketa září všemi barvami. A k hrdlu, považte, je připevněn miniaturní strašák do zelí. Aha, tak ona to nejspíš má být voodoo panenka. No dobře. Trochu kýč, ale své kupce si takhle bejkárna určitě najde. 

Konzistence a barva: polohustá omáčka je co do barvy téměř kvintesencí červenosti, jen semo tamo na vás mrkne kousek černého pepře. Tohle rád ochutnám.

Vůně: nu, tak tohle je ta pravá exotika. Vůně je těžce kořeněná a na vaše čichové receptory dopadne jako babiččina péřová duchna. Fakt zajímavá kombinace, omáčka voní trochu jako vánoční perníčky .

Chuť: hodnotit šmak extraktovky rovnou ze lžičky je začasto nic moc, a ani tentokrát se mi do toho dvakrát nechce. Ale co bych pro vás neudělal, že jo? Dávám si slušnou nálož a hraju si s ní na jazyku. Kladně hodnotím téměř úplnou absenci kyselosti. Omáčka je pěkně nasládlá a s trochou nadsázky o ní lze prohlásit, že chutná podobně jako voní. já osobně jsem docela spokojen a v hlavě se mi hnedle začnou honit představy o všemožném kulinárním využití.

Pálivost: dobré, moc dobré. Pálivost není nikterak přehnaná, ale extrakt rozhodně nezapře. Náběh je spíše pomalejší, ovšem výdrž je velmi solidní. Navíc mne velice baví, jak dobře je pálivost Voodoo Juice vyvážená. Neškrábe v krku, ale nadmíru uspokojivé intenzitě navzdory se po chvilce přepne z bolesti do nádherné hřejivosti. Za mne jednička s hvězdičkou.

Jídlo: je jasné, že spíš než o omáčce bude hodnocení v této kategorii vypovídat o mém vaření, protože, málo platno, tuhle záležitost si, podobně jako v případě jiných extraktovek, jen tak na studeno k sýru nebo sendviči moc nevychutnáte. I jal jsem se Voodoo Sauce testovat v omáčkám k těstovinám, do gulášku, v hustých polévkách a třeba  i v takovém květákovém karí, které sice nepředstavuje kdovíjak vznešenou gastronomii, ale mně prostě chutná, že bych se po něm mohl utlouct. A jak si omáčka vedla? Velmi uspokojivě, řekl bych. V teplém pokrmu se hezky rozvinula její komplexní vůně a omáčka zároveň dodala slušnou pálivost. Těším se, v čem ještě si Voodoo Sauce vychutnám. Máte-li s ní zkušenost, podělte se v komentářích o své tipy.

Cena a užitná hodnota: jak už jsem zmínil výše, omáčku jsem nekupoval. V českých luzích a hájích ji lze ale pořídit např. zde za částku 259 kaček, což mi přijde úplně v pohodě.

Shrnutí: zajímavá hodně kořeněná extraktovka. Pokud často vaříte, tak to s ní zkuste.

Kde si spálit ústa – Mailsi, Praha

Vítejte zase po týdnu. Pro dnešek jsem se rozhodl, že zkusmo zavedu novou rubriku „Kde si spálit ústa“, ve které se s vámi budu čas od času dělit o zkušenosti se svými oblíbenými restauracemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že bych snad chtěl naskočit na hipsterskou vlnu diletantských takyrecenzí, nasrat! Ostatně, nepovažuju se za žádnýho znalce, takže půjde spíš o doporučení podniků, kde jsem se během četných návštěv nikdy nespálil, resp. kde jsem si krásně spálil ústa. Prostě takových těch sázek na jistotu.

A jako první musí přijít na řadu pakistánská restaurace Mailsi, nacházející se v relativním centru Prahy na Žižkově. Proč zrovna tenhle podnik? Inu, na první lásky se nezapomíná. A právě Mailsi byla první restaurací, ve které jsem kdy dostal opravdu pálivé jídlo.

Bylo to v oněch temných dobách, kdy autor již experimentoval s pálivými omáčkami, ale ještě neměl tu správnou erudici a rozhled. Dokonce – považte! – neměl šajnu, co je to ono kuře vindaloo, kterým se furt cpal jeden buran v oblíbeném sci-fi sitcomu Červený trpaslík. To se mělo záhy změnit. Při jedné z návštěv Matičky stověžaté jsem se pak o své touze konečně vindaloo ochutnat zmínil v dobré společnosti, a byla mi doporučena návštěva Mailsi. Druhý den jsem úmysl proměnil v čin, a zbytek už je historie... od té doby se do téhle restaurace rok co rok vracím. A věřte nebo ne, dávám si více méně stále to samé.

Prostředí restaurace umístěné lehce v suterénu mne nijak esteticky neuráží, ale kvůli tomu tam nechodím, takže podrobnějšího rozboru na toto téma budete ušetřeni. Vysloveně kvituji výhradně anglicky hovořící personál; osobně mám totiž s indickými restauracemi s českou obsluhou spíše horší zkušenosti. Když už chválím obsluhu, musím zmínit skutečnost, že vrchní skutečně naslouchá vašim požadavkům, věrně je tlumočí kuchaři, a ten se jimi zase beze zbytku řídí. Zdánlivě jde o banalitu, ale kdo už někdy dostal v indické restauraci místo echtovního vindaloo nebo fálu jakousi divně nedokořeněnou šlichtu o pálivosti guláše z lokální čtyřky, zpravidla doprovázenou idiotskou výmluvou „ale náš kuchař se bál, že když to bude moc ostré, tak mu to vrátíte“, ten výše zmiňované docení.

Zkrátka a dobře, objednáte-li si jako já jehněčí vindaloo o pětinásobné pálivosti oproti běžné „ultra hot“ verzi, dostanete jej. Věřte mi, tohle jídlo opravdu stojí za to. Povinně bych jej ordinoval všem, kteří hlásají nesmyslné pověry o tom, že přílišná pálivost zabíjí chuť. Ta je krásně plná, pálivost pak stále ještě zvládnutelná, ale jídla je docela chlapácká porce, takže kapsaicinu do sebe narvete opravdu hodně. Samozřejmě nemohu nezmínit následky v podobě „sjetosti z chilli“; ta se dostavuje v intenzivní míře, takže si pak budete vykračovat po Žižkově spokojeni a v harmonii se všehomírem.

Ceny jsou pochopitelně vyšší než někde v ušmudlaném karí fast foodu u obchodního centra, ale vzhledem ke kvalitě obsluhy a jakosti pokrmů je považuji za více než přiměřené. Budete-li mít cestu kolem, neváhejte.

Fotku v úvodu článku jsem drze ukradl z webu nelso.cz. Zbytek fotek interiéru najdete tady.

Recenze – TaoTao coriander lime chilli sauce

Vážení a milí, řeknu vám, že recenzovat pálivé omáčky je povětšinou činnost ducha povznášející a tělo oblažující, leč čas od času se přihodí taková lapálie, kdy papričkozpytec konsternovaně kroutí hlavou. Před několika týdny jsem v regálu supermarketu letmo zahlédl dnes recenzovanou omáčku, jak si tam odpočívá vedle svých sestřiček různých barev a chutí. Já se rozhodl pro variantu s limetou a koriandrem, neb koriandr, to je prostě paráda a sázka na jistotu, no ne? Směle čtěte dále a poznejte celou krutou pravdu o tom, co následovalo.

Přísady: cukr, voda, limeta, koriandr, modifikovaný tapiokový škrob, česnek, červené chilli papriky, jedlá sůl, destilovaný ocet, kyselina citronová, výtažek z kvasnic, xantanová guma.

Vzhled: klasickou placatou dvoudecku, důvěrně známou všem milovníkům tuzemáku si nespletete s ničím jiným. Etiketa hraje všemi barvami a fonty, celek pak působí nesourodě a poněkud chaoticky.

Konzistence a barva: v průhledném základu lehce slizovité konzistence se vznášejí jednotlivé ingredience, zejména kousky červených papriček a koriandrové natě. Co do vzhledu působí omáčka samotná docela dobře.

Vůně: tak jsem si vám po přivonění vzpomněl na jeden film z dětství, a sice na dialog z Nekonečného příběhu, kdy jedna postava odpovídá na dotaz ohledně povahy Nicoty zhruba slovy „Díra je přece něco, ale tam nebylo nic“. Tady si budete připadat jako v té knížce, protože vůni koriandru, papriček, česneku a limety aby jeden pohledal. Asi je všechny sežrala Nicota, fuj. Výsledkem je jakýsi sladkokyselý odér s poněkud nepříjemných chemickým spodkem.

Chuť: s jistou dávkou sebezapření si dávám plnou lžíci omáčky a pomalu převaluju v ústech. Zajímavé a nevšední, počítám, že takhle nějak musí chutnat slimák trpící těžkou formou cukrovky.

Pálivost: pálivost je nulová, konec příběhu.

Jídlo: výrobce o omáčce odvážně tvrdí, že je lahodná k pečenému masu, vhodná pro grilování, na pizzu a sendviče. Inu, statečně jsem se jal TaoTao coriander lime chilli sauce pojídat ke špízu, zkusil jsem ji i k oné pizze a jako poslední pokus jí dal šanci v zeleninovém salátu, leč výsledek byl mírně řečeno neuspokojivý. Omáčka je natolik sladká a chemická, že bez ní, kulantně řečeno, daný pokrm vždy chutnal lépe.

Cena a užitná hodnota: neklamou-li mne paměťové obvody, koupil jsem tohle veledílo za 29 Kč v  Kauflandu. Vyhozené peníze.

Shrnutí: tohle je odpad, který neposlouží ani v nejkrajnější nouzi.