pátek 15. dubna 2016

Chilli festivaly a akce v roce 2016



Zdar, čas letí jak splašenej a přijde mi, že každou chvíli obdržím nějakou novou informaci o chystaných akcích spojených s chilli. A protože ne všichni sledujeme všechno, přišlo mi užitečný ve stručnosti zmínit události, o kterých zatím vím a které rozhodně plánuju poctít svou účastí. Zmíním jen akce pro širokou veřejnost, ne privátní srazy a večírky a události typu gastro show.

28.5.2016 – Chilli meeting 2016 - Brno - Moravské náměstí

První letošní setkání milovníků chilli, avizován je bohatý program, soutěže výrobků atd.

FB událost: https://www.facebook.com/events/596527870509145/

3.9.2016 – Chillibraní & Chilližrout 2016 - European hot food festival - Brno - koupaliště Riviéra

Jde již o pátý ročník Chillibraní a Chilližrouta, a pokud mne paměť nešálí, setkáme se letos potřetí na Riviéře. Na programu se usilovně maká, ale lze očekávat, že bude částečně vycházet z veleúspěšného minulého ročníku. Nebudete tedy ochuzeni o soutěže, stánky s občerstvením ani kulturní program.

FB událost: https://www.facebook.com/events/172419566459462/

1.10.2016 – Chilli Mechov - Hradec Králové - areál letního kina Šerák

Ano, již i u nás v Mechově budeme mít pořádný chilli fesťáček. Považuju za mimořádně osvěžující, že alespoň pro jednou nemusím nikam jezdit, haha. V kuloárech se proslýchá, že se můžeme těšit nejen na gastronomická potěšení, ale i na velkoryse pojatý kulturní program.

FB událost: bude přidána později

15.10.2016 – Chilli fest - Liberec - Pivní bar Azyl

Pokud je vám blízká myšlenka DIY (Do It Yourself - urob si sám), veganství, máte rádi skvělý pivo, ostrý chilli a pořádně našlápnutou muziku s mimohudebním přesahem a nebudete postrádat tisícihlavý davy návštěvníků, pak je tahle takřka komorní akce právě pro vás. K programu mám zatím jen tolik, že vystoupí polský thrash tornádo Terrordome. Stay tuned!

FB událost: bude přidána později

17. listopadu 2016 – Plechová huba - Praha - bude doplněno

Tady je zatím ještě moře času, info ještě nemám pořádně žádný. Ale myslím, že akce nabeton bude, takže ani Pražáci nemusí smutnit, že za pořádným chilli musí jezdit do divočiny mimo Matičku Stověžatou :)

FB stránky Plechový huby: https://www.facebook.com/groups/plechovahuba/?fref=ts

Tak tohle je zatím všechno, co letos očekávám a o čem vím. Pořádáte chilli událost a nenašli jste zde svoji akci? Ozvěte se!

pondělí 11. dubna 2016

Recenze – Jalapeño papričky plněné sýrem v pikantní tomatové omáčce



Ahoj draci a dračice, vítejte u další recenze. Před pár dny jsem od svého ctěného bratra obdržel coby součást dárku k narozkám oranžovou pikslu s jalapeños. Docela překvápko, protože jsem neznal nejen produkt, ale ani výrobce, jímž je mexická společnost La Morena. O důvod víc k recenzi!

Přísady: jalapeño papričky 30 %, sýr 15 % (mléko, sůl, syřidlo), rajčatové pyré, cibule, sojový olej, cukr, jodidovaná sůl, vinný ocet, česnek, koření.

Vzhled: plechovka o obsahu cca 372 g není z největších, ale pořád toho obsahuje zhruba dvakrát víc než základní konzervy, který znáte třeba od San Marcos nebo La Costeña. Docela hezky provedená mi přijde etiketa s černovlasou paní pošilhávající po papričkách a rajčatech.

Konzistence a barva: papričky jalepeño jsou zelený a hezky v celku, jen ze strany naříznutý a naplněný hranolkem sýra; ten vypadá tak trochu jako náš balkán, tedy nezrající trochu drobivej bílej sýr. Papričky se vyznačují silnejma masitejma stěnama a úžasnou křupavostí. V celý plechovce jsem nenarazil na jedinou papričku, která by byla měkká nebo dokonce rozbředlá, to je třeba ocenit.

Výše popsaný kousky plavou v rajčatovým sósu, odstínem připomínajícím oranžovou omáčku ke klasickejm plněnejm paprikám.





Vůně: recenzovanej výrobek odérem nijak nevybočuje z dobrého standardu. Vůně je dostz kyselá s trochou rajčat.

Chuť: hm, tak jdeme zakrojit! A ejhle, ono to jde docela těžko; jednak jsou papričky docela odolný samy o sobě (výrobce asi nekecá, když na svých stránkách uvádí, že jde o ruční výběr), ale tvrdej je i sejra. Ochutnávám ho jak první, a nejdřív hezky sólo. Chutná tak trochu jako vypadá – rozpadavej sýr bez chuti a bez zápachu. Oceňuju, že oproti balkánu není tolik slanej, ale jinak moc nepřesvědčil. Sousto s papričkou je lepší, ale vůbec nejlíp mi šmakuje samotná senzačně křupavá paprička bez sýra.

Omáčka je docela fajn, takovej ten lepší rajčatovej šmak, kterej mírně připomíná kvalitní rybičky v tomatovým nálevu. Pokud se mne týká, klidně by mohla být i méně slaná, ale já solím dost málo, vám to tak přijít nemusí.

Pálivost: v rámci kategorie nakládaných jalapeños je to velmi slušný, spokojenost. Na svý si přijde začátečník i pokročilej milovník pálivýho.

Jídlo: ruku na srdce, co čekáte, že vám sdělím? Jasně, žeru je jen tak samotný a nevidím důvod to měnit. Vy to dělejte taky tak.

Cena a užitná hodnota: online shop řetězce Tesco nabízí recenzovaný papričky za 110 Kč. To se zdá docela dost, ale tyhle věci jsou každou chvíli v akci, takže stačí chvíli počkat a pak koupit za půlku. Každopádně i za plnou cenu jde o fajn zpestření jídelníčku.

Shrnutí: mně osobně příliš nesedla volba sýra, nezrající krémový by byl podle mne mnohem vhodnější. Zbytek byl ale fajn a papričky samotný pak vysloveně super. Rozhodně doporučuju alespoň ochutnat. 

sobota 9. dubna 2016

Recenze – Eggplant in Chilli Sauce aneb óda na smrad a sliz



Ahoj vespolek, jak se furt máte? Dneska pro vás mám něco nevšedního. Poprvý jsem tyhle baby lilky v chilli omáčce objevil někdy v létě v Sapě. Už tenkrát ve mně zanechaly silný dojem, a to doslova. Když se tedy před pár dny ukázalo, že daný tovar vedou i vietnamští prodejci u nás v Hradci, nezaváhali jsme.

Přísady: lilek, rybí omáčka, cukr, česnek, sůl, chilli, sorban draselný.

Vzhled: recenzovaná dobrota (sic!) se ukrývá v zavařovací sklenici lehce netypického tvaru a objemu. Obsahu je ne méně než 400 g. Nálepka září různými barvami a všelikými fonty, na mne působí poměrně dost přeplácaně. Ale podstatný je, že se nakonec dostanete ke všem požadovaným informacím. 


Konzistence a barva: vnitřek skleničky je fakt přitažlivý na pohled - malý lilky cca 1-2 cm v průměru jsou spolu s chilli a nasekaným česnekem nahačmaný ve slizovitým sósu ze zbylejch přísad. No bájo, tohle člověk nepotkává každej den.

Vůně: trochu váhám, jak dostatečně pregnantně popsat odér, kterým vás tahle radůstka počastuje. Je to spíš česnek, chilli a bolavá noha nebo česnek, chilli a několik týdnů zahnívající potkan? Přesné zatřídění bude na každém soudruhovi, ale jedno je jisté - rybí omáčka se nezapře.

Chuť: sladkoslaná chuť láku se snoubí s jemnou palčivostí česneku a nakyslostí rybí omáčky. Samotnej lilek žádnou vlastní chuť nemá, je to jak s cuketou apod. – do čeho ho naložíte, tak bude chutnat. Celkový vyznění recenzovanýho výrobku je originální a zajímavý.

Pálivost: nu, tady jsem byl poněkud zklamán. První várka ze Sapy jakž takž pálila, recenzovaná sklenička skoro vůbec. Bejt chilli aspoň z půlky silný jako smrad, byl by výsledek mnohem lepší.

Jídlo: naprosto nemám šajnu, s čím tuhle věc ve Vietnamu baštěj. Já chodil lilečky mlsat především jen tak ze sklenice, partnerka si jich dopřávala na salátu. A řeknu vám, vůně polibků pak byla skutečně mimořádně romantická :)

Cena a užitná hodnota: u místního prodejce za šest pětek, v Sapě asi ještě levněji. 

Shrnutí: fakt zajímavej výrobek. Plánuju ochutnat ještě další druhy, pokud na ně natrefím. A vy se nebojte a příležitostně taky vyzkoušejte.

čtvrtek 3. března 2016

Kde si spálit ústa – Chilli Point





Zdar, v poslední době jsem buď náhodou, nebo na doporučení dostal do několika podniků více či méně zaměřených na chilli. Přišel tedy čas zase jednou oprášit rubriku Kde si spálit ústa. Dnes navštívíme ChilliPoint v Praze.

O tomhle podniku kousek pod Václavákem jsem slyšel ledasco dobrého. Kromě toho, že jde o obchod s pálivým zbožím, nabízí i restauraci. Ta kromě stálé a ne úplně laciné nabídky nabízí během pracovního týdne povedená polední menu. Na ně jsem slyšel jenom chválu, neboť se prý často jedná o pálivé variace na tradiční pokrmy. Tak třeba dneska je to domácí sekaná s Carolinou Reaper. Kdo by odolal...

Na mne bohužel vyšla návštěva v sobotu, takže menu mne minulo, alespoň jsem si však mohl v klidu vybrat pěkně předem v klidu domova. Nejprve jsem však nakouknul do krámu v přízemí. Ten mi přišel velmi fajn, kromě čerstvých papriček, čokolád a olejů nabízel i hromadu nejrůznějších (nebo nejhrůznějších?) pálivých omáček. 






Aktuálně by měl být na skladě i Agent Orange, tož jste-li pražští nebo tamtéž naplavení, můžete si ho koupit bez crcání se s webshopem.


No, vzhůru dolů do restaurace! Interiér je hezky stylový, viz fotka v záhlaví. Obsluha byla pozorná a příjemná, takže jsme se ani nenadáli a už se nám k vybírání chystala Plzeň. Po chvilce váhání jsem si objednal klasiku v originalním provedení, a sice Chili con carne z hovězího žebra, fazole, konfitovaná zelenina, chilli Carolina Reaper za bratru 290 Kč. Schválně jsem se napoprvé držel zpátky, nemachroval a pálivost nechal na výchozí úrovni. Ostatně nejel jsem se odrovnat na celé odpoledne, ale v klidu najíst před zkouškou s kapelou.



Výsledek vypadal poněkud jinak, než když si dělám chilli con carne doma nebo si jej dám v některé z mexických restaurací. Po prvním soustu jsem ale naznal, že změna vůbec nebyla na škodu. Chuť super, suroviny kvalitní, pálivost spíše krotká. V daném rozpoložení mi to ale vůbec nevadilo.

Celkově jsem byl spokojen, ale vidím to na minimálně několik dalších návštěv. Jednak chci ochutnat ta vyhlášená polední menu, jednak – a to hlavně – si nechat spálit ústa a drůbky něčím trochu víc echt a třeba se i zapsat mezi ligu statečných. O případném vývoji vás, milé čtenáře, budu samozřejmě informovat.

/tu Plzeň by to chtělo velkou, třetinkový lahvičky jsou akorát pro zlost.

středa 24. února 2016

Recenze – África pura



Vážení a milí, vítejte u další recenze. Ani jsem se po nedělním Restaurant Day nestačil pořádně oklepat, a už mám potřebu se vám svěřit s jedním výrobkem. Jo, když jsem už zmínil tu akci, dopadla fajn, děkuju za optání. Náš chilli stánek si na nezájem rozhodně stěžovat nemohl, a ať už si zákazníci odnášeli guláš, boršč či něco jiného, rádi se vraceli se slovy uznání. Mimochodem, když jsem den předem vařil hrnec boršče, dal jsem do něj špetičku Caroliny tak malou, že na špičce nože nijak extra velký místo nezabírala. A ejhle, stejně to bylo cítit. Nijak zvlášť zabijácky, ostatně to jsem ani nechtěl, ale přesto dost znatelně. Takže nepodceňovat :)

Ale teď už k vlastní recenzi. Jedná se chilli pastu podle tradičního africkýho receptu, ovšem vyrobenou v Portugalsku. Z Německa mi ji přivezl kámoš Space, díky chlape. 


Přísady: papričky Pipi-Piri, ovocný ocet, citron, sůl, česnek, sladká paprika, rostlinný tuk, whisky, koření.

Rostlinný tuk? Fakt? Nutno dodat, že se rozcházejí údaje na webovkách výrobce (viz výše) a na etiketě, ta udává rostlinný olej. OK, takhle napsaný je to lepší.

Vzhled: válcovitá sklenička jako od oliv není pro našince žádný překvápko. Ale za zmínku stojí celofánová krabička, ve který byla sklenička zabalená. Vypadalo to dohromady moc hezky. Hmotnost obsahu je 150 g.


Konzistence a barva: tmavě červená pasta, plná semínek a červených slupek od Piri-piri papriček. Výsledek vypadá přesně tak, jak byste od výrobku tohoto druhu očekávali. To ostatně platí i o konzistenci, která je řádně hutná. Rozhodně počítejte s tím, že budete na vyndávání potřebovat lžičku.

Vůně: tady jsem naopak překvapen byl, a to dost příjemně. Hodně výrazná svěží vůně, prim hraje citron a papričky. Cítím krom jinýho ještě nějaký koření, ale kdybyste mne zamordovali, tak ho nedokážu identifikovat. Hodně výrazná je i sůl, tady je prostě už po čuchu poznat, že pokud nesolíte vůbec nebo málo, tahle omáčka asi nebude tak úplně pro vás.

Chuť: ano, se solí se při výrobě evidentně nešetřilo. I když je jí „jen“ 10 %, tak stejně nejsem takovej drsňák, abych si dal celou lžíci najednou. Celkově to ale nevadí, stejně tyhle věci člověk nemlsá samostatně, že jo. Jinak musím pochválit, pasta chutná krásně svěže.

Pálivost: pokud jde o intenzitu, tak ta se pohybuje spíš k nižší hranici. Ne, že by výsledek vůbec nepálil, ale však znáte nakládaný Piri-piri, ne? Tohle je trochu pálivější, ale ne o moc.

Jídlo: výrobce doporučuje „Čistou Afriku“ pro použití ve studený kuchyni. OK, docela to funguje, asi nejradši ji mám v sendviči nebo lehce do salátu. S chutí ji čas od času míchám s kvalitníma hořčicema. Ale nebojím se ji používat ani třeba k teplým pokrmům, ať už do svých milovaných polívek nebo jinam. 

Cena a užitná hodnota: jak zmiňuju výše, pastu jsem dostal darem takže z hlavy cenou neposloužím. Ale kdyby byla do osmi pětek nebo do kila, tak asi OK. Víc bych nedal. Ale rozhodně se plánuju seznámit s portfoliem firmy trochu víc, nabídka je poměrně zajímavá a firma vyrábí dokonce i extraktovky. 

Shrnutí: poctivá a originální Piri-piri pasta. Milovníci soli a chilli by měli určitě vyzkoušet.

úterý 16. února 2016

Pozvánka - Restaurant day v Hradci Králové



Ahoj přátelé. Minulej tejden jsem blog lehce zanedbavával, tak dneska to bude smršť. A začnu tím, co je nejaktuálnější – v hradeckým baru Náplavka se tuhle neděli odehraje tzv. Restaurant day. Koncept této taškařice je asi známý nejen vyznavačům zakroucených knírů a upnutých kaťat, ale pro sichr připomenu, že se jedná o amatérský festiválek, kdy si každý účastník může na pár hodin otevřít svou vlastní restauraci, kavárnu či jinou provozovnu.

Když mne oslovil kámoš, jestli bych s ním do toho nešel, neváhal jsem ani sekundu. Možnost šířit slávu chilli mezi nic netušícími občany Hradce? No jasně, to se neodmítá! Složení menu je zatim tajný, ale spolehněte se, že si užijou jak vaše chuťový pohárky, tak potřeba adrenalinu. K dostání budou i nějaký omáčky, krom jinýho extra čupr mega cool sriracha, která pálí víc jak většina běžně dostupných přírodních chilli omáček.

Tak se na vás těším v neděli!

čtvrtek 4. února 2016

Přečetl jsem za vás - Chilli kuchařka pro labužníky



Zdar a sílu. Co si budeme povídat, nejen konzumací chilli živ je člověk. Tedy ne že bych vás dnes chtěl ochudit o povídání o jídle, z toho mne snad nikdo soudný podezřívat nemůže, ale vezmu to trochu z jinýho konce, a sice od potravy duševní.

Protože jsem asi byl minulej rok děsně hodnej, čekala mne pod stromečkem kromě dalších prima věcí i tahle knížka. Kuchařka. Chilli. A od tuzemskýho autora. No super, co víc si přát? Párkrát jsem už předtím zahlédl kuchařské knihy věnované této tematice, myslím, že v Makru a v Levných knihách, ale po zběžném prolistování mne prilis nelákaly ke koupi. Hlavním důvodem byly nestandardní „americký“ rozměry, který dělají v knihovně hnusný zuby, pokud se tedy vůbec podaří vecpat knihu do příslušnýho fochu, ale svou roli sehrála i skutečnost, že mne kniha po zběžném prolistování a přečtění pár pasáží jednoduše nechytla. Nic z toho naštěstí neplatí o Chilli kuchařce z pera Jana Pavlase. Rozměry jsou standardní, takže se kniha hezky vyjímá třeba hned vedle řady Obrněná technika I-XV.

Než se dostanu k obsahu, musím pochválit jazykovou stránku knihy. Málo platný, čeština mne živí, tak jsem na některé věci poněkud citlivý a kolikrát mám během čtení chuť popadnout červenou propisku a škrtat a opravovat jak úča za ZŠ. Tady tu potřebu nemám, což považuju v dnešní době za menší zázrak. Hrubky a překlepy se nevyskytují, styl mi vyhovuje. Po formální stránce nemám co vytknout.

Pokud jde o obsah, po nezbytném úvodu a představení autora následuje pár stránek teorie. Zde jsou zmíněny nejen základy typu SHU a druhy pálivých papriček, které laskavý čtenář tohoto blogu dávno zná, ale i další přísady typu koření atd. Doporučuju nepřeskakovat a alespoň zběžně prolistovat; třeba já jsem doteď neměl šajnu, jak vypadá takovej dlouhej pepř.

Po této části už následujíc vlastní recepty. Nebudu vyjmenovávat vše, ale jisté je, že pokud se chcete inspirovat k výrobě vlastní domácí chilli omáčky, čeká na vás hned cca 20 receptů, o salsách a pastách nemluvě. To už chvíli zabere, než to člověk vyzkouší.

Následuje nejobsáhlejší část s recepty na „regulérní“ jídla. Na své si přijdou hlavně všežravci, ale ani vegetariáni a vegani nebyli opomenuti. Na řadu přijde i populární sušené maso neboli jerky a coby kuriozitka je zmíněno několik receptů z hmyzu.

Pokud mohu soudit, většina receptů má hlavu a patu a je zde jenom pár položek, nad jejich zařazením jsem kroutil hlavou (řízek? proč?).

Celkově jsem nicméně spokojen a kuchařku mohu jen doporučit. Cena není nikterak přehnaná, podle zběžného mrknutí na net se pohybuje cca od dvou stovek.