Ahoj vespolek, jak se furt máte? Dneska pro vás mám něco nevšedního. Poprvý jsem tyhle baby lilky v chilli omáčce objevil někdy v létě v Sapě. Už tenkrát ve mně zanechaly silný dojem, a to doslova. Když se tedy před pár dny ukázalo, že daný tovar vedou i vietnamští prodejci u nás v Hradci, nezaváhali jsme.
Přísady: lilek, rybí omáčka, cukr, česnek, sůl, chilli, sorban draselný.
Vzhled: recenzovaná dobrota (sic!) se ukrývá v zavařovací sklenici lehce netypického tvaru a objemu. Obsahu je ne méně než 400 g. Nálepka září různými barvami a všelikými fonty, na mne působí poměrně dost přeplácaně. Ale podstatný je, že se nakonec dostanete ke všem požadovaným informacím.
Konzistence a barva: vnitřek skleničky je fakt přitažlivý na pohled - malý lilky cca 1-2 cm v průměru jsou spolu s chilli a nasekaným česnekem nahačmaný ve slizovitým sósu ze zbylejch přísad. No bájo, tohle člověk nepotkává každej den.
Vůně: trochu váhám, jak dostatečně pregnantně popsat odér, kterým vás tahle radůstka počastuje. Je to spíš česnek, chilli a bolavá noha nebo česnek, chilli a několik týdnů zahnívající potkan? Přesné zatřídění bude na každém soudruhovi, ale jedno je jisté - rybí omáčka se nezapře.
Chuť: sladkoslaná chuť láku se snoubí s jemnou palčivostí česneku a nakyslostí rybí omáčky. Samotnej lilek žádnou vlastní chuť nemá, je to jak s cuketou apod. – do čeho ho naložíte, tak bude chutnat. Celkový vyznění recenzovanýho výrobku je originální a zajímavý.
Pálivost: nu, tady jsem byl poněkud zklamán. První várka ze Sapy jakž takž pálila, recenzovaná sklenička skoro vůbec. Bejt chilli aspoň z půlky silný jako smrad, byl by výsledek mnohem lepší.
Jídlo: naprosto nemám šajnu, s čím tuhle věc ve Vietnamu baštěj. Já chodil lilečky mlsat především jen tak ze sklenice, partnerka si jich dopřávala na salátu. A řeknu vám, vůně polibků pak byla skutečně mimořádně romantická :)
Cena a užitná hodnota: u místního prodejce za šest pětek, v Sapě asi ještě levněji.
Shrnutí: fakt zajímavej výrobek. Plánuju ochutnat ještě další druhy, pokud na ně natrefím. A vy se nebojte a příležitostně taky vyzkoušejte.
Zdar, v poslední době jsem buď náhodou, nebo na doporučení dostal do několika podniků více či méně zaměřených na chilli. Přišel tedy čas zase jednou oprášit rubriku Kde si spálit ústa. Dnes navštívíme ChilliPoint v Praze.
O tomhle podniku kousek pod Václavákem jsem slyšel ledasco dobrého. Kromě toho, že jde o obchod s pálivým zbožím, nabízí i restauraci. Ta kromě stálé a ne úplně laciné nabídky nabízí během pracovního týdne povedená polední menu. Na ně jsem slyšel jenom chválu, neboť se prý často jedná o pálivé variace na tradiční pokrmy. Tak třeba dneska je to domácí sekaná s Carolinou Reaper. Kdo by odolal...
Na mne bohužel vyšla návštěva v sobotu, takže menu mne minulo, alespoň jsem si však mohl v klidu vybrat pěkně předem v klidu domova. Nejprve jsem však nakouknul do krámu v přízemí. Ten mi přišel velmi fajn, kromě čerstvých papriček, čokolád a olejů nabízel i hromadu nejrůznějších (nebo nejhrůznějších?) pálivých omáček.
Aktuálně by měl být na skladě i Agent Orange, tož jste-li pražští nebo tamtéž naplavení, můžete si ho koupit bez crcání se s webshopem.
No, vzhůru dolů do restaurace! Interiér je hezky stylový, viz fotka v záhlaví. Obsluha byla pozorná a příjemná, takže jsme se ani nenadáli a už se nám k vybírání chystala Plzeň. Po chvilce váhání jsem si objednal klasiku v originalním provedení, a sice Chili con carne z hovězího žebra, fazole, konfitovaná zelenina, chilli Carolina Reaper za bratru 290 Kč. Schválně jsem se napoprvé držel zpátky, nemachroval a pálivost nechal na výchozí úrovni. Ostatně nejel jsem se odrovnat na celé odpoledne, ale v klidu najíst před zkouškou s kapelou.
Výsledek vypadal poněkud jinak, než když si dělám chilli con carne doma nebo si jej dám v některé z mexických restaurací. Po prvním soustu jsem ale naznal, že změna vůbec nebyla na škodu. Chuť super, suroviny kvalitní, pálivost spíše krotká. V daném rozpoložení mi to ale vůbec nevadilo.
Celkově jsem byl spokojen, ale vidím to na minimálně několik dalších návštěv. Jednak chci ochutnat ta vyhlášená polední menu, jednak – a to hlavně – si nechat spálit ústa a drůbky něčím trochu víc echt a třeba se i zapsat mezi ligu statečných. O případném vývoji vás, milé čtenáře, budu samozřejmě informovat.
/tu Plzeň by to chtělo velkou, třetinkový lahvičky jsou akorát pro zlost.
Vážení a milí, vítejte u další recenze. Ani jsem se po nedělním Restaurant Day nestačil pořádně oklepat, a už mám potřebu se vám svěřit s jedním výrobkem. Jo, když jsem už zmínil tu akci, dopadla fajn, děkuju za optání. Náš chilli stánek si na nezájem rozhodně stěžovat nemohl, a ať už si zákazníci odnášeli guláš, boršč či něco jiného, rádi se vraceli se slovy uznání. Mimochodem, když jsem den předem vařil hrnec boršče, dal jsem do něj špetičku Caroliny tak malou, že na špičce nože nijak extra velký místo nezabírala. A ejhle, stejně to bylo cítit. Nijak zvlášť zabijácky, ostatně to jsem ani nechtěl, ale přesto dost znatelně. Takže nepodceňovat :)
Ale teď už k vlastní recenzi. Jedná se chilli pastu podle tradičního africkýho receptu, ovšem vyrobenou v Portugalsku. Z Německa mi ji přivezl kámoš Space, díky chlape.
Přísady: papričky Pipi-Piri, ovocný ocet, citron, sůl, česnek, sladká paprika, rostlinný tuk, whisky, koření.
Rostlinný tuk? Fakt? Nutno dodat, že se rozcházejí údaje na webovkách výrobce (viz výše) a na etiketě, ta udává rostlinný olej. OK, takhle napsaný je to lepší.
Vzhled: válcovitá sklenička jako od oliv není pro našince žádný překvápko. Ale za zmínku stojí celofánová krabička, ve který byla sklenička zabalená. Vypadalo to dohromady moc hezky. Hmotnost obsahu je 150 g.
Konzistence a barva: tmavě červená pasta, plná semínek a červených slupek od Piri-piri papriček. Výsledek vypadá přesně tak, jak byste od výrobku tohoto druhu očekávali. To ostatně platí i o konzistenci, která je řádně hutná. Rozhodně počítejte s tím, že budete na vyndávání potřebovat lžičku.
Vůně: tady jsem naopak překvapen byl, a to dost příjemně. Hodně výrazná svěží vůně, prim hraje citron a papričky. Cítím krom jinýho ještě nějaký koření, ale kdybyste mne zamordovali, tak ho nedokážu identifikovat. Hodně výrazná je i sůl, tady je prostě už po čuchu poznat, že pokud nesolíte vůbec nebo málo, tahle omáčka asi nebude tak úplně pro vás.
Chuť: ano, se solí se při výrobě evidentně nešetřilo. I když je jí „jen“ 10 %, tak stejně nejsem takovej drsňák, abych si dal celou lžíci najednou. Celkově to ale nevadí, stejně tyhle věci člověk nemlsá samostatně, že jo. Jinak musím pochválit, pasta chutná krásně svěže.
Pálivost: pokud jde o intenzitu, tak ta se pohybuje spíš k nižší hranici. Ne, že by výsledek vůbec nepálil, ale však znáte nakládaný Piri-piri, ne? Tohle je trochu pálivější, ale ne o moc.
Jídlo: výrobce doporučuje „Čistou Afriku“ pro použití ve studený kuchyni. OK, docela to funguje, asi nejradši ji mám v sendviči nebo lehce do salátu. S chutí ji čas od času míchám s kvalitníma hořčicema. Ale nebojím se ji používat ani třeba k teplým pokrmům, ať už do svých milovaných polívek nebo jinam.
Cena a užitná hodnota: jak zmiňuju výše, pastu jsem dostal darem takže z hlavy cenou neposloužím. Ale kdyby byla do osmi pětek nebo do kila, tak asi OK. Víc bych nedal. Ale rozhodně se plánuju seznámit s portfoliem firmy trochu víc, nabídka je poměrně zajímavá a firma vyrábí dokonce i extraktovky.
Shrnutí: poctivá a originální Piri-piri pasta. Milovníci soli a chilli by měli určitě vyzkoušet.
Ahoj přátelé. Minulej tejden jsem blog lehce zanedbavával, tak dneska to bude smršť. A začnu tím, co je nejaktuálnější – v hradeckým baru Náplavka se tuhle neděli odehraje tzv. Restaurant day. Koncept této taškařice je asi známý nejen vyznavačům zakroucených knírů a upnutých kaťat, ale pro sichr připomenu, že se jedná o amatérský festiválek, kdy si každý účastník může na pár hodin otevřít svou vlastní restauraci, kavárnu či jinou provozovnu.
Když mne oslovil kámoš, jestli bych s ním do toho nešel, neváhal jsem ani sekundu. Možnost šířit slávu chilli mezi nic netušícími občany Hradce? No jasně, to se neodmítá! Složení menu je zatim tajný, ale spolehněte se, že si užijou jak vaše chuťový pohárky, tak potřeba adrenalinu. K dostání budou i nějaký omáčky, krom jinýho extra čupr mega cool sriracha, která pálí víc jak většina běžně dostupných přírodních chilli omáček.
Tak se na vás těším v neděli!
Zdar a sílu. Co si budeme povídat, nejen konzumací chilli živ je člověk. Tedy ne že bych vás dnes chtěl ochudit o povídání o jídle, z toho mne snad nikdo soudný podezřívat nemůže, ale vezmu to trochu z jinýho konce, a sice od potravy duševní.
Protože jsem asi byl minulej rok děsně hodnej, čekala mne pod stromečkem kromě dalších prima věcí i tahle knížka. Kuchařka. Chilli. A od tuzemskýho autora. No super, co víc si přát? Párkrát jsem už předtím zahlédl kuchařské knihy věnované této tematice, myslím, že v Makru a v Levných knihách, ale po zběžném prolistování mne prilis nelákaly ke koupi. Hlavním důvodem byly nestandardní „americký“ rozměry, který dělají v knihovně hnusný zuby, pokud se tedy vůbec podaří vecpat knihu do příslušnýho fochu, ale svou roli sehrála i skutečnost, že mne kniha po zběžném prolistování a přečtění pár pasáží jednoduše nechytla. Nic z toho naštěstí neplatí o Chilli kuchařce z pera Jana Pavlase. Rozměry jsou standardní, takže se kniha hezky vyjímá třeba hned vedle řady Obrněná technika I-XV.
Než se dostanu k obsahu, musím pochválit jazykovou stránku knihy. Málo platný, čeština mne živí, tak jsem na některé věci poněkud citlivý a kolikrát mám během čtení chuť popadnout červenou propisku a škrtat a opravovat jak úča za ZŠ. Tady tu potřebu nemám, což považuju v dnešní době za menší zázrak. Hrubky a překlepy se nevyskytují, styl mi vyhovuje. Po formální stránce nemám co vytknout.
Pokud jde o obsah, po nezbytném úvodu a představení autora následuje pár stránek teorie. Zde jsou zmíněny nejen základy typu SHU a druhy pálivých papriček, které laskavý čtenář tohoto blogu dávno zná, ale i další přísady typu koření atd. Doporučuju nepřeskakovat a alespoň zběžně prolistovat; třeba já jsem doteď neměl šajnu, jak vypadá takovej dlouhej pepř.
Po této části už následujíc vlastní recepty. Nebudu vyjmenovávat vše, ale jisté je, že pokud se chcete inspirovat k výrobě vlastní domácí chilli omáčky, čeká na vás hned cca 20 receptů, o salsách a pastách nemluvě. To už chvíli zabere, než to člověk vyzkouší.
Následuje nejobsáhlejší část s recepty na „regulérní“ jídla. Na své si přijdou hlavně všežravci, ale ani vegetariáni a vegani nebyli opomenuti. Na řadu přijde i populární sušené maso neboli jerky a coby kuriozitka je zmíněno několik receptů z hmyzu.
Pokud mohu soudit, většina receptů má hlavu a patu a je zde jenom pár položek, nad jejich zařazením jsem kroutil hlavou (řízek? proč?).
Celkově jsem nicméně spokojen a kuchařku mohu jen doporučit. Cena není nikterak přehnaná, podle zběžného mrknutí na net se pohybuje cca od dvou stovek.
Přátelé, kamarádi. Přišel rok 2016 a s ním i novinka v podobě recenze, kterou pro vás napsal Dark, jeden ze spolupachatelů spolku My-Chilli, jehož omáčky už delší dobu ochutnávám a prodávám. Usaďte se tedy, a počtěte si něco o nejnovější majdě od Cajohnse, která patří do sbírky vyznavačů extra pálivých omáček bez extraktu.
Pár slov na úvod
Cajohns. John Hard a jeho rodina. Kdo tuhle americkou firmu na fantastický chilli produkty nezná, koukejte to ihned dohnat, protože oni fakt umí. V létě 2015 jsem měl tu čest se s Johnem setkat osobně, na Houston Hot Sauce Festivalu, kde měli stánek, a tak zástupci My-Chilli za ním došli s veškerou úctou a pokorou, popovídat si. Výsledkem pokecu byl dárek přímo z rukou „pana Cajohnse“, v podobě jedné z jeho nejnovějších majd – El Chupacabra. Recenzovat tak budu výrobek, který pro mě znamená trochu víc než jen obyčejná omáčka, protože Cajohns je co se chuti a kvality jedna z nejlepších firem na chilli dobroty, jakou znám.
O čem tahle omáčka je?
El Chupacabra je jedna ze čtyř majd z kolekce „Monsters“, aneb příšery, stvůry, prostě mrchy který vás pěkně potrápí. Její kolegyně jsou Hydra (z papriček 7pod primo.. uff..au..), Leviathan (směs chinense papriček v hnědých barvách) a Rougaroux (žluté chinense). Logicky tedy znamená, že na Chupacabru zbývají červený chinense. Všechny 4 majdy mají základ v papričkách samotných a ve složení hrají prim, ale neobsahují extrakt, prostě paráda :-)
Otevíráme lahvičku
První dojem, který na vás omáčka udělá po otevření, utvrzuje v tom, že u Cajohnse opět dali kvalitu na první místo.
Na vůni jsou krásně cítit chinense papričky od prvního nádechu a jsou v jasné převaze, řekl bych že Jolokie a Trinidad Scorpion se projevují nejvíc – jejich tradiční štiplavou citrusovou formou. Po pár sekundách podvědomě potvrdíte Pavlovův reflex, prostě si trochu zaslintáte :-) Následuje ocet, zelenina a úplně vzadu lehce česnek. Žádná velká šleha, spíše doplněk.
Beru lžičku, a přemýšlím jestli si zahraju na sebemrskače hned a naložím si plnou dávku, ale pak měknu a nabírám opačnou stranou lžičky. Konzistence je super, nic tekutéhom ale z lahvičky ji dostanete rozhodně snáz než kepuč od Heinze. Ochutnávám zbaběleckou dávku a okamžitě se mi rozlévá pověstná chuť papriček rodu Chinense po ústech. Kdo někdy zkusil čerstvou Jolokii, Habanero, 7pod nebo Trinidad Scorpion, dobře ví o čem mluvím. Jednou zkusíte a už nechcete jinak. Směs několika druhů těchto papriček jde parádně dohromady, a v chuti jsou jednoznačně na prvním místě stejně jako ve vůni.
Pálivost jsem očekával vysokou, ale možná jsem se zbytečně bál si říkám, zatím všechno dobrý, tak si beru vrchovatou čajovou lžičku, a za minutu toho lituju. Může za to TS Moruga a její bestiálně pozdní náběh pálivosti. Měl jsem si počkat po prvním koštu, až se rozjede. Krk mám v jednom ohni, voči rudý, zpocenej až… no někde. Na to, že se jedná o přírodní pálivost bez kapsaicinovýho extraktu, ale omáčka zároveň není prezentovaná jako „pyré z paprik“, pálí opravdu velmi slušně. Až bych skoro řekl, že velmi podobně jako právě zmiňované pyré z paprik, které Cajohns také nabízí, za daleko víc peněz, a pouze 60 ml objem.
Pro úplnost vádím i seznam všech ingrediencí: Chilli papričky, (Bhut Jolokia, Scotch Bonnet, Trinidad 7 Pot, Trinidad Scorpion, Trinidad Scorpion Moruga), Mrkev, Cibule, Hořčice, destilovaný ocet, česnek, koření.
Co s ní aneb jak použít?
Pro běžné smrtelníky je tahle majda předurčena ke zvyšování pálivosti tak, že ji smícháte s něčím jiným. Ideálně do rajčatového základu na těstoviny. Já si ji nejvíc vychutnal právě na těstovinách, kde se úžasně spojila s jinak relativně fádní rajčatovkou, kterou jsem pořídil v místním supermarketu.
Lze ale použít i kdekoli jinde kde chcete zvýšit pálivost – do guláše, do asijských jídel, nebo do oblíbené Dočkinovy formy použití – do polívky.
Pro ty, co už mají podobných omáček něco najezeno a rádi si proženou hubou (a dalšími orgány) pořádnou dávku pálivosti, můžu vřele doporučit nahradit pomocí této omáčky základ pro Buffalo Wings. To znamená - až si příště budete péct kuřecí křidýlka, 1 minutu před koncem pečení je potřete El Chupacabrou od Cajohnse, a pak si užijte kapsaicinovej rauš, kterej vám natlačí endorfiny a adrenalin až do špičky palce u nohy, a druhej den se připomene na oné místnosti.
Stojí tahle majda za to?
JO, pokud jdete po přirozené pálivosti a čisté chuti papriček. V poměru cena/výkon vychází daleko líp než pyré od Cajohnse, pálí téměř stejně a přitom je levnější, ale větší.
Zásadní otázka na závěr: pořídil bych si ji znovu?
NE.
Teď si asi říkáte, že autorovi recenze hráblo. Celou dobu nás láká na parádní výrobek, kterej spojuje super pálivost, přírodní obsah látek, a pak řekne že by si ji znovu nepořídil?!
Máte pravdu, zní to divně, ale důvod je poměrně jednoduchý: je to sice dobrá, ale jinak naprosto běžná hotsauce omáčka, která nijak nevybočuje. Cajohns dělá několik opravdu fantastických výrobků, které jsem zatím nikde jinde nenašel – třeba Barbecue omáčku s višněmi a bourbonem, která pomalu definuje jinou kategorii BBQ majd. Tak je dobrá. A jedinečná svojí chutí. A to tahle hotsaucka s příšerkou na etiketě není.
El Chupacabru určitě zlikviduju celou, a bude mi moc chutnat. Tím spíš, že to byl vlastně dárek od jejho tvůrce a ne nákup. Právě proto, že ale jinak ničím nevybočuje, se příště poohlídnu po dalším výrobku. Možná sáhnu vedle a budu litovat, možná to bude super trefa. Chupacabra je dobrá, ale ne natolik, abych v kategorii hotsauce nešel jinam, dál.
Mějte se krásně, a třeba někdy příště zase na počtenou.
Dark
Ahoj vespolek. Asi si říkáte, co se to kurnik stalo, že autor tak dlouho kašle na blog?! Inu tak: začátkem prosince jsem se cestou domů na kole srazil s člověkem, kterej jel sice v protisměru, ale za to bez světla. Výsledkem bylo, že jsem si o řidítka málem urafnul vnitřní část spodního rtu. Krve jak z prasete, moc hezký to bylo. Až později mne napadlo, že kdybych si ji tenkrát dával stranou, mohl jsem udělat třeba zaručeně lidskej prejt.
No, je jasný, že na schopnosti jíst pálivý a ultrapálivý jídla mi tahle epizoda moc nepřidala. Člověk mohl tak leda házet jídlo dozadu a odrazem o horní patro trefovat jícen. Jakmile do nezvládl a kapsaicin se dostal do rány, byl to hodně adrenalinovej zážitek, haha. Ale malej je jenom ten, kdo má malý cíl, že? Každopádně jsem si dával od chilli až na výjimky pár týdnů voraz. A víte co? Nebylo to až tak špatný. A když si to šlověk proložil účastí na chilli srazu v Hradci Králové (viz fotka v záhlaví), vlastně ani neměl pocit, že by o něco přicházel. Samozřejmě se mýlil, ale to teď nechme být.
Dál se na četnosti recenzí podepsala předvánoční únava. Tenhle konec listopadu/prosinec jsou pro mne nejhorší měsíce. Byl bych schopnej spát 20 hodin denně, možná i víc. Jak není světlo, je to špatný. Ale jak se říká, na nový rok o slepičí krok, den už se nám zase prodlužuje a všechno je takový lepší, žáno.
Oukej, držka mi srostla, den je delší, takže už se nemám na co vymlouvat a pokračuju!
A ještě jedna věc – svýho času jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby semo tamo napsal recenzi i někdo jinej, ideálně „od fochu“. A vida, je to tu – s recenzí se ozval sám mistr Dark, jinak ta více usměvavá a méně vlasatá část my-chilli.
Díky moc a budu se těšit příště :)
